Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Reed III 
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Na východní cestě Caisy, Remi, Hartmann a další jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", pak cesta na východ 21.červen, středa, letní slunovrat třetí odpolední zataženo, před bouří, začíná krápat Remi se stěží vyškrábe do sedla svýho koně. Se spokojeným úšklebkem to vše sleduju, než se sama vyhoupnu do sedla své tmavé šimly Blade. Někdo by se možná divil, že má šenkýřka koně, ale mám je ráda, a Blade nebyla drahá, když její původní majitel neměl na zaplacení své útraty. Remi dostal řádně do těla, a my tři si to užili jak je třeba. Umím být mrcha, ale nevděčná nejsem. Přibral mne do party hledačů pokladů, jak slíbil. S grácií mu ponechám pocit, že mne ovládá, a nastavím mu kdy si řekne. K tomu i slušně vařím, umím to s noži, a u boku se mi kýve tesák a z druhé strany visí stočený bič. Sukni jsem vyměnila za kožený kamaše. Můj otec mne učil střílet z luku, ten zatím nemám. To se však může brzy změnit, podnikavá jsem více než dost.
| ||
| |||
 | Opět na cestě Caisy, Remigius, Hartmann, Thorm a ostatní jižní Rivie, hvozd okolo 21.červen, středa, letní slunovrat čtvrtá odpolední až podvečer zatahuje se, obloha černá, blíží se pořádná bouřka
| ||
| |||
 | Opět na cestě Nari, Remigius, Hartmann, Thorm a ostatní jižní Rivie, hvozd okolo 21.červen, středa, letní slunovrat čtvrtá odpolední až podvečer zatahuje se, obloha černá, blíží se pořádná bouřka Konverzace u stolu přirozeně plyne. Dokonce si k nám přisedne i seveřan, se kterým jsem se srazila v tomto hostinci již dvakrát, ale šanci na nějakou hlubší konverzaci jsme dosud opravdu neměli. Vždy se jednalo pouze jen o vteřinovou srážku. Během chvíle se k nám doplíží i Remigius. Tázavě zvednu obočí a koutek úst mi vyskočí do pobaveného úsměvu. Jako bych to neříkala. Černovláska po něm jela, jak švábi po pivu. Ve chvíli kdy drahý Remi zmíní, že Lissa prostě jede s námi, tak už mám co dělat, abych nevyprskla smíchy. Snažím se opravdu ze všech sil udržet zářivý společenský úsměv. Takže moje prvotní odhady byly přesné. Slečna si prostě chce zařídit lepší budoucnost, ať to stojí, co to stojí. Teď už bude pouze záležet, jestli se jedná o parazitismus, nebo komenzálismus. V nejlepší případě by se samozřejmě mohlo jednat o mutualistický vztah, ale to už asi také záleží na úhlu pohledu. Uvidíme časem. Jakmile se všichni zvedneme k odchodu, tak zamířím do stájí, kde si obléknu svou zbroj. Srovnám meč a vlasy si stáhnu do úhledného copu. Konečně na tohle všechno přišel ten správný čas. Poplácám Auroru po boku a tiše ji zašeptám několik konejšivých slov. Pro ostatní to asi může být lehký šok vidět mě v plné polní. Přeci jen, do teď jsem stále byla v košili s rozpuštěnými vlasy a celkově sice s lehce drsnějším ale stále ženským výrazem i chůzí. Tentokrát už vychází ze stájí člověk, kterému byste věřili, že ten meč nemá pouze na parádu. A pokud si o mě do teď stále někdo myslel, že musím být pouze cestující šlechtična mezi hradem otce a hradem dalšího příbuzného, tak teď už musel opravdu ztratit veškeré iluze. Vyvedu Auroru ven ze stájí a pokynu Nari, aby přišla ke mně. „Pojedeme spolu. Už jsi na koni někdy seděla?