Andor.cz - Dračí doupě online

Kdybych dostala korunu pokaždé, když napíšeš BastiOno, byla bych možná už bohatý člověk :D

Řekněme, že jsem se moc nevyspala. Ale tak, s tím dokážu docela dobře žít, protože navzdory své vysoké pozici v řádu ještě nejsem ani omylem starý člověk. Být nejmladší Velmistryně bratrstva v celé Itálii je titul, který dlouho po mně, počítám, nikomu dalšímu přináležet nebude. Možná nikdy.

Vím, že se včera v noci Bastiano přikradl tak, aby mě jakože náhodou vzbudil. A já to umím taky. Po probuzení se zavrtím shodou okolností tak, abych do něj strčila a pak znovu, když vstávám. Nahlas zívnu a začnu se oblíkat.
"Jé, ty už jsi taky vzhůru? Dobré ráno!" vtisknu mu polibek na rozespalé čelo a jdu si se vzteklým hekáním obouvat boty. Na sobě mám pracovní tmavé kalhoty s drobnou zlatou výšivkou a koženým páskem a spodní, obyčejnou bílou košili s širokými rukávy, vypasovanou přes hrudník. Vlasy si svážu nahoru do drdolu, na pásek připevním měšec a za něj dám pár měkkých jezdeckých rukavic.

"Doufám, že jsou k snídani vejce!"

*****
"... nekecám, fakt, ale fakt je měla větší než hlavu..."
"Vidím, že sis našel nového kamaráda, Ludovico!"
No, možná jsme na Římské poměry dost neformální. Ale je nás dost málo na to, abychom se mezi sebou všichni dobře znali. Cestou okolo nich Lucovi z talíře seberu vejce na tvrdo, protože už si ho stihl oloupat, takže si ho můžu cestou k tácům se snídaní spokojeně narvat do celé jako největší buran na světě do pusy.

"Oble láno Dagorefto!" zahuhňám s hubou plnou vejce. Protože mluvit s plnou pusou je taky jedna z mých mnohých specialit. Myslím, že mí urození rodiče by se za mě někdy styděli, kdyby ovšem žili!
"Fotu dneska máme?" Nakládám si nějaké pečivo a sýry a, samozřejmě, vejce. Mám ráda vejce. Natvrdo, naměkko, do sklenice, pečené, opražené, všechny mám ráda. Ale dnes jsou tady ty natvrdo.

"... kdo ví, kdy jeden umře, možná je to děvčata dnes můj poslední den, kdo ví... tak snad bude pěkný..."
"Alessio!" zavolám s úsměvem a jdu si i s talířem sednout ke svému bývalému učni.

"To víš, že dneska bude pěkný den, vždyť jedeme do války, jaký den může být lepší než ten s vyhlídkou masakru? Teda, chci říct
Svítí sluníčko a tak. Eh. Edoardo! Pojď sem za náma, pojď se podívat na Alessia, kterej byl prostě tak dobrej, že se teď živí tím, čím jsem se dycky chtěla živit já! A opovaž se jít v jeho stopách, nebo mě tvůj otec vynese v zubech."
Co by dnešní den asi tak mohlo posrat? Za chvilku jdu nakupovat NOVÝ KONĚ!

GM Frens

Dům ráno překypoval aktivitou, jako každé ráno. Kuchař nosil do jídelny jídlo, kde se již pomalu shromažďovali první strávníci. Byl mezi nimi i Ludovico, který nešťastně musel poslouchat Lucu, který nadšeně vypráví učňům o tom, co všechno včera s mistrem Basianem k případu zjistili a jak jsou na stopě vedoucí do Ancony. Jen kdyby tyto důležité informace Luca neprostřídával tím, jaké písničky v hospodě zpívali či jaké přístavní děvy cestou domů viděl.

"... nekecám, fakt, ale fakt je měla větší než hlavu. Vážně, ne, nepřeháním mistře Ludovico, vážně jsou v Benátkách takové holky, proč bych lhal? Jo, jo, ta stopa, no to je tahkle..."

