Andor.cz - Dračí doupě online

Jede no, lula.

"No, co se dá dělat," řekne Alessio a konečně si spokojeně vychutná svůj sýr, "asi bude rovnou nejlepší, abych se sem nastěhoval, co budete pryč. Abych mohl na bezpečnost dohlížet co nejlépe a nejdůkladněji."
"No, bude to asi nejlepší, protože jen tak budeš vždycky k dispozici, když budeš potřeba. K čemu by bylo, kdyby se tu něco dělo a by tys byl na druhé straně Benátek," přitakala mu hnedka na ruku Chiara.
"Chrmp," dodala jen Fiorella, který ještě zkouší zachránit celou situaci: "A nebylo by v rámci bezpečnosti všech nejlepší, kdyby tu pro jistotu prozatimně bydlel i Chiařin manžel? Přeci jenom, kdo ví, jestli taky není v nebezpečí, že ano..."
Chiařina dobrá nálada najednou zmizela. "No, ale on není asasín, to se myslím nehodí, aby tu s námi byl..."
"... navíc, by to mohlo přitahovat zbytečnou pozornost, kdyby se tu začali sestěhovávat lidi," přitakal její nápad hnedka bránit Alessio.
"JE TO BORDEL, FURT SE TU MOTAJÍ OKOLO LIDI!"

Dodá nasupěně Fiorella a následně upře velký a významný pohled na Alessandru, ale je v tu chvíli asi jediná.

Protože všechny oči se stočí ke dveřím, kterými do jídelny vstoupil Bastiano.

Ve svém slavnostním fialovém kabátu s kožešinovými lemy, ke kterému měl na hlavě i ladící fialový baret s pavím perem a zlatým prošíváním. Pod kabátem měl svůj klasický asasínský úbor, z kterého prosvítala jeho červená košile. Což nebyla úplně nejlepší zpráva, pokud měl jen opravdu jen jednu, jak říkali drby, a nosil ji i včera, ale takový byl holt život. U pasu se mu opět houpala jeho Schiavona a dvě pistole. Na zádech měl i svůj věrný batůžek a v rukou nesl (obyčejný, ale dostačující) přední kyrys, který rychle předal Roccovi spolu s batůžkem s tím, ať mu jej hodí ke koni, kterého chce rovnou už osedlat.

Byť kabát i baret vypadali draze a sami o sobě by přitahovali pozornost, největším šokem ale bylo, že Bastiano neměl na sobě svoji masku a i že v rámci hraní své role, si oholil vousy a nechal si jen knír. I když jizvy po popáleninách na je tváři už nebyly, stejně bylo neobvyklé ho takhle spatřit.

Nastalé ticho přeruší první Rocco s radostným výkřikem "Vám to ale dneska sluší pane!" následovaný už tišejším Lucovým "Píči, to je kundilap... Ale zpátky k té princezně..."

Kurva. Pepe jede asi s náma! O_o;

Už se mi to delší dobu nestalo, ale prostě zase jednou naprosto nemám slov. Jenom civím na Pepeho a jeho pádné argumenty a tak nějak mi dochází, že i když to nechci, nikdo to nechceme a nikdo by to nikdy snad nechtěl - Pepe jede s náma. Sakra v žádném scénáři v mé hlavě nikdy nefiguroval Pepe Silviano! Jak...?
Má vůbec koně?

A ti dva teda chtějí jet, mebo nechtějí jet, nebo já nevím?
Asi nechtějí, evidentně pochopili, tak jako já, že povinnosti mají přednost před zábavou a tak prostě ctí tu povinnost tady zůstat a dávat na všechno pozor!
Hodný děti mám. Pěkně jsem je vychovala!

"No prostě jsme se původně rozhodli, že Daria, Alessio, Chiara a učni tady zůstanou. Kromě Oderica, který pojede na misi s Claudiem. Je to velká zodpovědnost to tady hlídat, budete mít na starost všechno, co tady máme," snažím se je tak nějak přesvědčit, že to určitě bude zábava, ať z toho nejsou smutný!!!

