Andor.cz - Dračí doupě online

A teď čum vole, dvě dějový linky, full retard mode!!!

Luca chvíli od kostek pozoruje, jak Pepe, nyní už s Alessandrou, dují do chudáka o jedný noze, že by se měl nechat rozřezat a napravit. Pak do něj strčí malý Alessio, aby hodil s vysvětlením, že pokud chce počumovat, tak nemůže hrát, že zdržuje.
"Jo, no - stejně prohrávám jak děvka," kontatuje Luca a posune svoje drobáky doprostřed víka sudu k rozebrání.
"Omluvte mě, krásní mládenci, já tady vidím jeden potenciální průser," vyklouzne tiše a jako stín zmizí na můstku.

"Hele Bastiano," postaví se mu za záda a položí hlavu na rameno. "Alessandra se nudí. Je jak ten její blbej kůň, když ji nehlídáš pět minut, tak začne čumět a hledat, co by kde provedla. Teď zrovna s dottorem otravují nějakého chudáka, kterýmu prej hnije noha a brzo na to umře, aby si to nechal ošetřit, jo. Což jako teda fuuuuj, ekl. Bejt námořník docela saje vodu ze špinavý hadry. Ale víš, že jí je to úplně v p- úplně jedno. Že se prostě nudí. A jak se donudí támhle, najde si srandu jinde a bude z toho akorát nakonec nějakej průser. A mě poslouchat nebude. Jak-ten-její-blbej-kůň."

Bruh

"Ne tak nahlas!" sykne Pepe přes svoji masku, "na lodi mi říkejte všichni jen Dottore a ne Pepe ani Silviano... je to mimořádně důležité, kvůli... jednomu výzkumu ohledně lidské představivosti, který dělám," a uznale sám nad sebou pokýve hlavou.

"Co se týče tohoto chudáka, jak chodí o té hrozné 'pirátské protéze' jak se někdy tomuhle kusu dřeva říká, tak se mu v místě kde měl koleno začínají dělat otlačeniny a ta noha mu pomalu, ale jistě nekrotizuje. Brzo, mu to začne viditelně mokvat a následně mu to otráví krev a on umře. Ale když jsem jen naznačil, že se musí holt ještě kousek uřezat, začal dělat scény. Nejspíše opravdu raději umře, než aby si odemně nechal pomoci. Dokonce bláhově argumentuje, že ho to vůbec nebolí a nechápe, že i právě TO je ten problém." a načež Pepe začne ostentativně do pahýlu dloubat, aby dokázal svůj point. "Je mu to úplně jedno, protože jeho noha je tady už mrtvá."

Smutně jen pokrčí rameny. "Bohužel, tento pověrčivý námořník mi nevěří a já jsem tak opět jenom nepochopený muž vědy, obklopený zpátečnickými lidmi."

Oh, Pepe...

"Ach, takže to nedokážete napravit," zkřivím horní ret do lehce posměšného úsměvu. "To se moc omlouvám, dottore Silviano, netušila jsem, že to je, však víte, mimo vaši specializaci. Proč vlastně chcete tohoto chlápka znovu rozřezat a sešít? Předpokládám že mu neumíte nechat magicky vyrůst novou nohu..." noco, jsem zvědavá, co ten chlap s tím pahýlem má špatně.

Protože asi něco ano. Pepe neřeže do živých jen tak ze srandy. Do mrtvých jo, tam předpokládám, že to snad dělá asi ze srandy nebo co, nebo proč by to vlastně jinak dělal, že!

"Nebojte, Pepe vypadá možná děsivě, ale má srdíčko ze zlata."
Haha ha haha. Pak půjdu najít někoho, kdo má u sebe víno! Akorát mám blbý tušení, že budu muset na můstek, eh. Eheh. A tak nějaký muckání pro trošku vína asi zvládnu. Třeba mucká i Marca, kurva TO CHCI VLASTNĚ VIDĚT!!!

SAMAbox

"Vypadám jako lazebnice, abych spravoval něčí záda?" zeptá se Pepe a nakloní svoji hlavu na stranu, ve svém klasickém tázavém pohledu. "Ne, nejsem," sám si i odpoví, "Navíc tento muž, potřebuje moji péči jistě více, než Fiorella, která si mi nikdy nestěžovala."

Tím dal najevo, že záležitost je z jeho strany vyřízená a začal znovu obtěžovat chudáka námořníka, který před ním nemohl zrovna utéct.

