Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 154
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 13. června 2024 16:11Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Caisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Remigius
 Postava Thorm je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:27Thorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 20. června 2024 21:53Isolde
 
Remigius - 14. června 2024 16:21
remigiusi188.jpg

Elfské ruiny


Hartmann, Caisy, Laurina, Lissa, Isolda a družina
jižní Rivie, Hartmannovo ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, večer
černě zataženo, hustě prší, bouře přichází


Ty tři ďáblice v lázni Na rozcestí mne daly řádně do těla, a tak působím cestou trochu bez energie. Jako nestěžuju si, byla to řádná divočina. A dost možná, kdyby na nás nečekal pohádkový poklad, že bych v hostinci Na rozcestí zůstal déle. To však nebylo možné, moji těžce získaní dobrodruzi by se mi rozutekli.

Cestou se představím elfské paní, a později i půlelfí bardce Isoldě. Jinak se držím tiše, spíše naslouchám cvrkotu kolem. Když Hartmannovi chlapi začnou stavět ležení, bez řečí se přidám. Je to vlastně fajn, být zas mezi svými. Srším veselím, a vtipem. Poslouchám písně, a zpívám. Mám znělý baryton, a ovládám jej čistě. Tu a tam po mne Lissa hodí očkem, ač ona hází úsměvy všude okolo. Pragmaticky navazuje kontakt s rytířem sirem Brunem, a co zaslechnu, domlouvá si výcvik. Trochu mne to naštve, že nepřišla nejdříve za mnou, ale náladu mi to nezkazí.

Když konečně zasedneme k ohni, začne pršet, naštěstí chlapi natáhli jednu plachtu částečně i nad nás. Úvod bouře tedy snad zvládneme u ohně, alespoň k jídlu by to bylo fajn. Nemarním čas, a rozmluvím se o pokladu. Přitom jím, co kuchař Jerome přichystal. "Nastíním vám pár informací o pokladu. Je to majetek elfského mága Almárëa aer Riviae, jehož sídlo Carnimírië leželo kdesi na hranici dnešní Rivie, Lyrie a divočiny. Carnimírië co vím, značí ve staroelfštině červenou kalinu, jeřabiny. Tak se dá usuzovat, že kolem rostlo spoustu jeřabin. Ale mág zemřel před staletími, a z jeho sídla zbyly pravděpodobně už jen ruiny. Vzhledem k blízkosti divočiny Amellu i Dol Angry, a přítomnosti magie v těch místech, je takřka jisté, že ruiny nyní obývají tvorové temnoty. Bestie, a možná i skřeti." Svlažím si hrdlo pivem, a pokračuji. "Mého bosse v městě Rivii navštívila jistá čarodějka z jihu, která vlastní několik pergamenů o mágu Almárëovi, z nichž vyplývá přibližná lokace jeho sídla, a také soupis jeho majetku. Ona čarodějka nabízí svou pomoc, pokud o ní požádáte. Magické věci v pokladu si vyhrazuje pro sebe, zlato ji zajímá jen okrajově. Vzhledem k tomu, že řízením osudu potkaly se naše kroky s Paní Laurinou, snad by ona, či její druzi mohla vědět, kde ruiny mágova sídla přesně leží?" Pohlédnu na hrdou elfku, ta však nehne ani brvou. Těžko říct zda něco ví, či nikoliv. Je neprostupná jako skála, a ani tíživé ticho jí nerozmluví. Když domluvím o pokladu, dokonce se zvedne, a pohltí ji neslyšně hvozd.

Nevím co si o tom mám myslet. Jediná věc je jistá. Paní Laurina má z nás nejvíce možností ono místo najít, a nutit ji k tomu se pravděpodobně nesetká s úspěchem. Je ostrá a tvrdá jak elfský jatagan. Líbí se mi, a láká mne jako světlo noční můru, ale je mi jasné, že něco na ní zkoušet, je spíše kontraproduktivní. Pokud bude mít zájem, vezme si co bude chtít. Sama.

Po čase co elfka zmizela v lese, nad námi proletí první bestie. První z mnoha. Vlastně jsem stihl zahlédnout jen temný stín. Uběhne necelá hodina, a Laurina se vynoří z hvozdu. Mlčky se převlékne do suchých svršků, a odhalí tak tělesné půvaby svého dokonalého trénovaného těla. Mokrý oděv přehodí přes šňůru příhodnou pod plachtou, poblíž ohně. Pranic si nedělá z toho, že dost párů očí ji sleduje...


Obrázek


 
Isolde - 11. června 2024 11:47
8b973a0a23bd0f6a6addabe528755b514414.jpg

Čas k útěku?



Všichni
jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, podvečer
černě zataženo, hustě prší, bouře




Na tváři se mi na moment ustálí mrzutý výraz, když pozoruji wyvernu, jak si plachtí ve vzduchu. To mi byl vskutku čert dlužen. Je po večerní zábavě. Lidé budou možná napjatí av pozoru. Vůbec se neuvolní! A písnička na rtech z nich nesklouzné a Locika nevyloudí žádný tón. Co kdyby to ten plaz popudilo.

