Andor.cz - Dračí doupě online

Jako co já kurva vím, co je Pepe? SCPepe!

"Haha, moc vtipný. Ale tak snad ty dva dny vydržíš, ty trubko ne?"
"Jako že neobejmout tě v noci? No to nevím, bez tebe prostě blbě spím a zdaj se mi hrozný věci. Takže radši budu na seně s tím, že se vyspím, než v kajutě se spaním nahovno. Navíc, kde je v tom sranda, bejt někde zavřená jak," střelím pohledem po kapitánovi lodi "jak klenot, nebo co," dodám a protočím očima. "Co na mě kurva prostě vidí? Jsem pro běžného člověka, jako je on, doslova za trest."

****

"...já ani nevím, co by měl být. Nesmrtelná dětská pečovatelka? Hehe," opřu se o jeho rameno, když si šuškáme.
"Já to mám vědět? Ale divný věci existují, v životech mých předků jsem viděla různý sračky. Kurva i Medúzu, opravdovou, zasranou Medúzu. S hadíma vlasama a to všecko,"

I would do anything for love but I won't do that

"Doslova jako dvojčata! Doufám, že si vás v noci nespletu, až se vykradu tajně z kajuty za tebou na slámu."
"Haha, moc vtipný. Ale tak snad ty dva dny vydržíš, ty trubko ne?"

Hlavně, před všema těma lidma tam? Brrrr.

***
"Je dobře, že se nám někdo takto postará o děti, i když si nemyslím, že bych po nich snad někdo šel... ale jeden nikdy neví, díky Alessio!"

Teda, upřímně si nemyslím, že se jim něco stane. Kdybych byl já Templář, zaútočím reálně na Bratrstvo. Jít po dětech pak jde vždycky a vím, že je nebude mít kdo chránit... a nebo nejlíp, je zajmu živé a převychovám, jak to udělali s Calogerem. Tfuj.

***
Pepe je muž plný překvapení, ale nemusí to být hned něco divného. Dá smysl, že Italové mají doktory, co mluví Italsky. Stejně tak dává smysl, že ve válce jsou i kromě vojáků chirurgové. Někdo je musí dávat dokupy. Na tom není nic divného. Navíc sám říkal, že i jeho otec byl doktor. Třeba se chlapci spletli... Taky už je to dávno, kdo víc, co si pamatují...

"Já bych v tom nic nehledal," řeknu Alessandře, když se k ní nakloním, "I když je divné, že ho napadla ta Galata... ale tak třeba poznal ten jejich děsný přízvuk? Kdo ví. Nebo se jenom rozešel s jejich otcem ve zlém. Možná to byl Pepeho otec. Je spousta logických vysvětlení, než že je... já ani nevím, co by měl být. Nesmrtelná dětská pečovatelka? Hehe."

Lorenzo chodí na Benátskej bazar. Žel je to MIMIbazar. Co mě trochu děsí je, že pokud má odtama ten baret, tak nebude jedinej, kdo tam chodí.

"... není to epický?"
"Ale samozřejmě, že je, Lorenzo!" otočím se na něj a naznačím otevřená ústa v němém úžasu. "Je to naprosto neuvěřitelná náhoda, určitě to není zrovna třeba tím, že Benátky mají jen pár krejčích na parádní oblečení a nedej bože jednomu došly nápady, tak udělal několik prakticky totožných baretů! Proboha, nemůžu věřit že potkám v jeden den DVA lidi se stejnou čepicí, to je naprosto neuvěřitelná situace a doufám, že si na to na lodi spolu připijeme!" začnu se chechtat svému ostrovtipu, ale smích mě brzo přejde, když začnou řešit Pepeho.

Klasické otázky jako "cože, oni ho znají," vystřídají o dost podežřelejší myšlenky. Například proč se Pepe tváří že je nezná, když se shoduje i ten příběh o Valachii a všechno a... Jak je teda dottore starý a...?

Vykulím na Bastiana oči a zaznakuju mu univerzální jeden znak, který používáme na misích často. Tedy gesto pro "něco tu smrdí."

Já vím, že nikdo je nechce menší než tři!

Alessio se jen začervená a nic neříká, ale to znamená, že velmi dobře pochopil tu narážku.

"Alessandro, mám stejnej baret jako tvůj manža, není to epický?" vyzvobodil ho z trapného ticha Lorenzo.

