Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 152
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 27. května 2024 12:04Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:07Caisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:40Remigius
 Postava Thorm je onlineThorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 27. května 2024 12:51Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:40Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 27. května 2024 14:40Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 27. května 2024 12:26Isolde
 
Laui - 27. ledna 2024 14:36
laui27147.jpg

Rozhovor s pěkným chlapem



Thorm
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"


Co Nicolas opustil stůl tak sebou vzal i tu zvláštní příjemnou auru, nebo atmosféru. Něco kolem něj bylo, takový pocit. Kdysi jsem něco podobného cítila, když byl nablízku můj otec. Ale když se podívám nalevo, sedí tam Thorm, mocný hezký chlap s dlouhými vlasy, bojovník, žoldák, zabiják. Přesně můj typ. Kdysi jsem se s takovým stýkala. Až na to, že nebyl mocný, byl hubený, nebyl hezký, měl hrozně moc pupínků, nebyl zabiják ale rolník. Byl nízký a měl hrozně velké přední zuby takže když mluvil tak šišlal. Ale byl hodný a nosil mi květiny z louky. Hrozně moc se do mě zabouchl a pokaždé když jsme byli venku, tak mě chtěl políbit. Nikdy jsem mu polibek nedala .... teď je mrtvý a já si často vyčítám, že jsem mu mohla tu pusu dát. Možná by umřel o malý kousek šťastnější. Jestli se něco takového vůbec dá.

Zaženu vzpomínku a zasněně se podívám na Thorma když mluví.
"Pocházíš z hor? Já taky. Malá vesnička pod horami, už existuje jenom v mém srdci, ale je dobré potkat někoho co má rád hory. Takže jsi dobrodruh? Já ... se motám sem a tam, mám vlastní podnikání. Sbírám věci, v lese a tak a prodávám to. Pomalu se to rozbíhá a za pár týdnu budu mít tolik zlata, že si otevřu vlastní obchod ve městě. Bude se jmenovat ... NejLaui. Co na to říkáš?"

Podívala jsem se směrem kam odešel Nicolas a uviděla jsem plný stůl lidí. Něco mi na nich nesedělo. Myslím, že to bylo tím, že se k sobě vůbec nehodili. Většinou když vidíte skupinku lidí, tak vypadají stejně. Obchodníci vypadají jako obchodníci, vojáci jako vojáci, grázlové jako grázlové a žebráci jako ... já. Ale u toho stolu se slili všichni do kupy. Zvláštní.

Rychle se otočím zpátky k Thormovi a ještě se zeptám.
"Kam máš teď namířeno, máš nějakou práci?" Vypadá, že má něco rozdělaného. Možná někoho loví, nebo hledá poklad, nebo jde zachránit hezké holky v nesnázích. Možná kdybych na něj hezky zamrkala a zvodně se usmála, tak by by dal část z lupu. A nebo by si přestal hlídat ten měšec a ten by pak změnil majitele....
Ah ne, přestaň myslet na takové věci. Ty nejsi ubohá zlodějka, jsi obchodnice a hrdá ženská!
Musím se už postavit na nohy, protože mě ta bída mění a nelíbí se mi jakým směrem.
 
Thorm - 27. ledna 2024 13:05
img_20240412_16473983649619.jpg
Sami u stolu

Nicolas po určité době odejde, nevěřím že to je na chvíli jak říkal asi nám chce nechat prostor aby to nevypadalo že na nás dohlíží.
„Myslím si že ne.“odpovím a to že nám chtěl nechat prostor nedodávám. jenomže já nevím o čem se mám bavit aby se jí to nedotklo ,o tom proč je tak hubená? Nebo co vlastně dělá? Nebo co znamená ten znak na jejím čele? A potom to rozsekne Laui a já chvíli přemýšlím nad její otázkou.
„Ano zde by to tak nejspíš nazvali, ale ... nevím, já nepodceňuji sílu peněz, ale ty jsou timimo obydlená místa k ničemu. Já jsem z Creydenu ze severních hornatých oblastní kde je půda věčně zmrzlá, vydal jsem se získat zkušenosti a poznat i jiná místa. A co děláš ty?“
Nechci dívku zaplavit otázkami na které by nejspíš nerada odpovídala, možná později až se rozvine konverzace.
 