S povzdechem uložím loutnu do pouzdra. Zkontroluji svůj nůž na opasku. Víc toho na obranu nemám. Tohle a mé velice rychlé nohy a talent umět zmizet mrknutím oka. Ach jistě, pro někoho zbabělost, ale pro mé poslaní nutnost. Kdo jiný by tento příběh vyprávěl dál, kdybychom tu všichni pomřeli a byli sežráni tou obludou? Teatrálně si otřu pot z čela, ačkoliv reálně to jsou kapky protivného deště.

Poslouchám vyprávění rytířky. Krapet mě uklidní, že wyverna neútočí pokaždé. Snad tomu bude i teď. Ale je to pouze zbožné přán. Musím zůstat ve střehu.
 
Nari - 24. května 2024 20:55
nariuvdo137.jpg

Přelet nad táborem



Caisy, Laurina, Hartmann + ostatní
jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, podvečer
černě zataženo, hustě prší, bouře



Nebylo mi příjemné elfčino odhalení, zvláště, když se obrátila na sira z Ellanderu. Způsobila jsem Caisy problém a i když to tak ona asi nebrala, nechtěla jsem, aby to tak bylo. Jenže co bylo v mých silách, abych řekla? Ovšem slova rytíře zněla odlehčeně, ba dokonce bych si troufala říci, že i chvíli pobaveně. Zdálo se, že mu to nevadí, že naši malou hru bude hrát. Vděčně jsem se na něj pousmála, dokonce i trochu sklonila hlavu, na výraz díků. Když pak Caisy tuto "rozepři" ukončila svými slovy, měla jsem chuť ji obejmout, poděkovat. Ovšem neudělala jsem to, snad proto, že jsem se bála, nebo možná, že mi to nepřišlo zrovna vhodné.

---

Tiše jsem seděla u ohniště, sledovala plameny a pomalu se ponořovala do vzpomínek, než se ke mě Caisy naklonila s otázkou, co vlastně umím. Zamyšleně jsem se na ni podívala, podvědomě se dotkla levého rukávu, kde jsem dýku měla ukrytou, stejně se šperháky.
"Umím, ale na boj je moc malá," řeknu tiše a pomalu vytáhnu malou dýku, či spíše jen nůž z rukávu. Čepel, sotva palec dlouhá, byla notně opotřebovaná, ale opečovávána a ostrá. Rukojeť dlouhá na dva palce byla ohmataná, ohlazená a zašedlá. Podám jí nůž rukojetí napřed, aby si jej mohla prohlédnout. "Spíše nástroj, než zbraň," řeknu tiše a když mi nůž vrátí, schovám jej zpět do rukávu. "Kdybych nebyla tak hladová a zesláblá, nechytla bys mě," dodám trošku, řekněme dotčeně. Pak se ale pousměji, byť smutně. "Umím se dostat téměř kamkoliv," zašeptám, "prý díky tomu, jak jsem malá a hubená. V Cintře nebylo domu, kam bych se nedostala." Zpočátku zněl hlas hrdě, ale tón se hned změnil na stydlivý, či spíše omluvný.
"Nikdy jsem nedělala nic jiného, než se dostávala, kam mi řekli a otevírala dveře, které ukázali," dodám pak tiše, smutně a už vůbec ne hrdě. Jistě, jsem hrdá, na to, že se dostanu téměř kamkoliv, ale už ne tak hrdá na to, proč jsem se tam dostávala.

Když se pak ozve křik a Caisy zprudka vstane s rukou na jílci meče, vystrašeně se přikrčím. Až pak si uvědomím, že kouká kamsi na nebe. Ovšem to, co všechny zneklidnilo už nezahlédnu. Až moc pozdě jsem zvedla hlavu.
Wyverna? zvědavě natahuji krk a koukám na nebe, stejným směrem jako ostatní. Skoro až lituji toho, že jsem nespatřila to, co oni.



 
Caisy de Malaguena - 24. května 2024 12:24
rytkahelene_i46663856.jpg
Drak nebo wyverna?

Laurina, Nari, Hartmann + ostatní
jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, podvečer
černě zataženo, hustě prší, bouře



Nechám ať si elfka myslí, o mé lži co chce. Začíná být očividné, že pokud ji člověk neodpoví jasně a konkrétně, tak je nespokojená. Lež jsem přiznala. Zároveň jsem se pokusila vysvětlit, proč jsem se snížila k tomu, abych všem kolem sebe lhala. Ale asi jsem dostatečně nezmínila větu. Ano, lžu. Zatkněte mě za to. Ta holčina za mými zády je vlastně úplně obyčejná zlodějka, co si schovává svou jedinou dýku a pár šperháků v podpaží, a která se mě pokusila okrást. A já místo toho, abych ji vyhnala, tak jsem ji vzala s sebou s myšlenkou, že bych ji možná mohla ukázat poněkud zajímavější budoucnost, než kterou se zkusila objevovat ona.

