Andor.cz - Dračí doupě online

Něžná i proradná, krutá i bezradná

"Tak, nechal bych tu Dariu, aby se o to starala, o tom žádná. A většinu učňů. Koho vezmeme, jsem chtěl probrat s tebou. Vzal bych Lucu s Fiorellou, případně můžeme jen jednoho z nich. Ať tu případně s Darii zůstanou. Ale sama jsi říkala, že jsem moc paranoidní a že kdyby něco Templáři chystali, tak nebudou čekat na Ludovica..." a pokrčím rameny.

"Stejně tak je otázka, zda si vzít či nevzít sebou Alessia. Mohl by se nám hodit. Jako nenápadný akrobat to nebyl, ale zabíjet lidi uměl slušně... a tak nějak se bojím, že když se budeme motat po severní Itálii, bude to bohužel náš denní chleba. Což, mě přivádí na další možnost, jak plán alterovat. Jako taky mě napadlo, že stopa bude možná i tak vychladlá... a tak místo toho, můžeme zkusit Calovi naběhnout a rovnou plout třeba do Rimini a nadjet mu rovnou na Boloňu či Parmu, kam nejspíš pojede i tak, pokud se chystá do Milána. To by nám dalo klidně den plavby k dobru. Pokud nejde třeba do Ravenny, místo do Milána... je tu furt ten problém, že mi prostě stále hodíme stín a nemáme nic konkrétního. Co myslíš ty, že by bylo lepší? Já... já si to možná beru všechno až moc osobně a chci prostě toho zmrda dostat osobně, což možná může mírně zatemňovat můj úsudek."

Sowiboka, ale s Alessandrou to je spíš Highway to Hell, než karavana mraků.

Ehm, stíháš mě furt takhle rozespale či moc blábolím? A nebo to mám nechat na ráno?"
"Myslíš, že jsem spala?" uchechtnu se a posadím. Jsem v čistě vypraných, ale pracovních hadrech. Když jdeme spát oba, v běžný den, mívám samozřejmě běžnou noční košili. Ale když je takhle sám venku, jeden si nemůže bejt nikdy prostě dost jistej.
"Ještě tak půl hodiny a šla bych tě ven hledat, zatím jsem se uklidňovala tím, že jsi s Pietrem a kdyby se vám a Lucovi něco stalo, někdo od nich," čímž myslím zloděje, "By sem přiběhl. Oni jsou prostě všude, včera mě sprostě špehovali v hospodě," neopomenu si postěžovat.

Jo, jsem assassin. Je tak nějak moje práce, všímat si věcí!

"Hm, takže oklikou do Říma..." zamyslím se a v duchu se bavím nad lehce ovíněným nadšením ze svého nočního dobrodružství, se kterým dnes přišel zpátky.
Snad Luca nebude zas blejt na chodbu.

"Asi ho chtěl zabít někde po cestě, ale už chtěl být co nejblíž na trase k Milánu. Protože věděl, že pak půjde o čas. Pořád má hrozlivý náskok, až mě to sere. Ludovico odjíždí zítra. Dneska jsme ho uložili. Nevěděla jsem, že zítra odjíždíme my. Já v neděli ale-" No ne, to je fuk. Povinnosti před zábavou. Jen to ráno budu muset zaběhnout celý odvolat. Co už. A taky zajistit potomstvo, bůh ví, jak dlouho budeme pryč.

"Někdo by tady měl ale taky zůstat." nemůžeme všichni jen tak prostě vytáhnout hromadně paty z Benátek.

Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,

"Oh, promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, protože, ehm, je potřeba se dobře vyspat, jelikož nás čeká zítra fakt hodně práce. Mám stopy, stopy!" říkám nadšeně, zatímco si sundávám boty, sedíc na kraji postele. "Pietro ví bohužel prd a nemá žádné kontakty v Anconě, ale, ALE já se nevzdal a pátral dá a povedlo se mi najít kapitána Onde Calme, na které se Salvio plavil do Ancony. Pověděl mi, že měli během plavby s Calegorem nějaké rozepře, ale prý v pořádku dopluli až do městě a ubytovali se tam na noc do místního hostince, než budou pokračovat dál. Takže máme nějakou dobrou stopu. Prý se i chlapci hádali, kudy se vydat a Cal chtěl jít cestou na Florencii, což je potenciálně další stopa. Takže se musíme dostat do Ancony a pak dál na Florencii. A neříkej nic!" řeknu a otočím se na ni. A když už v tom jsem, dám jí noční pusu. "Na zítřejší odpoledne jsem nám zařídil loď, která pluje z Benátek do Ancony. 10 míst pro nás a..." na chvilku se napínavě odmlčím, "10 koní. Jééé. Což se hodí, že jsem nechal Alessiovi vzkázat, ať nám připraví 10 jezdců, připravených zítra vyjet. Kdo nepojede s náma, pak může holt pro jistotu hlídat tady a nebo poslat s Claudiem. Chtěl bych ho poslat do Milána. Kosti mi říkají, že Cal pojede tam. Proto chtěl z Ancony do Říma přes Florencii, aby to pak mohl rovnou zatočit na sever. Ehm, stíháš mě furt takhle rozespale či moc blábolím? A nebo to mám nechat na ráno?"

Ve tři k ránu, ruce na pianu

Po všeobecném veselí a družení se z námořníky se Bastiano s Lucou dostali v poklidu zpět do Rosa Casa. Bastiano už holt necinkal tak, jako cestou tam. A že byli dva tomu možná taky pomohlo. V domě sice byla také i v tuto pozdní hodinu všeobecné veselí, ale naštěstí jen v přízemí.

Bastiano tak v klidu nikým nerušen došel do dvé ložnice, kde se začal potichu a opatrně svlékat, ale stále dost nahlas na to, aby vzbudil spící Alessandru.

Rybí princ! Je úplně díra na trhu.

"Těší mě pane Vecoli, Bastiano da Mezzo," a nabídnu kapitánovi ruku k potřesení, i když už jsem se jednou představil, ale ne formálně přímo jemu, "těším se na naši spolupráci a dáli bůh, poklidnou cestu. A možná má děsivé písničky, ale my jsme jinak docela veselá a příjemná kupa, uvidíte sám!"

Byť nevím komu lžu - je mi jasné, že nic nemůže být bez problémů a poklidná cesta prostě zní až moc dobře na to, aby to byla pravda.

Povídám si případně ještě chvíli s kapitánem, než po Lucovi přeberu jeho zpívací štaci, tentokrát s teda víc námořnickou.

"Byla jednou jedna loď, již spustili na moře
A jméno té lodi bylo Guglielmo o 'Té
Větry silně duly a její příď se nořila dolů
Dujte, surovci, dujte, huhu!"

...

Luca je vskutečnosti ryba. Ale ty jsi Rapunzel.

Protože to skoro vypadá, že ti po tvém vystoupení nedají někteří námořníci pokoj a ty chceš řešit důležité věci, Luca se zase vymotá zpoza tvých zad.
"Stejně to byla úplně nahovno námořnická písnička, cos tu předved," poznamená, cestou si ještě jednou dolije, vyskočí a usadí se na bar. Zamává rukou aby si získal pozornost a spustí místo tebe.

"Mi sono avventurato sul mare
Per cercare vele fantasma
dalle storie che mi raccontava mamma

Una galea spettrale colma d'oro naviga sola
Né equipaggio né mano
guida del capitano possono domare
quella che i marinai chiamano l'Ombra

Sole e orizzonte si incontrarono
Levai l'ancora, issai le vele,
la mia rotta era tracciata
Il mio equipaggio di tagliagole cospirava
con le stelle come nostra guida

Indicano la via tra pericoli intrisi
Per condurci a quello
che chiamano l'Ombra


Nessuno può domare quello che
i marinai chiamano L'Ombra
Inclina a sinistra!
A destra con forza!
Tieniti saldamente al timone
Proverà a affogarti solo per dispetto

Alza, abbassa!
Fino alla prima luce!
Darà battaglia a tutti coloro
che cercano di reclamare L'Ombra

Nessuno può domare quello
che i marinai chiamano L'Ombra
..."

