Andor.cz - Dračí doupě online

Kapitán má něco na srdíčko!

Zatímco na jedné části paluby stále probíhá trénink, který je nezřídka doprovázen i smíchem a bujarým veselím, slunce pomalu vystupuje k obzoru - a stejně tak i Bastiano se objevuje, snad již pohodlně dospalý, mezi lidmi na palubě. Než se stačí trošku rozkoukat, je ihned odchycen kapitánem, který se tváří trošku křečovitě. Lepší popis pro jeho úsměv nejspíše asi neexistuje. Je to takový ten úsměv, který naznačuje, že toho má člověk dost na srdci a zároveň se trochu obává otevřít dané téma.

"Pán da Mezzo, už jsem se bál, že vy dnes nevyjít nahoru, já rozuměl, já bych taky asi trošku obava, pojďte jít se mnou, na můstek, tam my teď," střelí podezřívavý pohled k trénujícím condottieri s Lucou a Alessandrou, "bez cizí uši."
Položí ti ruku okolo ramen a vede tě, kam řekl.
"Tvářila se jakoby nic, pán da Mezzo, jako my spolu povídala o nějaké vtip. Já vám moc pomůžu moct, ale vy musíte jakoby nic dělat!"

Na palubě

I když sis asi připadala jako idiot, málem jsi zakopla o nárameník hnedka při vstupu na palubu. Holt absence světla udělala své. Ale alespoň se nemusíš dělit o karamelky.

Pepe navíc i přesvědčí jednoho Španěla, aby s vámi jel, pokud ho chcete. Jmenuje se Diego, a byl jízdní kopiník ve španělské armádě... než ho to přestalo v Itálii bavit a zkusil dezertovat. Což se mu povedlo, ale zaplatil špatným lidem za cestu do Španělska a místo toho skončil na trhu s otroky v Tripolisu. Ale údajně už teď fakt neuteče, protože chce dojít do Španělska pro jistotu pěšky a vy máte stejnou cestu. A po předchozích zkušenostech, by to raději zkusil v něčí společnosti...

A jelikož sluníčko už hezky vylezlo na obzor, vzbudil se i Šípková Růženka Bastiano.

Tvl oni jsou na mě protivní oba!

Nejenom, že se mi nedostane žádného zastání, protože je pořád uraženej jak hrdlo flašky, oni jsou na mě protivní nakonec oba! Oba dva!

"Vidíš? Je živej. Když je živej, věděl co dělá. Tak ho nech dělat si svoje věci. Říkal, že zažil horší věci a přece by nám nelhal. Jak vidíš, odhadl situaci dobře!"

"Neod-"
Rozhodnu se to nedoříct, rozhodnu se nedoříct to, že jako neodhadl, protože nám zasekal na celý boj Fiorellu, která nad ním stála a hlídala! Rozhodnu se to neříct, protože už teď jsem zrovna u obou hrozně nepopulární! Takže místo toho jenom nasraně vyfrknu nosem. Jak to umím. A neříkám nic.

"... ach, je krásné mít rodinu."
Věnuju mi podezřívavý pohled. Jako HODNĚ podezřívavý pohled.
Co tím chtěl jako přesně říct? Nebo mi hodlá zase vyčítat, jak jsem ho...? A VŮBEC, NEBYLA JSEM TO JÁ, BYLA TO DARIA! ONA TO VYMYSLELA!!!

"Já jdu cvičit s váma, protože na mě jsou tu všichni dneska hnusný. A Luca jde taky, už je fuk, že budu nepopulární u jednoho člověka navíc."
Založím ruce v bok, jak sedím.

"No a mimochodem, ztratila jsem včera někde nárameník a nemohla ho pak najít. Nerada bych o něj přišla, ta zbroj byla dárek a je na míru, takže beztak nikomu jinýmu nikdy sedět ani nebude, tak hm... Kdo ho najde a poctivě vrátí, s tím se rozdělím o karamely, který mi napekl a nabalil na cestu Dagoberto, protože ví že je ráda žeru. Chtěla jsem si je usyslit pro sebe, ale situace si to nejspíš vyžaduje. Tak vážný to je."

Nedottoruj nám dottora!

"No, ano. Já jsem doktor a tedy já vím přece nejlíp, co je třeba ne?" řekne Pepe a nakloní hlavu na bok.
"Chtěl bych se podívat, jak se mým pacientům daří. Pak tedy slibuju, že se vrátím se zase dospat. Jak vidím, nebudu tu na to sám, ale bude mě hlídat rovnou velmistr, aby se mi něco nestalo... ach, je krásné mít rodinu.

Byla v tom hlase ironie? Těžko říct, ale Pepe si začal brát svoje tašky a sbírat se na palubu.

"Takžeee... my se taky můžeme válet?" zkusil štěstí Matteo.
"A jsi doktor či velmistr?" zeptal se ho Marco.
"Jsem doktorský velmistr v uspávání lidí?"
"To se nepočítá."
"Achjo. Stejně, co budeme nahoře dělat?"
"Cvičit."
"Proč?"
"Protože pot šetří krev, vy lenoši! Jsme z Benátek den a už se chcete jenom válet. A dost, ven! Hned!"

Bruh

"Ženó, nech mě spát!" řeknu z pod deky.
"Pepemu chudákovi říkáš, ať se vyspí a mě nenecháš. To není fér! Já si chci prostě jenom přispat. Nemusíš mě budit. Já vím, že mě máš ráda, všichni mě máte rádi a mám ho jako galéru. Všechno je dobrý, já chci jenom spát!"