Je to tak trochu sambox

Medúza vyvolá docela nulovou reakci. Nojo, já bych tomu taky vlastně nevěřila, kdybych to svým způsobem "nezažila." Na druhou stranu, pořád mi to přijde jako nebetyčná kravina, i když to působilo celé dost reálně. Kdo ví, co je pravda a do čeho se prostě míchá sen, nebo emoce předka, který se mi zjeví. Jak to funguje, to nevím, ani co je pravda a co ne, žejo. Sleduju Pepeho, jak dohlíží na úvaz svého poníka na jeřáb. Sundává si někdy tu masku?

*****
"No, občas mě bolí záda, se přiznám,"
"Já moc nevím, jestli se mi tím snažíš naznačit, že chceš postel, nebo síť, ale já se ráda houpu, takže si vezmeš postel," oznámím věcně.
"Bolesti v zádech jsou samozřejmě nepříjemné a asi bych se ve tvém věku docela děsila, jak dlouho budeš s takovou ještě vůbec moct chodit do terénu."
No počkej, Fiorello. Já si zrovna odložila věci a čekají mě dva dny zábavy na lodi, která začíná zrovna teď. Hehe.

*****

Projdu přes celou palubu až na příď, cestou se rozhlížím, kdo kde je a s kým.
Sakra, měla bych jít na můstek a řešit velitelské věci s ostatníma, ale mi se taaaak nechce za kapitánem. Zase poslouchat o tom, jak jsem žena-bohyně a nechat se muckat, mám pocit, že za dnešek už jsem si předem vybrala muckání pd cizích lidí na... Heh, minimálně rok.

Co tu máme dál pěkného, přemýšlím, když z přídi koukám na vodu, kterou loď rozráží. Gamblit kostky se mi úplně nechce, docela mě láká vylézt po lanoví až nahoru a tam chvilku pozevlit, ale nejsem si jistá, jestli chci hned takovým způsobem přitahovat cizí nežádoucí pozornost.
Pohled mi zabloudí k Pepemu, obtěžujícího invalidního námořníka.
Hehe.
Zamířím k němu.

"Dottore?" poklepu mu na rameno, čímž možná vysvobodím toho chudáka z jeho spárů. Abych mu přihrála jiného chudáka!
"Fiorella si mi postěžovala na urputné bolesti v zádech. Hrozně nepříjemná situace, s takovou nebude moct vůbec pracovat. Myslíte, že byste na to mohl případně... No, kouknout? Ať je na tu cestu fit. Není to jen tak."

Popoplujeme

Koně se (kupodivu) bez problémů naloží a loď tak může bez potíží vyplout. Pár zamávání od lidí na břehu, včetně Alessia, a loď napnula plachty a začala se vzdalovat. Nejprve od mola, následně i od přístavu a Benátek samotných.

"Nechci vás jako rušit panstvo, ale my tu máme nějakou práci, než se to rozjede a tím pádem je to ideální čas k tomu se jít třeba ubytovat," vyzval vás menší pasivní agresí a míň přívětivým tonem, než jeho bratr, Eduardo.

***

Kajuta pro děvčata byla malá, ale útulná. Byla v ní jedna postel a jedna houpací síť. Což je už na dívkách, jak se dohodnou ale holt hodnosti mluvili jasně v neprospěch Fiorelli. Ale v jejím inventáři byla i truhla na věci, olejová lampa a miniaturní stoleček s židličkou.

"No, občas mě bolí záda, se přiznám," ale zkusila svoje štěstí Fiorella

***

To zbytek výpravy to neměl tak pohodlné. Seno, byť hustá vrstva a... a to bylo vše. Okovy visících ve zdi dávali vědět, že běžný pasažéři si na podmínky asi nejspíše nestěžují. Hned vedle v boxech už byli naskládání koně. Což dohromady do budoucna bude dělat nejspíše docela smrádeček.

"To je můj roh," zabral si jednu kupku sena Pepe, který si kolem začal skládat i svoje lékařské brašny.

"Vždyť je to jedno, jsou všechny stejný ne?" řekl Luca, který si ale také hned šel zabrat kupku u zdi, nejblíže koním.

U vojáků to bylo jednoduší. Marco všem prostře řekl, kde spí...

***

Po tom co loď vyplula a věci se uklidnili, nastala i na lodi větší pohoda a bylo vám dovoleno se jít poflakovat na palubě.

Každý si našel nějakou zábavu.