Gorsky - 27. ledna 2024 00:47
orez9674.jpg

Škrábání brambor


Gorsky a Remigius
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Dobře jsem udělal že jsem zašel za Fabiem, tenhle chlápek moc dobře ví co dělá. Když pan starosta vysvětluje, že se do kuchyně nehodím tak pouze chápavě přikyvuji. Vlastně jsem docela rád, manuální práce se sice neštítím ale když můžu tak se jí rád vyhnu.
Přirozeně přijde na řadu mé představení. „Mé jméno je třeba… Gorsky.“ Pokloním jemně hlavou. „No víte pane, i když říkáte se do kuchyně nehodím tak dokáži dost dobře vařit. Dokážu i dobře připravit nápoje. Vždycky do jídla přidám speciální ingredienci a jsem tak dobrý, že pokud někdo pojí můj pokrm tak již nikdy nemá chuť cokoliv jiného okusit. Nebo také třeba dokáži vyrobit léky, které po administraci vyléčí pacienta tak dokonale, že již nikdy nebude stonat. Jsem prostě takový dobrák co rád za případný peníz pomůže komukoliv kdo se ocitne v nějaké nesnázi.“ Usměji se lehce. Snad to bude prozatím stačit.

Symbolicky si loknu nabídnuté medoviny. Né že bych neměl rád alkohol, ale kdo ví co vůbec v těch co v těch chcankách může být. Pozorně poslechnu pana starostu a hostinského v jedné osobě, a opatrně se otočím k velkému stolu, u kterého jsem předtím seděl.

„Rozumím.“ Odpovím tiše. „Dal bych si obyčejnou polévku s chlebem“. Chvilku nenápadně postávám u baru a popijím medovinu a přemýšlím co dál. Nakonec se ale vrátím k velkému stolu, kde je velmi živo. Zřejmě se tu něco slaví.

Opatrně si prohlédnu osazenstvo, hodně různorodá sestava ale nejvíc mě momentálně zajímá ten žoldnéř. Vypadá že umí zabíjet, asi to bude veterán nespočtu kampaní. „Neměl byste vedle sebe náhodou volné místo?“ zeptám se jej. „Slyšel jsem že prý víte kde by poctivý dobrodruh mohl najít slušnou práci…“ Nejprve vyčkám jeho reakce, než si přisednu. Třeba někomu s přísedících bude vadit že si k nim znovu přisedne špičaté ucho.
 
Nari - 26. ledna 2024 22:11
nariuvdo137.jpg

Otázky na tělo?



Wardd, Caisy, Henrik, Nicolas,
okrajově Gorsky a Remigius
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo



"Žebíka," zahuhlala jsem, zatímco jsem dál žužlala kost od žebírek. Musela jsem být upřímná, kdybych nebyla plná, asi bych se neudržela a snědla vše, co měl pan Henrik na talíři. Takhle jsem jen žužlala kost a užívala si té chvíle. Dokonce i toho, jak mne pan Wardd sledoval, když jsem jedla Katův šleh. Sice jsem trochu znejistěla, když mne chytil za zátylek a snad i sebou trochu cukla, když jsem ucítila jeho hrubý palec jak setřel slzu z ostrého jídla, ale když se naše oči setkali, viděla jsem něco, co jsem moc neznala. Něco, co jsem nedokázala plně zařadit, ale zároveň mě to něco uklidňovalo a dávalo mi to pocit bezpečí, který jsem necítila už dlouhá léta. Jestli vůbec.

"Mhmh," zavrtím zamítavě hlavou, když se mne pan Wardd zeptá, jestli umím číst. U zpěvu se však zarazím. Nikdy jsem moc nezpívala, hlavně proto, že neznám žádné písně. Spíše jsem si jen pobrukovala, to co jsem slyšela, co mne napadlo. "Neměla jsem možnost vyzkoušet, pane Wardde," odpovím tiše, popravdě a trochu smutně se pousměji. Je pravda, že teď mi do zpěvu bylo a kdybych nějakou píseň znala, možná bych ji i pěla. Cítila jsem se tak, jako ještě nikdy. Šťastně a v bezpečí.