"Jdu si tedy sbalit své věci."
"Eeeeh... Dobře?" odpovím opatrně za jeho mizejícími zády.
Takže on jako fakt jede taky??? Heeee?

"A ty, Fiorello, neboj, vy s Lucou s náma samozřejmě jedete, zrovna po snídani jdu koupit koně, na kterém s náma pojedeš. A určitě budeš spokojená s tím, co jsem ti vybrala. Ta kobyla rozhodně za svůj život zabila víc býků, než ty. Na takovým zvířeti jsi ještě neseděla."
Teda snad mi ji prodá, ale tak každý zboží je na prodej. Jen má svoji cenu!

Pepe ale chce jet. Na důvody proč má i flow chart v ordinaci!

"Co jste si říkali?" řeknou skoro současně Chiara i Alessio a koukají, co řekneš, protože to vypadá, že pro ně máš zprávu, kterou nechceš říct. Fiorella si jenom spokojeně založí ruce na hrudi, protož tuší, co asi Alessandra nechce říct. Než se vyděšeně předkloní, když jí dojde, že to znamená, že Alessio s Chiarou zůstanou sami doma.

Než však se stačí vyžvejknout dál, slova se chytá dottore.

"Syfilis má dlouhou inkubační dobu, pokud nebudeme pryč celé měsíce, je to jedno," nenechá se odbít doktor a rovnou se i pozadí na židli. "Naopak paní Da Mezzo, kdo VÁS ošetří, pokud se v boji zraníte? Nějaký vesnický řezník? Pokud vůbec nějakého najdete. Ono, když jde kolem válka, vesnice nezůstávají plné lidí. Tedy, jejich těl ano, respektive co z nich zbude, ale nikdo kdo by vás ošetřil už ne," chvilku to vypadá, že se doktor zase zasní nad starými, dobrými časy. "Alespoň v Itálii je to lepší než na Balkáně. Tam je většina doktorů židi a když se něco nedaří, což pochodující armáda většinou je jenom hromada neštěstí a zmaru, tak je tam, nejspíš asi místní zvyk pro štěstí, začnou věšet na stromy... Zvláštní lidé ti Slovani. Ale jinak pohostinní, to zase ano. Jen teda nemaj rádi židy no. Jak který Maďary. A teda muslimové to tam taky u nich nemají lehký. Ach, a co když teprve nějaký jejich krajan mluví trošku jiným přízvukem než oni..."

"Jako samozřejmě mám i nějaké schopné lidi, co by to tady mohli za mě vzít," chytne se slova opět Alessio, když doktor je mentálně ve svém šťastném místě, "Nejde všechno řídit sám. Určitě by se o to tady zvládli postarat, to není problém. Teda..." a na chvilku se zamyšleně odmlčí, "... pokud tu ale teda i Chiara pro větší bezpečnost základny zůstane, tak je asi situace vážná. A možná bude lepší, když tu na to dohlídnu. Dám tomu to zkušené oko vojáka, které vám tady jinak chybí.

"No, ale aby jim nechybělo zkušené oko vojáka v poli a a aaa nebo zkušené oko Chiary tamtéž, no!" zkusí ještě situaci zvrátit Fiorella.

"Kromě mých chirurgických schopností, mluvím plynně latinsky, německy, jihoslovansky a trochu turecky či španělsky. Itálie se teď hemží žoldáky různých národností. Nikdy nevíte, na jaké marodéry narazíte a bude potřeba se s nimi domluvit, aby nedošlo k nedorozumění. Nedá se nic dělat, prostě mě potřebujete," uzavře debatu doktor a zvedne se k odchodu. "Jdu si tedy sbalit své věci."

No, um... Ale vy nikam nejedete A UŽ VŮBEC NE PEPE!!!

"No, eh..." než stihnu něco odpovědět, tak mě začne solidně mrazit v páteři, asi tak jako vždycky, když je poblíž Dottore. Dottore je děsivej, dottore je děsivej a dottore je děsivej! Proč prostě musíme do bratrstva vzít všechny tyhlety divnilodi, co kde potkáme, jako je Pepe nebo Rocco? Proč nemůžou být všichni cukrovatí a sladcí, jako Fiorella a Luca?

