Andor.cz - Dračí doupě online

Proč já

Proč já? Proč já? Proč já? Honí se mi rychle hlavou, když z jedné strany ke mě jde zjevně jejich velitel a z druhé jeho osobní strážce. Oba od pohledu zkušení bojovníci, v tom nejlepším, co si může bohatý osmanský pirát dovolit.

Nejspíš jsou lepší než já. Což prostě není dobrý. Šerm je o zbrani, zbroji a schopnostech... Nejsem si jistý, jestli mám v něčem reálně výhodu. Ale buď je zabiju já a nebo zabijou oni mě a tahle varianta se mi nelíbí.

Schovávám se za svoji schiavonu ve venkovním krytu a čekám, který z nich začne výpadem směrem ke mě. Abych na ně útočil, když jsou dva si netroufám.

První to nevydrží strážce, který udělá krok vpřed a mocně se rozmáchne svým mečem, který kryju schiavonou a k jeho překvapení udělám také krok k němu a zatímco mu strhnu meč k zemi, k němu přiskočím a vrazím mu skrytou čepel do krku.

Jeden by byl...

Osmanský kapitán na nic nečeká a vrhne se na mě s jataganem ve vrchním seku, který ale naštěstí bleskově zastavuji anglickým krytem a sjedu svojí čepelí po té jeho, až si najde hrot mého meče jeho tvář a následným zatlačením i obsah jeho lebky.

Já žiju. Já žiju... "JÁ ŽIJU!" začnu nadšeně křičet. "Vittoria agli assassini!"

Levobok

"Dávat pozor, nebo mě bratr zabíje, že mu zabili kasičku!" vypeskuje Bastiana za jeho nepozornost Antonio, když zabije Turka, který flákl po Bastianovi. Ale i jemu se nedávání pozoru vymstí, když dostane palcátem takovou ránu, že mu vyletí meč z ruky a skončí na zádech. Naštěstí pro něj, ho hned obklopí jeho mariňáci, aby se mu nic nestalo.

Naštěstí kolem proletí Lucova šipka, která zmíněného Turka sestřelí.

Ale i tak padnutí jejich mariňáckého velitele způsobí menší zakolísání morálky námořníků a naopak vlije novou sílu do žil Turkům, kteří se s obnovenou vervou vrhnou na obránce lodi, netušící, že jejich kamarádi na druhé straně si tak dobře nevedli.

I tu už se do boje zapojili ti "lepší piráti", rozhodnutí využít hybnosti, kterou jejich útok získal.

Dva chlapíci (3HP) se rozhodli jít po Alessandře a bohužel k jeho smůle, dva z nichž jeden vypadal na kapitána lodi se rozhodli jít po Bastianovi.

Bijme je!

Nebudu si lhát. Nejsem zdaleka tak dobrý šermíř jako Alessandra. Co si budeme, nejsem asi nejhorší šermíř na lodi, ale k těm nejlepším budu mít přeci jen daleko, bleskne mi hlavou, když můj další úder je opět vykryt štítem mého nepřítele.

A dost!

Udělám profintu na jeho šamšír a najdu si cestu špičkou čepele přímo do jeho oka. "Tu máš barbare!"

Heh? blikne mi hlavou, když se vedle mě objeví Alessandra. Až tak, že se nesoustředím a ucítím ránu přes hlavu (-1HP), kterou naštěstí vezme helma.

Sekaná na pravoboku

Marco po očku s uznáním sleduje tvůj souboj s kapitánem, zatímco morduje svého, teprve třetího, Turka. Jeho žoldáci jsou zatím také bez ztrát a na první pohled i bez šrámů, když nepočítáme chudáka Lorenza, který to kopil než to začalo.

Což se nedá říct o běžných námořnících, kteří se taky zapojili na pravoboku do boje - většina už jich byla mrtvá a zraněná, ale díky Alessandřiné zuřivosti a umu Piteriodes pravobok držel a nevypadal, že by měl už i bez Alessandry padnout, protože Turci se začali na této straně opatrně stahovat do lodi.

