Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 152
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 27. května 2024 12:04Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je onlineCaisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:40Remigius
 Postava Thorm je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:52Thorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 27. května 2024 12:51Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:40Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:40Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 27. května 2024 15:14Isolde
 
Wardd - 31. ledna 2024 15:46
hrandrs2_i5328.jpg

Legenda přichází



Caisy a ostatní u velkého stolu, Skeggs,
popis činnosti Nicolase,
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Caisy po polibku zjihne, a její úsměv mne pohladí nitro. Koupu se v jejích očích, a mírný úsměv opanuje mou zarostlou tvář. I můj pohled změkne vůči blondýnce. V paměti mi vytane celý ten rok, co jsme žili spolu v divočině Dol Angry. Pak se již věnuje Šermířka ruchu kolem stolu, jež nabývá na intenzitě. I já si udělám pohodlí, a když Remigius pozve barda ku stolu, a objedná prvotřídní attrijský rum, pak už mi opravdu vůbec nic nechybí.

Ač si Nari ohledně zpěvu příliš nevěřila, tak zpívá celkem dobře, zvláště když ji bard doprovodí.

Potulný rytíř Nicolas velmi slušně přijme pozvání ku stolu, zasedne a mlčky s mírným úsměvem popíjí a připíjí alkoholické vzpruhy, jež postupně před něj staví šenkýřka Elisa. Zdá se ve své tichosti být více než spokojený. Myslím, že lépe se cítí na Cestě, či tváří v tvář bestiím chaosu, než zde, v poklidné hospodě. Mám takové typy rád, moc nemluví, ale o to více konají, když je toho třeba.

Z úvah mne vyruší nově příchozí host. Trpaslík v mistrovské zbroji. "Skeggsi! Ty staré borče!" Vyskočím, a běžím se přivítat se svým známým, jež je skutečnou Legendou. Bard Marco, když slyší mé zvolání, otočí se a přeruší song co šenkýřce hrál, a zapěje s kytarou jednu z mnoha písní o tomto legendárním trpasliku. Je to úderný hospodský "Stříbrný nářez", popisující jak Skeggs umlátil dvojici vlkodlaků svými pěstmi, když jeho sekyra nestačila na ně, tak stáhl své zdobné stříbrné prsteny z vousů, a učinil si z nich 'boxery', s nimiž bestie umlátil, oba. Když píseň dozní, Marco v roli herolda uvede celebritu: "Dámy a pánové, zavítala mezi nás skutečná Legenda. Mahakamský bijec Skeggs, zhouba Vlkodlaků a jiných monster!" Trpaslík pokynul davu, a vítal se s přáteli, mezi jinými i se mnou. Prohodili jsme spolu pár vět, a panáky dvanáctiletého rumu jsme stvrdili setkání po letech. Pak Skeggs zamířil ke svým krajanům, s příslibem že se možná objeví i u našeho stolu. Mezitím Bard již hrál další píseň jež oslavovala neohroženého trpaslíka. Byla to temná hrdinská balada "Trpaslík a černosivá smrt". Skeggs prokázal svůj styl, a se slovy "Tož békáš slušně, kníkale," odměnil barda zlatkou. Muzikus zcela spontánně zamířil za ním ku stolu trpaslíků, aby jim hrál podle jejich gusta.


Obrázek

Skeggs, Zhouba vlkodlaků,
legendární trpaslík Reedu



Rozesmátý jsem se vrátil zpět na své místo u stolu. "Starý přítel, Skeggs." Pronesu tak nějak ke všem, hlavně ku Caisy. "Míří prý do služeb Hraběte ze Spoleta, a dává dohromady kumpanii pro boj s monstry v Dol Angře. Takže případně další možnost pro nás, kam se vydat. Osobně se mi teď úplně nechce vracet zpět do Dol Angry, ale možnost to je." Referuji, co jsem v těch pár větách s trpaslíkem zjistil.

Půlelfa zaregistruji, ale je na druhé straně stolu v hovoru s Remigiem, tak není zatím proč bych jej měl oslovovat. Jen mu pokývnu mírně hlavou, že jej vidím.