Strhne tím dostatek pozornosti, abys měl klid a zjistil vše, co potřebuješ.

"Jmenuji se Arturo Vecoli. Moje loď je Freccia d'Oro. Kotví tady v přístavu. A, hm - asi můžeme vyplout zítra odpoledne, ano, jistě, proč ne. Do té doby stihnu sehnat seno a větší množství vody na cestu. Bože, to je ale strašidelná písnička, to vám teda řeknu."

Je Luca Disney princ?

"Tak to je skvělá zpráva kapitáne! Jak se vy a vaše loď jmenují? A kde kotvíte a tyto podrobnosti? A my tam zítra odpoledne budeme jako na koni," a šibalsky mrknu, protože to je super vtípek, "připraveni vyplout."

Jako, jde to nakonec dneska líp, než bych čekal. Odjezd budeme mít sice trošku narychlo, ale alespoň se díky tomu i někdy, někam dostaneme a nebudeme honit ducha, který je dávno pryč, po vychladlé stopě.

Nová Disney muzikálová pohádka, tvl. Ale tak still lepší lovestory než Bradavice.

Když už se zpívá, rozhodne se Luca, že už asi netřeba hlídat dveře, protože kromě toho, že "držet se při zemi" je pro tebe asi ekvivalent nějaký sprosťárny, nic zlého se neděje a jde si pro další pití.

Námořníci jsou veselí, nikdo tu písničku nezná, ale všem se líbí a někteří se pokoušejí s menším nebo větším úspěchem přidat. Hostinský je evidentně spokojený, jak se mu při sobotě zadařilo a rozlévá víno.

"... Francouzů. Kurvy jejich matě."
Od mnohých se ozývá jednoznačné "tfuj, tfuj tfuj." Po tvém vzoru si mnozí odplivnou, na důkaz opovržení Francouzi. Luca se vetře za tvoje záda.
"Jako jestli potkáme Francouze, i kdybychom je viděli zdálky, tak k nim budeme ale muset povinně přirazit, protože jinak paní Da Mezzo nedá celej zbytek olavby pokoj."
Kapitán Onde Calme se zatváří, že to rozhodně nezní vůbec jako "Calme" a že do popsané vyhlídkové plavby fakt nejde, protože to evidentně smrdí moc velkým průserem.

"Ještě jedna věc," vzpomene si ale. "Nevím, kde si koupili nocleh, ale pamatuji si, že měli mezu sebou nějakou třenici Jeden chtěl jet přímou cestou na Terni. Ten ošklivej zrzavej ale tvrdil, že tam není bezpečno a že to vezmou oklikou, směrem na Florencii a pak na jih. Nevěděl jsem, kam tedy přesně míří, ale pokud jsi říkal, že do Říma - tak to chtěli takhle. No, to je vše, co vím." pokrčí rameny.

"Vidíš?" řekne Luca. "Taky mu přišel ohavnej, jak můžeš říct, že se mi podobá! MI! Hele, někdo k nám jde."
Má pravdu, míří k vám chlapík v silném tmavomodrém vlněném kabátu. "Mám místo na lodi, pro deset koní i deset mužů,"
Řekne věčně bez představení. "Tedy nechápu, k čemu lovci pirátů potřebují koně, ale ptát se nebudu, zlato mi nesmrdí, pokud víte, jak to myslím."

It seems to me like a journey without end

Ono to vyšlo, ono to vyšlo! No, tak, samozřejmě, ale... ono to fakt vyšlo!

"Děkujji kapitáne, za vaši pomoc," pravým kapitánovi a hodím po něm stříbňák. "Ještě jenom, jak se jmenovatel ten nocleh, kde bratři složili hlavy? Ať vím, kam se jít ptát příště."

Tak, jednu stopu máme vyřešenou, alespoň něco. Ach, ale všude kam se vydám, musí prostě být nějaké pozdvižení.

Odkašlu si a přejdu do zpívacího hlasu. Námořníci umějí ocenit kvalitní píseň ještě lépe, než prosté děvy.

