Andor.cz - Dračí doupě online

Lul, jsou hody.

"Dneska jsi pořád ve formě!" pronese nadšeně Marko, zatímco ladným pohybem usekne nejbližšímu Turkovi hlavu. Jeho muži se taky nenechají zahanbit a kolem nich padají mrtvoly Turků ve velkém. Nejsou sice 'tak' dobří jako Alessandra, ale zkázu a smrt rozdávají obstojně. Než se stačí chudáci nadát co se děje, musí se druhá vlna pomalu brodit v tělech svých padlých druhů. Ale nevypadali, že by to zatím chtěli vzdát!

Boj na levoboku není taková krvavá řež, ale Antoniovi mariňáci drží svoje pozice, a pomalu a metodicky, posílají Turky za svým bohem, zatím beze ztrát. Když viděl, jakou Alessandra rozsévá zkázu na levoboku, Luca se rozhodl střelecky podpořit mariňáky - zatím u toho neztratil kuši a dokonce jednoho i zabil.

Fiorella zatím pro jistotu jen stáli za liniemi vojáků a hlídala, aby se jim nějaký Turek nedostal dozad a po očku koukala po Pepem, který právě dokončil ošetřování Lorenza.

rozpis:
1. Akce - sekáček - 4,1,5 (1->6)
2. Akce - sekáček - 2, 6, 3 (2->6)
3. Akce - trojnásobím dmg za abilitu sekáčku na šestce
= 12 dmg
+ strach (-2)

Well, Jatka by Alessandra. Classic stuff.

"Heh, to dělo ale stojí pěkně za vyližprdel, Eduardo, nebo se asi chujovo modlíte!"
Tak kurva, ten Pepe ale odmítá odejít, to jako snad nemyslí vážně, no co když se mu něco stane? Já vím, že je strašidelnej, nemáme ho vlastně beztak vůbec rádi a tak vůbec - ale je NÁŠ!!! Měl by se odšourat někam pryč a nechat to tu na- oh, no dobře, tak ještě že tu byl, chudák Lorenzo.

Zatímco se dole střílí, já se rozhodnu držet původního plánu a vylézt kousíček povýš. Jednak mě nezasáhne žádná zbloudilá střela a druhak - lidi děsí, když na ně spadne černý stín zvrchu a začne je masakrovat. A já je hodlám začít masakrovat. Pěkně zblízka, jak to ostatně umím.

Tak co, Alessandro, na levobok nebo pravobok? Hmmm? Na jedné straně mě už znají a ví, co umím, nebo o tom minimálně slyšeli. Na té druhé by asi úplně nechápali, co se děje, byla bych po zbytek plavby DOSLOVA BOHEM, kdyby to mohli vidět. Ale už máme zraněného Lorenza - no nemůžu si dovolit nechat zmrzačit Alessiovi tolik kluků a to jsme ještě ani nevyjeli z Ancony. otráveně si povzdechnu. Žádná sláva a žádný ovace. Alespoň ne hned. Kčertu s dopěláckým životem! Musím s našima.

Přelezu opatrně po laně kousek blíž. Počkám si, až vylezou první útočníci na palubu. Chvilku zvažuji i hod bombou, ale kde je v tom sranda? Teď ještě není dobrá doba! Pohodím si v dlani sekáčkem, aktivuju skrytou čepel a skočím dolů na první dva z nich. Každá z mých zbraní skončí v krku jednoho útočníka. Ti začnou bublat, chrčet, stříkat tepennou krev a zmítat se v marném posledním boji o svůj život. Žel to není už boj se mnou, ale s jejich vlastními artériemi, já už jsem dávno dál.

Prosmýknu se jako černý stín okolo malého Alessia a má nyní ne až tak skrytá čepel najde dvěma krátkými zabodnutími místečko v hrudním koši třetího turka. Plynulým pohybem se otočím a sekáčkem rozpářu od slabin až po hrudní koš břicho čtvrtému.
Jsem ve formě, všichni se dobře dívejte, jsem NEJLEPŠÍ ŠERMÍŘ V CELÝ ITÁLII A TO KURVA ANI NEŠERMUJU, MRCASÍM VÁS TU NOŽEM NA MASO, AHAHAHA!

