Andor.cz - Dračí doupě online

No co!

"Spi a nepruď, Fiorella stejně na posteli chrápe jak starej opilec," odpovím jednoduše. Prostě nejsem zvyklá spát sama od... No, vlastně od novicátu. Už tehdy jsme měli společný pokoj, i když samozřejmě slušňácky oddělené postele. Pak jsme po iniciaci chvíli měli každý svůj pokoj, což bylo nakonec vlastně hrozně divný a tak jsme se stejně nakonec slezli do jednoho. A pořád v něm spokojeně existujeme, i když už vlastníme celej obrovskej bordel i soukromý měšťanský dům. A beztak tam budeme bydlet i když mi dóže vrátí můj rodinný palác a statek.

"Navíc, co je to za dobrodružství, když vy tady máte všechny ty cestovní strasti pro sebe a mě jste vystrčili z kolektivu, do kajuty? Nenene."

Zlobivá!

Probudím se, doufajíce, že to je Luca a ne žádný cizí úchyl, ale je to Alessandra.

"Alessandro? Vždyť máš kajutu, neměla by ses tu válet semnou na slámě..."

Což, znamená to, že je v kajutě volná postel, kterou nikdo teď nevyužívá? Hmm, ale to by se asi strašlivě urazila!

"Co blbneš prosimtě, vždyť brzo stejně budeme vstávat... i když, my vlastně ani brzo vstávat nemusíme! Vždyť nás nic nehoní!"

Tvl veteš!

"Marco, pokud by se kapitán ošíval, tak řekni že se to Bastianovi a mi líbit asi nebude, že nemáme nárok na to, si přednostně vybrat dva, slovy DVA chlapy. Dneska zjistil, že jsme jen my dva spolu prakticky schopní sami rozmazat po palubě celou jeho posádku v době, kdy ji ještě neměl půlku, počty jsou neúprosný. Může bejt rád že jsme v zásadě slušní lidi a chceme mít dobrý vztahy - takže jsme vůbec ochotní mu tu cestu zaplatit. Co by dělal, kdyby ne, umřel?" zachechtám se.
"Dobrou noc, Marco, byli jste dobří. Lepší než ten zbytek."

******

Chvilku sleduju Fiorellu, jak chrápe a zařezává.
Chuděrko malá, tak moc jsi dneska při tom útoku dřela, když jsi hlídala Pepeho a nic se okolo vás nedělo. Úplně tě to zničilo, to, jaks vůbec nepřispěla svým dílem do bitky, i když jsem si dost jistá, že to moc dobře umíš.
Dva pěkné, ukořistěné meče si složím ke svým věcem.
Pár, které nejsou tak pěkný, ale vypadají solidně a že něco vydrží, hodím k nim, ještě s pár dýkami. Na štíty i helmu prcám, kdo se s tím má tahat.

Převleču se do čisté košile a kalhot, vyvěsím svůj mokrý rubáš i zbroj k vysušení, vezmu svou cestovní deku a cupitám si to dolů, jak spí všichni. Najdu Bastiana, hodím svou deku vedle něj na seno, na tu si lehnu, vetřu se mu sprostě pod jeho deku a hlavu mu zavrtám pod rameno.

GN FRENs

"Běžte si hledat upíry prosím někam jinam. Já se tu snažím zachránit alespoň nějaké námořníky..." odbyl Alessandriny blbé kecy Pepe. "Nevím jestli to je ten adrenalin či co to do vás vjelo, ale běžte."

***
"Neumírám no," řekne Lorenzo, "A teda ani to moc nebolí. Ten váš doktor je docela dobrej, to se mu musí nechat, i když je trošku divnej. Ale kdo by s tou maskou nevypadal divně, že jo. No, možná se to spraví... ale když ne, nedá se nic dělat. Byl to hezkej výlet. Krátkej, ale intenzivní! Tak to mám v životě nejradši!"

***
"Můžu to zkusit, uvidíme co bude na výběr. Snad se z toho nedostanu do křížku s panem Kapitánem," ale usmál se Marco, "si ale nemyslím, že by měl po tom co jsi předvedla takovou drzost. Ale jeden nikdy neví. Ten chlap mi přijde hrozně divnej a nevyspitatelnej. Furt čekám, kdy začne chtít peníze za to, že má špinavou tu palubu..."

***
Po tmě a na palubě plné mrtvol, krve a střev nebyl nárameník k nalezení. Tak snad tam ráno ještě bude...

***
Kapitánův jatagan byla krásná práce, vyrobená v Turecku pro zámožného člověka, protože jen ti si dělají rukojetě ze slonoviny a zlata. Oba kapitáni měli stejný. Možná set, který měl i ten třetí co utekl. Ale jinak tam nebylo nic, co by vyrazilo dech. Pár šavlí, turecký šišák-helmy a nějaký ty orientální štíty. Určitě v boji použitelné, jak jejich majitelé předvedli, ale nic co by zaujalo člověka zvyklého na trošku lepší kvalitu. Ale mohlo by to někoho v Itálii uhranout svým orientálním zjevem. Lidi dneska sbírají ledascos...

