Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Reed III 
Družina
| |||
 | Rozhovor u stolu Thorm jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" Thorm řekl, že momentálně žádnou práci nemá, takže je na tom stejně jako já. Ale než jsem stihla nad něčím uvažovat, navrhl mi spolupráci. Konkrétně abych začala s ním lovit zvěřinu a přísady pro alchymisty. Polknu sousto a chvilku se mu dívám do očí. V hlavě se mi to pere. Na jednu stranu je to skvělý nápad, ve dvou by jsme mohli vydělat víc. Na druhou stranu ho neznám a možná je to nějaký kretén co mě okrade a nebo zabije. A možná něco ještě horšího. Po chvilce co se mu bez mrknutí dívám do očí, odpovím. "Ano umím lovit, taky mi napadlo prodávat zvěřinu ... ale ... i kdybych ulovila jelena nebo divočáka ... neodtáhla bych ho. Tolik masa bych neunesla tak jsem to ani nezvažovala. A králíky ... to jsem ... no to se nedá zabít, když se jim podíváš do těch jejich očiček ..." Zaseknu se protože si uvědomím, že jsem se malinko nechala unést. "... ehm ... a nevyznám se do alchymie, takže ani netuším co přesně potřebují. Ale ... jestli potřebuješ s něčím pomoct, tak mám akorát pár dní volna, takže bych si na tebe mohla najít čas." Usměju se na něj pobaveně, protože myslím, že oba dva víme co jsem zač a že mám hromadu času, celý život času. "Tak co přesně navrhuješ? Máš nějaký plán? A bydlíš tady někde, nebo si pronajímáš pokoj v tomhle zapadákově?" Dám si pořádné sousto masa do pusy a řeknu jen tak jakoby mimochodem. "Mám žízeň, to maso jde krkem dost těžko." Bokem se podívám na Thorma, jestli mi objedná něco k pití. Uvidíme jestli z něj ještě něco můžu vytáhnout. Rozhodně nejsem taková, že bych lidi využívala to ne, ale drobné za pití ještě nikomu neublížilo. Pohled mi ujede na jeho paže. Ty svaly ... ah. | ||
| |||
 | Rozhovor u stolu a nabídka Laui řekne že pochází z malé vesničky pod horami kterou asi napadli a srovnali se zemí, netuším proč a nemyslím si že by se dívce o tom chtělo mluvit. Také to mohla být nějaká nákaza, ale jsem překvapený že to bere docela dobře. Také je poněkud naivní pokud jsem se totiž něco u těch ocasů v obchodním domě naučil tak to že obchodování není snadné. Bude muset čelit zavedeným obchodníkům pokud si ten obchod vůbec otevře protože sběrem hub, bylin a kůry si moc nevydělá. Ne vždy tu bude někdo kdo se nad ní slituje ... Co se týká mně neměl jsem přehnané nároky, stačilo aby moje mzda pokryla mé výdaje, slyšel jsem často že kdybych se uměl lépe chovat vydělal bych si víc. Ale také by to znamenalo víc problému, nemluvě o tom že jsem sem necestoval abych se zde pachtil po něčem tak pomíjivém jako je bohatství a moc. „No zní to době, ale není to moc krátké? Co se týká mně tak zatím žádnou práci nemám ...“ Rozhlédnu se a uvažuji jestli jí to mám skutečně nabídnout, nic teď nemám a vyděláme na tom oba, tedy pokud to přijme a nebude si myslet že mám postranní úmysly. Jistě několikrát se mi vybavilo jak jí ve vaně drbu mýdlem, ale tuhle představu jsem vždy zahnal. „Mám takový návrh pokud ho přijmeš, myslím si že by jsi vydělala víc kdyby jsi prodávala i zvěřinu nebo přísady pro alchymisty. Vím že tohle překračuje možnost sběru a tady bych ti chtěl pomoct já, vydělaly bychom na tom oba ... myslím peníze,“ Dodám aby Laui nečekala něco jiného,a sleduji jak se dívka vyjádří. Z mého výrazu může poznat že to myslím upřímně dívám se jí do očí případně na ty obrazce na čele, pokud to Laui přijme a my to správně uchopíme tak bude moci udělat něco se svým vzhledem aby vypadala jako obchodnice a ne jako žebračka. Ale tohle jí zatím neřeknu protože nechce slyšet kázání, proč to dělám? Protože je mi jí asi líto jako Nicolasovi a chci jí pomoct tím co umím. Navíc čeká mně boj, dobré jídlo a příjemná společnost milé dívky. | ||
| |||
| Rozhovor s pěkným chlapem Thorm jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" Co Nicolas opustil stůl tak sebou vzal i tu zvláštní příjemnou auru, nebo atmosféru. Něco kolem něj bylo, takový pocit. Kdysi jsem něco podobného cítila, když byl nablízku můj otec. Ale když se podívám nalevo, sedí tam Thorm, mocný hezký chlap s dlouhými vlasy, bojovník, žoldák, zabiják. Přesně můj typ. Kdysi jsem se s takovým stýkala. Až na to, že nebyl mocný, byl hubený, nebyl hezký, měl hrozně moc pupínků, nebyl zabiják ale rolník. Byl nízký a měl hrozně velké přední zuby takže když mluvil tak šišlal. Ale byl hodný a nosil mi květiny z louky. Hrozně moc se do mě zabouchl a pokaždé když jsme byli venku, tak mě chtěl políbit. Nikdy jsem mu polibek nedala .... teď je mrtvý a já si často vyčítám, že jsem mu mohla tu pusu dát. Možná by umřel o malý kousek šťastnější. Jestli se něco takového vůbec dá. Zaženu vzpomínku a zasněně se podívám na Thorma když mluví. "Pocházíš z hor? Já taky. Malá vesnička pod horami, už existuje jenom v mém srdci, ale je dobré potkat někoho co má rád hory. Takže jsi dobrodruh? Já ... se motám sem a tam, mám vlastní podnikání. Sbírám věci, v lese a tak a prodávám to. Pomalu se to rozbíhá a za pár týdnu budu mít tolik zlata, že si otevřu vlastní obchod ve městě. Bude se jmenovat ... NejLaui. Co na to říkáš?" Podívala jsem se směrem kam odešel Nicolas a uviděla jsem plný stůl lidí. Něco mi na nich nesedělo. Myslím, že to bylo tím, že se k sobě vůbec nehodili. Většinou když vidíte skupinku lidí, tak vypadají stejně. Obchodníci vypadají jako obchodníci, vojáci jako vojáci, grázlové jako grázlové a žebráci jako ... já. Ale u toho stolu se slili všichni do kupy. Zvláštní. Rychle se otočím zpátky k Thormovi a ještě se zeptám. "Kam máš teď namířeno, máš nějakou práci?" Vypadá, že má něco rozdělaného. Možná někoho loví, nebo hledá poklad, nebo jde zachránit hezké holky v nesnázích. Možná kdybych na něj hezky zamrkala a zvodně se usmála, tak by by dal část z lupu. A nebo by si přestal hlídat ten měšec a ten by pak změnil majitele.... Ah ne, přestaň myslet na takové věci. Ty nejsi ubohá zlodějka, jsi obchodnice a hrdá ženská! Musím se už postavit na nohy, protože mě ta bída mění a nelíbí se mi jakým směrem. | ||
| |||
| Sami u stolu Nicolas po určité době odejde, nevěřím že to je na chvíli jak říkal asi nám chce nechat prostor aby to nevypadalo že na nás dohlíží. „Myslím si že ne.“odpovím a to že nám chtěl nechat prostor nedodávám. jenomže já nevím o čem se mám bavit aby se jí to nedotklo ,o tom proč je tak hubená? Nebo co vlastně dělá? Nebo co znamená ten znak na jejím čele? A potom to rozsekne Laui a já chvíli přemýšlím nad její otázkou. „Ano zde by to tak nejspíš nazvali, ale ... nevím, já nepodceňuji sílu peněz, ale ty jsou timimo obydlená místa k ničemu. Já jsem z Creydenu ze severních hornatých oblastní kde je půda věčně zmrzlá, vydal jsem se získat zkušenosti a poznat i jiná místa. A co děláš ty?“ Nechci dívku zaplavit otázkami na které by nejspíš nerada odpovídala, možná později až se rozvine konverzace. | ||