#texty písní o Skeggsovi popisují boj jeho grupy, když napadli je dva vlkodlaci v podobách obřích vlků. Byl to pár, Černý a Sivá. Žel běžné zbraně na ta monstra nezabírala dostatečně. Mnoho dobrodruhů padlo, mnoho bylo rozprášeno, a tak zůstal jen bard Dzik, krčící se za mohutným stromem, a trpaslík Skeggs. Ten vyda, že není schopen sekyrou bestiím výrazně ublížit, rozhodl se jim postavit v šíleném pěstním zápase, jsa si jist vlastní smrtí. Z vůle boží ozdobné prsteny vpleteny v jeho mocný vous, byly ze stříbra. A bylo to právě stříbro, jež schopno bylo vlkodlaky ranit. Tedy trpaslík jediným trhem sundal prsteny z vousů, a učinil si z nich boxery. Když viděl jak jeho údery stříbrnými boxery účinné jsou, v boji pěsti pokračoval, až obě monstra umlátil holýma rukama. Bard Dzik vše sledoval zpoza stromu, pak tento heroický boj zvěčnil ve svých písních, a ty přinesli Skeggsovi nehynoucí slávu po širém kraji.




 
Henrik - 30. ledna 2024 21:08
aquaman_2016_movie_poster_by_edaba7_d9fhensfullview599.jpg

Pijme, žijme, zpívejme II


všichni u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Bylo kolem poledne. A u našeho stolu to začínalo žít! Vůbec mi nevadilo že ještě není večer. Vždyť tady to zavánělo jednou z mých nejoblíbenějších činností. Všechno se to začínalo dít ve velkém tempu a já měl na tváři úsměv od ucha k uchu. Začal jsem se smát, když Nari ochutnala pálenku. Přiťuknu si vesele se všemi kdo jen byl v mém dosahu. A ohoooo! Wardd otočil další rundu.

"Teprve uvidíš, co je v tomhle barbarovi!" Zakřením se na Remigiuse v odpověd a on točí další kolo! Nevím, moje chutě asi nebyly nikdy tak vytříbené abych poznal co je co za pití. Poznám pálenku, Nazairskou whiskey, ale... U většiny to mám prostě chutná mi, nechutná mi. Ale přiznávám bez mučení, chutnala mi i třetí runda. Nemusel jsem to však zabíjet pivem. Prostě je to jednoduchý. Člověk vezme plný kalíšek, otočí ho do sebe a na stůl postaví prázdný. Žádná věda!

Postřehl jsem i to, že si k nám přisedlo špičatý ucho a něco s Remigisem řeší. Viděl jsem i Nari jak s ní, zdá se mi, alkohol trochu zacloumal.

Zaslechl jsem co je poctivý dobrodruh, načež jsem se zvedl od stolu abych se do hovoru hlasitě vložil. "O sobě tvrdím že jsem poctivý dobrodruh. Mám svou čest Remigiusi a pokud můžu, pomůžu těm co to skutečně potřebují. Mě čeká věčná sláva!" Ač se to může zdát všelijaké, je tomu tak. I když mám na tváři úsměv, slova jsou míněna vážně. A zní sebevědomě.

Neposadím se však a zaměřím se na Nari. "To pití ze sebe nevytřepeš tím že budeš vysedávat. Musíš se hýbat!" S těmito slovy natáhnu k Nari ruku a jen čekám na další bardovu píseň. "Nenech se pobízet, pojď do kola! Dala bys mi košem?" V očích mi poskakují jiskry a já jsem ve svém živlu.
 
Laui - 30. ledna 2024 15:30
laui27147.jpg

ROZHOVOR



Thorm
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"


Dozvídám se, že Thorm momentálně nemá kde spát, tak jsme už dva. Nevím zda se mu dá věřit, ale zatím vypadá mile. Blbce a úchyláky už rozpoznám, i když se mě snaží obelhat. Mají to prostě v očích. Slová, které vypouštějí z pusy jdou jedním směrem ale ten pohled druhým. Ten chtíč, to zlo, tu namyšlenost na to jak jsou chytří. Pff, nejsem husa abych jim na to skočila. Ale Thorm to v očích nemá, myslím že jeho úmysly jsou čisté.
"Ja taky nemám kde spát. Plánovala jsem prodat zboží, koupit si jídlo a udělat si pohodlí v lese. A jestli budeš chtít spát v lese taky, dám ti dobrou radu. Najdi medvědí lejno a ustel si vedle něj. Protože ... zakryje tvůj pach a vlci ani medvědi hovna nežerou takže budeš v cajku. Nemáš zač."
Samozřejmě si ho dobírám, i když to s lejnem je pravda. Usměju se na něj a opět ukážu svoje hezké zuby.