"Eee..." kroutím se nervózně pod pohledem doktorova průzoru a podám Alessiovi kus sýra, na kterej se mi stejně chystal.
Jako by sis nemohl vzít prostě svůj, tamhle je toho plnej stůl, KDO TĚ TOTO JAKO NAUČIL, SMRADE???

"Ona věc se má tak, že jsme potřebovali, aby to tu někdo taky hlídal a tak jsme si říkali, že Chiara a Alessio, že, ummmh... Ne, dottore Sylviano, ty jet nemůžeš, kdo bude kontrolovat, jestli šlapky nemaj syfilis, ha?"
Kurva jak je prostě blbý bejt ten nepopulární člověk! Proč jim to musím říct já? KDE JE BASTIANO??? Dyť jsem ho probudila! To zas nežere, nebo co? Bude grcat pak na tý lodi!!!

"No, ehhh... Jako a kdybysme tě vzali sebou, tak máš chlapy, kteří za tebe budou dělat tvoji práci? Protože Claudio musí pryč a zůstane tu jen Daria s učni a kurva jestli by nám to tu někdo šel vybít...! Někdo tady musí zůstat a dát tu pozor na Casa Rosa a taky na naše... Ehm drogové impérium, protože ono... "
Blekotám nesouvisle a to, že ten přerostlý ptačí zobák se nemá k odchodu, tomu nepomáhá.
"Pepe, nechceš si zajít pro něco k snídani? Ta šunka taky nevypadala úplně zle..."

Bastiono, Bastiono, Bastiono, Bastiono, Bastiono - Tu máš bůra.

"Vidím, že sis našel nového kamaráda, Ludovico!"
[/b]Ludovico se na tebe podívá úkosem, který kdyby mohl vraždit, tak by se z něj s klidem stal klidně velmistr celé Itálie. Fakt, že mu bereš vajíčka tomu nepomáhá. Kdyby neměl dost práce s tím, dostat z Lucy důležitější věci než velikosti prsou místních šlapek a fakt zaručeně pravdivou historiku, že potkal procesí čínské princezny, který po něm měla zamilovaně koukat, jistě by něco namítl.

"Ty jdeš do války!" odvětí Alessio, "mě do ní co vím nikdo nepozval. Bastiano jenom psal, že chce jezdce, ale nic o tom, že chce i mě. Takže vy si pojedete užívat žáru bojů a já tu budu koukat na ty stejný baráky co každý jiný den. Což mě přivádí k tomu proč jsem teda i tady. Abych si tedy ověřil, co se po mě tedy chce - Bastiano nebyl úplně sdílný. Ale dal jsem teda hned ráno vypravit kurýra na pevninu poslat pro koně, který by tu snad po obědě měli být. Rychleji to bohužel nejde. Ty tři co jsem sebou vzal je vše, co mám tady v Benátkách, co kdyby... Kdyby k nám na základnu uprostřed noci vtrhl užvaněnej chlapík se zlatejma zubama, že nese psaní. a nevěřícně zakroutí hlavou, zatímco hypnotizuje sýr na tvém talíři.

"A on by s náma nemohl Alessio vlastně jet?" zeptá se Chiara. "Takový chlapák by se přeci jenom mohl vždycky hodit a navíc, teď ho chudáka ani skoro nevídáme!" přisadí si. "Jako, čas a nachystanýho koně mám..." dodá i Alessio, zatímco sbírá odvahu a pomalu natahuje ruku po Alessandřině sýru. "Tak, a vlezl by se? Luca říkal, že nás jede jenom deset..." zkusí zhatit jejich vrkání Fiorella.

Do toho všeho přijde k vašemu stolu doktor Pepe a tázavě nakloní hlavu na bok. "My jedeme někam, kde se vyrábí těla? Teda, jak vy to říkáte, bojuje? Jedu taky? Umím jezdit. Už jako dítě jsem se svým otcem, také doktorem, při jeho pracovních cestách projezdil celé Valašsko." Těžko říct s jeho maskou, jestli se náhodou nezasnil. "Krásné časy."

