Andor.cz - Dračí doupě online

"Ooo, madonna Alessandra, o vítejte zpět," přiběhne k Alessandře a začne jí opět muckat ruku, "Lorenzo už vypucoval vaše kajuta, aby tam bylo čisto, jak se pro takovou dámu hodí."

Prolítne pohledem a zastaví se jenom u Lucy. "Ty, já ti dát rada. Ty spát zádi ke zdi, kapiš?" pak se obrátí zpět k Alessandře, "Vše je nachystáno, až nalodit koně, můžeme vyplout! Pojďte madonna, já ukázat vám moje bratro," a chytne Alessandru i Bastiana za ruce a táhne je zpět ke skupince, "Já tak rád, že vás tu mám, vy mě udělat šťastným a bohatým... Tak, toto moje bratro Eduordo, on má na starosti námořníky a to moje bratro Antonio, on má na starosti bezpečnost, byť teď je asi docela bez práce, když my mít na lodi vás všechny."

Alessiovi žoldáci se u té zmíňky hlasitě zasmějí. Natolik, až se i probere i Malý Alessio, který sebou cukne s "Co? Co? Já nespím!" - Po čemž následuje znovu smích.

"Teď není úplně ve formě, ale to se brzo spraví," řekne velký Alessio, když podá Alessandře na přivítanou ruku. "Jsou to moji nejlepší, ale to vy dva dávno víte. Tu druhé nejlepší jsem poslal k vám domů a pro jistotu, jsem se tedy co budete pryč i sám přestěhoval do Casa Rosa, abych tam dohlídl osobně na bezpečnost. Takže se tam snad nic nestane, než se vrátíte."

"To bych ti radila!" prohodí jenom naštvaně Fiorella, když kolem vede svého nového koně k jeřábu.

Lula, baretoví bratři!!!

Jsme na cestě z Casa Rosa taková vtipná směsice. Já, Luca a Fiorella a za námi klusající Pepe, jehož poník vypadá, že automaticky následuje velké stádo a tak se Pepe prostě jenom tak nějak spokojeně veze a něco si brouká. Nikdy jsem ho neviděla tak spokojeného, jako teď. Nerozumím tomu, proč zrovna jemu vyhlídka na válku takto zvedla náladu.

Fiorella a Luca řeší něco se slepicemi. Z útržků hovoru so nejsou jistí, zda se jedná o slepice, kohouty nebo mix a neví, jak to pak případně vůbec poznat. Vtipný tyhle chlupatý slepice. Mají i chlupatý vejce?

Běží ke mě Bastiano. Tomu taky vyhlídka na válku evidentně vlila krve do žil. To je dobře. Určitě pro nás bude dobré, oddechnout si od všeho toho otravnýho papírování, dospělého života a sraček a prostě tak nějak jenom kravit a zabíjet cestou lidi, jako kdysi. Musím vymyslet, co vtipnýho provedeme kapitánovi, abychom na to mohli ještě dlouho vzpomínat!

Zastavím koně, aby ho nepřejel, protože když Astorio jde pod sedlem, tak prostě jde a člověk před nebo pod ním není úplně na překážku.
"Podívej, Lorenzo má úplně, ale fakt úplně stejný baret jako já! Taky s pávem! Hustý, že? Jsme úplně čepicoví bratři, hehe."
No tak supr, teď mají fialový baret všichni kromě Lucy, takže se jeho kecy o tom, že by ho k černému koni fakt ale potřeboval a jakože nutně, automaticky násobí!
"Oh, no ano," připustím a seskočím z koně na zem a začnu odvazovat sedlové brašny a bagáž a barding. Doufám, že to někdo přebere a odnese pryč, no pochopila jsem, že ta cesta nebude úplně levná, tak šup šup!
"Doslova jako dvojčata! Doufám, že si vás v noci nespletu, až se vykradu tajně z kajuty za tebou na slámu."

