Andor.cz - Dračí doupě online

Proč má pan Schmidt evidentně bohatší vnitřní svět, než Bastiano, když jeden je NPC a druhej hlavní postava?

"- ooh, moc vtipné Pekelná Čičino, haha."
Po tváři se mi rozlije škodo/samolibý výraz. Ještě pořád umím evidentně tak trošku vyjebávat s lidma. A to jsem ani nečekala, že se půjde podívat, prostě jsem čekala, že automaticky řekne, že ho seru svou ironickou upřímností. A on se chytil!
Hehe, židozbrojíři, hehe!!!

No a pak přinese to kopí.

Mě samozřejmě jen tak nějaký kopí nevytrhne, protože jsem hrdou vlastnicí starověkého artefaktu po Leonidovi, ale... Ale jako musím uznat, že tohle je MOC PĚKNÝ KOPÍ a že ho prostě chci. A chci a chci a musím mít a chci. Kousnu se zevnitř do tváře, ať na něj tak chtivě nečumím.
Však se uklidni, Alessandro, kdyby ti ho nechtěl prodat, tak ho tady nepřinese. Tvař se neutrálně, mysli a POŽIDÍŠ ŽIDA!

Opatrně přestanu Bastiana objímat a jdu si to prohlídnout zblízka, zatímco přemýšlím o situaci.

Je tu pár věcí, které jsou nad slunce jasné. To kladivo rozhodně bylo pro Pitigliana a tak na něm pěkně vyinkasoval dvakrát. Za mě v pohodě, proč by ho měl dát náhodnýmu kolemjdoucímu zadarmo, i když už ho někdo zaplatil. Pomiňme, že teda teoreticky patří po právu třeba, hm, Pitiglianovu synovi - když ho kupoval jako soukromá osoba!
Baresi chce toto kopí. Toto MOJE kopí. Což je tak nějak smutný příběh kapitána Baresiho, že má tendence chtít věci, co prostě a jednoduše nemůže mít. Pohár v míčové hře, toto kopí, mě... Asi bych beztak mohla pokračovat. Smutný muž tenhle Baresi!
Muž se nepředstavil, ale i tak nechce, abych mu říkala přezdívkou.
Zmínil ale, že by určitě neprodával věci po mrtvém, takže... Ehehehe...

"No, je to opravdu pěkné kopí, dovedu si představit ho otestovat teď ve válce a pak s ním dělat v aréně reklamu vašemu podniku,"
Přiznám opatrně, zatímco si ho prohlí] ím a obdivuji ze všech stran.
Jo, seru na halapartnu, stejně je na koně prostě lepší kopí, než jak to říkal Bastiano? SEKERA NA TYČI!

" A vzhledem k tomu že byste rozhodně neprodával věci po mrtvém, tak je mi dokonce i líto, že vám tu jen tak leží. Asi se ho ujmu, děkuji, nebudete litovat" ten můj samolibý úsměv se ještě zvětšuje.

