| |||
![]() | Elfské ruiny Hartmann, Caisy, Laurina, Lissa, Isolda a družina jižní Rivie, Hartmannovo ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat smráká se, večer černě zataženo, hustě prší, bouře přichází Ty tři ďáblice v lázni Na rozcestí mne daly řádně do těla, a tak působím cestou trochu bez energie. Jako nestěžuju si, byla to řádná divočina. A dost možná, kdyby na nás nečekal pohádkový poklad, že bych v hostinci Na rozcestí zůstal déle. To však nebylo možné, moji těžce získaní dobrodruzi by se mi rozutekli. |
| |||
![]() | Čas k útěku? Všichni Na tváři se mi na moment ustálí mrzutý výraz, když pozoruji wyvernu, jak si plachtí ve vzduchu. To mi byl vskutku čert dlužen. Je po večerní zábavě. Lidé budou možná napjatí av pozoru. Vůbec se neuvolní! A písnička na rtech z nich nesklouzné a Locika nevyloudí žádný tón. Co kdyby to ten plaz popudilo. S povzdechem uložím loutnu do pouzdra. Zkontroluji svůj nůž na opasku. Víc toho na obranu nemám. Tohle a mé velice rychlé nohy a talent umět zmizet mrknutím oka. Ach jistě, pro někoho zbabělost, ale pro mé poslaní nutnost. Kdo jiný by tento příběh vyprávěl dál, kdybychom tu všichni pomřeli a byli sežráni tou obludou? Teatrálně si otřu pot z čela, ačkoliv reálně to jsou kapky protivného deště. Poslouchám vyprávění rytířky. Krapet mě uklidní, že wyverna neútočí pokaždé. Snad tomu bude i teď. Ale je to pouze zbožné přán. Musím zůstat ve střehu. |
| |||
![]() | Přelet nad táborem Caisy, Laurina, Hartmann + ostatní jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat smráká se, podvečer černě zataženo, hustě prší, bouře
|
| |||
![]() | Drak nebo wyverna? Laurina, Nari, Hartmann + ostatní jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat smráká se, podvečer černě zataženo, hustě prší, bouře Nechám ať si elfka myslí, o mé lži co chce. Začíná být očividné, že pokud ji člověk neodpoví jasně a konkrétně, tak je nespokojená. Lež jsem přiznala. Zároveň jsem se pokusila vysvětlit, proč jsem se snížila k tomu, abych všem kolem sebe lhala. Ale asi jsem dostatečně nezmínila větu. Ano, lžu. Zatkněte mě za to. Ta holčina za mými zády je vlastně úplně obyčejná zlodějka, co si schovává svou jedinou dýku a pár šperháků v podpaží, a která se mě pokusila okrást. A já místo toho, abych ji vyhnala, tak jsem ji vzala s sebou s myšlenkou, že bych ji možná mohla ukázat poněkud zajímavější budoucnost, než kterou se zkusila objevovat ona. Jakmile ale elfka zmíní milenecké pouto, tak můj do teď klidný výraz ztvrdne a v očích se mi objeví útočné jiskřičky, které značí, že umím i ošklivě kousnout, ne být jen ledově klidná a vyrovnaná. „Věř mi, že pouto milenecké je to nejchabější pouto, které jsi mohla zmínit... Kvůli němu bych doopravdy nelhala. Za to by mi nestálo.“ Pronesu hrdým hlasem. Ano, milenec je skvělá věc. Zamilovanost je opojná. Ale bohužel přelétavá a člověk je pak jen mnohonásobně víc zklamaný. „Ale lhát kvůli dívce, kterou jsem se rozhodla chránit a ukázat ji i jiné možnosti, které život nabízí. Ano, kvůli té lhát budu, i kdybyste se měli všichni postavit na hlavu.“ Dětinský výstup? Asi ano. To že bude po tomto výstupu mnou elfka s velkou pravděpodobností opovrhovat. Ano s tím jsem smířena. Ale já si za svými zásadami a rozhodnutími budu pevně stát. Stejně jako pevně stojím v boji za svými společníky. To, že se Laurina celou situaci rozhodla řešit i s Hartmannem mě jenom pobaví. A to jsem si myslela, že já jsem dětinská. Oni možná i elfové mají určitou dětinskost v povaze. Nechám věci již bez odpovědi, pouze kývnu s úsměvem směrem k Hartmannovi, když zmíní že bude respektovat moji verzi o tom, že Nari je mou sestrou. --- U ohně si vyslechneme několik písní, které ale vnímám pouze napůl. Stejně tak vnímám napůl i vyprávění horala. Ne, že by bylo nezajímavé. Kdybychom se potkali o pár dní dřív, tak bych možná zaujatě vytáhla deník ze sedlových brašen a všechno o jejich zvycích a rituálech si zapisovala, ale teď mě