Andor.cz - Dračí doupě online

Vím, jaks to myslel, ale "Alessandra level ošklivosti" prostě zní DOST BLBĚ, a jestli to před ní takhle řekneš někdy nahlas, tak se ta žena náhle stane vdovou.

Zatímco popisuješ vaše, ehm, komplikované rodinné vztahy, kapitán nevypadá, že by se chytal. Vlastně, soudě dle tázavě pozvednutého obočí, se v tom docela motá. Máme tady otce který obchoduje v Anconě a zároveň je "u Seldžuků," bratry a nevlastní bratry z nichž nikdo vlastně asi reálně bratr není, prostě od pohledu sebranku pofiderních lidí, z nichž dva jsou evidentně tady v lokále. A ten druhej, kterýmu je vidět do obličeje, nonšalantně se opírá o stěnu vedle dveří a pije medovinu, evidentně nějakým způsobem přitahuje pohledy námořníků. Těžko říct, jaké pohledy to jsou. Nejedná se o podezření, o obavy. Spíše... Jim nějakým způsobem přijde od pohledu přitažlivý, ale jsou zmatení z toho, že si úplně neumí vysvětlit proč. On se na ně v odpověď mile usmívá a tu a tam s někým prohodí slovo. Luca je... Zvláštní. A reakce lidí na něj jsou někdy zvláštní. Čím je starší, tím zvláštnější to vlastně je.
Jeho zlatavé oči se na tebe tázavě zadívají, když vytáhneš medailon.
Jsi si jistý? zaznakuje na tebe.

"Aha, takže jste nějaká bezbožná sekta," pokrčí kapitán rameny, jako by to najednou začalo dávat smysl. Ten otec kdesi na Východě, to je asi v jeho myšlenkách nějaké heretické božstvo.
"Proto byli oba tak divný," pro nedostatek jiných zrakových vjemů pozoruje madailon, kývající se z tvé ruky.
"No, tohle je věc papeže a ne moje. Pro mě za mě uctívejte třeba špagety. Každopádně, ti dva s náma pluli, jeden z nich toho moc nenamluvil. A pak vystoupili v Anconě a šli se asi ubytovat na noc. Teda většina lidí se po dvoudenní cestě na lodi chce vyspat."

Lokál je plný lidí. Ty jsi zrovna populární člověk, takže na tebe tu a tam někdo koukne. Nejsi zrovna nejdiskrétnější člověk na světě a máváš tady insigniemi řádu.
Proto...
" No to mě poser! Tohle měl na šerpě chlápek, kterej nás kdysi zachránil před piráty! Nene! Chlapi, todle není jen tak nějakej šlechtic, já asi jeho bratra nebo tátu nebo někoho potkal, na mou duši! Skvělej chlap!" v náhlém ryku hospoda pozvedne sklenice. "Pirátobijci!"

Fakt nenápadný. zaznakuje Luca ode dveří.

Player1: Air was in went, sus. Player Air: Thats how air works!

Tak, máme stopu, hurá. Snad z ní i něco vykřešu.

Pokynu nenápadně rukou Lucovi, aby se přesunul ke dveřím ven z krčmy. Kdyby se něco semlelo, ať nám nikdy neutče... i když, je jich fakt hodně. Tohle by bylo fakt, fakt ošklivý, kdyby se to zvrhlo. To by byl Alessandra level ošklivosti.

"Ah, kapitáne, jsem rád, že se poznáváme. Jak jste sám řekl, Salvio, můj nevlastní bratr, sám oslovoval i toho zrzka bratrem jak jste sám řekl. Jsme holt... velká rodina. Snad nechcete děti trestat za hříchy jejich otců. To říkal už náš Pán v Izaeli: 'Syn neponese nepravosti otcovy, aniž otec ponese nepravosti synovy.' Já nemůžu, za to, že mám doslova dům plný bratrů. Bohužel, náš otec je teď u Seldžuků, a já jako nejstarší bratr se musím o rodinu postarat, což jistě každý chápe."

Ale tak, zkusíme holt všechno vsadit na jednu kartu. Buď to vyjde a nebo ne.

Sáhnu do kapsy a vytáhnu řetízek s asasínským medailonkem.