Pak jsem se ho ptala na plán ... ale očividně žádný nemá. To je mrzuté, ale dává mi to prostor k plánování. Thorm se zdá být docela poddajný, takže možná přistoupí na můj plán.
"Mám nápad, co takhle ..." Přede mně přistane pivo, které servírka dost rychle přinesla. Thorm mi jedno objednal. Nechtěla jsem ho předtím zastavit, ale pivo nemám ráda. Je odporné. Ale teď se musím hrát na drsňáka, protože hezcí chlapi mají rádi drsňačky. Napiji se ... oh bohové to je hnus. Jak to můžou pít? Chutná to jako jelení moč.
"Hmm, chutné ... děkuju moc." Usměju se na něj a potlačuju znechucený úšklebek.
"Takže, mám nápad. Zajdeme se poptat po okolí jestli někdo nepotřebuje něco ulovit nebo pozbírat. Pak nám pronajmeš pokoje a ráno vyrazíme vydělat prachy. Ještě než tě cokoliv napadne ... dva pokoje, nebo spíš na zemi."
Oblíznu si rty a nespouštím z něj pohled.
"Co ty na to? Parťáku."
 
Gorsky - 30. ledna 2024 12:12
orez9674.jpg

Banda u stolu



u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo



Žoldák mě sice opile odbyde ale aspoň mě nechá si přisednout. "Odpusťe mou opovážlivost vaše blahorodí" přehnaně se pokloním a s kamenným výrazem si sednu na volné místo. Jsem rád že mě neposlal přímo do hajzlu páč si potřebuju sníst tu polévku a kdo ví třeba z něj po dalším chlastu něco vypadne.

"Jasně šéfe! Poctivej je moje druhý jméno. Poctivá práce je přesně ta kterou prý nabízíte, ale možná se mýlím. Tady v hostinci koluje spoustu fám a zvěstí..."

Dál ale nic moc neříkám, pouze se věnuji polévce a chlebu. Jím pomalu a důkladně, je to celkem lehké jídlo. Stejně
nerad obědvám dokud není ta těžká část dne za mnou. Hlavně si dávám pozor na to co Remigius dělá a říká. Jeho zaměstanvatel asi nemá zrovna dvakrát vysoký standard jestli posílá verbovat takovéhleho burana, a jestli má o něj zájem můj chlebodárce tak to asi nebude nějakej svatoušek.

Pohledem přejedu po ostatních přísedících. Ušklíbnu se, a smutně si povzdechnu.
"Dobrodruzi...parta fušerů, co často nevidí na svůj nos. Na druhou stranu ... " trošku ošklivě se usměji a prohrábnu si vlasy. "...často mezi nimi bývají poněkud jinak nadaní lidé, a jestli že jsou zdaleka..."

Podívám se na co právě kouří z dýmky a objednává pití. Nejspíš najatý meč nebo možná dokonce hraničář. Ten ví o co tu jde, na něj si musím dávat pozor.
 
Nari - 29. ledna 2024 21:52
nariuvdo137.jpg

Další pokus



Caisy a všichni u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Horentně a s rozpálenými tvářemi jsem kývala paní Caisy, její slova jsem si však vzala k srdci. A opravdu, po nějaké chvilce pálení přešlo, snad i zásluhou chladného piva. Na whisky jsem si ale zatím netroufala a místo toho si začala broukat. Ne, že by mi to nějak šlo, přičítala jsem to však té kořale a snad i trochu studu.

