Andor.cz - Dračí doupě online

Tvoje máma se nudí!

Ti dám nudící děcka ty šmejde! Sám seš nudící děcko. Pff, dýcháme.

"No, to by se dalo určitě zařídit a víno, to si dám taky!" a mávnu na Alessandru, ať jde za náma, protože nikdy přece neřekne ne vínu.

"Tak povídejte kapitáno!"

Ale vy dva s Alessandrou JSTE nudící se děcka!

"Před soubojem s pirát? Ano, vy tak trošku jako nudící se děcka." pokrčí kapitán rameny, jako by to snad bylo docela jasné.
"Pak, pak já mít určité pochybnost ale nemyslet, že vy nájemných vraždičů šéf. To ne. Vy sice střílet velice dobře, to ano to já si všimnul, ale taková sladká obličej. A ty dvě mladé konkubíni, co vy si sebou taháte. Ne, neřekl bych do vás. Ach ani do madonny přitom ona od pohledu pozoruhodná žena. Vy oba nakonec stejně podlí, takže se k sobě asi hodit. Pokud tedy ona opravdu vaše manželka a to ne další ze mnoha zástěrka vašeho utajení. Které teda asi ne úplně dobře tajná, no." usměje se. Když už je ten omyl za vámi, zase je tvůj nejvíc nejlepší kamarád. Ještě když mu z toho kouká možná i odstranění konkurence!

"V Galatě máme pobočku. Všechno jde, ale záleží samozřejmě na okolnostech."
"O to ne, to vy omilo! Já nechci nikoho z žádná pobočka, vy můj přítel, já vás najmout, protože loď konkurenční ježdě pravidelně i do vašeho města. Vy když ho v Benátky odkráglovat, já si tam hned zrekvírovat a přebarvit jeho lo- chci říct že pro všechny to bezpečnější, když on pojít mimo Galata!" široký úsměv.
"Dá si pan da Mezzo víno? Objetí, na dobré obchodní vztah mezi námi a omluvu z moje strana? To nemohl tušit, nemohl!"

Stupido omylo

Heh, ten chlap fakt využije všechno, co se kolem něj děje k tomu, aby vydělal nějakou kačku. I teda chápe ten koncept, že někdy je třeba peníz pustit, aby se další vydělal.

"Ano, všichni jsme zabijáci. Ti Turci neumřeli na infarkt, ale protože jsme je pozabíjeli. Ježíši, vám přišlo, že vypadáme jako nějaký nudící se děcka?"

A nevěřícně zakroutím hlavou a přidám další italské gesto.

"V Galatě máme pobočku. Všechno jde, ale záleží samozřejmě na okolnostech."

Ehehe, trapnej omyl

Kapitán o krůček ucouvne před tvým řevem. Vypadá trošku zařaženě, evidentně tuto reakci vlastně nečekal. Čekal možná, že se budeš vytáčet, ze strachu, že by vaše akce nemusela vyjít, nebo že přijmeš a instantně se z tebe začnou sypat dukáty extra za vděk, že tě vytáhl z takové svízelné životní situace. Protože v jeho očích to bylo výhra-výhra. On by pomohl jak tobě, tak sobě s extra penězům.

Tvůj křik nicméně nezůstane nepovšimnut. Trénující skupinka tvých lidí zastaví všechny svoje akce i bujaré veselí a civí směrem k můstku. Luca jen vyšle rychlé gesto "průser?" ale nikdo nehne ani brvou, prostě čekají, až a jestli zjistí, o co jde.