| |||
 | Škrábání brambor Gorsky a Remigius jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" 21.červen, středa, letní slunovrat kolem poledne, jasno, slunečno, příjemně teplo Dobře jsem udělal že jsem zašel za Fabiem, tenhle chlápek moc dobře ví co dělá. Když pan starosta vysvětluje, že se do kuchyně nehodím tak pouze chápavě přikyvuji. Vlastně jsem docela rád, manuální práce se sice neštítím ale když můžu tak se jí rád vyhnu. Přirozeně přijde na řadu mé představení. „Mé jméno je třeba… Gorsky.“ Pokloním jemně hlavou. „No víte pane, i když říkáte se do kuchyně nehodím tak dokáži dost dobře vařit. Dokážu i dobře připravit nápoje. Vždycky do jídla přidám speciální ingredienci a jsem tak dobrý, že pokud někdo pojí můj pokrm tak již nikdy nemá chuť cokoliv jiného okusit. Nebo také třeba dokáži vyrobit léky, které po administraci vyléčí pacienta tak dokonale, že již nikdy nebude stonat. Jsem prostě takový dobrák co rád za případný peníz pomůže komukoliv kdo se ocitne v nějaké nesnázi.“ Usměji se lehce. Snad to bude prozatím stačit. Symbolicky si loknu nabídnuté medoviny. Né že bych neměl rád alkohol, ale kdo ví co vůbec v těch co v těch chcankách může být. Pozorně poslechnu pana starostu a hostinského v jedné osobě, a opatrně se otočím k velkému stolu, u kterého jsem předtím seděl. „Rozumím.“ Odpovím tiše. „Dal bych si obyčejnou polévku s chlebem“. Chvilku nenápadně postávám u baru a popijím medovinu a přemýšlím co dál. Nakonec se ale vrátím k velkému stolu, kde je velmi živo. Zřejmě se tu něco slaví. Opatrně si prohlédnu osazenstvo, hodně různorodá sestava ale nejvíc mě momentálně zajímá ten žoldnéř. Vypadá že umí zabíjet, asi to bude veterán nespočtu kampaní. „Neměl byste vedle sebe náhodou volné místo?“ zeptám se jej. „Slyšel jsem že prý víte kde by poctivý dobrodruh mohl najít slušnou práci…“ Nejprve vyčkám jeho reakce, než si přisednu. Třeba někomu s přísedících bude vadit že si k nim znovu přisedne špičaté ucho. | ||
| |||
 | Otázky na tělo? Wardd, Caisy, Henrik, Nicolas, okrajově Gorsky a Remigius jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" 21.červen, středa, letní slunovrat kolem poledne, jasno, slunečno, příjemně teplo
| ||
| |||
 | Rozjezdy pro hvězdy Caisy, Nari, Henrik, Nicolas a další, okrajově Gorsky a Remigius jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" 21.červen, středa, letní slunovrat kolem poledne, jasno, slunečno, příjemně teplo Tiše jím, bez toho, že bych měl nutkání vstupovat do konverzace. Vyhovuje mi to tak. Pozorovat děj ze skrytu, toť má přirozenost. Většinu času pečlivě sleduju Remigia. Chce nám cosi nabídnout, ale nesdělí to, pokud jej nepřesvědčíme, že jsme ti praví. Má bystré oči, bude to velmi chytrý chlapík. Nic tuctového to určitě nebude, cítím to. Rozhovor kolem stolu se ale spíše zauzluje, než aby směřoval k rozuzlení.