Když přede mnou přistál malý kalíšek s pálenkou, zvědavě jsem jej vzala do ruky a opatrně přičichla. A hned zkrabatila tvář, jak to mému nosu moc nelahodilo. Ostrá vůně pálila v nose a nedělala mi moc dobře, ale když jsem viděla jak ji pan Wardd a pan Henrik do sebe obrátili, jen jsem tiše polkla. Pak jsem se nadechla, pomalu vydechla a kalíšek do sebe obrátila. Upřímně, nedokážu popsat, jak jsem se tvářila. Určitě ze mě vyšlo něco jako "Bhaah" nebo snad i "Blaah" možná i dokonce "Brrr". A myslím, že jsem řekla i něco jako "Fuj". Každopádně jsem cítila jak se mi rozpalují tváře, pálí v krku snad až do žaludku a začíná se mi motat hlava. A to jsem prosím seděla. Když pak přistála druhá runda, dívala jsem se na kalíšek veskrze nedůvěřivě. Nakonec jsem ho od sebe odsunula a spíše si přitáhla druhý korbelík piva, který mi pan Wardd objednal. To svlažení pivem bylo navýsost příjemné. Netušila jsem, co se to se mnou dělo, ale příjemně se mi motala hlava a kdybych znala slova, asi bych si začala zpívat, takhle jsem si alespoň broukala jednu písničku, kterou jsem kdysi někde slyšela.


 
Wardd - 26. ledna 2024 15:51
hrandrs2_i5328.jpg

Rozjezdy pro hvězdy



Caisy, Nari, Henrik, Nicolas a další,
okrajově Gorsky a Remigius
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Tiše jím, bez toho, že bych měl nutkání vstupovat do konverzace. Vyhovuje mi to tak. Pozorovat děj ze skrytu, toť má přirozenost. Většinu času pečlivě sleduju Remigia. Chce nám cosi nabídnout, ale nesdělí to, pokud jej nepřesvědčíme, že jsme ti praví. Má bystré oči, bude to velmi chytrý chlapík. Nic tuctového to určitě nebude, cítím to. Rozhovor kolem stolu se ale spíše zauzluje, než aby směřoval k rozuzlení.

Když Remigius upozorní, že nám chybí někdo do stínu, jen konstatuje holý fakt. Žel barbar s Caisy to pochopí trochu z zcestně. Ellanderský upozorňuje na Půlelfa u baru. Sjedu dotyčného (Gorsky) pohledem. Zatím nemám názor, zda by byl posilou, či problémem.

Uchechtnu se, když Henrik doplní můj výčet dobrých věcí života. "Jo, někdy při ohni určitě přijde vhodnější chvíle." Příjmu barbarův návrh obsáhlejšího popisu jeho anabáze. Zakřením se ještě víc, když šmahem odmítne něco, co ještě neslyšel. Typický Henrik.

Jacqueline, zdá se pořád visí v blondýnce, jak zabodlá dýka. Chytím Caisy za zátylek svou mozolnatou rukou, a přejedu jí láskyplně palcem po jizvě, kterou tam ta temerijská výstřední čubka úmyslně zanechala. Zrovna, když mi pokládá svou štíhlou ruku na předloktí. Situace k tomu přímo vybízí, a já se nebráním uskutečnit k čemu volá postoj našich těl. Políbím ji. Na rty, a pak i na jizvu, která z mého pohledu zdobí její sličnou tvář.
Okolí je mi zcela u prdele.

Nari se překvapením z náhlého nášupu rozzáří její veliké oči, za nimiž svítí dobro a dívčí naivita. Ten pohled mne obměkčil. Cítím v nitru chuť a ochotu jí chránit, a postarat se o to, aby byla přínosem. Nejen pro nás, ale i pro sebe, a pro svět. Zkrátka, aby její život za něco stál. Usměju se na ní. Tak tak, že ji taky nepolíbím. Její panenské oči, čisté a průzračné lákají zkušeného muže, kterým jsem já, jako rozvíjející poupě. Růžička jež volá po tom, aby ji někdo utrhl. Leč jsem si dobře vědom, že jakmile se to stane, její panenství přestane krášlit její pohled i osobnost.

Chvilku sleduji, jak se Nari pere s ostrým jídlem, i s pivem. Je to milé, a zábavné. Naše oči se opět potkají, a já se vykoupu v jejích velkých očích, jak v tůni. Vážně mne těší ji sledovat, při čemkoliv. Částečně si uvědomuji, že tohle dívka brzy vycítí, a může se pokusit toho i zneužít. Ale je mi to fuk.
Když ji z Katova šlehu vytrysknou slzy, chytím i ji za zátylek svou silnou rukou, a palcem ji slzičky setřu. A jako vždy, seru na to, co si o tom okolí pomyslí. Pak tu a tam se zájmem sleduju jak žužlá žebírko. Každý pohyb její tváře, jejích úst. Poslouchám i její tichý, melodický hlas. "Řekni Nari, umíš číst, či zpívat?" Zeptám se jí zdánlivě náhodnou otázkou. Dobře se na ní kouká, i jí poslouchá. Uklidňuje mne to. Pokud umí zpivat, zavolám sem barda, aby ji doprovodil, a ona nám něco zazpívala. Zdá se je rozhodnuto, vezmeme ji sebou.