Rozpis
1. Akce - schiavonna - 1,5,1,6 (1->6) = 3 úspěchy, x2 za šestku
2. Akce - schiavonna - 6,5,2,3 = 3 úspěchy, x2 za šestku
3. Akce - schiavonna - 3,5,3,4 = 4 úspěchy
= 16 dmg (to jsou všichni tři minibossové a... Uh, další tři chudáci, kurva, ona je beast, to není možný)

Marco, čum, čum!!!

"TVOJEMÁMA!"
Zařvu nazpátek. Nemám absolutně páru, co to řval. A je mi to jedno, což je takový smutný, protože mám skoro tušení, že to budou jeho poslední slova. Třeba to bylo něco hezkého, ale to by pak házel doslova perly sviním. A já jsem ta svině, kdyby si někdo nebyl jistej!

Rychle schovám sekáček, nasraně se podívám na svoje ubohý rameno, na kterém sice díky utřísknutému nárameníku není žádné fatální poškození, ale bude tam pěkně hnusná modřina - a vytáhnu od pasu schiavonnu. Však Bastiano taky už bojuje mečem, tak čas přestat kravit vokolo!

S grácií kočky ustoupím kousek do boku, abych si to trošku rozmyslela. Jsou tři. Tři jsou hovno a je mi doslova v prdeli, jak moc jsou kde zakutí. Nechám prvního na mě zaútočit, útok vykryju mečem a než se stáhne, vrazím mu skrytou čepel do krku. S čepelí stále v tom prvním, stáhnu meč a pošlu do pekel i druhýho, který nemá tu slušnost čekat, až toho prvního dodělám!
Hanba vám, vy Turecký mrdky! Hanba!

"Tvoje panny už čekají, čuráku, škoda, že se ti vysmějou za to, že tě dojebala nějaká hříšnice!" no, je pravda, že když už nic, tak kapitán klade nějaký ten poctivý odpor. Stojí mě to pár výměn, než ho sejmu. Tak jako tak, jeho hlava se nakonec kutálí po palubě.
Můj první boj na lodi! Je to stejný jako ve vzpomínkách Kassandry, stejný!

Obětuji pár sekund, abych vzala kapitánovu hlavu a mrskla ji na palubu útočící lodi.
"Takhle skončíte všichni, vy Turecký svině!!!"

Ještě rychle doběhnu dva, kteří prchají - žel v panice na opačnou stranu, než do svojí lodi a utnu jim hlavy taky.
Tak snad jsem JASNĚ ŘEKLA JAK TO BUDE!

Čímž se plynule dostanu na opačnou stranu.
"Pravobok je čistej!" zařvu, když stojím, eheh, už na levoboku, no ÚPLNOU SHODOU NÁHOD kousek od Bastiana.
Třeba mi tu něco zbylo!

No a ano!
Skočím na jednoho náhodného kreténa, který měl zrovna tu smůlu, že byl poblíž, čelně zepředu a zabodnu mu skrytou čepel doprostřed čela.
"DVANÁCT!"
Zavýsknu čirým štěstím.

Pravobok

Série po sobě jdoucích ohlušujících ran a záblesků ti dává vědět, že i Bastiano se milostivě už zapojil do boje. Řekneš si, že se jenom na okamažik podíváš jak se mu daří, ale než se naděješ, cítíš prudký náraz z boku a vidíš jak ti letí z ramene urvaný nárameník pryč (-2 HP), naštěstí pro tebe bez ramene, po zásahu tureckým jataganem.