“ Pronesu polohlasem, aby rozhovor zůstal opravdu jen mezi námi dvěma a neprasklo zbytečně brzo, že Nari je mojí sestrou maximálně poslední půl hodiny. Ať už odpoví kladně nebo záporně, tak se povzbudivě usměju. „Nic to není, prostě se mě budeš držet kolem pasu jako klíště.“ Nabídnu ji pomocnou ruku, abych ji vysadila do sedla. Upravím ji posed, zkontroluju nohy, že je zapřená, kde má. „Perfektní…“ Poznamenám spíš pro sebe a pak se vyhoupnu na svého bělouše taky. Usadím se pohodlně před Nari a krátce se na ni otočím. „Všechno v pořádku? Chápu, že ta zbroj asi nebude, bůh ví co, ale snad to půjde zvládnout. Jenom se fakt drž, jsi tak drobná, že bych si ani nevšimla, že jsi mi zmizela.“ Krátce se usměju a pak už pobídnu koně, abychom se přiřadili k ostatním společníkům. Krásné počasí se začíná zhoršovat. Zvednu pohled k obloze a mírně se zamračím. Takovouhle rychlou změnu jsem opravdu nečekala. „Bouřka se opravdu blíží…“ Mírně si povzdychnu. „Na druhou stranu vracet se do hostince se mi opravdu nechce. Chtělo by to aspoň najít nějaké provizorní přístřeší.“ Ale co jsem si všimla, tak všichni kromě Remigia by raději přenocovali venku. Takže asi je rozhodnuto, ale pokud přijde opravdu boží dopuštění, tak to dneska bude v noci jízda. Z debat o počasí mě vytrhne příchod nádherné majestátní ženy. Elfka. To je mi jasné od prvního pohledu. Žádná lidská žena nevyzařuje takovouhle uhrančivou krásu a sebevědomí. Oslovuje přímo Hartmanna, takže se do rozhovoru nijak nezapojuji. Teprve až by dokončili prvotní interakce a zároveň by došlo tedy k připojení elfí hraničářky k naší skupince, tak se ji přijdu představit. | ||
| |||
 | Přes hory půlnoční přejeli jsme nelekali jsme se stínů Caisy, Nari, Remigius, Thorm jižní Rivie, hostinec „Na rozcestí“, hlavní sál 21.červen, středa, letní slunovrat jedna odpoledne jasno, slunečno, příjemně teplo Jistě na tomto místě jsou dvě osoby kterým bych se nejraději vyhnul, ale tento šlechtic se vydal sem a to už něco vypovídá. A pak je tu ta žena, ach ženy i když některé věci se mění jiné zůstávají stejné, ale tady jde o to jak vhodně projevit zájem o ženu? Myslím jaké jsou zdejší zvyky, je vhodné ženu plácnout po zadku nebo ji vystřihnout pózu jako to udělal ten mladík? Co se týká mého doprovodu karavan, vybírám si často ty kupce kteří se chystají odjet, ale ještě nemají doprovod. Pokud tam někdo je a neodmítne ho sám kupec, odejdu protože se nerad chvástám. Ano já vím jsou zde ti kteří si na chvástání založili kariéru a ostatní jim za to ještě házejí mince, ale tohle je dvousečná zbraň. „Děkuju, jste velmi laskav.“odpovím šlechtici který představí sebe a pak muže který je starší než on sám a vypadá na zachmuřeného veterána který toho hodně zažil. „Těší mně Thorm z Creydenu.