Když objednává Henrik panáky, dodám: "Nazairskou whisky, pokud máte." Takové lehké přátelské gesto spolubojovníkovi, malá vzpomínka na jeho domov nikdy nezaškodí. Elisa potvrdí, že zásobeni jsou, tak přeobjednám obyčejnou pálenku na kvalitní osmiletou whisky, rozdíl v ceně uhradím já. Elisa donese, a já chopím se pohárku: "Tak na srdci ať je nám lehko, a měšce ať nás tíží!" Až bude upito, objednám další rundu whisky za sebe. S dobrými věcmi netřeba šetřit. | ||
| |||
 | Polední rozjezdy Wardd, Caisy, Nari, Remigius, Nicolas a ostatní v doslechu jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" 21.červen, středa, letní slunovrat před polednem, jasno, slunečno, příjemně teplo Dobře. Donesla se ke mě slova, vlastně slovo Remigiuse a náš hovor vlastně skončil dřív než mohl začít. A já se tak dál věnoval důležitějším věcem. Jako je skutečná společnost u tohoto stolu, masitá žebírka co mi právě ujídá Caisy a po chvíli i Nari a mě se na tváři objevil upřímný úsměv. Hřeje mě u srdce že se mnou takto někdo hoduje. Může to být tak důkaz, že i ta malá Nari má dobré srdce. A jak spokojeně brumlá když se do žebírka pustila. A já vím co se sluší a patří dál. Očima hledám Elisu a jakmile je alespoň trochu v doslechu, hlásím se hlasitě o slovo abych ukázal prázdný korbel. A k tomu si přisadil. Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe a pohled mi padá z jednoho na druhého. Wardd, Caisy, Nari, ten chlap Remigius? Já. "Pět pálenek!" Ozvu se nahlas abych objednal k tomu pivu. V tom se otočím ke společnosti aby mi pohled padl na muže co žádá o přisednutí a představí se jako Nicolas a vezme si slovo. "Vem místo u stolu Nicolasi!" Jeho slova mi radost udělala. A já tak rychle křičím za Elis. "Pálenek šest!" Musím mluvit nahlas, aby mě přece slyšela. A než by člověk řekl švec, bylo to všechno na stole. Ta Elis krucipísek umí! Postavím pálenku před každého u stolu i Nicolase a Remigiuse. Remigiuse... Je to prostě slušnost jej neignorovat. Vezmu pálenku abych si byť jen na malou chvíli vzal slovo. "Přátelé, na zdraví a naše shledání!" S těmito slovy o shledání mi pohled padne především na Wardda a Caisy. Abych na nic nečekal a prohnal ji hrdlem. | ||
| |||
| CO? Thorm jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" Nicolas se najednou zvedl a odešel od stolu. Ale moje houby se mu líbili, takže jsem ráda. Dneska jsem si dobře vydělala a ještě budu mít plné břicho. Jsem spokojena, ale stejně se ještě s plnou pusou podívám na Thorma, který si přisedl a zeptám se. "Řekla jsem něco?" Doufám, že jsem Nicolasa neurazila nebo tak. Pak si dám za další lžíci guláše do pusy a zadívám se na něj. Je opravdu moc hezký, zajímalo by mě čím se živí. "A co ty? Co děláš? Jsi žoldák?" | ||
| |||
 | Ponechání prostoru mladým Laui, Thorm, Caisy a ostatní u Velkého stolu jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí" 21.červen, středa, letní slunovrat kolem poledne, jasno, slunečno, příjemně teplo Ačkoliv jsem se na svou přirozenost vyloženě rozhovořil, odpovědí je mi víceméně mlčení, a zvuky Lauino hltání oběda. Přitom když byli jen spolu, hovor mezi nimi plynul více než plynně, toho jsem si nemohl nevšimnout. Jsou oba mladí, a já už nesu pár křížků desetiletí. V tichosti vstřebám zprávu o tom, že Laui trochu vařit umí. Na to konstatování jen prostě přikývnu. Přitom čistím houby, když mám hotovo uložím houby a bylinky do dvou plátěných pytlíků, a ty vložím do sedlových brašen. Hodím ořezky hub do prázdného talíře, brašny přehodím přes rameno, a řku: "Na chvíli si odskočím." Nespecifikuje, kam přesně odcházím.
| ||
