Andor.cz - Dračí doupě online

Já taky piju! ...no a věci moc nevím.

"Tak ano, já spíš nechápu, že se zajímáš o tamní politický pozadí. Jsem si říkala, že ses toho tak chytil, jako bys tam někdy v dětství byl nakupovat, no, však víš."
Nedořeknu už to obligátní "s fotrem." Je mi totiž jasný, že tam da Mezzovi ve velkém nakupují. Nevím, jestli pro vlastní potřebu, nebo předprodej. Ale řekněme, že naši rodiče - no, že rodiče nás obou jeli v dobytku. Jen každého dobytek měl, no, jinej počet nohou.

Ale ten už nám neřekne nic.
"Haha, ale jednoho můžou používat na loutkové divadlo, haha."
Jsem nejvtipnější žena v tomto podpalubí! Hm... Možná ze mě počet žen v tomto podpalubí dělá zároveň i tu nejméně vtipnou. No, nemůžu mít vše. No a nebo naopak můžu, první i poslední místo je tak nějak vše najedn- asi bych někdy měla napsat hlubokou filozofickou knihu hlubokých filozofických úvah z hlubin mé filozofické mysli.

*Bůh si to tak žádá!*
Kurva, od kdy my věříme na...
*Eeeh Bůh si to žádá, ano, pravda. No a nebo taky tvůj zdravej rozum. Vidíš todle rameno? No kdybych neměla včera zbroj, už bys ho možná úplně neviděl. Takže buď jako já, buď chytrej. A těm Turkům už asi chybět nebude, jen bych to pořádně vymyla, ať od Turecký špíny nechytneš nějakej svrab. Věděli jste, že svrab jsou taky brouci, jako krevety?*

Piju a vím věci!

"Jak to, že toho víš tolik o tržišti s otroky v Tripolisu? Odkud? Vždyť je to hrozně daleko, proč...?"
"Každý snad zná Tripoliský trh s otroky? Vždyť je to snad nejznámější trh s otroky ve středomoří! Každý ho zná. Teda, v teorii. V praxi jsem tam nikdy nebyl a ani se tam teda nechystám. Ale raději bych se neptal našeho El Kapitano, jestli tam náhodou někdy něco nekoupil či neprodal. Jeden nikdy neví a nerad bych si zkazil iluze. Takhle můžu alespoň doufat," a pokrčím rameny. "Asi byl levnej, nevím. Taky ho mohli třeba chytnout jenom někde po cestě. Kdo ví... teda, ví to kapitán té lodi. Ale ten už nám neřekne nic."

Né, že bysme ho potkali úplně v konverzační situaci.

*V klidu Diego, my víme. To jenom náš mladý kolega úplně nechápe jemné nuance obchodování s otroky. A nemusíš se bát. Není to okrádání, když už jsou mrtvý. Teď už je to jenom rekvírování. A jak si sám řekl, byli to bezvěrci. Jejich smrt a případné okradení není hřích, ale právě naopak, je to vstupenkou do ráje. Bůh si to tak žádá!*

A jako co si budeme. Někteří neměli úplně špatnou výzbroj. Byť samozřejmě, španělská tercie to není.

Některé věty jsou prostě stejné Italsky i Španělsky.

"Levnej? Označit ho jako tohle? Jak takhle můžete prostě mluvit o obchodování s lidmi, jako s nějakým kusem hadru?" Luca vypadá, že mu zdejší prostor rozhodně neprospívá. Naopak, útočí na jeho city. A asi úplně nebude fanda otroctví, jako takového. Možná to bude prostě tím, že nikdy doma otroka neměli a tak to nebere jako zcela běžnou součást svého života, jako Alessandra s Bastianem, pro které to byl od mala, coby šlechtické děti zcela běžný jev.
"Alessandro, vždyť je to člověk!"

Diego zachytí větu, protože španělsky zní docela stejně, jako italsky.
*To jsem! Jsem člověk a dobrý křesťan! A taky nejsem úplně nadšený z myšlenky na okrádání mrtvých, i když bezbožníků, o zbroj, ale co mám jiného dělat?* zamračí se na Lucu Diego.
"Co to říkal?" zeptá se Luca zmateně.

JÁ jsem ten někdo, kdo umí vyžidit kopí!