jeho slova míjí a moje zvědavost je na bodu mrazu. Spíše přemýšlím nad tím, co vůbec dál. Hledání pokladu. Předtím se to jevilo mnohem více zajímavě, než teď. Bylo to tím, že jsem měla po boku Wardda, se kterým jsem se cítila jistěji? Začínám si uvědomovat, že jeho odchodem jsem upnula veškerou svou pozornost na Nari. Asi je čas, aby přestala být pouze pasažérem, to ji nic nového nenaučí. Musíme zjistit, v čem je dobrá. A samozřejmě to můžou být i zlodějské dovednosti, jen bych byla ráda, aby je tato slečna uplatňovala na trochu vyšší úrovni, než na tom, že bude boháčům odřezávat měšce zlata. „Co ses vlastně za svůj život naučila…“ Pronesu tiše směrem k Nari vedle sebe. „S tou dýkou se umíš ohánět? Nebo v tom podpaží schováváš něco jiného?“ Krátce se pousměju. „A co něco dalšího? Odemykání zámků, plížení, co nějaká akrobacie? Ukrást mi chleba se ti nepovedlo, ale neříkej mi, že jsi něco podobného zkusila poprvé…“ Mluvím tiše, tak aby hovor zůstal opravdu jen mezi námi dvěma. Trhnu sebou, když Lissa vykřikne a ukazuje směrem k obloze. Prudce vstanu a rukou nahmatám jílec meče a dívám se na potvoru na obloze. Pokusím se si ji prohlédnout, co nejvíce mi sama dovolí. Ale bohužel se v bestiích prakticky nevyznám, pokud nepočítám pohádky a pověsti, které se tu po vesnicích vykládají. Ale. Ne. Počkejte. Jednu vzpomínku bych tu k okřídlené bestii měla. „Já opravdu nejsem žádný znalec, ale draci v téhle oblasti nejsou, takže ta… Wyverna… zní poněkud pravděpodobněji, ať už je to, co je to.“ Pomalu přikývnu ke slovům Hartmanna. „Kolem těchto míst jsem cestovala i minulý rok. Stalo se nám prakticky to samé. Oblohou přeletělo něco, co vypadalo naprosto stejně jako tahle potvora. Ale prostě jen proletěla a už jsme ji znovu neviděli. Nezaútočila.“ |
| |||
![]() | Křídla nad lesem Všichni jižní Rivie, "Hartmannovo" ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat smráká se, podvečer černě zataženo, hustě prší, bouře Hartmanův stan Kapky deště bubnují do celtoviny a rozhovory se prolínají různými křivolakými cestami. Elfka odhalila a co víc, vynesla na světlo původ Nari a to, že nám lady Caisy věšela bulíky na nos. Vlastně jsem jejich hovor moc neposlouchal a hlavně se k tomu nechtěl vyjadřovat. Viděl jsem i šlechtu v oděvu nevalném a mnohem ostudnějším než malá Nari a tak tohle jsem řešit nechtěl. Ovšem když se na mě Laurina přímo obrátila a ještě nastavila otázku tak jak ji nastavila odpovědi a řešení se nevyhnu. Na její otázku jen pokrčím rameny. Nejraději bych obrátil i oči v sloup, protože opravdu tohle musí řešit? Pak ale odpovím. "Ano lež je lež, i Bílá lež je lží. Lidi prostě občas lžou a neříkají pravdu. Většinou pro to mají své důvody a věřím, že i tu měly lady svůj důvod. Vcelku chápu, že do takové společnosti, prostě nechcete vzít ... dejme tomu, kamarádku a jen tak ji nechat v plen. Ostatně, když se podívám na některé z mých chlapů také bych se nejraději tvářil, že k nim nepatřím." Významně mrknu směrem na Marcela a pokusím se to celé zlehčit. "Nikomu tím neublížili a ani asi nechtěli, vlastně nejtrapnější na celé situaci je to, že to teď rozebíráme. Takže bych toho nechal a já budu s dovolením respektovat přání lady de Malaguena a budu se k její společnici s dovolením dále chovat jako k její sestře." Pak ještě jako bych si na něco vzpomněl dodám. "No možná je takové přiznání od rytíře nevhodné, ale i já občas nemluvím pravdu a mé pohnutky jsou o dost přízemnější. Básnická licence a galantnost. Občas když vyznávám své city řeknu dámě, že je nejkrásnější a nejšlechetnější dámou ze všech. A možná to některé překvapí, ale často to není úplně tak pravda." Provinile se uculím a pokrčím rameny. Pak po chvíli ticha dodám. "Lady Laurino aep Lango už jsem Vám řekl jak obdivuji Váš takt a empatii? Myslím, že jste jedna z nejkrásnějších, nejtaktnějších a nejohleduplnějších elfek, které jsem kdy potkal. Je mi ctí tu být s vámi." Usměji se na ni a pak i na obě dámy de