Andor.cz - Dračí doupě online

To je moje hláška hade!

"Zařídíme to, neboj se. Až se vrátíme, bude to první věc, kterou budeme řešit, slibuju!" řeknu rozhodně a zadupu si.

"No, proč by na nás měl Baressi blbý otázky? Však jsme nic neudělali," a zakřením se.

Respektive nic, o čem by věděl, že jo. O tomhle v teorii ještě minimálně den nebude mít tušení.

"Máš ještě něco na srdci, nebo můžu vyrazit?"
"Mám!" řeknu rozhodným hlasem.

"Nabal si teplé ponožky a něco na krk. Na moři je zima."

Nechci aby mě umuckal k smrti!

"Nojo, je to pár papírů, ale kdyby to bylo tak lehký, asi by to už bylo dávno hotový, podle mě problém nebude v tom, že jsou tu papíry, ale v tom, že moji rodiče jsou stále oficiálně prohlášeni za zrádce Republiky," pokrčím rameny. Bylo to sice za předchozího dóžeho a Republika s těmi majetky stejně, pokud vím, nijak nenakládá, ale taky se nikdo úplně nemá k tomu, mi je úplně vrátit.

No a co se týče smrti ve snu, no...
"Akorát mi se nezdá o smrti, prožívám občas záblesky životů svých předků, už jsem ti to říkala. No a někdy to zahrnuje i jejich poslední chvíle, což je trochu nic moc. Ale to se stalo jen třikrát. Čtyřikrát, pokud toho jednoho opravdu roztrhali ti psi. Ale asi jo. Myslím, že mě - že ho ti psi fakt roztrhali," zamyšleně se zahledím do vody. ... A jeden se taky utopil, to stálo pěkně za hovno teda. To bych nechtěla.

"A samozřejmě, že nikdy neřeknu ne na zabíjení, však to je jediný, co pořádně umím. To a koně. A já se fakt si snažila najít nějaký jiný záliby, přísahám. Ale všechno je tak... Já nevím. Jakýsi mdlý," položím ruku na tu jeho, která je na koňském krku a silně ji stisknu.
" No nic, načase zmizet, než pojede Baressi zase zpátky a bude mít blbý otázky," oznámím a políbím ho na rozloučenou.

Pak se zakřením, když si vzpomenu, jak mě u Schmidta parodoval s dupající nohou.
Taky to umím!
"Máš ještě něco na srdci, nebo můžu vyrazit?" zaparoduji divadelní přednes.

Není problémo, no skuzi

"Tak, prostě za Loredanem přijdeme a oznámíme mu to. Co udělá? Řekne ne? Nemyslím si," odpovím chladně. "Už se to stejně táhne trapně dlouho a prostě to vyřešíme. Jde jen o pár papírů. Nic, co bysme neměli zvládnout, no ne?"

A poplácám Lacrimu po krku.

"Neboj, smrt se ve snu někdy zjeví každému. Neznamená to nic. Pokud se ti nebude dneska v noci zdát, že tě kapitán umucká k smrti. To bych asi raději vyskočil a doplaval ke břehu," řeknu a dloubnu ji prstem do ramene. "A já tušil, že se těšíš, protože to smrtí, teda, smrdí šancí vyrobit hromadu mrtvol a té ty nikdy neřekneš ne. A kdo ví, budeme mít sebou i Alessiovi profesionální mordýře, třeba se i něco od nich přiučíš z umění válečného. Nemyslím si, že by nám poslal nějaké ňoumy."

No, druhá strana mince je, že my pravděpodobně taky nepotkáme žádné idioty, ale to už je život. Zase, my taky nejsme žádní budižkčničemové.

Koňský velkostatkář, to jsem já! 

A teda teď už takový koňský velkostatkář,"
"Nojo, akorát kam pak ty koně dám," zmíním.
"Ještě tak jedna kobyla a asi budu muset za Loredanem, vznést nárok na rodinné statky. Což, hm... No, na lodi bude asi čas to probrat, však víš, kde je tam asi problém," pokrčím rameny. "Ale samozřejmě mám radost, děkuji, žes mi ji zařídil. Bude se nám hodit, uvidíš," postavím ji vedle Sicaria, aby viděl, že k sobě moc hezky jdou. Už docela vidím před očima to černý hříbě. Kobyla teda potřebuje trošku víc, jak to říct, je samozřejmě zdravá a dobře živená, ale koně pro armádu nevypadají úplně, jako ti naši. Nikdo jim nečeše a neolejuje hřívu, například. Tak je lehce oškubaná. To Crisantema je samozřejmě kůň do arény, musí se líbit lidem a vypadá kvůli tomu naprosto parádně. V hřívě má i pentle.