Adrenlin mi divoce tepe v žilách, pomalu se poddávám svému klasickému vraždícímu zkratu. Divoce, šťastně zavýsknu, když skočím čelně na pátého tak, že ho srazím k zemi, zakleknu mu na hrudník a nez zjistí, co se děje, tak mu jednou rukou zatlačím hlavu oproti prknům paluby a druhou podříznu krk. Šestého pak jen tak mimochodem podseknu, zatímco dřepím na tom pátém. Přeseknutá šlacha v patě způsobí, že se skácí na zem, divoce se zmítá a mává mečem, než vyskočím na nohy, meč mu vykopnu z ruky a dupnu mu na hlavu, až to křupne a mlaskne, všechno dohromady.

No tak co tu máme dál hezkého?
S maniakálním výrazem, celá od krve, lačně zavrčím na další dva - kteří se otočí a skočí při pohledu na mě přes palubu?
"Tohle bylo KURVA SPROSTÝ!!!" Zaječím a hledám další, nepoužitý.

Děléj vole, skoč!

Pepe jenom zavrtí nesouhlasně hlavou a kdyby neměl masku, bylo by vidět, že se usmívá. Což, nikdo neví, ale dělá často.

I když se používá fráze 'Ticho před bitvou', žádné ticho na lodi není. Větry šeptají svou zvědavost, jak dopadne nadcházející střet a měsíc se lenivě odráží na hladině. Plachty tleskají v svižném větru, natahovaném nad posádkou očekávající blížící se nebezpečí.

Námořníci stojí na palubě s napětím v pohybu každého svalu. Jejich obličeje odhalují smíšené pocity - odvaha, nervozita, odhodlání. V očích jednotlivců jsou vidět příběhy, plné dobrodružství, očekávání ale i strachu.

Vzduch je nasycen vůní soli, dřeva a mokrých plachet. Hlasitý zvuk mořských vln, jež se obracejí vedle lodí, vytváří podmanivou symfonii. Většina tváří je skrytá v temnotě, ale všichni sdílejí stejnou osudovou perspektivu: bojovat ne ve jménu republiky či nějakého ideálu, ale o svůj život. Odhodlání zaznívá v připraveném tichu, zatímco námořníci očekávají střet s nepřítelem. A nejen námořníci, ale i Antoniovi mariňáci, kteří s kušemi v rukou čekají na kraji lodě na svůj díl slávy, který nehodlají zadarmo předat nějakým suchozemcům z Benátek. Ti se zase na druhou stranu nechtějí nechat zahanbit nějakými amatéry, co se jenom nechávají unášet po vlnách.

Zvuk vrzání dřevěných prken a jemné praskání plachet najednou přehluší Bastianovo: "Teď!" a šelest větru je doprovozen šelestem vystřelených šipek mířící na loď s poslem. Ke štěstí všech, postavy na lodi se jen sesypou, jak když se loutce přestřihnou vodící šnůry a spadnou bezvládně do člunu. Aniž by měl šanci kdokoliv na galérách si všimnout, že se něco děje.

"Ah, škoda," pronese se skrývaným zklamáním v hlase Vittorio, který tak přišel i příležitost si vystřelit ze své arkebuzy.
"Přece jsi nečekal, že budu lhát!" s neskrývaným nadšením v hlase mu odpověděl Lorenzo, zatímco znovu natahoval svoji kuši.

Teď nastal čas na tu hlasitější část plánu, kterou už šumění vln a měsíční svit zamaskovat nepomůže.

"Sancta Maria, Mater Dei, Ora pro nobis peccatoribus," pomodlil se naposled Eduardo, když přiložil doutnák k zátravce lodního kulverinu.

Relativní ticho moře pak náhle přerušil ohlušující třesk výstřelu děla, který i na okamžik přinesl světlo slunce na palubu lodi... bohužel, bylo v záblesku světla vidět, jak dělová koule přestřeluje galéru a míří nad ní do vody.

"V píči vole!" vyjádří Luca frustraci všech, když první výstřel mine. Osádka děla však nezahálí a rychle nabíjí znovu, aby mohli znovu vystřelit. Tentokrát už s větším štěstím trefí palubu lodi, kde ve výbuchu třísek najde jistě spousta Turků svoji smrt. Když už se dostala galéra i na dostřel ručních zbraní z lodi, dostala druhý zásah, který spolu se salvou šipek a kulí způsobil na palubě dostatek ztrát, aby změnila kurz pryč od Freccia d'Oro a snažila se vyvázat z boje.

