Andor.cz - Dračí doupě online

Minipostík, jen ať taky tedy vypadnu

"Líbí se mi, jak jste taktně pomlčel o tom, že jste nám hodili na hrb tadyhle ožralu," pohodím nejprve vlasy a pak i rameny v takovém tom "hm hm" pokrčujícím gestu.

"No nic, mějte se hezky," odtuším nakonec a odcházím taky, než se ten jouda, který zrovna aktivně něco duje do nového, imaginárního společníka kdesi vedle něj, vzpamatuje a půjde za náma. Ať si s ním pak jako dělaj, co chtěj.

Tak když chceš

"Když řekneme, že děláte bordel tak děláte bordel. Tak jednoduchý to je. Protože já mám tohle a tohle a vy ne," řekne strážný a ukáže rukou na svoji červenožlutou šerpu v barvách města a halapartnu. "Takže když máte jít do hajzlu, tak prostě máte jít do hajzlu. Nás nebaví se s váma hádat o nic víc než vás. Já chci mít taky klid. Vy určitě taky. Tak běžte do pryč... jak to dělá tady váš kolega, jak vidím," dopoví Alessandře svůj monolog strážný.

A dost tvl

Stále na to vše koukám a prostě nechápu, proč se to děje mě.

Je prostě na mol. Strážní jsou neoblomní. Tady to prostě nepůjde.

"No nic panstvo, respektive teda měšťanstvo, bavte se tu hezky. Já se jdu tedy vzdálit ať tu nenarušuji vévodův noční klid. Ať žije papež!" zvolám a dramaticky odejdu.

Moje práce tady je asi hotová.

Hehe

Prodejce vtiskne Bastianovi opravdu do rukou lahvičku, kterou mu slíbil koupit. No zjevně, jak jde o obchod, myslí mu to pořád ještě trošku jasněji, než při běžném fungování a komunikaci. Pak se odmotá kousek ke svému bratranci, Bastianovo víno stále v ruce.
Zhodnotí zkušeným, rozmlženým pohledem Alessandru a pak se podívá na Ermenegilda.

"Je vostrá." uznale pokýve a trošku ho zradí nohy, takže musí najít dvěma kroky ztracený balanc.
"Bys potřboval, by tě trochu-" švihne rukou ve vzduchu a napodobí zvuk vozkova biče.

Jak jako my?

"Jak jako my že děláme bordel?" zamračím se. "Jsem se jako přišla úplně normálně slušně zeptat, my snad můžeme, že tu přilezl váš bratranec, úplně na káry a začal se po nás plazit a dohazovat nám... Eh..." přimhouřím oči na Ermenegilda, "A ne, děkuji za nabídku. Jsem vdaná." a trošku protivná.

"Proč se o něj vůbec máme starat? Si ho někam odtáhněte vy, náš kamarád to není."
Udiveně sleduji, jak Bastianovi zrovna šmelí do ruky malou lahvičku s jakýmsi hnědavým práškem. S práškem přátelství, žejo. Promnu si kořen nosu v údivu nad celou situací.

Random guy does not care

No nejen, že strážní nechtějí pomoct a ještě naší hrdinné dvojici nudících se věcných děcek hodila na hrb starost o idiota, který ve své pracovní době obchoduje s cetkami při vstupu do města - ale NAVÍC je jejich názor opilému prodavači cetek zjevně úplně fuk, nebo ho nevnímal, protože se zrovna zasekl nad něčím jiným, zatímco několika mocnými loky žahá Bastianovo víno a že ho do sebe nalil tak jako dobrou půlku flašky, zatímco se mu lísá okolo ramen.

"Jak jako že máte kamrády?" se smíchem na Alessandru zahrozí. "To mi tady slečna chce kazit kš- kšš kšefty, nebo co? To už dneska jedna zkusila, ale..." prohlédne si Alessandru opilecky od hlavy k patě. "Ale tamtbyla vošk-livá, jak dýmějovej mor," vážně kýve na Bastiana, aby si to jako živě představil. "Tahle je moc hezká, tkžeji to od-pustím," řekne ve sladkém opojení a pak Bastianovi zašeptá do ucha "má někoho?"

Pokud by si člověk řekl, že shání přítelkyni pro sebe, což je dost hrozný samo o sobě, že se takto zeptal, tak čekal jen málo podivna.
"Er-menegildo je dlouho sám, panno, tak kdybyses- jetofešák..." dodá zasněně.