Jakmile ale elfka zmíní milenecké pouto, tak můj do teď klidný výraz ztvrdne a v očích se mi objeví útočné jiskřičky, které značí, že umím i ošklivě kousnout, ne být jen ledově klidná a vyrovnaná.
„Věř mi, že pouto milenecké je to nejchabější pouto, které jsi mohla zmínit... Kvůli němu bych doopravdy nelhala. Za to by mi nestálo.“ Pronesu hrdým hlasem.
Ano, milenec je skvělá věc. Zamilovanost je opojná. Ale bohužel přelétavá a člověk je pak jen mnohonásobně víc zklamaný.
„Ale lhát kvůli dívce, kterou jsem se rozhodla chránit a ukázat ji i jiné možnosti, které život nabízí. Ano, kvůli té lhát budu, i kdybyste se měli všichni postavit na hlavu.“
Dětinský výstup? Asi ano. To že bude po tomto výstupu mnou elfka s velkou pravděpodobností opovrhovat. Ano s tím jsem smířena. Ale já si za svými zásadami a rozhodnutími budu pevně stát. Stejně jako pevně stojím v boji za svými společníky.

To, že se Laurina celou situaci rozhodla řešit i s Hartmannem mě jenom pobaví. A to jsem si myslela, že já jsem dětinská. Oni možná i elfové mají určitou dětinskost v povaze. Nechám věci již bez odpovědi, pouze kývnu s úsměvem směrem k Hartmannovi, když zmíní že bude respektovat moji verzi o tom, že Nari je mou sestrou.
---
U ohně si vyslechneme několik písní, které ale vnímám pouze napůl. Stejně tak vnímám napůl i vyprávění horala. Ne, že by bylo nezajímavé. Kdybychom se potkali o pár dní dřív, tak bych možná zaujatě vytáhla deník ze sedlových brašen a všechno o jejich zvycích a rituálech si zapisovala, ale teď mě jeho slova míjí a moje zvědavost je na bodu mrazu.
Spíše přemýšlím nad tím, co vůbec dál. Hledání pokladu. Předtím se to jevilo mnohem více zajímavě, než teď. Bylo to tím, že jsem měla po boku Wardda, se kterým jsem se cítila jistěji?
Začínám si uvědomovat, že jeho odchodem jsem upnula veškerou svou pozornost na Nari. Asi je čas, aby přestala být pouze pasažérem, to ji nic nového nenaučí. Musíme zjistit, v čem je dobrá. A samozřejmě to můžou být i zlodějské dovednosti, jen bych byla ráda, aby je tato slečna uplatňovala na trochu vyšší úrovni, než na tom, že bude boháčům odřezávat měšce zlata.
„Co ses vlastně za svůj život naučila…“ Pronesu tiše směrem k Nari vedle sebe. „S tou dýkou se umíš ohánět? Nebo v tom podpaží schováváš něco jiného?“ Krátce se pousměju. „A co něco dalšího? Odemykání zámků, plížení, co nějaká akrobacie? Ukrást mi chleba se ti nepovedlo, ale neříkej mi, že jsi něco podobného zkusila poprvé…“ Mluvím tiše, tak aby hovor zůstal opravdu jen mezi námi dvěma.

Trhnu sebou, když Lissa vykřikne a ukazuje směrem k obloze. Prudce vstanu a rukou nahmatám jílec meče a dívám se na potvoru na obloze. Pokusím se si ji prohlédnout, co nejvíce mi sama dovolí. Ale bohužel se v bestiích prakticky nevyznám, pokud nepočítám pohádky a pověsti, které se tu po vesnicích vykládají.
Ale. Ne. Počkejte. Jednu vzpomínku bych tu k okřídlené bestii měla.
„Já opravdu nejsem žádný znalec, ale draci v téhle oblasti nejsou, takže ta… Wyverna… zní poněkud pravděpodobněji, ať už je to, co je to.“
Pomalu přikývnu ke slovům Hartmanna. „Kolem těchto míst jsem cestovala i minulý rok. Stalo se nám prakticky to samé. Oblohou přeletělo něco, co vypadalo naprosto stejně jako tahle potvora. Ale prostě jen proletěla a už jsme ji znovu neviděli. Nezaútočila.“
 
Hartmann von der Vogelweide - 22. května 2024 15:56
img_20240215_15590258432170.jpg

Křídla nad lesem




Všichni
jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, podvečer
černě zataženo, hustě prší, bouře