Respektive spíše popoplujeme

"Hele, už jsou tady!" přeruším své společníky, kteří stejně neřeší nic důležitého. Všichni 'rozumní a relevantní' lidé vědí, že budoucnost je v palných zbraních. To je prostě fakt, který si někteří jenom nechtějí připustit, protože se bojí změny.

"Alessandro, Alessanro!" rozběhnu se ke jmenovaná s nadšením, abych jí radostným hlasem řekl velkou novinu.

"Podívej, Lorenzo má úplně, ale fakt úplně stejný baret jako já! Taky s pávem! Hustý, že? Jsme úplně čepicoví bratři, hehe."

Tak popojedeme

Když se výprava z Casa Rosa přiblíží k přístavu, je vidět, že ten ruch co byl kolem oběda je pryč. Z dálky už vypadá všechno nachystané a námořníci se jen tak poflakují kolem lodě.

U ní stojí docela velký hlouček, ve kterém stojí Bastiano, kapitán Vecoli, někdo kdo vypadá jako jeho první důstojník a velitel mariňáků, překvapivě i Alessio, se svými muži a všichni jsou zjevně zabraní do nějaké zajímavé diskuze. Jejich koně už jsou zjevně naložené.

Vedle Alessia stojí jeho pravá ruka, Condottiero Marco di Spada v masivní tříčtvrteční zbroji, s pořádným mečem u pasu. Marco je rozložitý obr mezi lidmi, měřící více než dva metry. Člověk, který přirozeně vyzařuje autoritou vést lidi k zabíjení jiných lidí. Vedle nich stojí Alessio Guerraforte, kterému všichni říkají "Malý Alessio", aby se nepletl s, no, Velkým Alessiem, který kompanii vlastní. Malý Alessio má taky masivní zbroj zakrývající většinu jeho těla, ale do diskuze se moc nezapojuje, ale jen je znuděně opřený o své kopí. Zlý jazykové by řekli, že chudák vyspává kocovinu. Jeho úplným protikladem je Lorenzo Ferraguerra, který nemá zbroj žádnou a místo toho, aby byl znuděný, freneticky gestikuluje. Na první pohled je neozbrojený, ale pouzdro na šipky visící mu u pasu dává vědět, jaké je jeho místo ve skupině. Někdo by si i mohl teda myslet, že utrácet žold za všechny, vzhledem k jeho fialovému baretu s pavím perem, prošívaným zlatem. Ten na koho tak aktivně gestikuluje je Vittorio Bravocuore, který ale také aktivně gestikuluje zpět. Arkebuza, který mu visí přes záda chráněné oboustranným kyrysem, dává i možná vědět, o čem se ti dva hádají. Než jejich gestikulace přeroste v něco většího, dá mezi ně svoji gigantickou oplechovanou ruku Matteo Fiamma, obr zakutý v oceli, s obouručním válečným kladivem, o kterém mu ale nikdo neřekl, že se má držet obouruč.

"Myslíte, že jsou ti dva sourozenci a když by jeden z nich umřel, vadilo by druhému, kdybych to vyšetřil?" prohodí k vaší skupince Pepe, zatímco se blížíte k lodi.

Čím jste blíž, už jasně slyšíte, o čím se kluci v kruhu baví.

"Říkám ti, že ta tvoje puška je jenom debilní módní výstřelek. Za pár let po nich nikdo neštěkne, nikdo!" "Jo, když je to módní výstřelek, tak proč se jich vyrábí víc a víc? Ten módní výstřelek před pár lety rozstřílel na kaši Pitigliana s Bartolomeem, když si hráli na velký rytíře s mečma!" "Ale to je něco jinýho!" "Tvoje máma je jiná!"

"Je to úplně jedno," přerušil jejich hádku velitel lodních mariňáků. "Budoucnost je v dělech. Na lodě máme jeden kulverin. Co ON udělá s lidma, se vaše pušky a kuše můžou jít vycpat. Budoucnost je o dělech, ne o lidech se zbraněmi. Pokud budeme mít smůlu, tak to uvidíte v akci a uznáte, že nic neudělá větší zkázu, než dobře mířená střela z děla."