Randomest

Strážní se na sebe podívají, zamračí a podívají se zpět na vás.

"Hele, to všechno je prostě hezký, ale nechcete jít prostě někam do hajzlu? Děláte tu bordel a my vás dovnitř stejně pustit nesmíme. A toho ožralu si vemte sebou a pokud by náhodou nabral smysly, ať se staví zamnou zítra," řekne (zjevně) Ermenegildo. "Teď prostě není vhodná doba, aby se tu někdo coural. A pokud nejste schopní odejít, tak vás vezmeme klidně někam vyspat do chládku a klídečku."

Random encounter is random

Sleduju celou výměnu a napadá mě nejspíš spousta různých myšlenek. Nejvíc ale asi něco jako "Vidíš? Ani jednou neškytal, protože je doopravdy opilej, ne jenom jakože komediálně opilej! Ho chvilku sleduj a uč se, protože příště až..."

Vy s něma totiž pak hrrrr a pffffffrp a taky po nocích uíí,"
Bože, co? Co s nima že?
Zachytím Bastianův zoufale zmatený pohled, žádající mě o pomoc. Akorát jako jak mu mám pomoct? Jako mohla bych toho švindlivýho mamrda zabít, žejo! A pak asi i ty dva strážný, co by to viděli, no. Ale k čemu by to bylo dobrý?

No a nebo mám něco říct?

"A nedáme si to vínečku někde vevnitř u stolu jak spořádaní lidé?"
Merda měla jsem něco říct, než stihl Bastiano říct tohle!!! Jako... Já s ním ale nechci nikde jít pít! Mamrd je to, nasral mě dneska před tou městskou branou! Proč s ním jako teď budeme...?

"Ale my máme kamarády," zamračím se nakonec. "Marca a Mattea tam vevnitř, za tou barikádou." znovu se podívám na strážný, jestli nám jako nechtějí nějak pomoct! Když se takhle dramaticky změnila situace.

Kamaládi no

Koukám, civím, nechápu.

Co se to děje. Proč se to děje. Proč se MI to děje. Proč? PROČ? převaluji tyto slova v hlavě a koukám u toho prosebně na Alessandru, aby mi pomohla.

"Noo, eh, jo, asi si můžeš napít no... A ty prášky asi koupím, ať jsme teda kamarádi víc, že jo. He, he."

He, he. Proč. Proč se mi to děje?

"A nedáme si to vínečku někde vevnitř u stolu jak spořádaní lidé?"

Kamaládi!

Než se Alessandra nadechne k odpovědi, ať už bude tato odpověď protivná, nebo vtipná, nebo vlastně oboje dohromady, znovu otevře pusu prodejce cetek, jehož jméno narozdíl od jména jednoho ze strážných, ještě neznáte. Pokud tedy někdy vůbec reálně padne.

"Notojo!" plácne se do kolen a upřeně si prohlíží Bastiana, kterého ale evidentně nepoznává. "Eme- Ermenegildo je můj bratranec z druhého kolene, a je to taky můj kámoš!" dá Bastianovi za pravdu. "Je super. To. Mít kamarády. Vy s něma totiž pak hrrrr a pffffffrp a taky po nocích uíí," rozvášní se a předvádí - no, těžko říct, co vlastně s kámošema po nocích dělají. Může to být cokoliv od pití přes rybaření až po hlídání dětí, nebo impregnaci osla.

"Chcete mít kamarády?" zpozorní a probudí se v něm zase duch obchodníka. Jde k Bastianovi potácivě blíž a položí mu ruku na rameno. Pak se mimochodem natáhne i po víně, které drží assassin v ruce, nejspíše již s jakýmsi předsevzetím ho tentokrát nikde neztratit.
"Mám tady prášek z ropuchy. Jeto-kouzelný prá-šek. Na elixír. A když ho někdo vyp-vypije -hej, můžu se odtebe napít, ty pohledný jinochu? - tak se s vámi hned bude chtít kamarádit! Pomohlo by to i tady Rinovi, aby nebyl ta- taková protivná piča žejorino?" zamává druhému strážnému, který po svém kolegovi Ermenegildovi vrhá nasraný pohled za to, že prodejce zná a že tohle musí zažívat.

"Jenom za stříbrnej! Levný to mám!"