"Promiňte pánové, když tu tak řešíte podobné věci," přišoural se Pepe, "já bych se chtěl zeptat, zda tito dva pánové jsou příbuzní, či jsou jejich rodiče sourozenci. Jako muž vědy to potřebuji znát! Co? Ne? Určitě? Škoda, myslel jsem, že budete místní, nevadí..." a smutně se zase odšoural zpět.

"Počkat, to je dottore Silviano?" zvolal náhle Antonio Vecoli, s nadšením v hlase. "No jo, ten hlas nikdy nezapomenout!" zakřičí i Eduardo.

Pepe se jenom otočí s "Hmmm?"

"No, to jsme my, Vecoliové! Vy Dělat v Galatě doktora pro otcovo zboží, když my malí? Pamatujete doktor? Vy jednou léčit i Antonio když nemocný a zpívat mu ukolébavky!"

"Je mi líto chlapci," pronese svým neutrálním tónem Pepe a nakloní hlavu na bok, "Ale musí to být omyl. Pouze si mě s někým pletete. Navíc, já ani neumím zpívat. Ne, že bych znal nějaké ukolébavky. K tomu všemu jsem ani nikdy nebyl v Galatě..." a začne se raději rychle šourat pryč...

"Promiňte, za moje bratry, oni moc stupido, že obtěžovat váš dottore," řekne kapitán. "Oni jen občas vzpomínat na dottore, co kdysi zaměstnával náš otec v Konstantiniyye, když my malý. On se mu staral o otroky a když my nemocní, i o nás. Ale je už dlouho, by váš dottore musel být vážně starý, protože nám i někdy vyprávěl o válka ve Valašsku, kde dělal on a jeho otec doktory. Takže to musí být omyl, jen moji bratři tu stupido, aby si to spočítali. Ale tak proto oni řídí lidi a já obchody a čísla, že ano."

Shit, oni jsou tři!

Mucká mi ruku a Fiorellu evidentně ignoruje.
Třeba... Je pro něj už moc mladá? Zas je jenom o tři roky mladší, než já, tak čím to kčertu...?
Nemůže to sakra být ani tím, že platím, protože dokud mě měl jen za Bastianovu sestru, tak byl mnou konsternovaný úplně stejně! A nejsem si teda úplně jistá, jestli "dáma" je to slovo, které bych použila k vlastnímu popisu. Však můj vlastní manžel mi často předhazoval, že jsem naprostej křupan a neumím se chovat!

"Já tak rád, že vás tu mám, vy mě udělat šťastným a bohatým..."
Jo, prachy jsou naše superschopnost. To a skok do sena z pěkný výšky.
Představuje mi své bratry. Na každého z nich kývnu na pozdrav. Trošku se bojím, jestli mě teda taky nezačnou hned muckat, jestli to tam u nich není nějaká běžná tradice, třeba Italové na jihu se taky pořád muckaj, žejo. Ale ne, naštěstí evidentně jen JEDEN Vecoli je chorobný slintal.

"... byť teď je asi docela bez práce, když my mít na lodi vás všechny."
"Ti ostatní nebudou třeba, když máte mě," odpovím mu zcela neskromně, zatímco se žoldáci smějou jeho vtipu.

Naštěstí ke mně jde Alessio, takže mě vysvobodí z toho muckavého osobního pekla.
"... Ty druhé nejlepší jsem poslal k vám domů,"
Přitáhnu si ho za podanou ruku a přátelsky obejmu.
"Děkuji, budu mít takhle o trochu klidnější spaní."
Jako - moc se jim nevěnuju, to je pravda - ale na jejich existenci LPÍM.

"Haha, Alessio, haha. Máte tak zhruba devět a půl měsíců na to, vymyslet pro Porcara výmluvu, proč maj Chiary děcka zelený oči."

"Ooo, madonna Alessandra, o vítejte zpět," přiběhne k Alessandře a začne jí opět muckat ruku, "Lorenzo už vypucoval vaše kajuta, aby tam bylo čisto, jak se pro takovou dámu hodí."