Jako mám něco na srdci a je to TROCHU SMUTNÝ, hele

"Máš ještě něco na srdci, nebo můžeš už vyrazit?"
"Hehe, upřímně, vlastně mám. Asi tak před pěti minutama mi došlo, že už se asi nestihnu stavit v domě - takže se dá bez nadsázky říct, že místo toho, abych se rozloučila s dětma, tak jsem nakupovala koně a zbraně. Jsem nejhorší matka na světě a ještě si v duchu říkám, že je to úplně fuk, protože ty děcka zatím jenom lezou a slintaj a stejně si to nebudou pamatovat."

Povytáhnu obočí, políbím ho na rozloučenou a vyskočím na toho nového koně.

"Ale asi to tak nějak vnímáš stejně, protože ti předstírání, že maj nějakou mentální kapacitu taky evidentně nechybělo," seberu si kobylu do otěží, když zatancuje na místě a pobídnu ji přes mírnou zádrž dopředu.
"Tak za chvilku jsem zpátky - s našimi adoptovanými, staršími dětmi!" křiknu ještě přes rameno, když klušu pryč.

Ahoj asi

"Hehe, ale bylo by ti vtipný svým způsobem, neříkej, že ne," řeknu žoviálně, "ale máš pravdu, měla bys nejspíše už upalovat, aby tě náhodou nepotkal. I když už teď víš, co nemáš říkat!"

Důležitě si odkašlu a řeknu co nejvíc bastianovským hlasem: "Máš ještě něco na srdci, nebo můžeš už vyrazit?"

Omg XD

Rozesměju se taky. Takže tam prostě jenom stojíme a oba dva se upřímně řehtáme, jako když jsme jako malí vypruzovali všechny okolo a měli z toho akorát prdel. Úplně mě ta vzpomínka zahřeje, mám čím dál tím víc pocit, že nám tenhle výlet rozhodně všem prospěje. Bylo by teda mnohem lepší, kdyby kvůli tomu nemusel umřít Salvio, ale tak jeden si nevybere prostě.

"Bože to víš že bych mu pokondolovala, až bych ho potkala! A on by si ještě beztak myslel, že je to nějaký jinotaj, ne, že mu vyhrožuju, že se tomu koni něco brzo asi stane!!! Ten by zas čuměl, úplně to vidím před očima! Pak by šílel z toho, že mu assassini chtějí zabít koně a měli bychom ho furt za zadkem! Ty máš doslova talent na vtípky, který nás můžou dostat do pěknejch sraček."

Sneaky snitch, hue hue

Začnu se smát, velmi smát.

Ok, obehrál jsem tím fakt úplně všechny.

"Já si to celý vymyslel. Sušenka je, tedy doufám, v pohodě a nic mu není. Hehe, i ty ses napálil, ten handlíř chudák neměl šanci!" a pokračuji ve smíchu.

"Ještě, že jsi Baresiho někde nepotkala a nekondolovala mu ke koni, který by se mezitím někde v klidu pásl... A on by jenom čuměl a nechápal co se děje a ty bys mu začala vysvětlovat, že to je v pořádku, že může projevit emoce, že to je smutný, co se mu stalo a on by furt jenom čuměl a nechápal." směju se, až se za břicho popadám. "A ty bys mu nejspíš už začala vnucovat, že budeš mít určitě v brzké době hříbata, a on by furt nechápal co to meleš..."

Utřu si slzičky.

"No, úplně to vidím, ale je dobře, že se nikomu nic nestalo," zakončím to klidným hlasem.

Hej hej hej!