"Ah, eh, to já se tedy omluvuju, o moje stupido omilo, pan da Mezzo. Já to samozřejmě vše myslet v zájmu vašeho dobro, netušit že vy, -velmistr ČEHO??? JAKOŽE VY NÁJEMNÝ ZABIJÁK? Vy všichni tady na moje paluba?" chytí se za srdce úlekem, jako by se jej pokoušel infarkt.
"Do čeho se my to namočila, to vysvětlilo, jak vy hr do mordování pirát! Oh, to velmi moc se omlouvám, já myslel, že vy nějaký bohatý šlechtic co se nudil a hledal dobrodružství! Hm, takže vy nájemný vrah a vaše žena taky vraždička. Kolik vy účtujete za taková vražedná služba? Já konkurent v Galata, on pro Byzantince obchodovat a taky mi ale do zelí lézt, vždycky nejlepší negry vyžrat mi v Afrika!!!"

REEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE

Co to ten idiot mele. On mě naprosto uráží. Jak kdybych byl nějaký naprosto neschopný idiot. Debil co se nechá vnutit ženskou do chomoutu a pak nedokáže ani utéct. Já. JÁ. JÁ.

*Italian gesture intensifies*

"JÁ JSEM BASTIANO DA MEZOO! VELMISTR ŘÁDU ASASÍNŮ A VLÁDCE BENÁTSKÉHO PODSVĚTÍ TY POLOTURECKÝ BURANE. CO SI TO KE MĚ VŮBEC DOVOLUJEŠ!" a postupně víc a víc zvyšuji hlas.

"Jak můžeš vůbec naznačovat, že jsem tak neschopný, že bych ani nedokázal utéct? Jenom proto, aby sis víc namastil kapsu na mém údajném neštěstí. Kurva."

Dýchej pičo, stoicky.

"Když se mi okamžitě omluvíte, jsem ochotný dělat, že se to nestalo. Jinak mi nezbývá nic jiného, než vás nejspíše v zájmu své cti zabít. Je mi líto."

Kapitán a jeho návrh pro tvoje dobro

"Jaká kůň? Vaše dole? Něco špatně s vaše kůň? Ale já dobré seno sehnal, na mou duši, dobré seno, ne plesnivé, jako já někdy pod otrok, protože to levnější, ne!"
Pak mu dojde, že se směješ, tak se zasměje s tebou. I když moc nechápe, co se zrovna stalo. Z nedostatku lepších nápadů se rozhodne přejít ale evidentně k věci.

"Víte, pan da Mezzo, vy velmi bohatý muž. Já všimnul hned. Hned v hospoda. Bohatý a ano, asi i fešák, ano, i když ta vaše kníra je dosti nevzhledná. Jak vy štětka na talíře mít pod váš nos, krásná tvář zničena. Ale to vaše věc, to vaše věc, nekoukala na mě takto! Já taky věděl že vy možná nebýt úplně bystrý, ale až včera, když já viděl vaše žena bojovat mi dojít že vy jste nebohým mužem. Neberte mě zle, ona krásná, moc krásná, pas jak laň a nohy gazely, to poznat lze, když ona nese kalhoty, jako muž, místo aby ona oděna v šaty. Ona nejen v kalhoty jako chlap, ona taky vražedná jak lev, podívejte, ale ne moc nápadně, ona zase trénuje, jak vraždit. A má u toho meč, co ona sebrala mrtvý Turek!"

Rozhlídne se, jestli někdo není okolo. Což samozřejmě je, ale ne úplně v doslechu.
"Víte, ona na to nevypadat, ale Madonna Alessandra i hrozně podlá, muckat mě jen, když ona něco potřebuje a vždy když špatná zpráva od ní. Proto já vím, že vaše krásná žena ve své podlosti donutila vás k oltář, protože ona chtěla vaše peníze a pod pohrůžkou smrt. A já včera to všechno vidět a pochopit jaká hrozná vy jste v situace. Já s vámi nyní mluvím jako muž s muž, za malý úplatek, já mohu podstoupit to riziko a osvobodit vás. My nafingovat váš únos, vaše ztracení, vaše topení třeba, co si řeknete, samozřejmě cena se lišit - ale to nízká cena za svoboda a život bez zděšení!"

Kapitán má něco na srdíčko!