“představím se také a pokývnu uznale oběma, potom Hartmann představí tu ženu a dívku a tak jim věnuji zdvořilé pokývnutí jako když mi kupci představují své dcery. Usazený jsem vedle Bruna a jednoho mladého chlapce, no mladého v jeho věku započal můj obřad dospělosti který mně málem zabil. Ale věřím že i on už něco zažil ... Rozhodnu se ho moc neprohlížet a pustím se do jídla a pití, přece jen masem a pivem nepohrdnu. Moje stolování se sem asi nehodí, ale i tak se snažím nekrkat a také kontrolovat zvuky které ze mně vycházejí opačným směrem. Uvažuji zda mám začít vyprávět o svém obřadu dospělosti, ale to k nám někdo přijde. Nebo se spíš došourá muž který mluví o pokladu elfího mága což mně zaujme a tak rozhodně souhlasím když je mi to nabídnuté. Tohle bude dobrá cesta a uvidí se co tam najdeme pak mi však něco dojde. Laui já na ní skoro zapomněl ... Položím si ruku na obličej a rozhodnu se než vyrazíme tuhle věc vyřídit, najdu si nějakou dívku která tu oslovuje hosty a tu pak oslovím. „Počkej prosím, měl bych jednu prosbu. Pokud tu uvidíš žebračku se spletenými vlasy a pomalovaným čelem tak jí řekni že Thorm se nemůže podílet na na tom co jsme si dohodli, ale pokoj je zaplacený na dnešek. Musí však naštípat dříví ...“ Aspoň zesílí je tu však ještě něco co bych chtěl říct uvažuji že bych to napsal, ale vím jak to vypadá vždy když píšu a nemám čas takže ztlumím hlas. „A ještě jednu věc jí vyřiď, má dost peněz tak by měla udělat něco se svým vzhledem, ostatní si spíš koupí něco od obchodnice která nepáchne jako kdyby jí do obou kapes načůral skunk.“ Dám dívce groš (rozhazování si vybrala Laui), rozloučím se s ní a vydám se do stáje, doufám že mi bude zapůjčen kůň abych při cestě nezdržoval ostatní. Zaujmou mně také dva psi kteří naprosto rozdílní a zřejmě vycvičeni pro lov, nakonec s námi pojede ještě ta žena s ostře řezanými rysy která předtím obsluhovala Hartmanna. Vyjádří se k tomu někdo svým nezapomenutelným způsobem, někdo kdo není tak oblečený jako ten chlapec vedle kterého jsem seděl a je o něco starší. Asi pomáhá na koně, promazává kuše, brousí zbraně a leští boty. Na to se k tomu vyjádří Bruno a já mám pocit že nemluví tak úplně k psům. Vyrazíme na cestu a jak to vypadá tak bude nejspíš pršet, někdo říká že jsme měli zůstat v hostinci, ale já jsem na nepřízeň počasí zvyklý i když nevím jak to budou vidět ostatní. Už to vidím jedeme v dešti a někdo nevybíravě kleje zatím co ty dívky drkotají zuby. A pak zastavíme protože na nás čeká elfka tedy spíš na Hartmanna a poslala jí za ním jiná elfka, zajímavý hledáme poklad elfího mága a má s námi jít elfka. Ale rozhodnu se nechat rozhovor na Hartmannovi. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Pekelná lázeň, a břitva nakonec Lissa, Donna, Ria a pak všichni ostatní jižní Rivie, hvozd okolo 21.červen, středa, letní slunovrat čtvrtá odpolední až podvečer zatahuje se, obloha černá, blíží se pořádná bouřka Lissa mne zatáhla do lázně, a už cestou se na mne v polibcích doslova přisávala. Jela po mne jako šílená. Popravdě mne to trochu zmátlo, ale neprotestoval jsem. Který normální chlap by se zdráhal, když se po něm vinlě pne taková lepá větev? Koupel začala v režii bujné tmavovlásky, ale lazebnice Donna nechtěla být ochuzená, a záhy se přidala. Lissa protestovala, leč marně. Nutno říct, že zralá žena lazebná měla ve vášni co nabídnout, a tak záhy se draly masivními dveřmi táhlé vzdechy a skřeky lásky tělesné. Byl jsem jak v ráji, to však mělo se záhy změnit na peklo. Zvuky vášně přilákaly kuchtu Riu jak láká horskou pumu čerstvý maso. Blondýnka ač měla obsluhovat místo Lissy na sále, podlehla volání přírody.