Bastiano stále nikde. Snad si neřekl, že dočte toho Machiavelliho, než ho tu bude muset nechat.

Kdybych dostala korunu pokaždé, když napíšeš BastiOno, byla bych možná už bohatý člověk :D

Řekněme, že jsem se moc nevyspala. Ale tak, s tím dokážu docela dobře žít, protože navzdory své vysoké pozici v řádu ještě nejsem ani omylem starý člověk. Být nejmladší Velmistryně bratrstva v celé Itálii je titul, který dlouho po mně, počítám, nikomu dalšímu přináležet nebude. Možná nikdy.

Vím, že se včera v noci Bastiano přikradl tak, aby mě jakože náhodou vzbudil. A já to umím taky. Po probuzení se zavrtím shodou okolností tak, abych do něj strčila a pak znovu, když vstávám. Nahlas zívnu a začnu se oblíkat.
"Jé, ty už jsi taky vzhůru? Dobré ráno!" vtisknu mu polibek na rozespalé čelo a jdu si se vzteklým hekáním obouvat boty. Na sobě mám pracovní tmavé kalhoty s drobnou zlatou výšivkou a koženým páskem a spodní, obyčejnou bílou košili s širokými rukávy, vypasovanou přes hrudník. Vlasy si svážu nahoru do drdolu, na pásek připevním měšec a za něj dám pár měkkých jezdeckých rukavic.

"Doufám, že jsou k snídani vejce!"

*****
"... nekecám, fakt, ale fakt je měla větší než hlavu..."
"Vidím, že sis našel nového kamaráda, Ludovico!"
No, možná jsme na Římské poměry dost neformální. Ale je nás dost málo na to, abychom se mezi sebou všichni dobře znali. Cestou okolo nich Lucovi z talíře seberu vejce na tvrdo, protože už si ho stihl oloupat, takže si ho můžu cestou k tácům se snídaní spokojeně narvat do celé jako největší buran na světě do pusy.

"Oble láno Dagorefto!" zahuhňám s hubou plnou vejce. Protože mluvit s plnou pusou je taky jedna z mých mnohých specialit. Myslím, že mí urození rodiče by se za mě někdy styděli, kdyby ovšem žili!
"Fotu dneska máme?" Nakládám si nějaké pečivo a sýry a, samozřejmě, vejce. Mám ráda vejce. Natvrdo, naměkko, do sklenice, pečené, opražené, všechny mám ráda. Ale dnes jsou tady ty natvrdo.

"... kdo ví, kdy jeden umře, možná je to děvčata dnes můj poslední den, kdo ví... tak snad bude pěkný..."
"Alessio!" zavolám s úsměvem a jdu si i s talířem sednout ke svému bývalému učni.

"To víš, že dneska bude pěkný den, vždyť jedeme do války, jaký den může být lepší než ten s vyhlídkou masakru? Teda, chci říct
Svítí sluníčko a tak. Eh. Edoardo! Pojď sem za náma, pojď se podívat na Alessia, kterej byl prostě tak dobrej, že se teď živí tím, čím jsem se dycky chtěla živit já! A opovaž se jít v jeho stopách, nebo mě tvůj otec vynese v zubech."
Co by dnešní den asi tak mohlo posrat? Za chvilku jdu nakupovat NOVÝ KONĚ!

GM Frens

Dům ráno překypoval aktivitou, jako každé ráno. Kuchař nosil do jídelny jídlo, kde se již pomalu shromažďovali první strávníci. Byl mezi nimi i Ludovico, který nešťastně musel poslouchat Lucu, který nadšeně vypráví učňům o tom, co všechno včera s mistrem Basianem k případu zjistili a jak jsou na stopě vedoucí do Ancony. Jen kdyby tyto důležité informace Luca neprostřídával tím, jaké písničky v hospodě zpívali či jaké přístavní děvy cestou domů viděl.