Krabec Benátský

"Kurva, vy mi tu smrdíte a já tam mám frontu třiceti lid- ooh, moc vtipné Pekelná Čičino, haha. Haha. Úplně se směju, málem se neudržím na nohou, jak se za břicho popadám, ha ha," řekne zbrojíř, naprosto neutrálním tónem, u kterého nehne ani brvou. "A kurva vypadám, že žeru hovna z okapu a prodávám mrdky ze zvadlých chujů lidí z Neapole či co?" řeknu už méně neutrálním hlasem a odběhne nasupeně dozadu a vrátí se s dva metry dlouhým kopím. Krásné ratiště z černého jasanu kombinovaném s úchyty z černěné oceli, se zhruba 30 cm dlouhou masivní čepelí, se dvěma křidélky. Opět se zlatými doplňky. "Čučíte co? Nejlepší v Ben- ITÁLII! To si nechal lna zakázku u mě vyrobit kdysi kapitán Pitigliano, ale potom co chudák zemřel, mi tu zůstalo ležet. A než se zeptáte, protože vám to vidím na vašich lačných očích. NE, ne a ne. To kopí nebylo v setu s tím kladivem co si koupil tady pán, protože bych si nedovolil prodávat takto zbraně po mrtvém. A druhak, opět NE, to kopí si koupil Niccolò Orsini di Pitigliano jako SOUKROMÁ osoba a ne jako velitel gardy, takže i když bylo zaplacené, bylo to pro jeho OSOBNÍ potřebu a nikoliv jako inventární položka do zbrojnice městské gardy," a s pomalu se zvyšujícím hlasem, který přešel pomalu do křiku pokračuje, "a ta prostě na něj nemá žádný nárok. ŽÁDNÝ, slyšíš Baresi? ŽÁDNÝ NÁROK a to kopí dostaneš jen přes moji mrtvolu, slyšíš?! Eh, nechal jsem se unést ale garantuji, že z legálního hlediska s tím kopím, ani s tím kladivem, které k němu naprosto nepatří, nejsou žádné problémy a není se čeho bát, hehe." a kopí nabídne Alessandře k obdivu a potěžkání.

"A oslovení židák si vyprošuju. Oy vey. Já nejsem žádný židák jako ten od vedle! Já jsem rodilý Benátčan z Mnichova!"

Má na to právo!

Jak jako odháníme zákazníky?
Pomalu otočím hlavu směrem k tomu Židovi, protože už je mi NAPROSTO JASNÝ, že je to doopravdy žid a přivřu uraženě oči.
"Jo, taky jsem si všimla, že ta fronta třiceti lidí venku, kteří se naprosto nemohli dočkat, až tady budou moct nakoupit, se úplně rozpustila, jak pára nad hrncem!" odtuším chladně.

"Žádná reklama nebude, protože já dneska odjíždím do války a nevím, kdy se vrátím. Tak. Ale pak se můžeme domluvit. Když mi do tý doby, než budu zpátky, ukovete to nejvíc nejparádnější kopí, ze kterýho si doslova sednu na prdel, až ho uvidím, vytáhnu ho do arény pod vašim jménem.

... A nevím, kdo je Maximus, ale vím, kdo byla Kassandra. A ta byla úplně stejnej židák, jako tuten - ummm - jakže se jmenujete, vy protivo, co víte o všech až zbytečně moc? - akorát že byla z Řecka. "
Pohodím hlavou.
"A na druhou nabídku nemáme čas, protože za chvíli vyloží toho koně. Uvažuju, že bych si na něj počkala a pak teprve jela. Že by Luca přijel už do přístavu na něm a nemusel za náma běžet po svých jak jouda."

To je judejec tvl

"No já vím bobku, já vím, jsi hotový generál Maximus Decimus Meridius. Velitel Severní armády. Generál legie Felix. Věrný služebník císaře, Marca Aurelia. A taky gladiátor, určitě by se ti líbil, věř mi," řeknu Alessandře, a popatám ji na hlavě.

"Co říkáš na nabídku, či respektive nabídKY tohoto milého obchodníky?" řeknu mírně hravým hlasem a dodám mrknutí.

Alessandra je hrozná brekna, NGL

"Ah, to je tak dojemný, ale mám pocit, že mi tím možná odháníte zákazníky, což ne že bych vás chtěl teda vyhánět, ale co bude s mojí reklamou a tak? Pokud to teda zase není nějaký divadlo a tu pán nechce hodit nějakej peníz. Což dobrý pokus, ale já nedal nic včera a nemám v plánu to ani dneska napravovat." řekl dojetím nedojatý obchodník. "Jo, já vím, 'my jsme uprostřed něčeho' ale já jsu obchod, žádný divadlo, ani muckárna... I když to poslední by se dalo zařídit, jestli chcete chvilku a máte stříbrňák..."