Obrázek



Hartmanův stan

Kapky deště bubnují do celtoviny a rozhovory se prolínají různými křivolakými cestami. Elfka odhalila a co víc, vynesla na světlo původ Nari a to, že nám lady Caisy věšela bulíky na nos. Vlastně jsem jejich hovor moc neposlouchal a hlavně se k tomu nechtěl vyjadřovat. Viděl jsem i šlechtu v oděvu nevalném a mnohem ostudnějším než malá Nari a tak tohle jsem řešit nechtěl. Ovšem když se na mě Laurina přímo obrátila a ještě nastavila otázku tak jak ji nastavila odpovědi a řešení se nevyhnu.
Na její otázku jen pokrčím rameny. Nejraději bych obrátil i oči v sloup, protože opravdu tohle musí řešit? Pak ale odpovím. "Ano lež je lež, i Bílá lež je lží. Lidi prostě občas lžou a neříkají pravdu. Většinou pro to mají své důvody a věřím, že i tu měly lady svůj důvod. Vcelku chápu, že do takové společnosti, prostě nechcete vzít ... dejme tomu, kamarádku a jen tak ji nechat v plen. Ostatně, když se podívám na některé z mých chlapů také bych se nejraději tvářil, že k nim nepatřím." Významně mrknu směrem na Marcela a pokusím se to celé zlehčit. "Nikomu tím neublížili a ani asi nechtěli, vlastně nejtrapnější na celé situaci je to, že to teď rozebíráme. Takže bych toho nechal a já budu s dovolením respektovat přání lady de Malaguena a budu se k její společnici s dovolením dále chovat jako k její sestře."

Pak ještě jako bych si na něco vzpomněl dodám. "No možná je takové přiznání od rytíře nevhodné, ale i já občas nemluvím pravdu a mé pohnutky jsou o dost přízemnější. Básnická licence a galantnost. Občas když vyznávám své city řeknu dámě, že je nejkrásnější a nejšlechetnější dámou ze všech. A možná to některé překvapí, ale často to není úplně tak pravda." Provinile se uculím a pokrčím rameny. Pak po chvíli ticha dodám. "Lady Laurino aep Lango už jsem Vám řekl jak obdivuji Váš takt a empatii? Myslím, že jste jedna z nejkrásnějších, nejtaktnějších a nejohleduplnějších elfek, které jsem kdy potkal. Je mi ctí tu být s vámi." Usměji se na ni a pak i na obě dámy de Malaguena a lehce se ukloním a snad jen neznatelně mrknu. Tím mám situaci za vyřízenou.

Věnuji se pro změnu našemu Creydenskému společníkovi. Vykládá o dracích a o tamějších zvycích. Poslouchám ho a opravdu mi nějaké jejich rituály připadají hodně barbarské. Jak z nějaké jeskyně. Musím se smát, když vykládá o jejich namlouvacích rituálech a divočákovi. "Ale zase to máte jednoduché, žádné velké básnění a galantní dostaveníčka s květinami. Prostě přijdete s kancem a odejdete jako kanec. Výměna maso za maso."
Směji se tak, až se pocintám vínem. Svoje prohlášení o mase však tlumím, kvůli dámám. Další zábavu přinesou Thormovy zážitky se způsoby jak zapůsobit na ženu v civilizaci, nemajíc u sebe mrtvého kance. Srdečně jej plácnu po zádech. "Příteli neber to tak, že se směji na tvůj učet, ale tvé historky jsou delikátní. Každopádně s tím plácáním přes zadeček své vyvolené, se to má tak, že to platí jen na některé ženy a většinou až po svatbě. A co se týče druhé varianty, ta vcelku funguje, ale je třeba pečlivě zacílit. No co však, když budeš chtít rádi ti poradíme. Ale od Marcela a Jeroma se drž dál ty ti moudrou radu nedají."

Coquin zrovna dělá mlsné oči na Lissu, no jako bych to neříkal. Ta se však zakucká a udělá najednou gesto co většinou ženy a dívky jenž jsou cílem jeho mlsné pozornosti nedělají. Ukáže na olověné soumračné nebe na kterém pluje ..."Co to ... Wyverna?" Postavím se a mrknu na Bruna. "Jak moc je pravděpodobné, že zaútočí na takhle velký tábor?" Zkušenější Bruno jen pokrčí rameny.
"Každopádně asi nebudeme mít úplně klidnou noc. Mějte zbraně u sebe a Floriáne prosím pozoruj ji. Nebudeme ji provokovat, ale pokud se bude chystat k útoku musíme být připraveni."
Přichystám si meč i štít s zlatým gryfem, ostatní se také připraví. Psi vrčí a kňučí. Je připraveno kopí i nataženy kuše. "Kdyby zaútočila, dávejte největší pozor na její ocas s bodcem. Je jedovatý."
Pak už jen sleduji oblohu jestli, se z toho něco vyvine a nebo ne. Nehodláme ji provokovat k útoku, ale je třeba být připraven.





 
Isolde - 21. května 2024 17:03
8b973a0a23bd0f6a6addabe528755b514414.jpg

Na východní cestě




Všichni
jižní Rivie, cesta na východ
21.červen, středa, letní slunovrat
Podvečer
zataženo, bouře


Pan Hartmann se přidá u poslední sloky. Potěší mě to. Snad jsem se mu alespoň lehce odvděčila za jeho dobrou vůli, přibrat mě ke skupině. Avšak o moment později, si připadám obdarovaná já. Zvuk jeho loutny je nádherný. Kouzelná melodie i barva jeho hlasu. Skutečně skvostný umělecký prožitek. Na okamžik se mé rty protáhnou do upřímného a lehce zasněného úsměvu. Zřejmě jsem jej soudila až příliš příkře na první dojem. A teď se za to maličko stydím. Někdo s takovým citem přece nemůže být zcela nabubřelým a cynickým šlechticem. Nebo snad ano?