Doktor obtěžoval námořníka s chybějící nohou, jestli mu ten pahýl může prozkoumat a "doléčit". Luca a Malý Alessio zkoušeli svoje štěstí v kostkách s námořníky. Lorenzo a Vittorio vášnivě diskutovali s velitelem mariňáků Antoniem u jediného lodního děla. Hromotluk Matteo doprovázel na lodi Fiorellu, která byla neochotně stále v obklopení námořníku, kteří by se s ní chtěli bavit, podělit i svoje zásoby pití či jídla a nebo jí darovat nějaké zlato, doprovázené nějakou 'zajímavou' historkou. I když Fiorella ochranu nejspíše nepotřebovala, Marco jí pro jistotu, po konzultaci s Bastianem, přidělil ochranku. Aby nikoho z námořníku vážně nic hloupého nenapadlo a Fiorella ho nemusela zabít, což by jistě zkazilo atmosféru na lodi a kdo ví, jak by to dále gradovalo.

Bastiano s Marcem pak byli u kapitána na můstku, kde řešili podrobnosti cesty.

Jako co já kurva vím, co je Pepe? SCPepe!

"Haha, moc vtipný. Ale tak snad ty dva dny vydržíš, ty trubko ne?"
"Jako že neobejmout tě v noci? No to nevím, bez tebe prostě blbě spím a zdaj se mi hrozný věci. Takže radši budu na seně s tím, že se vyspím, než v kajutě se spaním nahovno. Navíc, kde je v tom sranda, bejt někde zavřená jak," střelím pohledem po kapitánovi lodi "jak klenot, nebo co," dodám a protočím očima. "Co na mě kurva prostě vidí? Jsem pro běžného člověka, jako je on, doslova za trest."

****

"...já ani nevím, co by měl být. Nesmrtelná dětská pečovatelka? Hehe," opřu se o jeho rameno, když si šuškáme.
"Já to mám vědět? Ale divný věci existují, v životech mých předků jsem viděla různý sračky. Kurva i Medúzu, opravdovou, zasranou Medúzu. S hadíma vlasama a to všecko,"

I would do anything for love but I won't do that

"Doslova jako dvojčata! Doufám, že si vás v noci nespletu, až se vykradu tajně z kajuty za tebou na slámu."
"Haha, moc vtipný. Ale tak snad ty dva dny vydržíš, ty trubko ne?"

Hlavně, před všema těma lidma tam? Brrrr.

***
"Je dobře, že se nám někdo takto postará o děti, i když si nemyslím, že bych po nich snad někdo šel... ale jeden nikdy neví, díky Alessio!"

Teda, upřímně si nemyslím, že se jim něco stane. Kdybych byl já Templář, zaútočím reálně na Bratrstvo. Jít po dětech pak jde vždycky a vím, že je nebude mít kdo chránit... a nebo nejlíp, je zajmu živé a převychovám, jak to udělali s Calogerem. Tfuj.

***
Pepe je muž plný překvapení, ale nemusí to být hned něco divného. Dá smysl, že Italové mají doktory, co mluví Italsky. Stejně tak dává smysl, že ve válce jsou i kromě vojáků chirurgové. Někdo je musí dávat dokupy. Na tom není nic divného. Navíc sám říkal, že i jeho otec byl doktor. Třeba se chlapci spletli... Taky už je to dávno, kdo víc, co si pamatují...

"Já bych v tom nic nehledal," řeknu Alessandře, když se k ní nakloním, "I když je divné, že ho napadla ta Galata... ale tak třeba poznal ten jejich děsný přízvuk? Kdo ví. Nebo se jenom rozešel s jejich otcem ve zlém. Možná to byl Pepeho otec. Je spousta logických vysvětlení, než že je... já ani nevím, co by měl být. Nesmrtelná dětská pečovatelka? Hehe."

Lorenzo chodí na Benátskej bazar. Žel je to MIMIbazar. Co mě trochu děsí je, že pokud má odtama ten baret, tak nebude jedinej, kdo tam chodí.

"... není to epický?"
"Ale samozřejmě, že je, Lorenzo!" otočím se na něj a naznačím otevřená ústa v němém úžasu. "Je to naprosto neuvěřitelná náhoda, určitě to není zrovna třeba tím, že Benátky mají jen pár krejčích na parádní oblečení a nedej bože jednomu došly nápady, tak udělal několik prakticky totožných baretů! Proboha, nemůžu věřit že potkám v jeden den DVA lidi se stejnou čepicí, to je naprosto neuvěřitelná situace a doufám, že si na to na lodi spolu připijeme!" začnu se chechtat svému ostrovtipu, ale smích mě brzo přejde, když začnou řešit Pepeho.

Klasické otázky jako "cože, oni ho znají," vystřídají o dost podežřelejší myšlenky. Například proč se Pepe tváří že je nezná, když se shoduje i ten příběh o Valachii a všechno a... Jak je teda dottore starý a...?

Vykulím na Bastiana oči a zaznakuju mu univerzální jeden znak, který používáme na misích často. Tedy gesto pro "něco tu smrdí."