Ohlušující řev z nadšení posádky ale přehlušila následná salva z děla na další z přibližujících se galér, která ale neškodně šplouchá do moře. Obě dvě další turecké galéry se nezalekli toho, že jedna z jejich lodí opouští bojiště a byly dále odhodlány v boji pokračovat. Jejich posádky už věděli, že je čeká boj a rytmické dunění jejich veslařských bubnů okořenilo symfonii nočního bojiště. To a sténání námořníků, kteří neměli štěstí a byli zasaženi tureckými šípy, pálenými z galér.

Jedním z nich byl u chudák Lorenzo v noční košili, u kterého našel turecký šíp jeho rameno. Naštěstí pro něj, byl poblíž hned doktor Silviano, aby se mu o ránu postaral.

Bohužel pro naši posádku, obě dvě galéry se dostali k Freccia d'Oro bez větších potíží a mohly přirazit k jejím bokům a jejich posádky mohli i přes krupobití šipek začít šplhat po jejich bocích nahoru.

"Moji si berou levobok, vaši pravobok?" rozdělil vcelku jednoduše odpovědnost za strany lodi Antonio. Což dávalo smysl, jeho mariňáků bylo stejně jako Marcových žoldáků. "Per l'onore e la gloria!" "Dio protegge!" vyměnil si s ním Marco pozdrav vytaženými meči.

Ale to už se první Turci začali valit na palubu lodi.

Doktor, upír, krejčí!

"Nonono, mě to samozřejmě nevadí, však je zamordujem, noaco. Stejně jsou to nějaký Turecký špíny. Spíš mě zaujalo, že si nechce nikdo poslechnout, co vtipnýho nám řeknou, ale já jsem s tím v pohodě. Jsem trošku zvědavá, jak tohle probíhá, takhle na lodi jsem ještě nikdy neválčila. Ale lidi tu chcípaj asi stejně jak na zemi."
"Kdo by to čekal, možná jsem to od tebe moc okoukal a ještě mě to bojování začne taky bavit!"
Odpovím na polibek pevným objetím a spokojeným zavrněním.
No PROSTĚ SE MI NEUTOP!
"Jo, ale já mám zbroj, ve který se neutopím, jak Lucovo vybavení a vylezu do lanoví, no, příště to zvaž. Životní zkušenosti ti tady předávám. Mám totiž na srdci tvoje blaho, jako ty moje, když jsi poslal Lorenza mi dělat matku, abych náhodou od tebe já naopak neokoukala boj v pyžamu."
Ještě ho políbím jednou. Stejně se zatím nestřílí.
"Dej na sebe pozor, my ostatní jdeme zatím dělat," vesele se ušklíbnu, "No víš, ty Assassinský věci."

"Já už za svůj život viděl víc mrtvých Turků, než je ve vašich silách kdy dohnat."
Větu o Fiorelli ignoruju. My taky byli poprvé ve válce tehdy v Navaře - a šlo nám to nakonec skvěle!
"Tak to je načase vás začít dohánět - a teď se běžte někde schovat, protože my vás neumíme ošetřit, jako vy nás, vlastně byste byl dost nasranej, kdybych vás měla ovázat já, mi vždycky za moje samoovazovací umění akorát nadáváte."

Doktor je jako Panda.

"Já tu čekám, až budou ranění," řekne nepřítomně Pepe, jak kdyby nechápal, proč ho obtěžuješ. "Já už za svůj život viděl víc mrtvých Turků, než je ve vašich silách kdy dohnat. Nemyslím si, že jsem ve větším nebezpečí než třeba Fiorella, která válku v životě neviděla."

Život je plný překvapení.

"Ježíší, jsou tu lidi, nech moje péro chvilku být, nebo se bude chtít i přidat Luca!" okřiknu už Alessandru, když si nedá pokoj a ignorovat ji zjevně není řešení.

" Ach, oni je jdou zastřelit a ani se nezeptaj, co nám chcou? Dneska jsem se probudila do noci, ve které jsou všichni já?"
"Kapitán to říkal, nejspíš si jdou jenom zeptat, jestli zaplatíme výkupné XY a nebo nás přepadnou a prodají do otroctví. Takhle budeme mít menší moment překvapení, protože asi ani oni nečekají, že si je nevyslechneme a rovnou začneme střílet... což zrovna od tebe bych nečekal, že ti to bude vadit!" řeknu a zasměji se.

"A neboj, všechno dobře dopadne!" řeknu Alessandře a dám ji veliký a dlooouhý polibek. "Kdo by to čekal, možná jsem to od tebe moc okoukal a ještě mě to bojování začne taky bavit!"