"Kdybysme nebyli spřízněni, tak bych asi nenosil sebou tohle ne, jako on ne? Tak řeknete mi kapitáne, zda můj bratr v pořádku doplul do Ancony či se mu něco stalo na 'vaší' lodi? A lidi jako já plují na jakých lodí chtějí a chodí do jakýchkoliv podniků chtějí. To že tu stojím, je toho důkazem. Ale jako projev dobré vůle, vám řeknu, že převáželi... rodinné dědictví, které jsme chtěli uschovat u příbuzných v Římě. A víme, že tak daleko se nikdy nedostali."

Susity sus

Po "vypadal stejně, jako ten můj," na tebe Luca vrhne nevraživý pohled. Kdyby jediný pohled mohl říct "ty jsi ale kardinální píča," tak je to přesně tento konkrétní pohled, kterým tě počastoval. Ale nic neříká, protože prostě instrukce jsou jasné a osobní stráž se se šlechticem nehádá.

Většina lokálu pokrčí rameny, protože samozřejmě o Onde Calme ví míň, než o mořských pannách, obřích žralocích a krakenech, což jsou tak nějak historky, kterými tě plánovali oblažovat, společně s rozhodně pravdivými příběhy o tom, jak bojovali s piráty a dobrá půlka z nich byly dokonce přízraky. Ale to je nějak extrémně neodraďuje od konzumace, tebou placené. Jsou spokojení, i když ti nemůžou vyprávět všechny ty neuvěřitelný zážitky, který se ale rozhodně staly jim, nebo jejich bratranci, který taky pluje na lodích.

"Já jsem kapitán Onde Calme," přisedne si k tobě dost obyčejně vypadající chlapík v čistém a udržovaném oblečení. "Ty dva, který popisujete, jsem viděl. Ale nedělejte ze mě blba, milý pane. Ten muž nemohl být váš bratr." prohlíží si tvou masku zpod přivřených očí. "A ten druhej nebyl jeho osobní strážce. Chovali se k sobě jak sobě rovní, ne jako sluha a pán. Oslovovali se" bratře." A zároveň, lidi jako vy neplují s lodí, jako je ta moje. Takový jako vy, pane, vozí do Ancony Sirena Lussuriosa."

Ok, tak k věci.

Vezmu si sklenici vína do své levačky, abych v případě potřeby měl svoji hlavní ruku připravenou zasáhnout, kdyby shodou náhod moje večerní štěstíčko opět zakolísalo.

"Mořská pana? Zajímavé, zajímavé pánové, ale já bych asi chtěl vědět něco více konkrétního. Můj nevlastní bratr cestoval do Říma a plul po lodi z Benátek do Ancony. Takový normální a nenápadný chlapík, ale měl sebou osobního strážce, vypadal podobně jako ten můj, ale byl to zrzek. A bohužel, neposlal zprávu, že v pořádku dojel a my se doma bojíme, jestli se mu cestou něco nestalo. Proto jsem vyrazil do krčmy, jestli náhodou tu někdo není z posádky té lodě, na které plul a nemohl by mi něco více povědět. Asi je na mě pánové vidět, že nejsem úplně námořník což? Myslím..." a hraji, že si musím vzpomenout, "... že se ta loď jmenovala Onde Calme či nějak podobně. Ale, asi tu není moje štěstí dost velké na to, abych tu náhodou narazil na její posádku co?" a nenápadně vysypu pár mincí z kapsy na zem. "Juj, jsem nešika, nechce je někdo, výměnou za informace o mém bratru?"

Společník na večer be like:

"Dneska ti to jde. Nechceš hodit nějakou zbraň do moře, aby byl svět v rovnováze?"
"Haha," Luca se nesouhlasně zašklebí a evidentně hledá, co by ti vpálil do xichtu zpět, ale pak nad tím evidentně vnitřně mávne rukou a jen zamumlá, že to bylo jednou a čtyři roky dozadu.

Na popis situace pokrčí rameny, jako že chápe. Ne, že by tedy Luca od pohledu působil jako osobní strážce. Přestože nejedniu dokázal, že umí zabíjet lidi s děsivou efektivitou, je vyšší, štíhlé a elegantní postavy, s hezounským do hladka oholeným obličejem. Vlnité tmavě hnědé vlasy, nyní zčásti skryté pod černou kapucí, mu padají k ramenům. Má zvláštní asi světle hnědé oči, které pod světlem doslova přecházejí do žluta. Alessio, například, na druhou stranu, od pohledu vypadá jako osobní stráž. Velký, vysoký a rozložitý chlap.