Zábava u stolu se pomalu rozjížděla, dokonce i elf k nám přišel. Remigius přivolal barda, který svou kytarou podbarvil mé broukání, což mi vykouzlilo nadšený úsměv ve tváři a zároveň to mé broukání ukončilo, zvláště, když pak začal hrát. Poslouchala jsem tóny jeho nástroje, kolébala se do nich a dokonce i našla odvahu okusit whisky. Nejdříve jsem si přičichla a musela jsem uznat voněla mi. Opatrně jsem přisunula číši ke rtům a jen jsem je lehce smočila. Bylo to jiné, než pálenka. Jemnější, snad i barvitější. Cítila jsem chutě, které jsem nedokázala popsat. Když pak malý lok klouzal krkem, cítila jsem, jak lehce pálí, ale brzy se změnil v pohlazení. Whisky mi chutnala, snad i proto jsem ji brzy vypila a jen o kratičkou chvilku se mi hlava začala motat více. Ovšem stále tím dobrým způsobem.
Když pak bard začal hrát píseň pro paní Caisy, začala jsem se pohupovat do rytmu. Píseň jsem sice slyšela prvně, ale něco mi říkalo, že ji znám. Netušila jsem co, ale když bard začal zpívat refrén, spontánně jsem se k němu přidala, byť s menším zpožděním. Netušila jsem, jestli zpívám dobře, jen jsem opakovala slova, která jsem slyšela v melodii, která se nesla hostincem. A když jsem pak na chvilku zavřela oči, dokonce jsem i viděla o čem zpíval.

Ještě chvilku po tom, co dohrál, jsem se kývala v rytmu vytrácející se melodie, než pan Remigius poručil další píseň. Ta už mi byla vyloženě cizí, ale i tak jsem alespoň broukáním opakovala rytmus. Pak jsem ale musela na chvilku zastavit, protože se mi hlava začala točit ještě více, než před tím. Nehledě na to, že mi začínalo být i nějaké horko. Přitáhla jsem si pivo, abych se svlažila a opatrně se napila. Trochu to pomohlo, ne však moc.


 
Thorm - 29. ledna 2024 21:38
img_20240412_16473983649619.jpg
Rozhovor u stolu

Když mi Laui řekne že umí lovit, ale se svou silou nedokáže odtáhnout jelena nebo divočáka. vybaví se mi představa jak jí dám svou sekeru a jí to složí na zem. Navrhnu jí zeptat se jestli jí napadlo sestrojit si saně na kterých by mohla to co uloví odnést, ale použít saně v místě kde je zmrzlá půda je něco jiného než používat saně v lese. Navíc s její silou by to toho jelena nebo divočáka asi nedokázala odtáhnout ani na saních.
Možná kdy ho předtím zpracovala a vyvrhla, ale vzhledem k tomu že nedokáže zabít králíka si jí u toho nedokážu představit.
Ale když pak mi řekne že si ve svém nabitém rozvrhu udělá čas neodolám a zaškubou mi koutky. jistě ona je obchodnice která je tak známí že kdyby se nemaskovala jako žebračka tak by jí mohl kdokoliv zavraždit. Laui si pak chce objednat něco k pití takže se rozhlédnu a potom co jsme navážu oční kontakt s dívkou která je zřejmě servírkou objednám pro Laui pivo a sebe pivo.
„No já jsme sem právě přišel a ubytování zatím nemám ...“
To jak občas řeším když nenajdu volný pokoj nebo mi na něj nezbude říkat nebudu, občas se stanu předmětem zájmu lapků, ale mé líčení pastí na lov zvěře najde po jistých úpravách uplatnění i zde.
„Co se týká lovu tak to by záleželo na určitém zvířeti .. co se týká těch alchymistických přísad tak bychom museli nejdřív zajít do nějakého krámku a zeptat se co zrovna shání. “
Tohle asi záleží na každém alchymistovi, ale jsem ráda že Laui souhlasila protože i když je asi naivní neznamená to že uvěří prvnímu muži kterého právě potká.
 
Remigius - 29. ledna 2024 17:54
remigiusi188.jpg

Pijme, žijme, zpívejme!



ti u velkého stolu, Gorsky, Elisa, bard Marco
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


"Taky to kompliment byl." Zasměju se spolu s blondýnkou. "Ne, je to příjemný, když krásná a půvabná žena baví stůl, a možná i sál." Caisy se mi líbí, čím dál tím víc, nejen jako krásná schopná žena, ale i jako člověk. Má vzácnou povahu, kterou mne i okolí dávkuje po lžičkách. V kruzích, v nichž se běžně pohybuju, tenhle typ člověka většinou nepotkáte. I proto je mi vzácnou. Už být v prosté její přítomnosti je osvěžující. Chci ji něčím drobným potěšit, a i sebe. Lusknu tedy na barda, abych jej k nám přivolal. Dorazí krátce poté co Nari dobrouká jakousi námořní odrhovačku. Jak Marco přichází, ještě stihne pod barvit ono broukání tulačky svou kytarou. "Zahraj barde cosi pro dobrou náladu, zde pro Šermířku!" Výběr nechám na něm, jistě se v tom vyzná lépe. Do dlaně mu vtisknu tři groše. A Marco zahraje, při hudbě té věnuje se zcela blondýnce, jak jsem si i přál.