"Nádherné..." šeptnu s posledním pohledem na loutnu, než opět zmizí v pouzdře. "Ke své škodě, jsem do Elandoru zatím nezavítala."přiznám. "Baladu mě naučil jeden kolega. Říkával si Joachym, ale tuším, že jej dostaly neštovice pár měsíců po našem setkání." smutně se pousměju, ale teď je čas na něco veselejšího a obyčejnějšího. Skočná melodie a jednoduchý text. To se vždy hodí k pěknému večeru a větší společnosti.

Snažím se odpozorovat, jaké tu panují vztahy. Kdo má ke komu blízko a kdo se třeba nemusí. To je vitální, abych tu zvládla fungovat. Thormovo vyprávění je sice kapku težkopádné, přesto vskutku zajímavé. Z toho by se dalo leccos vytěžit.

Avšak veselí se nekoná. Nad ležením přelétne cosi...děsivého! Nikoho jistě nepřekvapí, že nejsem žádný bojovník a rozhodně se těm skutečným nehodlám plést pod nohy. O hrdinských činech sice zpívám, ovšem sama je nepraktikuji. Proto popadnu Lociku a začnu couvat do bezpečí.
 
Laurina aep Lango - 19. května 2024 13:17
img_20240412_1033316090.jpg

Temná křídla, temné zprávy


Hartmann, Caisy, Nari, Lissa a družina
jižní Rivie, Hartmannovo ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, podvečer
černě zataženo, hustě prší, bouře


"Lež, která má dobrý úmysl, odpustitelná je. Ale v boji, při lsti na nepřátele, pak ano. Ale mezi přáteli? To těžko. Tam nemá lež co dělat." Může kličkovat a překrucovat pravdu jak chce. Vlastně mne popuzuje, že nejenom není schopná to prostě přiznat, ale ještě se snaží zakrýt prostý fakt lhaní přímo do obličeje. Ano, možná měla dobrý důvod neznámé nepřiznat skutečnost. Však když jsem ji na to přímo upozornila, nemá kouska studu v té komedii ustat. Upřímně nevím co si mám o ní myslet.

Přesunu svou pozornost na její chráněnku. Je v ní cosi mazlivého, omamně podmanivého. Usměji se na nuzačku oslnivým úsměvem, konečně ona mi do očí nelhala.

Pak blondýnka opět se klopotně snaží vybělit špínu své lži. "A jaké to pouto je, milenecké? To jediné by se snad dalo pochopit." To je vážně tak nemožné pro ni přestat s tím lhaním? Jen sama si špiní svůj charakter v očích mých. "Je to opravdu lež? Je!" Otočím se k Rytíři z Ellander. Tak nějak mi k mužům ze Slatin sedí přirozená neochota natírat lejno lži na bílo v doufání, že tím přestane smrdět. "Co si o tom myslíš Ty, Pane Hartmanne? Zůstává lež lží? Ač se snaží být halena do ušlechtilých myšlenek a slovních kliček? Klidně si dej na čas s odpovědí." Je mi jasno, že v ruchu nadcházející stavby ležení není příliš prostoru pro hluboké otázky. Ráda bych znala jeho postoj k této otázce, který vyjeví i jeho charakter. Ten mne v posledku zajímá nejvíce.

Když sesednu z koně, vytřu svou klisnu slámou do sucha, a odstrojím ji. Nakrmím ji i napojím, zkrátka obstarám ve všech směrech. Přitom k ní hovořím prastarou elfštinou. Konejšivě, tiše. Není to jen kůň, je to přítelkyně. Nechám ji na volno se pást, či vyhledat suché stání pod venkovní střechou seníku. Přitom tu a tam zaslechnu, jak Caisy učí Nari o koních a jízdě v pravdě sestersky. Na stavbě ležení se nepodílím, jdu obejít široký perimetr kolem tábora, ještě teď dokud je vidět, abych znala dokonale okolí při možném nočním útoku. V mém kouzelném maskovacím plášti mne doslova pohltí hvozd před zraky okolostojících a pracujících mužů Hartmannovi družiny.

Zdálky slyším píseň Isoldy, a když vylezu na malou skalku poblíž seníku, odkud mám celé ležení jako na dlani, tak zaplaví soumračný les i Hartmannova trubadůrská píseň. Doslova bere za srdce, takto pod širým nebem za doprovodu dešťových kapek a vichru. Vytáhnu ze záňadří flétnu, a přidám se na dálku k němu svým hudebním doprovodem. Těžko říct, zda ty tóny mé vůbec doletí až do tábora, ale na tom nesejde.