Interiér hospody není nijak výjimečný. Není to nejhorší pajzl, není to ani žádná luxusní taverna pro bohaté cestující kupce. Je to obyčejný, dřevěný lokál s obyčejným dřevěným nábytkem, obsazaný obyčejnými slušnými námořníky. Pár obočí se zvědavě pozvedne, když vstoupíš. Pár lidí, včetně majitele podniku, tlustého, opáleného itala s mastnými vlasy za barem, uznale pokývne. Pak vyskládá na pult pár láhví medoviny a začne do džbánů čepovat z naraženého sudu červené víno. Evidentně jsi vyskládal dost na to, aby to do konce večera zajistilo v jeho očích volnou konzumaci alkoholu pro celý lokál. A dle výkřiků a připíjení "na Benátky!" protože na tebe nevědí, jak si připít, ses asi již podruhé za dnešní večer stal neuvěřitelně populární osobou.

Luca si nalije do obyčejné sklenice medovinu a postaví se za tebe.

"Pánové, na dnešní večer hledám ke stolu společníka!"
V lokále to trochu zašumí, protože si asi pod pojmem "společník" nejeden z nich představil, že jsi šlechtic se... Řekněme speciálními potřebami a chlast zdarma je jedna věc, ale odsud pocud.
"Který by mi povyprávěl, jak to vypadá na moři."
Atmosféra se viditelně uvolní.

"Tak co chcete vědět, dobrej pane? My všichni víme jak to vypadá na moři!" zavolá jeden z mužů a ostatní propuknou ve veselý smích, spojený s připíjením.
"Tady Luigi viděl vopravdickou mořskou pannu!"
"No na mou duši! Měla vocas a to všecko!" dodá ten, který byl označen za Luigiho, který viděl mořskou pannu a u toho naznačuje, že "a to všecko" znamená velmi bujné poprsí.

"Ježíši, taková píčovina," zašeptá ti Luca do ucha a usrkne si medoviny.

To je dokupy 16 a to je více než pohoda.

"Dobrá práce!" řeknu Lucovi, a plácnu ho přes nabízenou ruku. "Dneska ti to jde. Nechceš hodit nějakou zbraň do moře, aby byl svět v rovnováze?" řeknu a plácnu ho ještě jednou přes zadek, zatímco se vydávám za dvěma postavami do krčmy.

Před dveřmi se zastavím a řeknu Lucovi instrukce. "Jsem Bastiano da Mezzo, bohatý Benátčan, což, no, je pravda a ty budeš Luca, což je taky pravda a jsi můj osobní strážce. Což vzhledem k tvé dnešní misi, jakou ti Alessandra dala je také pravda. Ať jako nejsou případně zmatky. Kapiš?"

Otevřu dveře do krčmy a udělám Bastianovské entré.

"Dobrý večer ve spolek! Ať žijí Benátky, naše nejjasnější republika! Napijme se na její zdraví, hostinskej, já tu příští rundu platím! Ať nám to tu vzkvétá," a jdu k baru, na který vyskládám dost peněz, aby to s přehledem pokrylo útratu a zajistilo úsměv na tváři pana majitele.

Což, pokud mě budou mít za bohatýho idiota, je vlastně jedno a dost možná i dobře.

Otočím se zpět k osazenstvu.

"Pánové, na dnešní večer hledám ke stolu společníka! Který by mi povyprávěl, jak to vypadá na moři. A speciální někoho, kdo byl nedávno v Anconě. Můj otec tam má obchody a zajímalo by nás, jak to tam vypadá a tak. A samozřejmě, k vyprávění si dáme něco dobrého, to se nebojte!"

Tvl tak jako hodili jste 9 a 7, máte to ROVNOU POD NOSEM a ještě by vám někdo měl dát svačinu

Luca něco zamumlá o tom, že se ta loď jmenuje prostě "Klidné vlny" a že to klidně mohl být i nějaký jinotaj pro to ať se námořníci uklidní, nebo tak něco, ale minci ti, byť s kyselým výrazem a poznámkou, aby tě jako neubylo, do ruky vrátí.