V tom barbar objedná rundu sprostého pití, kterou zvedá Hraničář na daleko vyšší úroveň nazairské letité whisky. Přijmu ty panáky s radostí. Henrik je možná pitomec, ale chovat chlapsky se tedy umí, a tak beru jej trochu na milost. "Tak na zdraví, barbare!" Ťuknu si i s ním. Jelikož pálenka grappa (italská slivovice) není úplně top pro můj vytříbený jazyk, zvednu kvalitu ještě výš než Wardd. "Eliso, láhev dobrého attrejského rumu! A ty barde, zahraj ještě hymnu landsknechtů!" Doplatím Marcovi do tolaru, a on zahraje mne, já jej doprovodím mužným chraplákem a pěstí buším bubny do dubové desky velkého stolu. Má nálada i vstřícnost stoupá, evidentně. Možná je to i tím, že se k nám přidal potulný rytíř Nicolas, jenž naplňuje své okolí pokojem, zdá se mi. Představím se mu při ťukání pohárky. Caisy s Nicolasem, toť posila míru u každého stolu. K tomu hymna landsknechtů, no.... jsem více než přátelsky naladěn.


Obrázek


Vnímám to, jak ze mne chce Šermířka něco vytáhnout, ale dělá to tak půvabně, že se ani nebráním. Ona je daleko schopnější zvěd než já. Chce informace, ale nabízí své o sobě. A tomu říkám poctivý obchod. Cítím, jak získává moji přízeň. "V téhle smrduté díře? Ne, nikoliv." Uchechtnu se. "Velmi rád, prošel jsem kraj světa." Přihřeju si svou polívčičku. Je to jako tanec či šermířský souboj, to co mezi námi právě probíhá. Ona udělá šikovný skrytý výpad, a na mne je najít adekvátní protitah. Je to zábavné, alespoň pro mne. "Řekni mi ještě něco o sobě, a objednej si u barda píseň pro radost, zaplatím ji." Mrknu na blondýnku. "Já přijel z Rivie metropole, a můj šéf sídlí právě tam." Utrousím taky pár věcí o sobě.

Půlelfovi jen ukážu rukou volné místo vedle mne. Když se ptá po práci, odtuším stroze: "Mluvím s Dámou, to nevidíš?" Nevěnuji mu žádnou pozornost, když nemá vychování. Opět zcela obrátím svůj zájem na blondýnku, a dá se to tak říct mé nové známé. Někdy v tom čase donese krásná Elisa láhev dvanáctiletého skvělého rumu, plácnu servírku rozšafně po prdelce. A chytím ji za ruku, když chce odcházet. "Další píseň bardova bude pro Tebe Liso, tak si vyber, co tvé srdce rádo." Zakřením se, a pak ji pustím. "A přines si pohárek, dáš si rundu s námi." Rozlívám rum do prázdných pohárků. "Tak do třetí nohy." Zachechtám se vlastnímu vtipu, a dodám. "Může mi někdo objasnit, co je to poctivý dobrodruh, a co poctivá práce? Vždy mi přišlo, že kdo operuje s těmito slovy, moc poctivý nebývá." Ať je to jak chce, slova Půlelfa jsem zaznamenal.

*Rum z Attré, chuť, vůně:
Po otevření na vás čeká zemitě sladká vůně cukrové třtiny a medu s tóny vanilky, dubového dřeva, karamelu a sušeného ovoce.

První doušek tohoto znamenitě vyzrálého rumu přinese chuť sladkého nektaru, karamelu a medu, s výrazným dřevitým nádechem. Zvolna se přidává vanilka, která vás na patře potěší příjemně dlouhým finišem. Nechte ho doznít. A pak si klidně vychutnejte ještě jednu sklenku.


