Andor.cz - Dračí doupě online

To říkáš ty!

"Ale ženo já-" a dál se nedostanu, protože uražená Alessandra jde prostě pryč.

Ale tak vždyť jsem snad nic špatného neudělal ne? A nebo jo? Proč jsou všechny ženský a Alessandry tak nevyzpytatelný a divný! A jak to doteď byl hezkej večer! Chjojíček.

A jdu tedy za Alessandrou, zjistit zda její uražený plán bude tedy fungovat či nikoliv.

No právě že kupodivu ne moc dobrá.

"Bože, zvedni se a nedělej nám tu ostudu," zamumlám a šťouchnu do něj zkusmo špičkou boty, jestli se jako konečně pohne, nebo co.

"Tak zkusíme to na opice ještě přes hlídku a nebo nás čeká nějaké to šplháníčko?"
"Tak když to odmítáš udělat prostě zábavnou cestou, tak není prostě nic jednoduššího, než jim říct, že tam máme kámoše, dát jim nějaký drobný jako za ochotu a nechat se pustit dovnitř. Pochybuju, že se budou ti strážní aktivně vyhejbat možnosti, jak si přivydělat nějaký soldi prakticky zcela za nic."

Otočím se a udělám pár kroků směrem k barikádě. Tyčku od ryby odhodím na nedalekou hromadu městských odpadků.
"Hej, dobří muži! Máme vevnitř známý, v pondělí jdou do války! Kolik chcete za to, abychom s nima mohli jít ještě při pátku popít?"

No, mohli jsme zrovna vyhlížet, komu očorujem šaty a šminky. Ale ne, prostě to uděláme nudným způsobem! Tak prostě holt tím nejnudnějším možným. A VŮBEC NEJSEM MALICHERNÁ!!!

tvl

Člověk by řekl, že z něj to malé popíchnutí třeba dostane to nejlepší možný! Ale víte co? Ne, ono to z něj dostalo jen hrozmou ostudu! Protože jak jinak chcete nazvat, když tady klečí na dlažbě a objímá mi kotníky, zatímco na nás všichni kolemjdoucí divně čumí? A já se jim kurva vlastně ani nedivím, jít okolo týdle scenérie, tak taky blbě čumím!

Otráveně si povzdechnu a protočím očima. Vlastně by stačilo, kdyby občas řekl "haha, vlastně vaše veličenstvo, haha" a ne dělat takovýhle trapný výstupy. Přede všema.

Setřepu ho z kotníků a kousek poustopím. Mezitím hodím rybí hlavu na kraj ulice jakési toulavé kočce.

"Nojo, nojo. Jen jsem si myslela, že by to vlastně mohla být dost sranda, nic víc," zavrčím a zní to trochu otráveně. "Nemusíš tady kvůli tomu, že to, abych já hrála šlapku je vlastně v pohodě, ale abys ji hrál ty, to už v pohodě vlastně není, dělat takový veřejný scény."

Nedá se svítit no

Achjo. Alessandra je prostě... Alessandra no. Ale tak pokud jí to udělá radost, můžeme tu hru hrát oba.

"Oo, ano vaše blahorodí, samozřejmě máte pravdu."

Opět padnu na kolena a obejmu ji kolem kotníků.

"Vaše blahorodí, jsem nudař, bojím se a aktivně se vyhýbám všem možnostem, jak zažít zábavu. Moc mě to mrzí, že musíte dnešní večer trávit s takovou holotou, jako jsem já. Nudnou holotou!"

oh. Takže ŽÁDNÝ KUMULY???

Oh, on je moc pěkný a sladký chlapec na to, aby hrál kumulu! No tak určitě, žejo, protože - POČKAT, KURVA!!!

CO
SES
TÍM
JAKO
SNAŽIL
TEĎ NAZNAČIT
O MĚ???

Ty hade!
Zmetku malá
Zlostná
Neřáde s pěkným xichtem!
LASICE JEDNA VŠIVÁ!

Nechám ho sypat ten překotný příval slov na téma "proč nemůžu přijmout žádnou výzvu a být na chvíli děvka jen pro tu srandu."
Tak samozřejmě, že bych nezabila lidi, kteří by nás přistihli při krádeži, však od toho mám kouřové bomby, neasi. Hodím a zmizím. Ale stejně by nás nikdo u ničeho nepřistihl. Nejsme učni na první misi, ježišmarjá. Ale tak...