Dám ostatním ještě chvíli, pak vezmu případně Remigia ven, a promluvíme si mezi čtyřma očima. Pokud se ukáže velký stůl nezpůsobilým, najdu jiné vhodné místo, i okolnosti. Zajímá mne návrh, se kterým evidentně Žoldák přichází.

Po příchodu Nicolase jen výmluvně ukážu na volné místo vedle mne. "Wardd, Hraničář. Na zlo narážíme pořád, takže zájem by byl Nicolasi." Víc netřeba dodávat. Vytáhnu si dýmku, nacpu ji, a mávnu na Elisu pro další pivo. Za okamžik zavoní kolem mne attrijský tabák dobře ovoněný nazairskou whisky. Udělám si pohodlí, poslouchaje bardovu hru, která naplňuje sál.


Obrázek


Když objednává Henrik panáky, dodám: "Nazairskou whisky, pokud máte." Takové lehké přátelské gesto spolubojovníkovi, malá vzpomínka na jeho domov nikdy nezaškodí. Elisa potvrdí, že zásobeni jsou, tak přeobjednám obyčejnou pálenku na kvalitní osmiletou whisky, rozdíl v ceně uhradím já. Elisa donese, a já chopím se pohárku: "Tak na srdci ať je nám lehko, a měšce ať nás tíží!" Až bude upito, objednám další rundu whisky za sebe. S dobrými věcmi netřeba šetřit.


pozn.:
Attré je jižní marka Cintry, je spojnicí jižních a severních zemí,
kulturní a přírodní předobraz Attré je Karibik 16-17.tého století



 
Henrik - 25. ledna 2024 21:02
aquaman_2016_movie_poster_by_edaba7_d9fhensfullview599.jpg

Polední rozjezdy


Wardd, Caisy, Nari, Remigius, Nicolas a ostatní v doslechu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Dobře. Donesla se ke mě slova, vlastně slovo Remigiuse a náš hovor vlastně skončil dřív než mohl začít. A já se tak dál věnoval důležitějším věcem. Jako je skutečná společnost u tohoto stolu, masitá žebírka co mi právě ujídá Caisy a po chvíli i Nari a mě se na tváři objevil upřímný úsměv. Hřeje mě u srdce že se mnou takto někdo hoduje. Může to být tak důkaz, že i ta malá Nari má dobré srdce. A jak spokojeně brumlá když se do žebírka pustila. A já vím co se sluší a patří dál.

Očima hledám Elisu a jakmile je alespoň trochu v doslechu, hlásím se hlasitě o slovo abych ukázal prázdný korbel. A k tomu si přisadil. Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe a pohled mi padá z jednoho na druhého. Wardd, Caisy, Nari, ten chlap Remigius? Já. "Pět pálenek!" Ozvu se nahlas abych objednal k tomu pivu.

V tom se otočím ke společnosti aby mi pohled padl na muže co žádá o přisednutí a představí se jako Nicolas a vezme si slovo. "Vem místo u stolu Nicolasi!" Jeho slova mi radost udělala. A já tak rychle křičím za Elis. "Pálenek šest!" Musím mluvit nahlas, aby mě přece slyšela.

A než by člověk řekl švec, bylo to všechno na stole. Ta Elis krucipísek umí! Postavím pálenku před každého u stolu i Nicolase a Remigiuse. Remigiuse... Je to prostě slušnost jej neignorovat. Vezmu pálenku abych si byť jen na malou chvíli vzal slovo. "Přátelé, na zdraví a naše shledání!" S těmito slovy o shledání mi pohled padne především na Wardda a Caisy. Abych na nic nečekal a prohnal ji hrdlem.
 
Laui - 24. ledna 2024 22:48
laui27147.jpg

CO?




