Andor.cz - Dračí doupě online

ANO - Chad

"No neboj, něco hezkého ti najdeme!" snažím se ji ukonějšit, ale asi marně, když následuje její: "HANBA VÁM ZA TAKOVÝ HAJTRY!"

A DOST.[/i]

"Podrž mi koně ženo," oznámím rázně, nasadím si helmu a jdu k chudákovi handlíři, který neví, co ho čeká.

***
Vrátím se naštěstí v dobré náladě.

"Říká ti něco černý Murgese? Mě nic, ale fakt se tvářil, že nic lepšího teď nemá. Ale, snad by mi nelhal, když si kůň kapitán Baresiho zlomil nohu a on NUTNĚ potřebuje nového. Takže mi ho podpultově zařídil, když si to žádají Benátky a teda protože jsem mu jinak vyhrožoval, že mu přijdeme prohledat dům i stáje, jestli náhodou nekrátí daně. Hned poslal poslíčka a prý do hodiny dovezou toho koně do přístavu, kde si ho já, poručík Nicollo d'Alviano přeberu. A teď ta nejlepší část - platbu si má pak po víkendu přijít vyřídit do dóžecího paláce."

Tak. Teď snad bude klid... ale určitě bude chtít beztak i koně a kladivo i šperky.

"A budeme hrát Assassin's creed!" "Pecka, o čem to bude?" "Budeme zpívat v hospodě a nakupovat čačky na trhu!" "Woooo, jdu do toho, action packed fun!"

či něco jiného teda, aby ti to udělala radost, než vyplujeme, když jsi takový chudáček?" přikývnu.
"Siii, bene." řeknu pořád poněkud rozesmutněle, ale už aspoň ne ubuleně. "Ale i to kladivo bych asi chtěla,... "
Prostě moje emocionální újma je NEMALÁ!
"A... A něco hezkého, ano, děkuju." freneticky pokývám krátkými pohyby hlavou, jako že chci a chci všechno z toho.

"HANBA VÁM ZA TAKOVÝ HAJTRY!" zavolám ještě pro úlevu na srdíčku směrem k handlířům a stulím se vzdorovitě pod Bastianovu paži.

"Takže říkáš, že to není pták s ušima, ale slepice s chlupy? Divný, snad to pak doma uvidím, než pojedeme. Myslela jsem, že vrchol vtipných ptáků jsou ti tlustí holoubci z Indie, jak neumí lítat a mají ty paví ocasy, už jsi je někdy viděl?"

Dáme Lídl haul?

"Ale určitě tam něco bude broučku," řeknu konějšivě, když Alessandru chytnu kolem ramen. "A když ne, určitě bude pak něco v Anconě, uvidíš. A chceš teda jít nakupovat dál a nebo ne? Případně, nechceš si jít koupit třeba nový náhrdelník či něco jiného teda, aby ti to udělala radost, než vyplujeme, když jsi takový chudáček?"

***
"Ano, existuje to," řeknu odhodlaně, protože vím, že to je pravda, "Psal o tom už Marco Polo, že to mají v Číně. Což neznamená, že Fiorellu nenatáhnou nějakým padělkem, ale ta slepice s králičím kožichem fakt existuje. Což... si nejsem jistý o tvé druhé otázce a raději ani odpověd znát nechci. Koho to kdy napadlo, taková blbost!"

Tvl maj tady křížence slepice a králíka, ale koně ne!!!

Rychle si utřu oči, když slyším klepání podkov, které se k nám blíží a následně Fiorelly hlas. Jako, jako hodně rychle. Zase se narovnám a zhluboka nadechnu. Chvilková slabost.

Jak jako křížence králíka a slepice? Co je to za hovadinu, jako že pták s ušima, nebo...? Je to tak nefér, prostě celý! JAKTOŽE tady mají i takovýhle neexistující bejkárny, ale pořádný kůň nikde? No ale tak, víš co? Nemusí každý zažívat stejný zklamání jako já! Kup si svoje králíkoslepice, nebo co to má kurva bejt, Fiorello! Kup si je, dítě a BUĎ ŠŤASTNÁ I ZA MĚ!

No dobře, to bylo možná trošku moc dramatický. Ale já na to mám čas od času snad i právo.
Vytáhnu dva stříbrný z měšce. Pohled do něj mě rozesmutní. Jak se na mě to zlato třpytí a není ho doprdele prostě za co uvalit!
"Na, kup si ty králíky, ale myslím, že tě pěkně natahuje na nějaký píčovině, holka. Nic takovýho totiž neexistuje," obě mince jí dám, však ať má v životě trochu tý radosti.

"Hm... Myslíš, že je to možný?" otočím se na Bastiana s nedůvěrou v očích. "Že králík může plodit potomky se slepicí? Jako... Jako třeba černej člověk s bílým? Taky z toho jsou prej pak děcka."
Jsem Alessandra da Mezzo a biologie je moje vášeň. 

Hehe

Do vaší manželské rozepře však přijde Fiorella, s nataženou rukou.

"Mámotatiči, oni tady prodávají křížence slepice a králíka. Chce za ně stříbrňák, ale prodá mi je, prosím, prosím, dejte mi!"

ALE JÁ CHCI TOHO KONĚ!!!