"Jsme vyvolení, obětujeme svou krev,
Zabíjíme pro čest.
Jsme ti svatí, naše zbroje jsou poskvrněny krví,
Trestáme bezpráví.

S chloubou se vrátíme, když našeho cíle je dosaženo,
Trestáme bezpráví!
Už nežijeme ve strachu, když zlo je poraženo.
Podařilo se nám to, jsme vyvolení!

Jedeme s bleskem a hromem znovu,
Zabili jsme bestii, přivedli jsme konec zmaru.
Nyní jsme opustili království zatracených,
Hrdinové dne, legendy potřebných!

Zdá se mi to jako cesta bez konce,
Tolik let, nekonečné bitvy.
Nakonec jsme dorazili, teď stojíme u bran,
Hrdinové dne, legendy potřebných!"

Napiji se, protože mi po zpívání vždycky vyschne v krku a pokračuji v tom, kout ocel, dokud je žhavá.

"A pánové, není tu náhodou kapitán lodi, která by mě a řekněme deset mých společníků a ehm, jejich koní, mohla vzít do Ancony? Jak vidíte, nemám problém za to královsky zaplatit a jako bonus, se nemusíte bát pirátů, a nebo ani," a ostentativně si odplivnu na zem, "Francouzů. Kurvy jejich matě."

Vím, jaks to myslel, ale "Alessandra level ošklivosti" prostě zní DOST BLBĚ, a jestli to před ní takhle řekneš někdy nahlas, tak se ta žena náhle stane vdovou.

Zatímco popisuješ vaše, ehm, komplikované rodinné vztahy, kapitán nevypadá, že by se chytal. Vlastně, soudě dle tázavě pozvednutého obočí, se v tom docela motá. Máme tady otce který obchoduje v Anconě a zároveň je "u Seldžuků," bratry a nevlastní bratry z nichž nikdo vlastně asi reálně bratr není, prostě od pohledu sebranku pofiderních lidí, z nichž dva jsou evidentně tady v lokále. A ten druhej, kterýmu je vidět do obličeje, nonšalantně se opírá o stěnu vedle dveří a pije medovinu, evidentně nějakým způsobem přitahuje pohledy námořníků. Těžko říct, jaké pohledy to jsou. Nejedná se o podezření, o obavy. Spíše... Jim nějakým způsobem přijde od pohledu přitažlivý, ale jsou zmatení z toho, že si úplně neumí vysvětlit proč. On se na ně v odpověď mile usmívá a tu a tam s někým prohodí slovo. Luca je... Zvláštní. A reakce lidí na něj jsou někdy zvláštní. Čím je starší, tím zvláštnější to vlastně je.
Jeho zlatavé oči se na tebe tázavě zadívají, když vytáhneš medailon.
Jsi si jistý? zaznakuje na tebe.

"Aha, takže jste nějaká bezbožná sekta," pokrčí kapitán rameny, jako by to najednou začalo dávat smysl. Ten otec kdesi na Východě, to je asi v jeho myšlenkách nějaké heretické božstvo.
"Proto byli oba tak divný," pro nedostatek jiných zrakových vjemů pozoruje madailon, kývající se z tvé ruky.
"No, tohle je věc papeže a ne moje. Pro mě za mě uctívejte třeba špagety. Každopádně, ti dva s náma pluli, jeden z nich toho moc nenamluvil. A pak vystoupili v Anconě a šli se asi ubytovat na noc. Teda většina lidí se po dvoudenní cestě na lodi chce vyspat."

Lokál je plný lidí. Ty jsi zrovna populární člověk, takže na tebe tu a tam někdo koukne. Nejsi zrovna nejdiskrétnější člověk na světě a máváš tady insigniemi řádu.
Proto...
" No to mě poser! Tohle měl na šerpě chlápek, kterej nás kdysi zachránil před piráty! Nene! Chlapi, todle není jen tak nějakej šlechtic, já asi jeho bratra nebo tátu nebo někoho potkal, na mou duši! Skvělej chlap!" v náhlém ryku hospoda pozvedne sklenice. "Pirátobijci!"

Fakt nenápadný. zaznakuje Luca ode dveří.