Stejně tak ráno už čekal na Bastiana Rocco, který mu chtěl za tepla říct, jak včera v pořádku stihl doručit všechny dopisy co měl. I když to nebylo pořádně třeba, protože Pietra už Bastiono večer stejně potkal a zcela nečekaně v jídelně seděl u stolu a bavil s Fiorellou a Chiarou, Alessio, který se asi přišel osobně zeptat, cože se to děje, když mu uprostřed noci přišel dopis.

"... ale, neřekl bych, že být vojákem je nějak nebezpečnější než být asasín, to né... ale jako nebudu lhát, bezpečné to není, kdo ví, kdy jeden umře, možná je to děvčata dnes můj poslední den, kdo ví... tak snad bude pěkný..."

A nepřijel sám, protože z dvora řehtali tři bardovaní koně, které hlídali dva jeho po zuby vybavení žoldáci. Bylo vidět, že si noční obsílku vzal velmi vážně a nenechal nic náhodě.

Tady máme haul z Lidlu, Ježíši, todle je useknutá ruka, moment, to vyhodíme, děkuji za růžičku, ID OtsoBerg, děkuji! Tak se podíváme, co jsem Baftíkovi koupila, tady termix, to má rád...

"Inu, co myslíš, usneš už či?"
"No," zatvářím se na chvilku, jako bych chtěla dělat drahoty,
"Vidím hned několik důvodů, proč ti to nemůžu odmítnout."
A krom toho jsem taky pila hodně vína!
"Určitě teď nebudeme mít v dalších dnech tolik času se sobě navzájem takhle věnovat,"
Zvednu jeden prst.
"A taky jsi mi zrovna dovolil si koupit nový koně za... Pro jistotu a tvý duševní zdraví, blíže neurčený finanční obnos,"
Zvednu další prst, to už máme DVA dobrý důvody!
"No a v neposlední řadě jsi poslední čtvrtrok... Nějakej hezčí, než jsi bejval, až tak, že musíš nosit masku, ne proto, aby před tebou lidi neprchali s řevem, ale aby se za tebou neotáčely venku náhodný chtivý štětky!"

Ten YT kanál by měl sick zkratku.

"Jo, můžeme takhle ty učně poměnit, ty se v tom kdo se ke komu víc hodí vyznáš asi líp než já, že jo," a pokrčím rameny.

"A jo, kup ty koně. Však na to máme, tak co?" a znovu jenom pokrčím rameny.

"Inu, co myslíš, usneš už či? ..." a udělám smyslnou pauzu a nasadím svůdný výraz.

Shoppaholic Ssandra

Jo, to s Odericem je ve finále asi nejlepší možné řešení. Poslat ho pryč, než se celá ta situace uklidní. Claudio ho bez problémů zvládne, možná se oba vrátí, Claudio se za něj zaručí a čeká nás jedno přijímání a povinný skok do kupky sena. Jak já jsem ráda že jsem to místo toho mohla hodit do Tibery, protože senu odjakživa piču a ne věřím!

"Máš pravdu, odjede s Claudiem." pokývu hlavou.
"A teda na radu Fiorelly bych Darii přeložila Raffaella, kterého učí Chiara. Fiorella říká, že spolu s Chiarou nemají takovou vzájemnou dynamiku, jakou by mohl mít s Darií, co já vím, jak to je - ale Fiorella tyhle věci umí vysledovat a pokud má pocit že Raffael dosáhne plného potenciálu takto, nemám problém Chiaře učně vyměnit za Paolu. Paola je ještě děcko, musí se na něčem trochu utřepat, než zjistíme, co vlastně umí. Z Raffaela jsem doufala, že bude šermíř, ale on pořád jenom řeší nějaký olova a rtutě a síru."
Protočím očima, jako bych nebyla absolutně spokojená s vývojem jeho kariéry.

"Můžu si teda koupit tu klisnu, žejo."

No a dost jako!