"Neplač, vžďyť ty máš koně, tak Luca bude mít půjčneýho, však se tolik neděje ne?"
A jako to je prostě tímto v pohodě? Já ale chci svýho dalšího koně, mám tady spoustu peněz, které za něj chci utratit, k čemu mám ty peníze, když mi NEKOUPÍ ŠTĚSTÍ? A on se tváří, jako by o nic nešlo! Přitom já pláču, co mě kdy asi tak rozplakalo?
Je až k nevíře, že prostě tady žena krále Benátskýho podsvětí prožívá svou osobní životní tragédii, teď a tady a... A nepadají u toho lidský hlavy! Měl by tam prostě nakráčet a přinutit je se mi OMLUVIT ZA TO, JAKOU MI TĚMAHLE HAJTRAMA ZPŮSOBILI EMOČNÍ ÚJMU!

A prostě "neplač, vždyť už koně máš, na co potřebujeme v rodině čtvrtýho koně?" Ale jako JÁ JSEM NEŠŤASTNÁ! NECHCE JEŠTĚ DODAT, ŽE UŽ JSEM SI DNESKA STEJNĚ JEDNOHO KOUPILA, TAK JE TO PŘECI JEDNO???

"No, je tu ještě jeden velký zbrojíř, kde jsem nebyl, nechceš tam jet a podívat se, jestli nemá třeba on nějaké nové, pěkné válečné kladivo, co?"
"A co když tam taky nic nebude..." zvednu k němu oslzené oči a potáhnu hlasitě nosem sopel.
Já chci svýho koně a taky kladivo! Novej otrok by mi taky možná udělal radost, nebo... Šaty? Co tu ještě maj hezkýho vlastně?

Bohužel, kolem běhají mužici a on nemá munici

"Neplač, vžďyť ty máš koně, tak Luca bude mít půjčneýho, však se tolik neděje ne?" řeknu KONĚjšivě.

Prosím, hlavně mi do toho kožichu nezačni smrkat, prosím, prosím, prosím.

V pokusu zachránit situaci, zkusím nadhodit: "No, je tu ještě jeden velký zbrojíř, kde jsem nebyl, nechceš tam jet a podívat se, jestli nemá třeba on nějaké nové, pěkné válečné kladivo, co?"

Zásobnost úplně nahovno ale! Kde je ten Manstein???

Ale... Ale... Ani jeden prostě, ani jeden solidní - kurva, už jsem slevnila, nepotřebuju skvělého, stačil by mi aspoň nadprůměrnej...
Hledím na tu nabídku a zkroušeně svěsím ramena.
Čtyři roky přemýšlím o tom, že se do toho prostě dám a nakoupím k našim hřebcům kobyly. Čtyři roky se psychicky připravuju na to, jak to doma nadhodím, aby to neznělo jako absolutní marnostratnost člověka, kterej prostě a jednoduše neví co s penězi! Vždycky jsem se nakonec rozhodla být rozumná a koupit dům, rekonstruovat Casa Rosa, investovat do obchodu, no kurva cokoliv jinýho prostě. A teď mám od Boha seslanou životní šanci konečně se do toho pustit, záminku, nejlepší na světě, prostě taková jiná už nebude - A NEJSOU KONĚ?????

JÁ SI DOSLOVA ŠLA PROSTĚ KONEČNĚ PRO NOVÝ ZVÍŘATA, S MĚŠCEM NARVANÝM NĚKOLIKA ROČNÍMI PLATY STŘEDNĚ SI ŽIJÍCÍCH LIDÍ, MĚLA OD MANŽELA LÁSKYPLNÝ POŽEHNÁNÍ JE UTRATIT ZA CO CHCI A NAKONEC NEMŮŽU?

Ještě že Fiorella je někde v prdeli s mým novým koněm, protože by mě viděla posmrknout, nedaleko k breku!
Já ale chci novýho koně, chci a chci!!!

"...nebylo by lepší si jednoho pro Lucu půjčit od něj? Co myslíš?"
Posmrknu ještě jednou a nic neříkám. Pak nakonec usopleně přikývnu a s výmluvným "Siiiiiii..." padnu Bastianovi okolo krku a fňukám mu do kožíšku na kabátě.

To the rescue

"Jak říkám, v koních se moc nevyznám... ale nepřijdou mi nic moc. Vzhledem k tomu, že pro nás nechá Alessio přivést víc koní, než po něm reálně budeme potřebovat, nebylo by lepší si jednoho pro Lucu půjčit od něj? Co myslíš?" pokusím se zvrátit situaci, než Alessandra vybouchne, že si chtěla kupovat nový a hezký koně a oni si dovolili je nemít.

Lul, tak čočka no.

Trh s koňmi v Benátkách nebyl zrovna v nejlepším stavu. Již několik let trvající válka si vybrala svoji daň, kdy většina válečných koní byla koupena armádou, ti úplně nejlepší nakoupeni šlechtou pod rukou a benátský trh nebyl nikdy to místo, kde by se zrovna dali ve velkém nakupovat pracovní koně.

Na trhu byli 2, slovy dva, trhovci s koni, kde každý měl nějaké koně v nabídce.

Ani jeden však neměl žádné od pohledu skvělé zvíře a všechno to byli od pohledu podprůměrní koně, o které neměl nikdo tak nějak zájem.