***
Než jsi si udělal obchůzky a posbírala veteš z paluby, v kajutě už byla vytuhlá Fiorella na posteli, která hlasitě chrápala...

Naštěstí, to bylo jediné vyrušování po zbytek noci...

Nojo, jdeme spát

"Upíři se bojí vody."
Aha??? Takže žádný "upíři neexistují" nebo "co to melete, paní da Mezzo?" Je nad slunce jasné, že Pepe, VELMI VZDĚLANÝ ČLOVĚK, KTERÝ VE VALAŠSKU OPRAVDU BYL, připouští existenci upírů!
Významně se podívám na Bastiana.
"Vidíš? Doktor připustil, že existují a když to říká doktor...!"
Prohlásím významně.

Takže jakýpak copak, určitě by mohl sám být jeden z nich! ... Uhhh, škoda, že já o upírech vím docela hovno, no.
"... Nemusíš se jich tedy bát."
"Ale hovno, já se upírů nebojím, klidně bych se s nějakým i kamarádila, kdyby chtěl!" mávnu všeznale rukou.

Pak Bastiano navrhne, že půjdeme spát.
Chudáček, asi ho to celý zmohlo.
Věnuju mu už docela čisté, ale trošku mokré objetí.

"Tak já jenom zařídím pár věcí a přijdu za tebou. Nebo můžeš se mnou, ale jestli jsi unavený, tak si běž klidně lehnout."

Následně, před spaním zařídím ještě toto:

- půjdu prohodit pár slov s Lorenzem

- promluvím si s Marcem a navrhnu mu, aby si z posádky zajaté lodi vybral a naverboval dva nejschopněji vypadající chlapy, kteří budou mít zájem o nějaké ty životní jistoty v rámci nově nabyté svobody. V případě potřeby jeden zůstane s Lorenzem a dá na něj pozor a druhý může jet dál s námi, v případě, že se Lorenzo dá do Ancony do kupy, což je nepravděpodobné, je můžeme oba poslat na vlastní náklady k Alessiovi jako nové rekruty.

- najdu svůj ujebaný náramenník

- očešu palubu od zbraní, který se mi budou líbit, včetně meče, který jsem vyhrála v souboji s kapitánem galéry a všechny si je odkřečkuju někam na bezpečné místo

Jsem unavený pane Starku

"No, vidíš, upíři tu být nemůžou," řeknu Alessandre a konějšivě ji poplácám po zádech. "Nemusíš se jich tedy bát."

Když odhlédneme od toho, že neexistují.

"No, nemyslím si, že jsme tu ještě potřeba, co říkáš na to, jít spát? Já myslím, že už jsi toho dnes v noci na palubě udělala dost."

Hehe

Pepe se na Alessandru zadívá a nakloní hlavu se svém klasickém znamení údivu.

"Upíři se bojí vody. Respektive velkých vodních ploch, což moře je. Je tedy nemožné, že aby se dostali teď na naši loď jakýkoliv upíři. Ten strach je tedy zbytečný. Ale samozřejmě, smít ze sebe ty sračky není nikdy na škodu..." a vrátí se do práce.

Vole, nenaser ho, nebo nás sežere!

Zachrá-co? Nenenenenene! Polít, ne chrstnout! Aaaa!
V marném gestu obrany před sebe vztáhnu proti vodě obě ruce.
Samozřejmě, že je to k ničemu, jsem totálně slitá. To bych byla i tak, ale trošku míň pekelným způsobem.

"Já tu pracuji, jestli dovolíte."
Oh, kurva on ho polil vodou! Tak co, budou šupiny? možná trošku moc civím na jeho tvář, ještě když ji vidím prvně v životě a hledám, jestli třeba alespoň chapadýlko, nebo oči navíc? Nic. Vypadá to, že pěkný hovno leda. Hm. No, to ještě nic neznamená!
"Omlouváme se, dottore! Budeme to cákat na druhou stranu! Já ze sebe jenom musím smýt všechnu tu krev, abych nepřivábila ještě... nějakého upíra! Eeee... Haha!"

Začnu si radši ve znovu nabraném kýblu omývat obličej. A do dlaní dusím smích, že to fakt Bastiano udělal a polil ho prostě vodou.

JE TO UPÍR!

Pepe se jenom neštastně otočí, pocákaný vodou. Viditelně se nestal červím monstrem, ani mu nenarostli extra zuby či rohy. Vypadá jenom dost rozladěně.

"Já tu pracuji, jestli dovolíte."

/tak asi není, lul

Hehe

"Zadrž ženo! Já tě tedy zachráním!" křiknu, vědoucně zamrkám na Alessandru a vezmu nejbližší kýbl s vodou a chrstnu ji na ni, ale chytře tak, aby sem postříkal vodou i Pepe a ověřil tak, zda není pod vodou se promněnující monstrum.

Je to riskantní tah, ale co bych pro ni neudělal!