Spoušť kterou jsi provedla neunikla Tureckému kapitánovi (4HP), který se už zapojil do boje a spolu se dvěma svými osobními strážci (3HP) se (správně) rozhodl, že jsi pro ně největší překážka, kterou musí co nejrychleji zabít, pokud chtějí zvítězit. Ne, že by doteď posílali ven jenom ořezávátka určená k porážce, ale jejich lamelarové zbroje, zdobené jatagany a štíty dávají na odiv, že se nedají tak lacino, jak jejich kolegové. Tedy, minimálně v jejich představách.

"Öldürün şu kaltağı!" k tobě pronese svojí bezbožnou parodii na řeč, zatímco po tobě udělá další výpad mečem.

War is hell. Alessandra is worse.

Neubráním se němému úžasu, když sleduji svoji ženu při práci. Občas se tím až otravně chlubí, ale v Itálii možná doopravdy není lepšího šermíře, než je ona. A když vidím jak se kolem ní tvoří mrtvoly, stejně jako Luca se rozhodnu podpořit druhou stranu.

Vytáhnu první pistoli a vystřelím, trefím a připravím prvního Turka o většinu hlavy. Následně to zopakuji s druhou, třetí i čtvrtou pistolí, kdy prostě z této vzdálenosti nejde minout a stejně tak nejde, aby kulka neprošla jejich zbrojí.

Bože, jak já miluju vědu.

Ovšem rozhodnu se neztrácet čas s přebíjením pistolí a s taseným mečem se vrhnu za mariňáky a ladným bodnutím do němé osmanské tváře pošlu jednoho piráta z lodní paluby do náruče moře pod námi.

"Slyšel jsem, že jste tu sami a je vám trochu smutno!" prohodím žoviálně k Antoniovi. "Tak jsem si řekl, že vám trošku vypomůžu."

Lul, jsou hody.

"Dneska jsi pořád ve formě!" pronese nadšeně Marko, zatímco ladným pohybem usekne nejbližšímu Turkovi hlavu. Jeho muži se taky nenechají zahanbit a kolem nich padají mrtvoly Turků ve velkém. Nejsou sice 'tak' dobří jako Alessandra, ale zkázu a smrt rozdávají obstojně. Než se stačí chudáci nadát co se děje, musí se druhá vlna pomalu brodit v tělech svých padlých druhů. Ale nevypadali, že by to zatím chtěli vzdát!

Boj na levoboku není taková krvavá řež, ale Antoniovi mariňáci drží svoje pozice, a pomalu a metodicky, posílají Turky za svým bohem, zatím beze ztrát. Když viděl, jakou Alessandra rozsévá zkázu na levoboku, Luca se rozhodl střelecky podpořit mariňáky - zatím u toho neztratil kuši a dokonce jednoho i zabil.

Fiorella zatím pro jistotu jen stáli za liniemi vojáků a hlídala, aby se jim nějaký Turek nedostal dozad a po očku koukala po Pepem, který právě dokončil ošetřování Lorenza.

rozpis:
1. Akce - sekáček - 4,1,5 (1->6)
2. Akce - sekáček - 2, 6, 3 (2->6)
3. Akce - trojnásobím dmg za abilitu sekáčku na šestce
= 12 dmg
+ strach (-2)

Well, Jatka by Alessandra. Classic stuff.

"Heh, to dělo ale stojí pěkně za vyližprdel, Eduardo, nebo se asi chujovo modlíte!"
Tak kurva, ten Pepe ale odmítá odejít, to jako snad nemyslí vážně, no co když se mu něco stane? Já vím, že je strašidelnej, nemáme ho vlastně beztak vůbec rádi a tak vůbec - ale je NÁŠ!!! Měl by se odšourat někam pryč a nechat to tu na- oh, no dobře, tak ještě že tu byl, chudák Lorenzo.

Zatímco se dole střílí, já se rozhodnu držet původního plánu a vylézt kousíček povýš. Jednak mě nezasáhne žádná zbloudilá střela a druhak - lidi děsí, když na ně spadne černý stín zvrchu a začne je masakrovat. A já je hodlám začít masakrovat. Pěkně zblízka, jak to ostatně umím.