Bastiano se pustí do malé přednášky na téma obchod s otroky v Tripolisu. Někdy mě až fascinuje, co všechno vlastně ví o světě. I o tom dost vzdáleným světě.
"Jak to, že toho víš tolik o tržišti s otroky v Tripolisu? Odkud? Vždyť je to hrozně daleko, proč...?"
Proč ses o to kdy zajímal?
Skoro to vypadá, žes tam někdy byl?
Znáš někoho, kdo tam cestoval?
Má to něco společného se zbytkem tvé rodiny?
Otázky mám!
No a v neposlední řadě...

"To ale vlastně nevysvětluje Lucovu otázku na toho kluka. Pokud tam je takovej výběr, tak... Byl prostě asi levnej? Podle čeho si piráti teda nakupují? Já chápu, proč jako svého času koupili Claudia, ale todle?" nechápavě zavrtím hlavou.

"A chtěl tím naznačit jako, že bude platnější, než já?"
*Haha, no to chci vidět, sračko.*

Máte v partě někoho, kdo umí doslova vyžidit kopí!

Diego se evidentně snaží porozumět tomu, o čem se všichni bavíte, ale jakmile už je to příliš mnoho slov příliš rychle, je z jeho výrazu docela patrné, že se v italštině, byť je španělštině dost podobná, nakonec ztratil.

Luca vypadá upřímně nepotěšen vysvětlením jak od Alessandry, tak od Bastiana. Jenom zamumlá, že pokud je tam přece tak závratný výběr, tak proč koupili někoho, kdo nepůsobí zrovna jako že má úplně sílu. A ten kluk, o kterém je řeč, vlastně asi úplně zrovna neodpočívá. On totiž sedí se zkříženýma nohama a civí na Lucu. Po chvíli se k němu opatrně natáhne, jako by se ho chtěl dotknout, ale hned zase rukou ucukne, schová ji pod sebe a zas jen civí v jakési letargii.

Pro Diega je pak přechod do Španělštiny evidentním vysvobozením.
*Byl jsem opravdu kopiník, seňor. A samozřejmě, že u sebe nic nemám. Ani slušné oblečení, natož kopí, zbroj, nebo peníze,*
Mnohoznačně pokrčí rameny.
*Asi jste to tak nějak ale tušili dopředu, že budu, no možná trochu v tomto ohledu na obtíž. Ale nejsem zbytečný člověk, mohu vám po cestě určitě pomoci. Umím se starat o koně, i je ošetřit, pokud jsou chromí, trochu lovit, nebojím se obecně přiložit ruku k dílu. Nejsem asi stejný bojovník jako vy, seňor, když jste zabíjel piráty, ale cestujete i se ženou, tak určitě oceníte zbraň navíc, určitě budu platnější, při - jak jste to říkal? Cestě přes hromadu mrtvol.*

Tak zkusím to vol II

"Kolik si myslíš, že mu je? Co tady dělá?"
"Asi odpočívá Luco. Tak mu dopřej klid," odbiju Lucu, který otravuje, když máme práci.

"počítám že s otroky to bude místy to samý."
"No, když na to přijde, v severní Africe je myslím snadnější sehnat dobrého otroka, než koně. Nejsou extra slavní pro své koňské trhy, ale obchod s otroky v Tripolisu je obrovský. Obrovský! Až tak, že místní sultáni jsou Osmanští vazalové spíše jenom ze své vůle a reálně jsou to spíše spojenci, než reálná součást osmanské říše. Tolik jim to vynáší. Což chápu. Piráti si pochytají lidi zadarmo a pak je za draho prodají. On je to skvělý obchodní plán." 

Teda, dokud piráti nenarazí na někoho jako my. To je pak smůla a naopak je pro ně tento výběr povolání asi největší chybou jejich, v té době již krátkého, života.

*Doktor říkal, že jsi byl kopiník. Nějaký kopí ti seženeme případně v Anconě. Chceš si popůjčovat nějakou zbroj tu z mrtvých Turků? Nečekám totiž, že máš někde schovaný peníze na zbrojíře.*

Emoce a tak

"Jako věř mi, že když si na ten nákup koně vzpomenu, zaplavují mě emoce ještě teď," zamumlám a už to zní docela zpruzele. Kdyby jenom věděl, že u toho byly i slzičky! Tolik emocí ve mně nákup koně vzbudil!!!

Ehm, Alessandro?