well

"Aha... chceš, třeba obejmout?"
Ne, chci jít domů a trucovat, protože si ti tady DOSLOVA VYLIJU SRDCE a ty prostě jenom tak úplně bez emocí stojíš a čumíš a nic. Jako to je prostě celý? To je prostě důvod, proč ti neříkám některý věci! Protože ti je všechno ve finále stejně nakonec beztak jedno. Vždycky to vypadá, že třeba ne, že nejseš uvnitř mrtvej, ale nakonec - mleh. Jak to neřekl Machiavelli, tak prostě nula emocí. Nad čím jsi přemýšlel, zatímco jsem to říkala? Nebo jsi prostě jenom tak vypnul a slyšel nějaké nejasné blabla a k tomu tak každé desáté slovo? ZABILA! JSEM! BEJKA! ZE! ZEMĚ! JAKO! ZASRANEJ! GLADIÁTOR!!!

"... asi?"
Odpovím nakonec na otázku rozpačitě a trucovitě se k němu přivinu.
"Však víš, že tě miluju!"
"Vím, jinak bys mi nezařídil toho koně," zavrtím se, abych se trošku uvelebila mezi kožíškem okolo jeho krku.
"Zabila jsem bejka jako zasranej gladiátor," zamrmlám vzdorovitě do toho kožichu, který lemuje kabát.

Kvalitní tapetování.

Koukám, stojím, mlčím a jen tak poslouchám a nějak nemám co říct.

Takže, ona se tak nudila, že neměla co dělat, že když už mohla něco dělat, tak začala zabíjet býky? Ooookkkkk, to je... zajímavé. Ale asi lepší býky, než třeba štětky na ulici. I když, být konkurenční...

"Aha... chceš, třeba obejmout?" zkusím a otevřu svoji náruč.

Snad dělám dobře, moc nevím co na to víc říct... ikdyž, můžu zkusit ještě toto.

"Však víš, že tě miluju!"

JE TO ŽID!!!

"Byla by to škoda, kdybych ho musel zase schovat..."
"JEŽÍŠI MŮŽE TO CHVÍLI POČKAT? VIDÍŠ ŽE TU SNAD NĚCO ŘEŠÍME!" Utrhnu se na obchodníka vztekle.

"Heh, takže ty jsi toreador? Můžeš mi k tomu něco více povědět?"
"Tak zaprvý, jako, já nejsem žádnej toreador, prostě občas takhle přijdu a zabiju si v aréně býka! Pro zábavu a pro sport, protože tady prostě nic není! Celej život prostě jsem lítala z mise do mise, pořád se něco dělo, nejdříve jsme dělali v Římě s Eziem, pak jsme dostali učně a bratrstvo a pak jsme čistili podsvětí od povlu, co se nám nehodil do krámu a nešel ti na ruku a pak jsem se ROK V KUSE DOSLOVA HRYZALA NUDOU, ZATÍMCO VY JSTE SI VŠICHNI LÍTALI PO VENKU BEZE MĚ! To bylo samý že nemůžu tohle a nemůžu tamto a tady si sedni a nechtěla bys raději celý den ležet, Pepe říká, že to dítě je hrozně velký a měla bys být v klidu a blabla. "

Rázně dupnu, jak si na to vzpomenu.
"NEJHORŠÍ ROK MÝHO ŽIVOTA! Kurva a jediný coste mi dovolili bylo procházet se okolo baráku S FIORELLOU ZA PRDELÍ a tak jsem se prostě chodila dívat na San Polo, protože co jsem asi tak měla dělat, vyšívat a číst knížky? No a pak už jsem měla klid, děcka byly dvě docela normálně malý a ne jedno obrovský, jak strašil ten blbec Pepe, tak jsem je odložila kojný a otrokyním, počkala a dala se trochu do kupy a až mi nebylo úplně tak kokotno, tak jsem se zase občas šla podívat, jak tam válčej. No a tvůj kamarád Pietro tam často sází, tak jsme se tam párkrát potkali a já se k němu teda sama od sebe nemám, ale on se má ke mně a tak do mě začal možná trošku šťourat, jestli bych to nezvládla taky.