Tak co, Alessandro, na levobok nebo pravobok? Hmmm? Na jedné straně mě už znají a ví, co umím, nebo o tom minimálně slyšeli. Na té druhé by asi úplně nechápali, co se děje, byla bych po zbytek plavby DOSLOVA BOHEM, kdyby to mohli vidět. Ale už máme zraněného Lorenza - no nemůžu si dovolit nechat zmrzačit Alessiovi tolik kluků a to jsme ještě ani nevyjeli z Ancony. otráveně si povzdechnu. Žádná sláva a žádný ovace. Alespoň ne hned. Kčertu s dopěláckým životem! Musím s našima.

Přelezu opatrně po laně kousek blíž. Počkám si, až vylezou první útočníci na palubu. Chvilku zvažuji i hod bombou, ale kde je v tom sranda? Teď ještě není dobrá doba! Pohodím si v dlani sekáčkem, aktivuju skrytou čepel a skočím dolů na první dva z nich. Každá z mých zbraní skončí v krku jednoho útočníka. Ti začnou bublat, chrčet, stříkat tepennou krev a zmítat se v marném posledním boji o svůj život. Žel to není už boj se mnou, ale s jejich vlastními artériemi, já už jsem dávno dál.

Prosmýknu se jako černý stín okolo malého Alessia a má nyní ne až tak skrytá čepel najde dvěma krátkými zabodnutími místečko v hrudním koši třetího turka. Plynulým pohybem se otočím a sekáčkem rozpářu od slabin až po hrudní koš břicho čtvrtému.
Jsem ve formě, všichni se dobře dívejte, jsem NEJLEPŠÍ ŠERMÍŘ V CELÝ ITÁLII A TO KURVA ANI NEŠERMUJU, MRCASÍM VÁS TU NOŽEM NA MASO, AHAHAHA!

Adrenlin mi divoce tepe v žilách, pomalu se poddávám svému klasickému vraždícímu zkratu. Divoce, šťastně zavýsknu, když skočím čelně na pátého tak, že ho srazím k zemi, zakleknu mu na hrudník a nez zjistí, co se děje, tak mu jednou rukou zatlačím hlavu oproti prknům paluby a druhou podříznu krk. Šestého pak jen tak mimochodem podseknu, zatímco dřepím na tom pátém. Přeseknutá šlacha v patě způsobí, že se skácí na zem, divoce se zmítá a mává mečem, než vyskočím na nohy, meč mu vykopnu z ruky a dupnu mu na hlavu, až to křupne a mlaskne, všechno dohromady.

No tak co tu máme dál hezkého?
S maniakálním výrazem, celá od krve, lačně zavrčím na další dva - kteří se otočí a skočí při pohledu na mě přes palubu?
"Tohle bylo KURVA SPROSTÝ!!!" Zaječím a hledám další, nepoužitý.

Děléj vole, skoč!

Pepe jenom zavrtí nesouhlasně hlavou a kdyby neměl masku, bylo by vidět, že se usmívá. Což, nikdo neví, ale dělá často.

I když se používá fráze 'Ticho před bitvou', žádné ticho na lodi není. Větry šeptají svou zvědavost, jak dopadne nadcházející střet a měsíc se lenivě odráží na hladině. Plachty tleskají v svižném větru, natahovaném nad posádkou očekávající blížící se nebezpečí.

Námořníci stojí na palubě s napětím v pohybu každého svalu. Jejich obličeje odhalují smíšené pocity - odvaha, nervozita, odhodlání. V očích jednotlivců jsou vidět příběhy, plné dobrodružství, očekávání ale i strachu.