Tak pokud samozřejmě potřebuješ extra pistole, tak já rozhodně POTŘEBUJU dva nový koně! Teda Bratrstvo potřebuje. Tak. Bratrstvo potřebuje dva nové koně! Protože tady máme dva naše, kteří samozřejmě kopou úplně v jiný lize, protože jsem je, ehm, zabavila, ehm, ve Španělsku. A pak dvě erární starší hajtry, na kterejch se učí děcka základy, jednak by tu měly zůstat a druhak si nejsem jistá, jestli to jsou dobrý zvířata pro cestu koňmo až do Florencie, nebo Milána, nebo kam to po jeho stopách pojedeme. Aby ještě cestou nezchromly. Bude to samozřejmě chtít se troooošičku plácnout přes kapsu, bylo by možná ideální, kdyby to byly kobyly a já je pak dále využila v chovu a... A... Eh, jo, Plátno.

"Takže to je soutěž," usoudím suše.
Tak neasi. A já jsem zlej člověk.
"Řím to má na svým triku a pěkně to posral. Jak se asi zas budou tvářit, když budeme muset přijít MY to napravit? Klasika prostě. Řešit jejich problémy nám šlo tak nějak odjakživa."

"Takže domluveno, Claudio pojede do Milána jinou cestou, my to vezmeme po stopách Salvia a uvidíme, kam nás to dostane. Ty si koupíš nové pistole a válečné kladivo, já vyberu dva nové koně, snad tam přivezli na víkend něco solidního. A nebo jsem viděla fakt pěknou plavou kobylu minulý týden na svatém Pavlu. Třeba by se jí ten toreador za určitý obnos vzdal... "
Jako asi to nebude malej obnos, ale raději nebudu mluvit o cenách, než ho tady klepne a pojedem leda tak do prdele.

"No a pak nám tady vznikla taková... Vnitřní situace. Kromě problému, že nevím, co si vzít sebou, protože nemám žádné pořádné zbraně!" mávnu ke stěně největšího pokoje v celém domě, který slouží jako naše ložnice. Ke stěně, která ja odshora až dolů plná všech zbraní, co jsem si kdy kde ukořistila a měla pocit, že stály za tu námahu se s nimi tahat domů.
"Máme tady dva učně bez mistrů. Paola je samozřejmě naprosto iracionálně nasraná na Oderica, protože byl učeň Calogera. Bude to chtít nějak vyřešit a uklidnit je, ať se nám nepozabíjejí, než se vrátíme."

Bruh

"No, deset koní není zase tolik, ale nakoupit jdou nový vždycky. Já si ráno taky plánuju cestou za Camaratou koupit to kladivo. A extra pistole, pro jistotu a že je potřebuji."

Pohladím Alessandru po vlasech, když mě obejme.

"A samozřejmě ne, není to soutěž. Je to něco víc. Je to otázka cti!"

Tak.

Hehe, Říme, hehe.

"No, z assassínů ano. Nepřijde mi to jako málo, ve finále, takhle ve čtyřech budeme asi to nejlepší, co Itálie v současné době má, nic proti ostatním" PODŘADNÝM! "bratrstvům."

A pak teda těch deset jezdců. Budeme muset vybantovat asi nějaké koně z pastvin z pevniny, nemyslím si, že si Alessio udržuje plné stáje v pohotovosti, i když kdo ví. Možná bych mohla jít na dobytčí trh a vybrat Fiorelle a Lucovi něco pořádného, určitě by to bylo pro dobro věci... " A rozhodně ne, protože chci prostě další dva koně, žejo. Kdo tohle naznačí, tak je lhář a podvodník! Do pekla se hrabe!

Obejmu Bastiana jednou rukou okoko pasu.

"A k tomu Milánu," ušklíbnu se, tak nějak šibalsky.
"Ono záleží - je to soutěž o to, které z bratrstvev to plátno najde a vrátí jako první?"

Kde je pointa určuje PJ!

Plátno. No jo. My vlastně primárně honíme to plátno, ne Cala vlastně. Co už.

"Já vím, já vím. Takže si bereme jenom Fiorellu s Lucou? Jako, ve finále to snad asi stačí, když na to přijde," a pokrčím rameny.
"A co říkáš teda na nápad poslat Claudia do Milána? Nebo si myslíš, že by tu měl zůstat?"