"... nekecám, fakt, ale fakt je měla větší než hlavu. Vážně, ne, nepřeháním mistře Ludovico, vážně jsou v Benátkách takové holky, proč bych lhal? Jo, jo, ta stopa, no to je tahkle..."

Stejně tak ráno už čekal na Bastiana Rocco, který mu chtěl za tepla říct, jak včera v pořádku stihl doručit všechny dopisy co měl. I když to nebylo pořádně třeba, protože Pietra už Bastiono večer stejně potkal a zcela nečekaně v jídelně seděl u stolu a bavil s Fiorellou a Chiarou, Alessio, který se asi přišel osobně zeptat, cože se to děje, když mu uprostřed noci přišel dopis.

"... ale, neřekl bych, že být vojákem je nějak nebezpečnější než být asasín, to né... ale jako nebudu lhát, bezpečné to není, kdo ví, kdy jeden umře, možná je to děvčata dnes můj poslední den, kdo ví... tak snad bude pěkný..."

A nepřijel sám, protože z dvora řehtali tři bardovaní koně, které hlídali dva jeho po zuby vybavení žoldáci. Bylo vidět, že si noční obsílku vzal velmi vážně a nenechal nic náhodě.

Tady máme haul z Lidlu, Ježíši, todle je useknutá ruka, moment, to vyhodíme, děkuji za růžičku, ID OtsoBerg, děkuji! Tak se podíváme, co jsem Baftíkovi koupila, tady termix, to má rád...

"Inu, co myslíš, usneš už či?"
"No," zatvářím se na chvilku, jako bych chtěla dělat drahoty,
"Vidím hned několik důvodů, proč ti to nemůžu odmítnout."
A krom toho jsem taky pila hodně vína!
"Určitě teď nebudeme mít v dalších dnech tolik času se sobě navzájem takhle věnovat,"
Zvednu jeden prst.
"A taky jsi mi zrovna dovolil si koupit nový koně za... Pro jistotu a tvý duševní zdraví, blíže neurčený finanční obnos,"
Zvednu další prst, to už máme DVA dobrý důvody!
"No a v neposlední řadě jsi poslední čtvrtrok... Nějakej hezčí, než jsi bejval, až tak, že musíš nosit masku, ne proto, aby před tebou lidi neprchali s řevem, ale aby se za tebou neotáčely venku náhodný chtivý štětky!"

Ten YT kanál by měl sick zkratku.

"Jo, můžeme takhle ty učně poměnit, ty se v tom kdo se ke komu víc hodí vyznáš asi líp než já, že jo," a pokrčím rameny.

"A jo, kup ty koně. Však na to máme, tak co?" a znovu jenom pokrčím rameny.

"Inu, co myslíš, usneš už či? ..." a udělám smyslnou pauzu a nasadím svůdný výraz.

Shoppaholic Ssandra

Jo, to s Odericem je ve finále asi nejlepší možné řešení. Poslat ho pryč, než se celá ta situace uklidní. Claudio ho bez problémů zvládne, možná se oba vrátí, Claudio se za něj zaručí a čeká nás jedno přijímání a povinný skok do kupky sena. Jak já jsem ráda že jsem to místo toho mohla hodit do Tibery, protože senu odjakživa piču a ne věřím!

"Máš pravdu, odjede s Claudiem." pokývu hlavou.
"A teda na radu Fiorelly bych Darii přeložila Raffaella, kterého učí Chiara. Fiorella říká, že spolu s Chiarou nemají takovou vzájemnou dynamiku, jakou by mohl mít s Darií, co já vím, jak to je - ale Fiorella tyhle věci umí vysledovat a pokud má pocit že Raffael dosáhne plného potenciálu takto, nemám problém Chiaře učně vyměnit za Paolu. Paola je ještě děcko, musí se na něčem trochu utřepat, než zjistíme, co vlastně umí. Z Raffaela jsem doufala, že bude šermíř, ale on pořád jenom řeší nějaký olova a rtutě a síru."
Protočím očima, jako bych nebyla absolutně spokojená s vývojem jeho kariéry.

"Můžu si teda koupit tu klisnu, žejo."