 
Caisy de Malaguena - 29. ledna 2024 12:39
rytkahelene_i46663856.jpg
Roztříštěná pozornost

Wardd, Nicolas, Henrik, Nari + Remigius a Gorsky
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Necuknu, ani nijak neprojevím překvapení z Warddova chování. Svým způsobem to pro mě již bylo naprosto přirozené, přeci jen rok ve společné domácnosti, je rok ve společné domácnosti. Ač ani jeden nemáme k tomu druhému závazky, tak pořád je to pouto, které nezmizí lusknutím prstů. Polibek spokojeně přijmu, a jakmile se Wardd odtáhne, tak se mi na tváři objeví něžný úsměv. Úsměv osobitější, intimnější a vlastně natolik odlišný od mých běžných konverzačních ženských zbraní.
Ehm. Takže kde jsme to byli? Asi jsem se trochu zapomněla.

Ve stejnou chvíli se u našeho stolu objeví Nicolas. Vnímám, že tak nějak přímo oslovuje mě, ale než se stihnu vůbec nadechnout, tak ho ke stolu přizve Henrik i Wardd. Jenom souhlasně kývnu, stejně jsem měla v plánu to samé.
„Přátelé mě už předběhli. Samozřejmě si přisedněte, místa je tu spousta! A co se týče naší společnosti, tak nám poněkud po roce prořídly řady, takže bránit se zkušeným rytířům by byl hřích.“ Zasměju se, když před nás všechny postaví Elisa pohárky. „Pokud tedy přežijete Henrikovi vstupní rituály.“
Následně si k sobě přitáhnu panáka a zvednu ho.
„Přesně tak. Ať je naše znovushledání stejně plodné jako minule.“ Široce se usměju a navážu postupně oční kontakt se všemi stolovníky a kopnu do sebe panáka.
Pobaveně se podívám směrem k Nari. „První setkání s pálenkou? Jo, to bývá opravdu krušné.“ Ráda bych ji přisunula trochu vody, ale bohužel na stole se vyskytuje jen pivo, pálenka, pivo a další panáky. „Ber to tak, že je to lék. Vypálí ti to veškeré nemoci z krku i žaludku.“ Pobaveně se zasměju. „A za chvíli to odezní, neboj.“

Velice ráda bych se vrátila k Remigiovi, ale kolem stolu se prostě děje až moc věcí. Ne, měla bych se koncentrovat a zkusit z toho člověka vytáhnout, proč jsme ho původně tak moc zaujali. Jenže ale jak na něj? Optimálně ho prostě rozhovořit, tak aby byl ochotný sdělit detaily sám ze své vůle.
„A co takový bývalý Ellanderský voják teď dělá… Toulá se po světě? Nebo jste našel kotviště tady v Rivii či přímo v místní malebné vesnici?“ Nahodím prostou otázku a rychle ji doplním vlastní odpovědí a poodkryju trošinku více ze své vlastní osobnosti, aby se nezdálo, že chci jen sprostě vyzvídat.
„Upřímně, Rivie je za mě skvělé místo. Rozmanité a ne tak upjaté, jako některé jiné krajiny.“ Zamyslím se nad svoji vlastní odpovědí. „Hmmm… Vlastně to mi připomíná, že dříve jsem se nazývala spíše cestovatelkou, než šermířkou. Třeba mi poradíte nějaká místa, která nesmím v budoucnu minout a ke svému původnímu povolání se vrátím.“ Krátce se usměju.

Ale než dostanu jakoukoliv sebemenší odpověď, tak se k našemu stolu vrátí půlelf, který nás opustil, ještě dříve, než jsme si stihli objednat první pití. A také ten samý půlelf, na kterého upozorňoval Remigius. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Očividně.
Půlelf nás všechny naprosto ignoruje a konverzaci zahajuje čistě s Remigiusem. Pouze nad tím tázavě zvednu obočí, ale nijak to nekomentuju. Další věta mě vnitřně naprosto pobaví. Tak já tady vymýšlím skryté taktiky, jak nenápadně z Remigia vytáhnout jakékoliv informace o nabídce, kterou nám prozatím zatajuje a tohle to špičaté ucho prostě přijde a zeptá se. Asi svoje činy zbytečně překombinovávám. Nojo, ženská.
Založím si ruce na prsou a s úsměvem na rtech čekám na Remigiovu reakci.
 
Laui - 28. ledna 2024 21:16
laui27147.jpg

Rozhovor u stolu



Thorm
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"


Thorm řekl, že momentálně žádnou práci nemá, takže je na tom stejně jako já. Ale než jsem stihla nad něčím uvažovat, navrhl mi spolupráci. Konkrétně abych začala s ním lovit zvěřinu a přísady pro alchymisty. Polknu sousto a chvilku se mu dívám do očí. V hlavě se mi to pere. Na jednu stranu je to skvělý nápad, ve dvou by jsme mohli vydělat víc. Na druhou stranu ho neznám a možná je to nějaký kretén co mě okrade a nebo zabije. A možná něco ještě horšího.