"No, proč by na nás měl Baressi blbý otázky? Však jsme nic neudělali,"
Heh, protože nás zná oba dva, ví co tady v Benátkách děláme, protože není slepej ani blbej i když nás nemůže sebrat, dokud nás nechytí někde při činu a vždycky má blbý otázky už z principu, protože máme docela provokativní xichty!
Zakřením se zpátky, protože Bastiano ví MOC DOBŘE, že Baressi by se u nás minimálně zastavil a chtěl s námi prohodit pár slov, nebo měl prostě a jednoduše blbý otázky. Tak svět funguje. Není to úplně my versus oni, je to my zvlášť a oni zvlášť a občas se navzájem sereme. S Templáři je to jiný. Tam to samozřejmě je my versus oni. Ale městská garda, tam to je v takových nepravidelných vlnách spolupráce - příměří - válka.

"Nabal si teplé ponožky a něco na krk. Na moři je zima."
Hej, nenapodobuje mě zrovna? NAPODOBUJE MĚ ZROVNA! Tak jestli hrajeme na tohle, tak...
Zakryju si dlaní jedné ruky půlku obličeje tam, kde nosí obvykle masku a rozhodím dramaticky druhou ruku, až se kůň zacuká a začne couvat.
Oh pardon koni!
"Neměj strach, ženo - JSEM DOSPĚLÝ!!!"

"Eeh a - na čem že to okolo projel Baressi, když si Biscotto zlomil nohu a jeho nového koně mám já teď v ruce?" to mě mate.

Zbytečný a tupý intermezza intensifie!
... Aby to bylo aspoň trošku jako ta původní jeskyně XDDDD

Je krátce po poledni a zatímco Luca, jediný chudák, který tady klasicky zase zůstal na tu nejvíc nemožnou a blbou práci, freneticky všechno kontroluje a shání, zatímco Rocco vynáší zbraně Alessandry, deky, čutory, zbraně Alessandry, svačinu, kterou kuchař zabalil do voskovaných látek s tím, že na lodi určitě bude jen podřadná šlichta, vybavení na koně, zbraně Alessandry, Pepeho sedlové brašny plné... Bůh ví čeho, ale cinká to, zbraně Alessandry a dalších spoustu důležitých věcí.

Luca prochází okolo vyskládané bagáže a byť na to nemusí vypadat, dost upřímně a schopně se stará o to, aby ve finále nic nechybělo. Na sobě má svou bílou róbu s tyrkysovou šerpou, přes ramena pěkný modrý plášť a na nohou jezdecké boty.
"Rocco, ještě dva padáky, nikdy nevíš, kdy se někomu bude hodit padák a kde to takhle po cestě člověk koupí... Kde je Pepe?"
Rozhlíží se zmateně. Ještě před chvílí tady byl, pak zamumlal něco o ostrém poledním slunci a horku už zjara a zmizel.

Rocco běží do zbrojnice pro padáky a Luca zůstane na náměstí sám, jen s Astoriem, přivázaným u jednoho z venkovních úvazů na koně.
"Hele, ocenil bych, kdybys dneska nebyl jako obvykle protivnej-" kůň nicméně vykazuje známky selektivní hluchoty, protože si sice vezme nabízený pamlsek, ale ve chvíli, kdy se Luca přiblíží se sedlem a zvedne ho do úrovně zad, ustoupí nonšalantně zadkem o metr pryč.
"Stůj, budeš to mít nakřivo a pojeb půjde na mě, i když je to tvoje vina," mlčení koně střídají jen zvuky sena, vytahovaného ze sítě za úvazem. Tohle se zopakuje ještě tak dvakrát, načež Astorio zjišťuje, že není kam ustoupit, ale místo, aby si řekl, že hra skončila, začne ustupovat zpátky směrem na Lucu a tlačit ho pryč.
"Ty idiote! Hajtro jedna zlá!" rozkřikne se Luca, ale hned zmlkne, protože po dlaždicích se začíná ozývat klapání podkov.
"No to je dost, nasedlá si ho aspoň sama!"