Malaguena a lehce se ukloním a snad jen neznatelně mrknu. Tím mám situaci za vyřízenou. Věnuji se pro změnu našemu Creydenskému společníkovi. Vykládá o dracích a o tamějších zvycích. Poslouchám ho a opravdu mi nějaké jejich rituály připadají hodně barbarské. Jak z nějaké jeskyně. Musím se smát, když vykládá o jejich namlouvacích rituálech a divočákovi. "Ale zase to máte jednoduché, žádné velké básnění a galantní dostaveníčka s květinami. Prostě přijdete s kancem a odejdete jako kanec. Výměna maso za maso." Směji se tak, až se pocintám vínem. Svoje prohlášení o mase však tlumím, kvůli dámám. Další zábavu přinesou Thormovy zážitky se způsoby jak zapůsobit na ženu v civilizaci, nemajíc u sebe mrtvého kance. Srdečně jej plácnu po zádech. "Příteli neber to tak, že se směji na tvůj učet, ale tvé historky jsou delikátní. Každopádně s tím plácáním přes zadeček své vyvolené, se to má tak, že to platí jen na některé ženy a většinou až po svatbě. A co se týče druhé varianty, ta vcelku funguje, ale je třeba pečlivě zacílit. No co však, když budeš chtít rádi ti poradíme. Ale od Marcela a Jeroma se drž dál ty ti moudrou radu nedají." Coquin zrovna dělá mlsné oči na Lissu, no jako bych to neříkal. Ta se však zakucká a udělá najednou gesto co většinou ženy a dívky jenž jsou cílem jeho mlsné pozornosti nedělají. Ukáže na olověné soumračné nebe na kterém pluje ..."Co to ... Wyverna?" Postavím se a mrknu na Bruna. "Jak moc je pravděpodobné, že zaútočí na takhle velký tábor?" Zkušenější Bruno jen pokrčí rameny. "Každopádně asi nebudeme mít úplně klidnou noc. Mějte zbraně u sebe a Floriáne prosím pozoruj ji. Nebudeme ji provokovat, ale pokud se bude chystat k útoku musíme být připraveni." Přichystám si meč i štít s zlatým gryfem, ostatní se také připraví. Psi vrčí a kňučí. Je připraveno kopí i nataženy kuše. "Kdyby zaútočila, dávejte největší pozor na její ocas s bodcem. Je jedovatý." Pak už jen sleduji oblohu jestli, se z toho něco vyvine a nebo ne. Nehodláme ji provokovat k útoku, ale je třeba být připraven. |
| |||
![]() |
|
| |||
![]() | Temná křídla, temné zprávy Hartmann, Caisy, Nari, Lissa a družina jižní Rivie, Hartmannovo ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat smráká se, podvečer černě zataženo, hustě prší, bouře "Lež, která má dobrý úmysl, odpustitelná je. Ale v boji, při lsti na nepřátele, pak ano. Ale mezi přáteli? To těžko. Tam nemá lež co dělat." Může kličkovat a překrucovat pravdu jak chce. Vlastně mne popuzuje, že nejenom není schopná to prostě přiznat, ale ještě se snaží zakrýt prostý fakt lhaní přímo do obličeje. Ano, možná měla dobrý důvod neznámé nepřiznat skutečnost. Však když jsem ji na to přímo upozornila, nemá kouska studu v té komedii ustat. Upřímně nevím co si mám o ní myslet. |
| |||
![]() | Těžkopádný, starostlivý a letící Hartmann, Bruno, Coquin, Remi, Thorm a družina jižní Rivie, Hartmannovo ležení, seník v lesích na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat smráká se, podvečer černě zataženo, hustě prší, bouře Sotvaže dorazíme k seníku, Hartmannova družina se dá ihned do práce. Nestaví nějaký hogo fogo přístřešek. Buduje vcelku monumentální ležení, které bravurně napojí na stávající seník. Všemu vévodí mohutný stan rytířův, vedle něhož dokonce panoš Florián zarazil do lesní plsti i vlající standartu svého Pána, další zběsile vlaje ve špici ohromného stanu. Ležení navozuje pocit, že jsme kdesi v bojovém poli, či na turnaji. Hartmannovi družiníci jsou dokonale sehraní, a tak vypomahám jen částečně, v jednoduchých jednorázových úkonech, abych se jim nepletla. Vítr těžce zkouší jak prapor rytířův, tak jeho stan, a to bych řekla ještě fouká málo. Hartmann si asi vysnil romantický večer u ohně soudě podle jeho přístupu, leč kdoví co bouře reálně opravdu dovolí. |
| |||