Prolítne pohledem a zastaví se jenom u Lucy. "Ty, já ti dát rada. Ty spát zádi ke zdi, kapiš?" pak se obrátí zpět k Alessandře, "Vše je nachystáno, až nalodit koně, můžeme vyplout! Pojďte madonna, já ukázat vám moje bratro," a chytne Alessandru i Bastiana za ruce a táhne je zpět ke skupince, "Já tak rád, že vás tu mám, vy mě udělat šťastným a bohatým... Tak, toto moje bratro Eduordo, on má na starosti námořníky a to moje bratro Antonio, on má na starosti bezpečnost, byť teď je asi docela bez práce, když my mít na lodi vás všechny."

Alessiovi žoldáci se u té zmíňky hlasitě zasmějí. Natolik, až se i probere i Malý Alessio, který sebou cukne s "Co? Co? Já nespím!" - Po čemž následuje znovu smích.

"Teď není úplně ve formě, ale to se brzo spraví," řekne velký Alessio, když podá Alessandře na přivítanou ruku. "Jsou to moji nejlepší, ale to vy dva dávno víte. Tu druhé nejlepší jsem poslal k vám domů a pro jistotu, jsem se tedy co budete pryč i sám přestěhoval do Casa Rosa, abych tam dohlídl osobně na bezpečnost. Takže se tam snad nic nestane, než se vrátíte."

"To bych ti radila!" prohodí jenom naštvaně Fiorella, když kolem vede svého nového koně k jeřábu.

Lula, baretoví bratři!!!

Jsme na cestě z Casa Rosa taková vtipná směsice. Já, Luca a Fiorella a za námi klusající Pepe, jehož poník vypadá, že automaticky následuje velké stádo a tak se Pepe prostě jenom tak nějak spokojeně veze a něco si brouká. Nikdy jsem ho neviděla tak spokojeného, jako teď. Nerozumím tomu, proč zrovna jemu vyhlídka na válku takto zvedla náladu.

Fiorella a Luca řeší něco se slepicemi. Z útržků hovoru so nejsou jistí, zda se jedná o slepice, kohouty nebo mix a neví, jak to pak případně vůbec poznat. Vtipný tyhle chlupatý slepice. Mají i chlupatý vejce?

Běží ke mě Bastiano. Tomu taky vyhlídka na válku evidentně vlila krve do žil. To je dobře. Určitě pro nás bude dobré, oddechnout si od všeho toho otravnýho papírování, dospělého života a sraček a prostě tak nějak jenom kravit a zabíjet cestou lidi, jako kdysi. Musím vymyslet, co vtipnýho provedeme kapitánovi, abychom na to mohli ještě dlouho vzpomínat!

Zastavím koně, aby ho nepřejel, protože když Astorio jde pod sedlem, tak prostě jde a člověk před nebo pod ním není úplně na překážku.
"Podívej, Lorenzo má úplně, ale fakt úplně stejný baret jako já! Taky s pávem! Hustý, že? Jsme úplně čepicoví bratři, hehe."
No tak supr, teď mají fialový baret všichni kromě Lucy, takže se jeho kecy o tom, že by ho k černému koni fakt ale potřeboval a jakože nutně, automaticky násobí!
"Oh, no ano," připustím a seskočím z koně na zem a začnu odvazovat sedlové brašny a bagáž a barding. Doufám, že to někdo přebere a odnese pryč, no pochopila jsem, že ta cesta nebude úplně levná, tak šup šup!
"Doslova jako dvojčata! Doufám, že si vás v noci nespletu, až se vykradu tajně z kajuty za tebou na slámu."

Respektive spíše popoplujeme

"Hele, už jsou tady!" přeruším své společníky, kteří stejně neřeší nic důležitého. Všichni 'rozumní a relevantní' lidé vědí, že budoucnost je v palných zbraních. To je prostě fakt, který si někteří jenom nechtějí připustit, protože se bojí změny.

"Alessandro, Alessanro!" rozběhnu se ke jmenovaná s nadšením, abych jí radostným hlasem řekl velkou novinu.

"Podívej, Lorenzo má úplně, ale fakt úplně stejný baret jako já! Taky s pávem! Hustý, že? Jsme úplně čepicoví bratři, hehe."

Tak popojedeme

Když se výprava z Casa Rosa přiblíží k přístavu, je vidět, že ten ruch co byl kolem oběda je pryč. Z dálky už vypadá všechno nachystané a námořníci se jen tak poflakují kolem lodě.