Vykouknu z poza deky.

"Vidíš? Je živej. Když je živej, věděl co dělá. Tak ho nech dělat si svoje věci. Říkal, že zažil horší věci a přece by nám nelhal. Jak vidíš, odhadl situaci dobře!"

A zase se zavrtám do dek.

Kdo ví. Je veliká šance, že viděl víc mrtvol než my všichni dohromady. Přeci jenom, doktoři občas vidí mrtvoly i když nejezdí po Balkáně. Tam pak vidí mrtvoly všichni.

To je, no. Ale aspoň není zasranej Templář jak někdo!

Hm, že spánek se přeceňuje. No kdyby vypadal normálně, jako myslím vyspale, tak bych řekla, že opravdu třeba není člověk a třeba upíři nepotřebujou spát. Potřebujou upíři spát? No, hovno vím, protože o nich vím hovno, žejo. Třeba potřebujou! Každopádně, vypadá, že by si chudák docela dáchnul. Proč vlastně vstává? Vždyť ho nic nežene, ještě celej dnešek poplujeme do Ancony. Nebo je tak hodnej, že zase spěchá za raněnými? Sakra, jestli bude kapitán cokoliv vysírat, jen si to zkusí, tak mu hezky bez skurpulí naúčtuji služby našeho doktora!

"Spánek se nepřeceňuje. Nechápu, že to musím vysvětlovat já vám. Vy jste tady doktor. Měl byste se pořádně vyspat. A víte co se ještě nepřeceňuje, dottore? BEZPEČÍ! Takže byste se neměl takhle producírovat uprostřed bitvy."
Začnu šťouchat do hroudy pod dekou, která je trucující Bastiano.
"Manželi, řekni mu něco, on mě vůbec neposlouchá a mohli ho i zabít! Nemůžou nám zabít Pepeho, on je prakticky skoro rodina i když je někdy a myslím tím několikrát včera například, pěkně protivnej! Bastiano!"

On je nééé pane

"Taky se vám, že se taháte s kdekým pěkně vymstilo a nebýt toho, nemusíme se nikam trmácet," pokrčí rameny Marco. "Cizinec, není našinec! Jak vždycky říkával můj táta a měl prostě pravdu!"

"Já jsem z Bologně," špitne Vittorio.

"A taky tě proto nikdo nemá rád!" odpoví Lorenzo.
"Tebe nikdo nemá rád!"
"Né tebe!"
"Mě alespoň neupadne ruka!"
"Seš blbej."
"Tvoje máma!"
"Ne, tvoje!"

Pepe jen smutně zavrtí hlavou a začne hledat ve věcech svoji masku.

"Tak koukl jsem se, v jakém jsou stavu. Turci nejsou úplně známí tím, že pečují o svoje otroky. A ono život na galejích nepatří k těm nejlepším obecně, natož jako otrok. A spánek se přeceňuje."

Ehehe

"Ale ne, nevypadá hrozně, vlastně je docela pěk- oh, aha. Tohle nemyslíš. No, uhm..." ale to se už zavrtává, že bude klasicky trucovat.
"Nechápu, proč jste ho museli budit," na všechny postupně ukážu obviňujícím prstem. "Vidíte, co prostě děláte, když blbě vstane, tak je pak celej den takovej trucovitej." nevěřícně zavrtím hlavou, jako bych nemohla uvěřit, že můžou existovat tak mrzký lidi, jako zbytek naší party. Lidi, kteří budí Lasici, když si Lasice chce přispat. Pak se zasměju. No, nemyslela jsem to zas tak vážně.

Ale k vážným věcem.

"... nechci mít poblíž nikoho z Ferrary s mečem v ruce. Ty snad jo?"
"Já asi nebudu správnej člověk, kterýho by ses měl ptát, my máme v bratrstvu i Saracéna. Dokonce jsme se shodli, že je to opravdovej člověk," pokrčím rameny na znamení toho, jakej jsu zasranej lidumil.
A taky jednoho upíra! Taky jednoho UPÍRA!!!

"Španělština problém není, vždyť je to, jako by mluvili Italsky, akorát u toho divně šišlali. Řecky umím pár sprostejch slov, no to asi nebude úplně to, co..."
"No, já umím jazyky, mohl bych se jich poptat. Myslím, že jsem tam včera ošetřoval jednoho urostlého Španěla..."
Když pozře svoji oběť, získá upír i znalosti toho, koho sežral? Hej, mám otázky a stydím se je položit!

"Vy jste ošetřoval i ty otroky? Eh-spal jste vůbec dneska, Pepe?" nakloním se k němu blíž, abych si ho zcela nadrzo prohlídla.
"Sakra, je to hrozně divný, vědět, že máte tvář a tak. Najednou jste, já nevím, skoro jak normální člověk."

Dobrý ráno čuráci

"Luca moje péro nikdy neviděl!" ohradím se. Pravdivě. Snad. Teda, co si pamatuju...

A nemůže se přece smát mému pyju. To je naprosto nepřijatelné a ponižující!

"Proč se do toho tak zamotáváš, ženská nešťastná! Teď to vypadá hrozně! Achjo!" řeknu a přetáhnu si přes hlavu deku a zabořím se hlouběji do sena.

Musím myslet na něco hezkého. Marcus Aurelius říkal, že kvalita života se odvíjí od kvality myšlenek, které člověk má. Takže je asi nejvyšší čas se s nimi chvíli nebavit a myslet na slávu římské říše...