Luca ublíženě zalapá po dechu a spojí prsty ve známém italském gestu.
"Máš vůbec nějaký lidský city? Jak takhle úplně bez emocí o tomhle můžeš mluvit? Vždyť je to hrozný!"
Diego vypadá soustředěně, snaží se z podobných a stejných slov, které používá i španělština, vytáhnout alespoň kontext konverzace. Cavallo a caballo jsou prakticky stejný slova, takže do ticha dropne
*Umím jezdit na koni. Pracoval jsem na farmě.*

Ehm, Luco?
pro větší přehlednost a oddělení řečí se na španělštinu budou místo uvozovek používat hvězdičky :)

*S nadsázkou se dá řict, že jsme ti, co vás včera osvobodili z tureckého otroctví.*
S nadsázkou? Jakože docela bez nadsázky. Nebýt na palubě my, tak ten výsledek tak jednoznačný není.

Rozhlídnu se okolo. Další věc, co musím bez nadsázky konstatovat je, že todle jsem si neobjednala. Chtěla jsem prostě pobít piráty, už jsem k tomu nepotřebovala úplně vidět tuhle smutnou přehlídku lidského zmaru a neštěstí. Co s nima prostě teď bude? Má někdo z nich vůbec naději na normální život? Kolik z nich? Co ti, kteří nemluví Italsky? Skoro si říkám jestli by pro ně nebylo fakt nejlepší je zase prodat, než je nechat živořit bůhví jak. Otrok je sice otrok, ale aspoň ho někdo nakrmí a má kde spát. Jo, jsou samozřejmě otrocké pozice, které docela sajou, hlavně u Turků. Ale tady by prostě něco stavěli, něco hlídali, někde zametali. Třeba ti naši jsou docela spokojení. Ale my si taky docela vybírali, komu dáme domov. Turci asi vzali co bylo.

"Kolik si myslíš, že mu je? Co tady dělá?"
No DOSLOVA berou všechno!!!
Dívám se na to děcko a přemýšlím nad otázkou.
"Těžko říct, bude mu tak tolik, kolik tobě, když jsme tě dostali na starost. A evidentně nám nerozumí ani to hovno. A co tady dělá? Tak prostě byl na trhu v blbej čas a nic lepšího tam nebylo. Sakra ani nevíš, jaký problém byl sehnat ti dobrýho koně, počítám že s otroky to bude místy to samý," mávnu rukou.

Iksdedede, dedication, dedication, psát i v bolestech

Vaše Španělština s Italským přízvukem je možná pro rodilého mluvčího trošičku šišlavá, ale pokud to nějak zaregistroval, neříká Diego nic. Ono celkově to nevypadá že by si hodlal kdykoliv na cokoliv stěžovat, evidentně má pocit, že "to horší" už v životě zažil.

"Váš doktor mi řekl, že možná přijdete," odtuší opatrně, ale je vidět, že je asi vlastně docela rád, že jste reálně přišli. Možná byl upozorněn i na možnost, že bude vyhodnocen jako automatická přítěž. "Popsal mi vás, takže jsem vás poznal. I když - no vypadáte asi trochu jinak, než co mi řekl. Nabídl mi možnost se přidat, pokud s tím vy budete souhlasit a já neodmítl. Už nechci nikdy žádnou loď ani vidět-"

"to je Luca. On je... je no."
Luca mezitím konsternovaně civí na osvobozeného otroka vedle. Je to od pohledu kluk, sotva odrostlé děcko. Má bledé oči, bledou pleť s podlitinami a asi, pokud můžete z toho mála soudit, i světlé vlasy. Kluk stejně konsternovaně civí zpátky na Lucu, prostě na sebe jenom čuměj. Při zaslechnutí svého jména sebou Luca trhne a otočí se na Bastiana.
"He? Co? Co? Cos mu o mě říkal? Já... Ehm... No, neumím španělsky! Ahoj, Diego." pro nedostatek lepších gest udělá z dlaní srdce a zakření se.

"Takže Diego, nevím jestli ti to doktor říkal, ale cestujeme docela na lehko, docela na kvap a velmi pravděpodobně naše cesta povede přes hromadu mrtvol, jak jsi mohl vidět. Počítáš s tím?"
Diego pokrčí rameny.
"Původně jsem přesně od hromady mrtvol chtěl utéct. No a pak jsem skončil tady, kdybych nešel s vámi, byla by ta příští mrtvola asi moje," jako jedno se musí nechat. Otroctví z vás udělá někdy docela pragmatika.
"Nemám rád zabíjení, chci prostě domů. Ale pokud to bude nutné, no, už jsem člověka zabil. Dva."

Luca se zase vrátí ke svému zírání na kluka s prázdnýma, vytřeštěnýma očima. Po chvilce Bastiana zatahá za rukáv.
"Kolik si myslíš, že mu je? Co tady dělá?"