Na skalce spatřím dávno před družiníky letící příšeru jak se vznáší nad lesy, a pak i přímo nad ležením. Mám spoustu času si ji více než dobře prohlédnout. Vím naprosto přesně, s kým máme tu čest. Však zajímá mne též, jak si s touto výzvou poradí Hartmannova družina. Když obejdu celý obranný perimetr, vrátím se tiše k ohni. Všimnu si ihned, že blondýnka vybavila svou "sestru" svým náhradním oblečením. Dám osušit své volné svršky, zůstavše jen v látkovém pásu, jež halí má prsa, čímž bezostyšně odhalím své dokonale rostlé pružné a trénované tělo, takže muži mají na co koukat. Pak přes ramena si přehodím náhradní suchý plášť, mokré kamaše vyměním za krátkou suknici, a začlením se do ruchu kolem ohně. Kuchař již uvařil jakýsi guláš, s chlebem a vínem není nic lepšího.

Vnímám i pohledy rytíře Hartmanna k submisivní mazlivé Naře, zřejmě má o ní také zájem. Společně s Caisy, a dá se říci i se mnou.


 
Elisa *Lissa* Carbonarra - 18. května 2024 16:58
lissa_iko8187.jpg

Těžkopádný, starostlivý a letící


Hartmann, Bruno, Coquin, Remi, Thorm a družina
jižní Rivie, Hartmannovo ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
smráká se, podvečer
černě zataženo, hustě prší, bouře


Sotvaže dorazíme k seníku, Hartmannova družina se dá ihned do práce. Nestaví nějaký hogo fogo přístřešek. Buduje vcelku monumentální ležení, které bravurně napojí na stávající seník. Všemu vévodí mohutný stan rytířův, vedle něhož dokonce panoš Florián zarazil do lesní plsti i vlající standartu svého Pána, další zběsile vlaje ve špici ohromného stanu. Ležení navozuje pocit, že jsme kdesi v bojovém poli, či na turnaji. Hartmannovi družiníci jsou dokonale sehraní, a tak vypomahám jen částečně, v jednoduchých jednorázových úkonech, abych se jim nepletla. Vítr těžce zkouší jak prapor rytířův, tak jeho stan, a to bych řekla ještě fouká málo. Hartmann si asi vysnil romantický večer u ohně soudě podle jeho přístupu, leč kdoví co bouře reálně opravdu dovolí.

Ležení vypadá monstrózně a relativně pohodlně, tedy nebýt té buřiny, co přichází každou minutou. Rovnou si prvně zabukuju suché místo uvnitř v seníku, pěkně pod pořádnou doškovou střechou. Rozhodně nehodlám spát pod stanem, až bouře opravdu udeří, což bude odhaduji někdy večer.

Sir Bruno souhlasí s mým výcvikem, čemuž jsem ráda. Zazubím se na něj vesele. Dokonce zajišťuje mé pohodlí i u ohniště, za což jej zahrnu srdečným úsměvem. Už dlouho, velmi velmi dlouho se o mne nikdo nestaral, a je to navýsost příjemné, to musím uznat. Horal Thorm se ani pořádně nevykoktá, neřekne tak ani tak. A proto ho pouštím k vodě, jak spadlý lístek z olše, který padne do proudu řeky.

Remigius pomáhá také se stavbou ležení, a přitom se baví s Hartmannovými chlapi. Vcelku si rozumějí, vždyť pochází ze stejného kraje, navíc i on je veterán. Tu a tam po něm hodím štěklivým pohledem. Ať je to jak chce nezapomínám, že právě on je klíčem a bránou k pokladu. A o ten mi jde především. Remi si Na rozcestí užil vrchovatě, i se mnou, a proto neustále přikládám polínka k ohníčku, který mezi námi vzplanul. Přesto, že Bruno si získává mé sympatie stále víc a více. Zvláště svým neokatým, prostým starostlivým přístupem. Nedělá mi pražádný problém laškovat s více muži najednou. I Coquinovi dávám naděje. Bezbřehé.

Zazní při stavbě ležení i píseň bardky, a když už oheň plápolá, tak zapěje i Hartmann, k jehož zpěvu se přidají i jeho muži včetně Remigia. "Hrajete moc krásně! Oba." Pochválím je s širokým srdečným úsměvem, a v mých hnědých očích šibalky tančí plamínky ohně. Sama přidám svým výrazným altem jednu rivijskou píseň, která však známá je po celém severu, dokonce i v Ellanderu, takže se mohou v závěru přidat i Hartmannovi muži (předpokládám, že mne Isolda bardka doprovodí zpěvem i loutnou).

V tom čase již také sedím u ohně. Hartmann vyzývá horala, ať něco poví o sobě, a ten ho poslechne. Není to pro mne kdovíjak záživné povídání o severských barbarských zvycích. Tak uvažuji o svém budoucím výcviku. Bylo by skvělé učit se lukostřelby přímo od elfky, ale jsem soudná, asi by ji nelákalo učit kohokoliv, tím více od píky. Otec lovčí mi sice nějaké základy dál, ale zpočátku mi dovednosti Bruna budou více než stačit. Pak se uvidí, zda mne v pokročilejší fázi cosi poradí i elfka.