![]() | Déšť a vyprávění příběhů jižní Rivie, cesta na východ od Rozcestí 21.červen, středa, letní slunovrat třetí odpolední zataženo, před bouří, první kapky padají Nakonec přijde žádost ohledně o cvičení v boji i na mně, jistě s holí jsme cvičili než jsme si vybrali zbraň. Ta žena se potom představí a ano moc jsme spolu nemluvili protože ona měla jiné starosti. Jistě to je pochopitelné než však stačím Lisse odpovědět věnuje se opět Brunovi. Co se týká její žádosti za jiných okolností bych řekl ne, ne proto že je žena, ale protože vím ... dobrá možná jsem byl na ty chlapce moc tvrdý. Tohle bude zajímavá zkušenost ... Asi bych měl přehodnotit svůj názor na ženy, nebo aspoň na některé ženy Potom se nestane že utratím spoustu peněz za žebračku. Pak bych měl na skutečného koně, ale učíte se každým dnem, proto jsem také odešel abych jako ostatní nabral zkušenosti a jednou u ohně vyprávěl co jsem zažil. Nakonec je asi vzhledem k urychlení požádám o představování ostatních ten chlapec který se jmenuje Florian. A když je vše připravené oheň hoří a my sedíme u něj, já sám to dokážu ocenit i když neprší a vaším přístřeškem lomcuje sněhová bouře. A vy doufáte že vám vydrží dříví zatím co na ohni opékáte maso. Půelfka se pustí do hry a zpěvu a Hartmana to zaujme tak že přidá i něco svého, pak přijdu na řadu já abych vyprávěl. „No já pocházím z Creydenu u nás ještě vyskytují draci, půda je věčně zamrzlá, příroda je zde tvrdá a nelítostná a tak musíme být připraveni. Prvním směrem je výběr zbraně poté co jsme zvládli dostatečně boj s holí, když jste dostatečně staří přijde obřad dospělosti kdy musíte jít do té ledové pustiny zabít tam zvíře a to přinést do své osady. Ne všichni to zvládnou a jejich kosti pak leží zmrzlé v té pustině ... vypadalo to že to bude i můj osud. Narazil jsem na medvěda který mi byl důstojným soupeřem a když jsem pak musel najít dřevo na výrobu improvizovaných sání a cesta zpátky do osady mně stálo zbytek sil. Když se stromy promění ve staré duchy co hlídají svět tak to není dobře, je to první znamení, ale já vytrval. Mám respekt k smrti jako k něčemu nevyhnutelnému, ale když je vůle je naděje. Nakonec jsem dorazil do osady a padl vedle svých saní, tehdy se mi promítlo vše co mně za můj současný život utvářelo. Ale třetí znamení most ze dřeva a kostí který se snese z nebe aby po něm odešla duše umírajícího jsem neviděl.“ Zarazím se abych se napil ohřátého vína neboť nejsem zvyklý takhle dlouho mluvit a pokračuji ve svém příběhu. „Moje poslední myšlenky byly Brynne ty to možná přežiješ, ale i kdyby ne uspěl jsi. Po obřadu dospělosti si vyberete nové jméno kterým vás nyní budou oslovovat. Co se týká mé cesty, často se vydáváme na cestu abychom nasbírali zkušenosti a přišli z vlastními příběhy které pak vyprávíte u ohně. Hodně jsem jich jako chlapec vyslechl a doufám že i já podobné příběhy přinesu. Co se týká toho jestli na mně někdo čeká, ne nebylo by to ... vhodné. Po obřadu dospělosti kdy už jste schopní se postarat o ženu je zvykem přinést divočáka do domu dívky kterou jste si vyhlédli nebo která projevila zájem o vás. Položit ho na stůl před ní a její rodinu a říct: Dnes se dobře najíme.Já (jméno která jste si po obřadu dospělosti vybrali) zde skládám slib že od teď budu váš dům zásobovat jídlem. Co jsem zatím zažil po odchodu bylo zajímavé a překvapivé, nečekal bych že to hlavní v posádce nějakého města bude jestli umíte chodit. Co se týká žen tak ty jsou obtížně pochopitelné navíc jsem sesbíral několik způsobů jak na nějakou ženu zapůsobit, ale ty nebyly správné. Jeden muž říkal že pokud chceš zapůsobit na ženu plácni ji po zadku, ale když mi to pak ukázal reakce byla odlišná. Někdo jiný zase říkal že si musíte kleknout na jedno koleno a pronést oslavnou řeč ovšem to jsem viděl v hostinci a dotyčnému byla málem ukousnuta hlava.“ Znovu se napiju a prozatím se odmlčím, vím to mělo daleko do vypravěčských schopností té půlelfky, ale tušil jsem že k tomu dojde až bude vhodnější čas. A pokud by bylo přání pokračovat můžu zmínit i jiné zážitky, |
| |||
![]() |
|
doba vygenerování stránky: 0.09013295173645 sekund