Vzduch je nasycen vůní soli, dřeva a mokrých plachet. Hlasitý zvuk mořských vln, jež se obracejí vedle lodí, vytváří podmanivou symfonii. Většina tváří je skrytá v temnotě, ale všichni sdílejí stejnou osudovou perspektivu: bojovat ne ve jménu republiky či nějakého ideálu, ale o svůj život. Odhodlání zaznívá v připraveném tichu, zatímco námořníci očekávají střet s nepřítelem. A nejen námořníci, ale i Antoniovi mariňáci, kteří s kušemi v rukou čekají na kraji lodě na svůj díl slávy, který nehodlají zadarmo předat nějakým suchozemcům z Benátek. Ti se zase na druhou stranu nechtějí nechat zahanbit nějakými amatéry, co se jenom nechávají unášet po vlnách.

Zvuk vrzání dřevěných prken a jemné praskání plachet najednou přehluší Bastianovo: "Teď!" a šelest větru je doprovozen šelestem vystřelených šipek mířící na loď s poslem. Ke štěstí všech, postavy na lodi se jen sesypou, jak když se loutce přestřihnou vodící šnůry a spadnou bezvládně do člunu. Aniž by měl šanci kdokoliv na galérách si všimnout, že se něco děje.

"Ah, škoda," pronese se skrývaným zklamáním v hlase Vittorio, který tak přišel i příležitost si vystřelit ze své arkebuzy.
"Přece jsi nečekal, že budu lhát!" s neskrývaným nadšením v hlase mu odpověděl Lorenzo, zatímco znovu natahoval svoji kuši.

Teď nastal čas na tu hlasitější část plánu, kterou už šumění vln a měsíční svit zamaskovat nepomůže.

"Sancta Maria, Mater Dei, Ora pro nobis peccatoribus," pomodlil se naposled Eduardo, když přiložil doutnák k zátravce lodního kulverinu.

Relativní ticho moře pak náhle přerušil ohlušující třesk výstřelu děla, který i na okamžik přinesl světlo slunce na palubu lodi... bohužel, bylo v záblesku světla vidět, jak dělová koule přestřeluje galéru a míří nad ní do vody.

"V píči vole!" vyjádří Luca frustraci všech, když první výstřel mine. Osádka děla však nezahálí a rychle nabíjí znovu, aby mohli znovu vystřelit. Tentokrát už s větším štěstím trefí palubu lodi, kde ve výbuchu třísek najde jistě spousta Turků svoji smrt. Když už se dostala galéra i na dostřel ručních zbraní z lodi, dostala druhý zásah, který spolu se salvou šipek a kulí způsobil na palubě dostatek ztrát, aby změnila kurz pryč od Freccia d'Oro a snažila se vyvázat z boje.

Ohlušující řev z nadšení posádky ale přehlušila následná salva z děla na další z přibližujících se galér, která ale neškodně šplouchá do moře. Obě dvě další turecké galéry se nezalekli toho, že jedna z jejich lodí opouští bojiště a byly dále odhodlány v boji pokračovat. Jejich posádky už věděli, že je čeká boj a rytmické dunění jejich veslařských bubnů okořenilo symfonii nočního bojiště. To a sténání námořníků, kteří neměli štěstí a byli zasaženi tureckými šípy, pálenými z galér.

Jedním z nich byl u chudák Lorenzo v noční košili, u kterého našel turecký šíp jeho rameno. Naštěstí pro něj, byl poblíž hned doktor Silviano, aby se mu o ránu postaral.

Bohužel pro naši posádku, obě dvě galéry se dostali k Freccia d'Oro bez větších potíží a mohly přirazit k jejím bokům a jejich posádky mohli i přes krupobití šipek začít šplhat po jejich bocích nahoru.

"Moji si berou levobok, vaši pravobok?" rozdělil vcelku jednoduše odpovědnost za strany lodi Antonio. Což dávalo smysl, jeho mariňáků bylo stejně jako Marcových žoldáků. "Per l'onore e la gloria!" "Dio protegge!" vyměnil si s ním Marco pozdrav vytaženými meči.

Ale to už se první Turci začali valit na palubu lodi.