Dřevo dochází, a tak mrknu na Marcela zvaného Coquin,. že půjdeme na to dřevo, dokud je ještě vidět. Doufám, že než se vrátíme, kuchař Jerome něco teplého a lahodného ukuchtí. Posilním se dobře svařeným vínem, a jak tak s hlavou zakloněnou piju, nad ležením i nad stromy prolétne obrovský stín, skoro tak velký jako menší drak s rozpětím křídel jistě přes dvanáct sáhů. Zaskočí mi z toho pohledu, kašlajíc ukazuju vzhůru. "Koukejte! Co budeme dělat?" Můj zrak spočine hlavně na Hartmannovi a elfce. Tak nějak tuším, že ti by snad mohli vědět, co s tím. Mohl to být mladší drak, vywerna, či něco úplně jiného. V bestiích se moc nevyznám. Těžko říct, zda nás to minulo, či se to vrátí?


Obrázek


 
Thorm - 18. května 2024 00:23
img_20240412_16473983649619.jpg
Déšť a vyprávění příběhů

jižní Rivie, cesta na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
třetí odpolední
zataženo, před bouří, první kapky padají

Nakonec přijde žádost ohledně o cvičení v boji i na mně, jistě s holí jsme cvičili než jsme si vybrali zbraň. Ta žena se potom představí a ano moc jsme spolu nemluvili protože ona měla jiné starosti. Jistě to je pochopitelné než však stačím Lisse odpovědět věnuje se opět Brunovi. Co se týká její žádosti za jiných okolností bych řekl ne, ne proto že je žena, ale protože vím ... dobrá možná jsem byl na ty chlapce moc tvrdý.
Tohle bude zajímavá zkušenost ...
Asi bych měl přehodnotit svůj názor na ženy, nebo aspoň na některé ženy Potom se nestane že utratím spoustu peněz za žebračku. Pak bych měl na skutečného koně, ale učíte se každým dnem, proto jsem také odešel abych jako ostatní nabral zkušenosti a jednou u ohně vyprávěl co jsem zažil. Nakonec je asi vzhledem k urychlení požádám o představování ostatních ten chlapec který se jmenuje Florian.

A když je vše připravené oheň hoří a my sedíme u něj, já sám to dokážu ocenit i když neprší a vaším přístřeškem lomcuje sněhová bouře. A vy doufáte že vám vydrží dříví zatím co na ohni opékáte maso. Půelfka se pustí do hry a zpěvu a Hartmana to zaujme tak že přidá i něco svého, pak přijdu na řadu já abych vyprávěl.
„No já pocházím z Creydenu u nás ještě vyskytují draci, půda je věčně zamrzlá, příroda je zde tvrdá a nelítostná a tak musíme být připraveni. Prvním směrem je výběr zbraně poté co jsme zvládli dostatečně boj s holí, když jste dostatečně staří přijde obřad dospělosti kdy musíte jít do té ledové pustiny zabít tam zvíře a to přinést do své osady. Ne všichni to zvládnou a jejich kosti pak leží zmrzlé v té pustině ... vypadalo to že to bude i můj osud. Narazil jsem na medvěda který mi byl důstojným soupeřem a když jsem pak musel najít dřevo na výrobu improvizovaných sání a cesta zpátky do osady mně stálo zbytek sil. Když se stromy promění ve staré duchy co hlídají svět tak to není dobře, je to první znamení, ale já vytrval. Mám respekt k smrti jako k něčemu nevyhnutelnému, ale když je vůle je naděje. Nakonec jsem dorazil do osady a padl vedle svých saní, tehdy se mi promítlo vše co mně za můj současný život utvářelo. Ale třetí znamení most ze dřeva a kostí který se snese z nebe aby po něm odešla duše umírajícího jsem neviděl.“
Zarazím se abych se napil ohřátého vína neboť nejsem zvyklý takhle dlouho mluvit a pokračuji ve svém příběhu.
„Moje poslední myšlenky byly Brynne ty to možná přežiješ, ale i kdyby ne uspěl jsi. Po obřadu dospělosti si vyberete nové jméno kterým vás nyní budou oslovovat. Co se týká mé cesty, často se vydáváme na cestu abychom nasbírali zkušenosti a přišli z vlastními příběhy které pak vyprávíte u ohně. Hodně jsem jich jako chlapec vyslechl a doufám že i já podobné příběhy přinesu. Co se týká toho jestli na mně někdo čeká, ne nebylo by to ... vhodné. Po obřadu dospělosti kdy už jste schopní se postarat o ženu je zvykem přinést divočáka do domu dívky kterou jste si vyhlédli nebo která projevila zájem o vás. Položit ho na stůl před ní a její rodinu a říct: Dnes se dobře najíme.Já (jméno která jste si po obřadu dospělosti vybrali) zde skládám slib že od teď budu váš dům zásobovat jídlem. Co jsem zatím zažil po odchodu bylo zajímavé a překvapivé, nečekal bych že to hlavní v posádce nějakého města bude jestli umíte chodit. Co se týká žen tak ty jsou obtížně pochopitelné navíc jsem sesbíral několik způsobů jak na nějakou ženu zapůsobit, ale ty nebyly správné. Jeden muž říkal že pokud chceš zapůsobit na ženu plácni ji po zadku, ale když mi to pak ukázal reakce byla odlišná. Někdo jiný zase říkal že si musíte kleknout na jedno koleno a pronést oslavnou řeč ovšem to jsem viděl v hostinci a dotyčnému byla málem ukousnuta hlava.“
Znovu se napiju a prozatím se odmlčím, vím to mělo daleko do vypravěčských schopností té půlelfky, ale tušil jsem že k tomu dojde až bude vhodnější čas. A pokud by bylo přání pokračovat můžu zmínit i jiné zážitky,
 