Po chvilce co se mu bez mrknutí dívám do očí, odpovím.
"Ano umím lovit, taky mi napadlo prodávat zvěřinu ... ale ... i kdybych ulovila jelena nebo divočáka ... neodtáhla bych ho. Tolik masa bych neunesla tak jsem to ani nezvažovala. A králíky ... to jsem ... no to se nedá zabít, když se jim podíváš do těch jejich očiček ..." Zaseknu se protože si uvědomím, že jsem se malinko nechala unést. "... ehm ... a nevyznám se do alchymie, takže ani netuším co přesně potřebují. Ale ... jestli potřebuješ s něčím pomoct, tak mám akorát pár dní volna, takže bych si na tebe mohla najít čas."

Usměju se na něj pobaveně, protože myslím, že oba dva víme co jsem zač a že mám hromadu času, celý život času.
"Tak co přesně navrhuješ? Máš nějaký plán? A bydlíš tady někde, nebo si pronajímáš pokoj v tomhle zapadákově?"
Dám si pořádné sousto masa do pusy a řeknu jen tak jakoby mimochodem. "Mám žízeň, to maso jde krkem dost těžko." Bokem se podívám na Thorma, jestli mi objedná něco k pití. Uvidíme jestli z něj ještě něco můžu vytáhnout. Rozhodně nejsem taková, že bych lidi využívala to ne, ale drobné za pití ještě nikomu neublížilo.

Pohled mi ujede na jeho paže. Ty svaly ... ah.
 
Thorm - 27. ledna 2024 20:47
img_20240412_16473983649619.jpg
Rozhovor u stolu a nabídka

Laui řekne že pochází z malé vesničky pod horami kterou asi napadli a srovnali se zemí, netuším proč a nemyslím si že by se dívce o tom chtělo mluvit. Také to mohla být nějaká nákaza, ale jsem překvapený že to bere docela dobře. Také je poněkud naivní pokud jsem se totiž něco u těch ocasů v obchodním domě naučil tak to že obchodování není snadné. Bude muset čelit zavedeným obchodníkům pokud si ten obchod vůbec otevře protože sběrem hub, bylin a kůry si moc nevydělá.
Ne vždy tu bude někdo kdo se nad ní slituje ...
Co se týká mně neměl jsem přehnané nároky, stačilo aby moje mzda pokryla mé výdaje, slyšel jsem často že kdybych se uměl lépe chovat vydělal bych si víc. Ale také by to znamenalo víc problému, nemluvě o tom že jsem sem necestoval abych se zde pachtil po něčem tak pomíjivém jako je bohatství a moc.
„No zní to době, ale není to moc krátké? Co se týká mně tak zatím žádnou práci nemám ...“
Rozhlédnu se a uvažuji jestli jí to mám skutečně nabídnout, nic teď nemám a vyděláme na tom oba, tedy pokud to přijme a nebude si myslet že mám postranní úmysly.
Jistě několikrát se mi vybavilo jak jí ve vaně drbu mýdlem, ale tuhle představu jsem vždy zahnal.
„Mám takový návrh pokud ho přijmeš, myslím si že by jsi vydělala víc kdyby jsi prodávala i zvěřinu nebo přísady pro alchymisty. Vím že tohle překračuje možnost sběru a tady bych ti chtěl pomoct já, vydělaly bychom na tom oba ... myslím peníze,“
Dodám aby Laui nečekala něco jiného,a sleduji jak se dívka vyjádří. Z mého výrazu může poznat že to myslím upřímně dívám se jí do očí případně na ty obrazce na čele, pokud to Laui přijme a my to správně uchopíme tak bude moci udělat něco se svým vzhledem aby vypadala jako obchodnice a ne jako žebračka.
Ale tohle jí zatím neřeknu protože nechce slyšet kázání, proč to dělám? Protože je mi jí asi líto jako Nicolasovi a chci jí pomoct tím co umím. Navíc čeká mně boj, dobré jídlo a příjemná společnost milé dívky.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.077246189117432 sekund

na začátek stránky