Jenže přijíždí jen Fiorella. Na novém, plavém koni. U toho drží koš plný svých chlupatých slepic, bezesporu nejlepšího nákupu Bratrstva tento den. Trošku nejistě se drží sedla, možná je to tedy tím, že vést koně a vézt koš plný slepic není zase taková prdel, jako by se mohlo zdát. Koš dělá výmluvné "kokokokoko."

"Kde je Alessandra?"
"Jela pro tvého koně."
"Bude taky takhle pěknej? To je tvůj kůň?"
"No, technicky vzato je to můj kůň, jo. A nevím, jaký bude tvůj, teda - bude černej."
"Pecka, budu mít drip jak Bastiano, na černým koni! Jsem si taky měl koupit barre-au, ta Alessandry kurva mě kousla!"
"Tak mu dej něco dobrýho!"
"Ja už mu DAL něco dobrýho! Teď si myslí, že dobrá je moje prdel asi! Kšach! Fuj!" zahání od sebe dotěrnou koňskou hlavu s typickým španělským klabonosem. "Hajzle jeden!"

"Pomož mi prosím s tím košíkem, nevím jak teď dolů."
"Skoč do sena."
"Haha, moc vtipný, Luco. Dělej."
"Nebuď sprostá, nevím, kdo si šel nakupovat koníčky s Mammasandrou, zatímco JÁ to tu všecko oddřel. To jsou slepice???"
"Koupila ti taky koně! A jo, jsou to slepice. Teda asi. Dělá to zvuky jako slepice."
"Snad nebude jako tenhle, au, ty hajzle, nech mě! Ježíši jdu ti pomoct s těma slepicema, než mě tu sežere. Hrozný zvíře," znovu se po Astoriovi ožene a jde si přebrat košík.

"Doufej že tvůj kůň bude jako Astorio, nějak jsen pochopila, že je dost cennej, všichni, kdo tomu rozumí, z něj jsou div živí."
"Tyvole, dyť je zadarmo drahej! To nejsou ale slepice, někdo tě natáh."
"Tak co to podle tebe je?"
"To nevím."
"No vidíš. Takže to je vzácný, nikdo mě nenatáh!"
"JEŽÍŠI ty jsou roztomilý ale!"
"Žejo???"

Mezitím co Fiorella přivazuje Crisantemu se zjeví na nádvoří i Pepe a vede za sebou svého tlustého šedočerného poníčka. Ten, stejně jako jeho majitel, se líně šourá, sotva leze, jakoby znechucen světem. Pepe ale své obvyklé znechucení možná odložil, protože si brouká nějakou tichou, děsivou písničku.

"Tili-tili-bom
Vse skroyet noch' nemaya
Za toboy kradetsya on
I vot-vot poymayet

On idet…
On uzhe
Blizko…

Tili-tili-bom
Ty slyshish', kto-to ryadom?
Pritailsya za uglom
I pronzayet vzglyadom."

Luca poslouchá, protože kdyby se to naučil, může to přidat do svého repertoáru hrozných písní, kterými děsí lidi. Žel, je to v řeči, kterou nikdy neslyšel, tak je možné, že zpívá o slunci a řece, jen to prostě působí, jak něco ze záhrobí, protože Pepe je Pepe. No a nebo taky ne. Pepe je Pepe.

"Dobré poledne, slečno Fiorello," pozdraví Pepe a taktéž očumuje slepice. Dlouhý zobák jeho masky se div že nezaboří do košíku.
"Pozoruhodné, vskutku. Je to drůbež a zároveň to není drůbež... Smím, až se vrátíme, jednu vypitvat?"
"NE!!!"
"Ne!" odpoví Luca i Fiorella prakticky najednou.

"Já je jdu odnést do holubníku!" čapne Fiorella od Lucy svůj košík a majetnicky, se zhrozeným výrazem, si ho odnáší nahoru.

"Tak až nějaká pojde, tak na mě myslete..." dodává za jejími zády Pepe, zatímco jeho poník, nehlídán, drze okusuje Astoria do plece.