U ní stojí docela velký hlouček, ve kterém stojí Bastiano, kapitán Vecoli, někdo kdo vypadá jako jeho první důstojník a velitel mariňáků, překvapivě i Alessio, se svými muži a všichni jsou zjevně zabraní do nějaké zajímavé diskuze. Jejich koně už jsou zjevně naložené.

Vedle Alessia stojí jeho pravá ruka, Condottiero Marco di Spada v masivní tříčtvrteční zbroji, s pořádným mečem u pasu. Marco je rozložitý obr mezi lidmi, měřící více než dva metry. Člověk, který přirozeně vyzařuje autoritou vést lidi k zabíjení jiných lidí. Vedle nich stojí Alessio Guerraforte, kterému všichni říkají "Malý Alessio", aby se nepletl s, no, Velkým Alessiem, který kompanii vlastní. Malý Alessio má taky masivní zbroj zakrývající většinu jeho těla, ale do diskuze se moc nezapojuje, ale jen je znuděně opřený o své kopí. Zlý jazykové by řekli, že chudák vyspává kocovinu. Jeho úplným protikladem je Lorenzo Ferraguerra, který nemá zbroj žádnou a místo toho, aby byl znuděný, freneticky gestikuluje. Na první pohled je neozbrojený, ale pouzdro na šipky visící mu u pasu dává vědět, jaké je jeho místo ve skupině. Někdo by si i mohl teda myslet, že utrácet žold za všechny, vzhledem k jeho fialovému baretu s pavím perem, prošívaným zlatem. Ten na koho tak aktivně gestikuluje je Vittorio Bravocuore, který ale také aktivně gestikuluje zpět. Arkebuza, který mu visí přes záda chráněné oboustranným kyrysem, dává i možná vědět, o čem se ti dva hádají. Než jejich gestikulace přeroste v něco většího, dá mezi ně svoji gigantickou oplechovanou ruku Matteo Fiamma, obr zakutý v oceli, s obouručním válečným kladivem, o kterém mu ale nikdo neřekl, že se má držet obouruč.

"Myslíte, že jsou ti dva sourozenci a když by jeden z nich umřel, vadilo by druhému, kdybych to vyšetřil?" prohodí k vaší skupince Pepe, zatímco se blížíte k lodi.

Čím jste blíž, už jasně slyšíte, o čím se kluci v kruhu baví.

"Říkám ti, že ta tvoje puška je jenom debilní módní výstřelek. Za pár let po nich nikdo neštěkne, nikdo!" "Jo, když je to módní výstřelek, tak proč se jich vyrábí víc a víc? Ten módní výstřelek před pár lety rozstřílel na kaši Pitigliana s Bartolomeem, když si hráli na velký rytíře s mečma!" "Ale to je něco jinýho!" "Tvoje máma je jiná!"

"Je to úplně jedno," přerušil jejich hádku velitel lodních mariňáků. "Budoucnost je v dělech. Na lodě máme jeden kulverin. Co ON udělá s lidma, se vaše pušky a kuše můžou jít vycpat. Budoucnost je o dělech, ne o lidech se zbraněmi. Pokud budeme mít smůlu, tak to uvidíte v akci a uznáte, že nic neudělá větší zkázu, než dobře mířená střela z děla."

Jako mám něco na srdci a je to TROCHU SMUTNÝ, hele

"Máš ještě něco na srdci, nebo můžeš už vyrazit?"
"Hehe, upřímně, vlastně mám. Asi tak před pěti minutama mi došlo, že už se asi nestihnu stavit v domě - takže se dá bez nadsázky říct, že místo toho, abych se rozloučila s dětma, tak jsem nakupovala koně a zbraně. Jsem nejhorší matka na světě a ještě si v duchu říkám, že je to úplně fuk, protože ty děcka zatím jenom lezou a slintaj a stejně si to nebudou pamatovat."

Povytáhnu obočí, políbím ho na rozloučenou a vyskočím na toho nového koně.

"Ale asi to tak nějak vnímáš stejně, protože ti předstírání, že maj nějakou mentální kapacitu taky evidentně nechybělo," seberu si kobylu do otěží, když zatancuje na místě a pobídnu ji přes mírnou zádrž dopředu.
"Tak za chvilku jsem zpátky - s našimi adoptovanými, staršími dětmi!" křiknu ještě přes rameno, když klušu pryč.