Zatímco na jedné části paluby stále probíhá trénink, který je nezřídka doprovázen i smíchem a bujarým veselím, slunce pomalu vystupuje k obzoru - a stejně tak i Bastiano se objevuje, snad již pohodlně dospalý, mezi lidmi na palubě. Než se stačí trošku rozkoukat, je ihned odchycen kapitánem, který se tváří trošku křečovitě. Lepší popis pro jeho úsměv nejspíše asi neexistuje. Je to takový ten úsměv, který naznačuje, že toho má člověk dost na srdci a zároveň se trochu obává otevřít dané téma.

"Pán da Mezzo, už jsem se bál, že vy dnes nevyjít nahoru, já rozuměl, já bych taky asi trošku obava, pojďte jít se mnou, na můstek, tam my teď," střelí podezřívavý pohled k trénujícím condottieri s Lucou a Alessandrou, "bez cizí uši."
Položí ti ruku okolo ramen a vede tě, kam řekl.
"Tvářila se jakoby nic, pán da Mezzo, jako my spolu povídala o nějaké vtip. Já vám moc pomůžu moct, ale vy musíte jakoby nic dělat!"

Na palubě

I když sis asi připadala jako idiot, málem jsi zakopla o nárameník hnedka při vstupu na palubu. Holt absence světla udělala své. Ale alespoň se nemusíš dělit o karamelky.

Pepe navíc i přesvědčí jednoho Španěla, aby s vámi jel, pokud ho chcete. Jmenuje se Diego, a byl jízdní kopiník ve španělské armádě... než ho to přestalo v Itálii bavit a zkusil dezertovat. Což se mu povedlo, ale zaplatil špatným lidem za cestu do Španělska a místo toho skončil na trhu s otroky v Tripolisu. Ale údajně už teď fakt neuteče, protože chce dojít do Španělska pro jistotu pěšky a vy máte stejnou cestu. A po předchozích zkušenostech, by to raději zkusil v něčí společnosti...

A jelikož sluníčko už hezky vylezlo na obzor, vzbudil se i Šípková Růženka Bastiano.

Tvl oni jsou na mě protivní oba!

Nejenom, že se mi nedostane žádného zastání, protože je pořád uraženej jak hrdlo flašky, oni jsou na mě protivní nakonec oba! Oba dva!

"Vidíš? Je živej. Když je živej, věděl co dělá. Tak ho nech dělat si svoje věci. Říkal, že zažil horší věci a přece by nám nelhal. Jak vidíš, odhadl situaci dobře!"

"Neod-"
Rozhodnu se to nedoříct, rozhodnu se nedoříct to, že jako neodhadl, protože nám zasekal na celý boj Fiorellu, která nad ním stála a hlídala! Rozhodnu se to neříct, protože už teď jsem zrovna u obou hrozně nepopulární! Takže místo toho jenom nasraně vyfrknu nosem. Jak to umím. A neříkám nic.

"... ach, je krásné mít rodinu."
Věnuju mi podezřívavý pohled. Jako HODNĚ podezřívavý pohled.
Co tím chtěl jako přesně říct? Nebo mi hodlá zase vyčítat, jak jsem ho...? A VŮBEC, NEBYLA JSEM TO JÁ, BYLA TO DARIA! ONA TO VYMYSLELA!!!

"Já jdu cvičit s váma, protože na mě jsou tu všichni dneska hnusný. A Luca jde taky, už je fuk, že budu nepopulární u jednoho člověka navíc."
Založím ruce v bok, jak sedím.

"No a mimochodem, ztratila jsem včera někde nárameník a nemohla ho pak najít. Nerada bych o něj přišla, ta zbroj byla dárek a je na míru, takže beztak nikomu jinýmu nikdy sedět ani nebude, tak hm... Kdo ho najde a poctivě vrátí, s tím se rozdělím o karamely, který mi napekl a nabalil na cestu Dagoberto, protože ví že je ráda žeru. Chtěla jsem si je usyslit pro sebe, ale situace si to nejspíš vyžaduje. Tak vážný to je."