| ||
| |||
| Najdu snad místo vhodné místo? Caisy, Nari, Hartman jižní Rivie, hostinec „Na rozcestí“ 21.červen, středa, letní slunovrat jedna odpoledne jasno, slunečno, příjemně teplo Vypadá to že barbar je zřejmě ponořený do svých vlastních myšlenek a já nějakou dobu čekám než mně vezme na vědomí. Potom se podívám ke stolu toho šlechtice, jistě je tam ta žena která na mně nepůsobí zrovna příjemně, ale možná by to šlo udělat tak abych jí do dalšího rozhovoru nemusel zahrnovat. Ano já vím, tady bych asi našel uplatnění ostatně už mi něco bylo nabídnuté a pak tu je Laui, ale možná by tu bylo ještě něco jiného. Možná bych našel uplatnění kdybych promluvil s tím kupcem i když by to znamenalo udělat něco v čem nejsem zrovna sběhlý. Opět se napiju a vydám se ke stolu toho šlechtice abych pak už s poněkud unaveným hlasem dodal. „Zdravím, omlouvám, se pokud ruším ovšem je zde těžké najít někoho kdo by byl ochotný s vámi vést rozhovor. Vidím že vy jste toho asi hodně zažil a znáte hodně příběhů, mohl bych se na nějaké zeptat?Nechci vyzvídat pokud budete mít zájem tak vám potom řeknu co jsme zažil já.“ Opět se napiju protože mi mezitím vyschlo v krku, za poslední dobu jsem namluvil víc než je obvykle, ale snad se zde zadaří. | ||
| |||
| Touha jít dál Hartmann, Nari jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", hlavní sál 21.červen, středa, letní slunovrat jedna odpoledne jasno, slunečno, příjemně teplo Zamyslím se nad celou příhodou s jednorožcem. Zatím je to pro mě spíše takové pohádkové stvoření, ale na druhou stranu, po mých zkušenostech s elfy jsem ochotná věřit už úplně všemu. Elfové vždy viděli svět jinýma očima než my lidé. Lidé jsou sice velice cílevědomí, rychle se učí, mají nespočet nápadů, které dokáží obratně aplikovat do reality, ale chybí jim taková ta duchovnost. Tedy abyste pochopili, nemyslím církev a víru, té je mezi lidmi víc než dost, zvlášť pokud v lidech zakořeníte semínko strachu. Spíše myslím něco hlubšího, samotnou podstatu tohoto světa, která je složitější a mnohem nepředvídatelnější než cokoliv, co kdy člověk stvořil. „I tak se ale drobně obávám, že lov na takto úchvatné zvíře se může dotyčným vymstít. Příroda je mocná, na to bychom měli opravdu dávat pozor.“ Pronesu svoje jednoduché a snad i poslední moudro a nechám jednorožce jednorožcemi. Místo toho se laskavě usměju, když společníci začnou připíjet na něžnost a krásu žen. „Dovolila bych se připojit, že ráda připiji i na odvahu a čest mužů.“ Pozvednu společně s nimi číši a napiju se. „Abych byla upřímná, konkrétní cíl teď nemám. Původně jsem zde měla sraz s bývalými společníky, se kterými jsme opět chtěli podniknout něco… dobrodružného.“ Pobaveně se zasměju, ale pak jen pokrčím rameny. „Ale znáte to, člověk míní, život mění. Nějak se mi ty původní plány začali rozpadat.“ Rozhlédnu se po sále hostince. „Vlastně to je i důvod mého čekání na Remigia. Měli jsme předdomluvenou určitou společnou cestu. A nerada bych odcházela bez pevné odpovědi. Navíc si myslím, že by se vám jeho nabídka mohla líbit. Rozhodně by to byla inspirující společná cesta.“ Pokývu zamyšleně hlavou. „A také bych už docela ráda místní zdi opustila, přeci jen bych již byla ráda na cestě, poznat zase něco nového.“ | ||
| |||
|
| ||