"Hm, jsem věděla, že budeš proti. Chápu, že takový herecký výkon je možná nad síly člověka, který v pubertě dělal ochotníka v divadle. Můžeš to říct rovnou a nevymýšlet si všechny ty výmluvy. Řekni prostě: 'Jsem nudař, bojím se a aktivně se vyhýbám všem možnostem, jak zažít zábavu!' " zatvářím se soucitně a hřbetem ruky si otřu mastný od ryby ze rtů.

Let's spice this shit up!

"... je, že si na hlavě uděláš dvoje homole a já budu tvůj doprovod." v záchvatu smíchu nad poslední, poměrně nečekanou možností, vyfrdnu kus makrely na chodník.
"Dvoje homole vole," neudržím se řehtat.

"Tak ne vole, mám takový princeznovský přání, který tím pádem musíš splnit!" chechtám se čím dál víc. Vlastně se musím vysmát a uklidnit, než jsem schopná pokračovat a děkuji bohu, že mi nezaskočila žádná rybí kost.

"My OBA totiž půjdeme za kumuly," hej, jako možná už ze mě mluví trochu víno, jo. Ale chybí mi Beatrice, ta by do toho šla určitě s náma. Co s náma, ta by to VYMYSLELA JAKO PRVNÍ!

"Musíme se jen vloupat do nějakého domu, ukrást dvoje šaty, vrátit se do nějaké zahrádky, tam se převlíct a nechat tam naše šaty, pěkně složené, ať na nás čekají, hele v tomhle by mi šlapku nikdo nesezřal, promiň mi tu troufalost," pokrčím rameny a pořád se směju.

"Ty si ještě předtím skočíš k lazebníkovi, toho jsem cestou viděla a ještě pracuje, podle mě se snaží z přílivu lidí do města vytěžit maximum - protože vousatou šlapku nikdo nechce!" vyprsknu znovu smíchy. "Ale kurva, neříkej to nikdy před Paolou."

"No a pak si oba učešeme rohové homole a zábava může začít. Alespoň uplatníš zkušenosti z Kolombíny, žejo."
Do píči.
Já su.
Tak vtipná.
Vole!

Ale ty klacky mají prostě název! Oborný!

"Ano, je to zatarasené. Dobrý postřeh. Jste skutečně slunce, slunce naše nejjasnější." řeknu zdvořile slunceti našemu nejjasnějšímu.

Zkušeným okem prohlédnu situaci a zkušeně a moudře ji okomentuji.

"No, máme několik možností co dělat. První je, se prostě otočit a odejít. Druhá je, zkusit nějaký to střechové lezeníčko přes okolní domky a zkusit tam nepozorovaně seskočit. Další je prostě přijít k té hlídce a chtít pustit dovnitř. Třeba nás pustí. Když zkusíme Němčinu, cítím, že by to mělo vyjít. Další varianta je zase sejít ten kopec dolů a zkusit vylézt tu zeď, která obepíná to náměstí. Bude to jako docela těžký výlez, ale tak nic, co zrovna my dva nezvládneme. No a dle mě poslední varianta..."

Za kterou snad nedostanu vynadáno...

"... je, že si na hlavě uděláš dvoje homole a já budu tvůj doprovod."

Tvl říkáš tomu Fríský kůň a přitom to jsou prostě klacky do ježka. Doslova zklamání. Nula koní, hodně klacků. Pfuj, pfuj, pfuj. Hanba ti.

Tatímco se ještě tak nějak zpola seru se zapínáním mého černorudého svrchního kabátku, objednávám si u stánku s pouličním občerstvením orožněnou makrelu na tyči s bylinkovým máslem. Už jsem teda jednu večerní mlsku měla, ale to bylo jednak PŘED TÍM, než jsme posmilnili, jak to dělá holota. A druhak to nebyla ryba na tyči a teď, když ji vidím a hlavně cítím, tak si o ni přijdu, no, značně ochuzená. Zapudím myšlenky na to, že nejsme vlastně u moře, takže kurva bůh ví odkud ta ryba cestovala a zda je čerstvá nebo není čerstvá. Nenene. Dneska nemyslím na takový dospělácký věci!

Zatímco si rybu, kterou jsem prostě nutně potřebovala a vůbec toho nelituju, cestou spokojeně oddrbávám a žeru, dojdeme až ke vchodu na náměstí před palácem, kde je vojenský tábor.

"Hm, to vypadá dost zataraseně," řeknu, čímž, no konstatuju zjevné.

"Asi nechtěj, ať jim v noci trajdaj vojáci v ulicích. Zas jako chápu, žejo. Pak dělaj píčoviny, zabíjej lidi na mostech a tak," jsem prostě velmi moudrá. Strčím si kus masa do pusy a žvýkám. Velmi přemýšlivě a tak. Moudře u toho vypadám.