"Budu jí říkat Lacrima, protože jsem si ji potupně vybrečela," zasměju se. "A pak někdo jinej bude znovu bulet, až mu handlíř předloží účet. No, podívej na ni, nevypadá úplně levně. Hehe."

"Těšíš se na cestu? Bojíš se? Já se přiznám, že tak trochu oboje."
"Jak se to vezme. Já nikdy neměla strach, nikdo mě nevedl k tomu, že ho mám, nebo můžu mít. Vždycky všechno tak nějak přirozeně proběhne, nepřemýšlím moc nad prací ani coby kdyby. Koncept strachu jako takový jsem pochopila, až když jsem se začala bát o tebe. Minimálně pokud bereš strach, jakože strach o život," pokrčím rameny. "Od té doby co jsem sáhla na to kopí, myslím to, co mám doma, ne to nový, jsem ostatně pár smrtí ve snech zažila. Není... To tak hrozný,"
Heh a dost. O tom mluvit nechceme.

"Jinak se samozřejmě bojím různejch věcí. Třeba že mě bude kapitán zase muckat, heh. Bože, proč ses nezmínil, že je hrozně divnej a mluví s divným přízvukem? To je děs," začnu se smát.
"A taky se bojím, že jedeme v tak velký skupině úplně nazdařbůh ale tak s tím nic neuděláme. V nejhorším si alespoň Luca a Fiorella natrénujou, jak se to dělá, kdyby bylo potřeba. Brzy přijde doba, kdy budou i na velké mise, myslím ty mimo Benátky, jezdit sami."

Usměju se a zatahám ho zboku za knír.
"A samozřejmě, že se těším. Možná jsi to pochopil už tehdy, když jsi zjistil, že se místy tak trochu nudím, že by mi mohlo prospět, se takhle provětrat."

Lul, to jméno mi ujelo no. iksdédédé

Nemůžu uvěřit, že to tak snadno vyšlo... ale tak lepší takhle, než kdyby nám to vystřelilo zpět do ksichtu, že jo.

"To máš pravdu. Jsi krásná a chytrá. A teda teď už takový koňský velkostatkář," řeknu a kouknu se teda taky, cože to máme novýho. "Ah, kobyla. To máš asi radost co?"

Což, je to dobře, že jo?

"No, brzo tu budou i Alessiovy vojáci a pak budeme vyplouvat. Těšíš se na cestu? Bojíš se? Já se přiznám, že tak trochu oboje."

Uf, tohle vyšlo!

Neuvěřitelný. Ono to vyšlo. Já teda doufala, že to bude nad míru pozornosti, kterou tomu chce ten chlapík věnovat, ale člověk nikdy neví, kdy narazí na nějakýho zbytečnýho šťouru.

"Oh, my týmo v zločino,"
No a ne moc dobrý, ty blbej kokote, protože jsi řekl že poručík Alviano je hulvát a přitom poručík Alviano tady podle tohoto příběhu vůbec neměl bejt a chcípat doma a místo něj to tady přebírá poručík Alberti! Konzistence lži, říká ti něco? Ještě že ten, co mi toho koně vrazil do ruky taky nebyl žádnej lumen, protože jinak by ho nedával v prvé řadě ani mě, ale Bastianovi. No, co už. Hlavně, že ho mám.

Bože, on ho zase mucká! Ahahahaha!

Opatrně zvíře poplácám po čenichu a od pohledu hodnotím.
Taky mi nikdo neřekl, jestli je to teda kůň, nebo kobyla. Ono to pro misi je jedno, ale já toho koně nechci jen pro misi, víme! Ale všichni tomu říkají "ten kůň," takže mám blbý tušení.
Jen tak mimochodem se mu podívám pod břicho, jak to tedy vlastně dopadlo.

"Jo a kapitáne!" zavolám na Vecoliho, který se už má k odchodu.
"Tady máte ty soldi za ten zázračný lék," táhnu koně na uzdě směrem k němu a lovím od pasu stříbrňáky.
"Protože jsem nejen krásná, ale i chytrá."
Haha. Ha. 

Dear friends.

Kapitán se na vás oba vědoucně podívá a protočí oči v sloup.