Thorm
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"


Nicolas se najednou zvedl a odešel od stolu. Ale moje houby se mu líbili, takže jsem ráda. Dneska jsem si dobře vydělala a ještě budu mít plné břicho. Jsem spokojena, ale stejně se ještě s plnou pusou podívám na Thorma, který si přisedl a zeptám se.
"Řekla jsem něco?" Doufám, že jsem Nicolasa neurazila nebo tak.

Pak si dám za další lžíci guláše do pusy a zadívám se na něj. Je opravdu moc hezký, zajímalo by mě čím se živí.
"A co ty? Co děláš? Jsi žoldák?"
 
Nicolas - 24. ledna 2024 18:33
nicolaspaladinreediko2800.jpg

Ponechání prostoru mladým


Laui, Thorm, Caisy a ostatní u Velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Ačkoliv jsem se na svou přirozenost vyloženě rozhovořil, odpovědí je mi víceméně mlčení, a zvuky Lauino hltání oběda. Přitom když byli jen spolu, hovor mezi nimi plynul více než plynně, toho jsem si nemohl nevšimnout. Jsou oba mladí, a já už nesu pár křížků desetiletí. V tichosti vstřebám zprávu o tom, že Laui trochu vařit umí. Na to konstatování jen prostě přikývnu. Přitom čistím houby, když mám hotovo uložím houby a bylinky do dvou plátěných pytlíků, a ty vložím do sedlových brašen. Hodím ořezky hub do prázdného talíře, brašny přehodím přes rameno, a řku: "Na chvíli si odskočím." Nespecifikuje, kam přesně odcházím.
Chci jim nechat volný prostor, aby si sami mohli popovídat, aniž bych jim u toho křenil.

Mám dvě, vlastně tři možnosti. Nabízí se barpult kde hovoří krčmář s jakýmsi půlelfem, a velký stůl, kde se mi zdá, tvoří se jistá dobrodružná společnost, třetí cesta by vedla ven, na vzduch. Nakonec zvolím velký stůl. "Zdravím, mohu si na chvíli přisednout?" Oslovím blondýnku ve zbroji. Přijde mi jako přirozený lídr společnosti.

Pokud je mi to dovoleno, přisednu si, a brašny položím vedle sebe. Jsem ozbrojen mečem, štít mám u úschově u krčmáře. "Jsem Nicolas, potulný rytíř. Chodím krajem, sloužím lidu a panstvu, tím že likviduji bestie chaosu. Zdá se mi, že tvoří se zde partie dobrodružná. Možná bych ji mohl posílit, tedy když by byl z vaší strany zájem. A pokud očekáváte, že narazíte na bytosti zla a Zlo jako takové." Vyjevím své pohnutky takříkajíc narovinu.



Obrázek




 
Vypravěč - 23. ledna 2024 17:34
vyprreed_i4931.jpg

Hra kočky s myší



Gorsky, Fabio krčmář
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo



Dychtivý pohled Půlelfa je pro zkušeného intrikána, kterým Fabio Coretti bezesporu je, doslova otevřenou knihou. Přes dobrosrdečnou vizáž Krčmáře a Starosty v jedné osobě, cítí Gorsky že jste de facto z podobného těsta, byť Fabio je značně nakynuvší. "Tak,... žebráci si nemohou vybírat." Odtuší krčmář s mírným úšklebkem. Asi jej celkem těší, když někdo nahlíží realitu svého života tak, jaká opravdu je. "No, kdybych tě skutečně poslal do kuchyně škrábat brambory, hosty by to mohlo pobouřit, že jim na jídlo sahá špinavý půlelf." Zdá se, že naprosto záměrně špičatý ucho před sebou nešetří, když už ten je vědom si svého statusu. "Ale nějakou práci tě najdu, kde můžeš víc zhodnotit své dovednosti. Co vůbec si myslíš, že umíš? A jak se jmenuješ? Mimochodem nevěřím nikomu, kdo v hospodě pije vodu." S tím ti nalije pohárek medoviny. Evidentně na účet podniku. Není to vstřícnost, a už vůbec ne dobrosrdečnost. Je to chladný kalkul. Krčmář se ještě nerozhodl, jakou práci půlelfovi svěří, ale vypadá to, že mu dá minimálně jednu šanci, která pravděpodobně bude i poslední. Ta medovina má udržet Půlelfa v jeho hledáčku, a je to drobný závdavek na budoucí práci.


Obrázek




 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.094825029373169 sekund

na začátek stránky