Pokračujete ve svém bloumání okolo nábřeží. temné vody Benátské laguny tichounce oplývají břehy, tvoříce zrcadlo pro odlesky světel, která hrdě září na lodích i domech. Tichý šelest malých vlnek a vrzání dřeva střídá občasný zvuk naražení menšího člunu do mola. Kus opodál nějaký muž nahazuje z mola vlasec, ve snaze ukrátit si večer rybařením. Od vody stoupá chladný vánek.

"Pokud to nebyla ta nejbližší, tak ta druhá nejbližší určitě. Zas kam by chodili, nepřijde mi, že tihle lidi stojí o nějaký pestrý a zajímavý život, tak nějak obecně."
Z několika okolních podniků se šíří tlumené veselí, naznačující, že i když možná námořníci nemají, minimálně dle assassina, dostatečně pestrý život, rozhodně to není život bez světských radostí.

"Hele, tady je. Skoro u ní stojíme." chytí tě Luca za rukáv a otočí tě k lodi. Na loď padá stín od blízkého mostu, tak jako ostatní se i ona tiše houpe na vodě, budíc mylný dojem jakési ospalé opuštěnosti. Na zádi je odlupující se zlatý nápis "Onde Calme." Vypadá udržovaně, ne nijak honosně. Prostě obyčejná, nevelká loď. Lak je na některých místech trošku jiné barvy, než na ostatních, přepychový vzhled ustupuje čisté funkčnosti plavidla. Plachty, některé z nich povyspravované, jsou stažené dolů.
Celá ta majestátní krása obyčejné kupecké lodi je doplněna Lucovou šťouravou rukou, která do tebe nejdříve drbe a pak roztáhne dlaň s jasným vzkazem, že pokud si dneska za úspěchy navzájem platíte, máš solit.

"A na infiltraci serem, stejně, co bychom tam asi tak objevili, ale hele, " nenápadně ukáže na dvě postavy, scházející po rampě na molo v přátelském, uvolněném hovoru. Řeší něco o slanečcích v sudech a pěkným smradu z vadného sudu, který vytekl.
A míří k - nejbližší taverně.
Luca do tebe znovu drbe a nastavuje chtivou dlaň.

Luca, pls.

Přísahám bohu, pokud budu muset dneska ještě někomu muset říkat to jméno, tak mě pojebe.

"Onde Calme. Vždyť jsem se na ni ptal i těch pobudů, co mě přepadli. Neříkej mi, že jsi to neslyšel, či si jenom nedával pozor?" a nesouhlasně zavrtím hlavou a natáhnu ruku, aby mi za svoji nepozornost zaplatil. "Přiznám se, že to je taky možný, ale říkal jsem si, že s těma cinkátkama se necítím na to ji infiltrovat a posádka může být kdekoliv. Kdo říká, že na ně zbylo místno v nejbližší hospodě, ale zkusit to tedy můžeme..."

Tak on je vskutečnosti ryba

"Dej mi jich ještě dvacet sedm a řeknu ti, kde se schovává Pánježíš," odpoví na nařčení z židáctví zlehka Luca, zatímco si schovává třetí minci. Ne, že by tedy byl sám o sobě za svou práci špatně placen. Vzato kol a kolem nepotřebuje ty soldi navíc. Ale to ani ty ne a jak sis je po zásluze pěkně pobral!

"A víš, co to je za loď? Asi jo, když ji hledáš tady, žejo. Já totiž neslyšel, co jste si s Gryfem šuškali do oušek, když jste spolu romanticky zevlili na kašně. Nebylo by jednodušší, já nevím, najít tu loď, místo nakukování do hospod? Jen se tak ptám, já o tom assassínování zas nevím tolik, co ty, " pokrčí rameny a zašklebí se.

Okolo občas někdo projde, ale jak jste dva, nikdo nevypadá, že by vás měl úplně v plánu nějakým způsobem obtěžovat.

Šalom vole

"Ty jsi horší židák než praví židáci ti povím," řeknu, když mu dávám třetí stříbro. "A nevím, hledám posádku loni, po které se plul Salvio směrem na Řím. Teď to bude o štěstí a narazit na tu posádku v té správné knajpě no. Dneska mi štěstí úplně nepřeje, tak buď mojí Fortunou a vyber ji za mě."

Prosím, ať to není ten nejhorší pajzl.