"No, je to tak. Poručík Alviano je trošku hulváto, ale je to tak Giovanni, řeší tu semnou otrockou nemocu," a natáhne směrem k vám ruku, "zrovna jsem jim slíbil našeho lodního doktor, co jim s takovou otrockou nemocí pomůže když ty přijít. Zrovna mi platili za ten zázračný lék, co jsem přivezl až z Afrika. Vzácná, ale učinná, za pět soldů."

"Co je mi potom?" řekne Giovanni, když předává Alessandře koně, "starej mi stejně platí moc hovno, abych takový sračky řešil," pronese nejspíše stejně jen pro sebe a jde pryč.

"Oh, my týmo v zločino," pronese kapitán a chytne vás oba kolem ramen, "Oo, to bude dobrá cesta. Než my dojet do Ancona, já bohatý muž. Vy nemohlo, ale vyvažovat s oslíčku otřes se. Me gusto." a dám Bastianovi pusu na tvář. "Vy moje oblíbená pasažéra a to my nevyjela. Scusami, já už muset věnovat se zase nakládka," dá Bastianovi pusu i na druhou tvář a jde se věnovat svým námořníkům.

Dobrý plán!

Než se stihnu rozkoukat, Alessandra už to vezme do svých rukou.

"Je to ta, já jsem poručík Alberti a mám převzít toho koně, ty mezký poslíčku. Tak mi jej dej, než tě stihne moje okovaná bota, ty pse. Snad jsi na toho vznešeného koně moc nesahal holomku!" a výhružně chudákovi pohrozím. "Tak dělej, předej koně ty pse a běž kydat hnůj!" řeknu mu, když rychle zapnu svoje improvizované herecké umění. "Hyeno!"

KURVA MŮJ KŮŇ!!!!

No, jako úplně nevěřím tomu, že je to poslední překvapení, které ho za tu cestu beztak čeká, protože s náma prostě a jednoduše není nikdy úplně tak nuda a celkově je koexistence s náma tak nějak často o nervy. Ale dobře, věřme tomu. Alespoň na chvíli ho to uholedbá. Než vyplujeme. A pak už stejně nebude úplně cesty zpět.

Akorát pak se komplikuje situace!
TEN ČLOVĚK JE IDIOT!
"Tu není žádný Alviano, ale Baressi tu projel před pát minutami, jel táma,"
KURVADOPÍČIKUNDSTOAKRUCIFIX!
Věnuji kapitánovi takový pohled, že kdyby mohl zabíjet, byl by beztak docela docelička mrtvej.

Děláš to pro koně, Alessandro a budeš pohotová!
"On totiž poručík Alviano nemůže přijít, já jsem jeho manželka, víte, přišla jsem to tady narychlo panu Baressimu říct, ale budu se muset rychle vrátit domů, víte, protože - můj muž se rozstonal a já tam nechala dítě jen tak a bez chůvy zrovna, strašná situace!"
Mysli, ještě k tomu něco přihoď k tý historce!
cupitám směrem ke muži, než se rozhodne Baressiho hledat.
" Protože jsme si minulý týden koupili na trhu nového otroka a on asi manžela nakazil nějakou otrockou nemocí, doufám, že nezemře, vypadá to s ním zle!"

"Řekla jsem to kapitánu a on zde nechal poručíka Albertiho, aby ho přebral, protože má sám spoustu práce," mávnu směrem k Bastianovi.
" A já se mezitím ptala kapitána tady v přístavu, co by to mohlo být za nemoc, protože dottore je bezradný a on přeci ví nejvíc, na co ta zvířata běžně tak trpí!" a když už jsem dost blízko, zakryju si ústa kusem pláště a začnu dávivě kašlat.
"... Ach ne... "

Scusami?

"Vy Mezzové, my nevypluly a vy mi dělat takové problémy. Ahh. Děvčata holt bydlet spolu, vy spát na seno. Já už nevím co dělat s váma. Tak snad už je to poslední problémo, nebo vy se nedoplatit za moje nervy!" řekne kapitáno, zatímco gestikuluje nešťastně rukama.

Zatímco lamentuje, do přístavu přišel i očekávaný kůň, kterého vede poslíček, který na mola vykřikuje: "Je tu poručík Nicollo d'Alviano? Mám tu pro něj toho koně pro kapitána Baresiho! ... Je tu poručík Nicollo d'Alviano? Mám tu pro něj toho koně pro kapitána Baresiho!"

Když se začal přibližovat k Freccia d'Oro, kapitán na něj zakřičí: "Tu není žádný Alviano, ale Baressi tu projel před pát minutami, jel táma," a ukáže mu na postranní uličku.