Nari - 17. května 2024 16:35
nariuvdo137.jpg

Odhalení



Caisy, Hartmann, Laurina a další
jižní Rivie, cesta na východ od Rozcestí
21.červen, středa, letní slunovrat
třetí odpolední
zataženo, před bouří, první kapky padají


Poslouchám rozhovor mezi Caisy a elfkou a trochu mi zatrne, když nás odhalí. V tu chvíli mám pocit, jako bych se ještě o trochu více zmenšila, nebo spíše jsem si to přála. Uvědomovala jsem si, že právě teď způsobuji rytířce nepříjemnosti. Stáhla jsem kolem sebe plášť ještě více, tak, aby co nejvíce halil mé oblečení a snad poprvé v životě jsem se za ně styděla. Když se pak Caisy ohlédne na mě a lehce se zamračí, trochu se přikrčím a omluvně se pousměji. Další slova dobrodružky mne ale uchlácholí, uklidní a tak nějak přimějou více se k ní přitulit.

---

Caisy se vrátila zpět pod střechu seníku s lehce nespokojeným výrazem. Musela jsem se pousmát, když mi došlo, proč tomu tak je. Chvilku jsem sledovala muže sira Hartmanna, jak připravují ležení, než si mne Caisy přivolala k sobě, aby mi dala první lekci k jízdě na koni. Když se můj pohled setká s jejím tvrdým výrazem, trochu se přikrčím, jakmile se ale pousměje, opět se uvolním.
"Dobře," přikývnu s lehkým úsměvem, vezmu taky hrst sena a začnu ženu napodobovat. Pomalu a pečlivě. S něhou a respektem, který si klisna zaslouží. Zatímco já pokračuji v očistě klisny, Caisy se začne přehrabovat v brašnách. Zvědavě ji sleduji a občas i pozapomenu na svou práci. Tedy jen do chvíle, než na mě vrhne pohled, to opět začnu rychle třít senem o koňský bok. I tak stále sleduji, co to vlastně dělá. Všímám si, že tahá z brašny nějaké věci, skládá je na senu. Pak přijde ke mě a řekne mi, abych se, až to tu dodělám, šla převléknout. Při tom trochu znejistím a rozhlédnu se po okolí, ale zdá se, že Caisy je připravená na vše. Ukáže mi totiž kamsi za seník, kam není tak dobře vidět.

Jakmile tedy vytřu Auroru do sucha, vezmu si věci, které mi Caisy dala a s jistou nervozitou si zalezu za seník, kde se pustím do převlékání. Věci mi jsou velké. Ne o tolik, ale pořád dost plandají. Naštěstí stačí nějaký ten opasek, pár provázků a už to vypadá, jakoby bylo oblečení šito přímo pro mě. Ještě si kouskem špagátu upravím levý rukáv, abych do něj mohla schovat svou dýku a pár šperháků a pak se už konečně vydám mezi ostatní. Cítím se opět trochu nesvá, přeci jen, nové oblečení, ale zase na druhou stranu se cítím lépe, než ve svých starých hadrech. Pocit toho, že někam patřím je silnější, skoro tak silný jako v hospodě.
Během připrav tábořiště se držím spíše stranou. Nejsem v tom tolik zběhlá a nejspíše bych jen překážela. Navíc, když vidím, jak je Caisy muži "odstrkována" stranou, nemyslím si, že by to komukoliv vadilo. Když je pak oheň již rozžehnut a vše připravené, usadím se vedle ní. Ona je jediná, kterou znám déle, než jen pár hodin na cestě. A tak, zahalená v plášti, sedíc hned vedle Caisy, sleduji oheň a s lehce přivřenýma očima poslouchám rytířovo zpěv. Ani si neuvědomím, že se při tom bokem opřu o "sestru". Až když promluví a vyzve mne, abych se šla dvořit a bavit se s ostatními, proberu se a znovu narovnám.
"Radši budu tady," špitnu potichu, když si všimnu, jak se na mne sir Hartmann dívá.


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.081060171127319 sekund

na začátek stránky