A pak budou i žraloci, škoda že je tma a neuvidím je! Tato plavba je občas trochu zklamání...

Hm, zvláštní, čekala jsem, že mě budou odrazovat, nebo tak něco.
"Ne, Alessandro, když jich je pět na jednoho na nás, tak to neznamená, že jsme v přesile!" no a podobný blbý kydy.
Přešlápnu z nohy na nohu a protože nemám žádnou helmu a tak je vidět, jak se tvářím, nasadím na tvář něco, co by se dalo nazvat nadšeným úsměvem. Jako, musím říct, že s bitvami na lodích a mezi loďmi nemám prostě žádné zkušenosti, tak mám nahovno odhad, docela mě i zarazilo, že veslaře nikdo nepočítá jako bojující posádku - to jako tam budou jenom tak blbě sedět a čekat, až to vybijeme??? No ale tak, každýmu, co jeho jest. U nás nechce na prdeli evidentně sedět ani ten Pepe, dokonce tak moc, že MĚ IGNORUJE i když jsem si jistá, že MĚ MOC DOBŘE SLYŠEL!!!

"Ještě dřív, než vy se navlíknout do toho závaží, v kterém jít ke dnu jako kámen."
"No, taky si pamatuju toho kluka s dlouhým copem a dýkou, který pobodával lidi v Benátkách a kradl rajčata ze zahrádek jen v pyžámku," přisadím si a znovu zatáhnu, napružím a pustím to peříčko.
"A když tenhle kluk spadl do vody, uměl pak plavat."
No ne, fakt, zkus se mi neutopit! Míň romantickej rytíř, víc assassin, by ti možná prospělo!

"Všechno hraje v náš prospěch. Inu, pokud kapitáne nic nemáte tedy proti, já navrhuji se bránit."
"Já tomu hovno rozumím, ale pokud jich bude bojovat jen třicet, tak by se na všechny ani nemuselo dostat. Tak ještě že jsou ty lodě tři."

A oni teda nemají děla ale my jo? To je samozřejmě dobře. Pěkně na nože, jak by si to pánbůh přál! Ten jejich beztak taky!
" Ach, oni je jdou zastřelit a ani se nezeptaj, co nám chcou? Dneska jsem se probudila do noci, ve které jsou všichni já?"
Zeptám se Bastiana tiše.

"Heh, s námi je jenom zábava!"
"No, Fiorello neboj, jako obvykle evidentně utopí cizí kuši, ne svoji. Je mu to tak podobný, ...Dottore, co tu ještě děláte? " pohodím si v ruce svým oblíbeným nožíkem, zkusím, jestli nemám zadřenou skrytou čepel a kouknu se, kam bych mohla vylézt, abych první odvážné překvapila zezhora.

The're pirate!

Kapitán jenom kývne a začíná vydávat rozkazy. "Připravit se k palbě a nalodění, pohyb, není to poprvé, není to určitě naposled!"

Lorenzo a Vittorii šli ke kraji lodě, připraveni začít střílet na loďku s tureckým poslem. "Ten důstojník je můj!" "Taka to zapomeň, z tvojí muškou budeš rád, že trefíš loď!" "Pff, tvoje máma není o moc menší a do té jsem se trefil..."

"No, zábavu tak brzo jsem nečekal," přizná Marco, zatímco vytahuje meč z pochvy. "Heh, s námi je jenom zábava!" řekne Luca, který mezitím splašil kuši z eráru. "Hele, a víš že tu je kolem voda a tak?" neodpustila si Fiorella rýpnout, "To tvému kušostřelectví nikdy nedělalo dobře..." "Hahaha, stalo se to JEDNOU a DÁVNO!"

Pepe furt stál na můstku se svojí brašničkou a nevypadal, že se má k odchodu.

Deset procent dělá, pošli kurva salvu vole

"Je otázka, nevypadat zrovna malý. Takže odhad bude tak 150, možná 200 veslařů a tak 50 Turků, z toho být třeba 30 bojovníků. Jako, nebude to nic lehkého, ale věřit, že s váma se z toho půjde vysekat, to zase jó." řekne odhodlaně kapitán, vidíc, že ušetří na výkupném.

"Většinou nebývají ták moc dobře vyzbrojení jako my, takže věřím že s váma my je rozekámo," přidal se do debaty Antonio, který se dorazil podívat, co tu na můstku kujete za pikle.