No a pak jsme chvilku honili a pak i našli to Plátno a pak už se úplně přestalo cokoliv dít v celým městě i okolí. No a tak jsem si prostě řekla, že tam jednou vezmu koně, že Pietro má pravdu, že bych to teda taky zvládla a líp, než tamti šašci. No poprvý to asi nebylo vůbec nijak zajímavý, protože jsem do něj prostě mrdla od voka automaticky kopí, doprostřed hlavy zdálky, no pak jsem pochopila, že takdle asi ne, protože se na místě složil dřív, než vůbec uzavřeli nějaký sázky, to bylo docela trapný, no-"

-žiši, jak to ze mně samo leze ven, však jsem si s ním vždycky o tom chtěla hrozně povídat a pochlubit se, jak jsem neskutečně dobrá... Počkat, to bych nahlas měla taky říct! Když tedy tady podle Židovský manželský poradny k sobě máme bejt upřímný!

"No a já ti to chtěla říct, vlastně jsem o tom chtěla mluvit dycky úplně celej večer, když jsem přišla domů plná dojmů a adrenalinu, jenomže poprvý to bylo takový divný, podruhý jsi zrovna nebyl doma, potřetí nebyl čas, protože jsme byli extrémně nadržený, já teda proto, že mě skoro nabral ten bejk, eh - a moc toho ten den nenamluvili, měli jsme úplně jiný starosti a po tom mi to přišlo taky divný no a pak s každou další nedělí to bylo tak, že už to bylo hrozně dlouho a věděla jsem, že bys mi možná mohl vyčíst, že jsem ti to neřekla UŽ PŘEDTÍM, tak jsem to vždycky radši odkládala, no a taky jsem si říkala, že bys mi to mohl zatrhnout a jako čím jiným jsem se měla prostě bavit, když ty sis četl knížky. Navíc ty koně to potřebujou jak sůl, však jak šlapou jak hodinky teď!"

Přešlápnu.
"No a naposled mě Pietro vyhecoval, ať jdu do arény bez koně. Tak jako jsem ho poslala dvakrát doprdele a potřetí mu řekla, že to udělám, pokud se se mnou rozdělí o ty vyhraný prachy. Ne teda, že bych je potřebovala, ale víš, že se prostě nechám snadno k tutěm věcem vyhecovat, pamatuješ na ty čtyři jezdce na koních, který jsem sejmula kuchyňským nožem??? No to je jedno, pamatuješ, byls u toho. No a tak jsem do toho šla. Jako když jsem stála uprostřed arény a lidi prostě tiše čuměli co bude a pak tam vpustili to zvíře, tak jsem měla trošku sekundární myšlenky, jestli jsem moooooožná už trošičku nepřesrala, jo. Ale tak jsem tady, tak jak asi myslíš, že to dopadlo... "

Mlčení znamená souhlas

"Heh, takže ty jsi toreador? Můžeš mi k tomu něco více povědět? To se to musím doslechnout prakticky na ulici? A ještě v tom jedeš s Pietrem? Co ještě mi tajíš! Povídej!" a dám si ruce v bok, a ostentativně zadupu na místě, jak ráda dělá Alessandra, když se jí něco nelíbí. "A nebo se mám jít zeptat raději Luca, co mi k tomu řekne?"

Hehe

"Ah, paní Alessandra soutěží jen o nedělích? To jsem nevěděl, ale tak vysvětluje to, že jste včera nesoutěžila. Ale tak zase jsem si vyslechl tady písně od pana mistra. Což, co mám v sobotu dělat, to se pracovat nedá, že jo, hehe. No, ale furt jste mi ani jeden neřekl, co bude s tou reklamičkou!" a začne zase prstíkem nepatrně ten dukát šinout k sobě. "Byla by to škoda, kdybych ho musel zase schovat..."