Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 154
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 13. června 2024 16:11Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Caisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Remigius
 Postava Thorm je offline, naposledy online byla 21. června 2024 4:04Thorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 20. června 2024 21:53Isolde
 
Henrik - 17. ledna 2024 21:40
aquaman_2016_movie_poster_by_edaba7_d9fhensfullview599.jpg

Debaty a nabídka která se odmítá?


Wardd, Remigius, Caisy, Nari, okrajově Gorsky
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


"Nari!" Zopakuji jméno malé dívky, ktera je prozatím tichá jako voda, když ji Caisy představí. A následně poslouchám, byť jen na malou chvíli, blonďatou vedoucí dál než se začnu smát a svá slova směřuji právě k dvěma ženám s kterými jsem zapředl rozhovor. Tedy u menší spíš zatím monolog. "Lichotíš mi. Jistě se najdou lepší lovci. Ale co se her týká, můžeme nějakou zkusit." Zubím se vesele. Mám rád hry a zábavu.

Ale to už přeskakuji slovem na dalšího u našeho stolu, Wardda. Je pravdou, že cizinci který se představil jako Remigius jsem prozatím nevěnoval přílišnou pozornost.
"Pak už jen se dobře najíst!" Navážu na slova Wardda co víc si mohl přát. Dobrá nálada mě nikterak neopouští. "S Tyrem jsme cestovali, prošli kus kraje a udělali co bylo potřeba aby jsme nezůstali bez jídla a střechy nad hlavou." Shrnul jsem stručně svoji pouť. "Je to na delší povídání. Jestli chceš a bude čas, řeknu ti i drobnosti."

Snad bych i povídal dál když zaslechnu slova Remigiuse. Že pokud bychom měli někoho ze stínových řemesel že by práci měl. A poukáže na toho půlelfa co se motá kolem barda. Vím že zlato je potřeba, práce je práce ale odtud potud. Osobně mi stačí pouze slovem naznačit, že když u sebe budete mít někoho ze stínových řemesel, práci vám dám. Třeba se pletu, ale dovedu si spoustu věcí domyslet. Vůči takovým lidem či nabídkám jakou jistojistě chystá Remigius nabídnout chovám zášť a nálada je ta tam.

Jednou hvězdy poslaly na svět skvělého bojovníka jako je Henrik, ale ne proto aby sloužil takovýmhle. Ale pro velké věci! Změřil jsem si bývalého vojáka od hlavy k patě. Právě takový jako on... "Nebudu pracovat pro někoho jako jsi ty." Odpovím na nevyslovenou nabídku a tím jsem svůj názor zakončil. To abych se znovu pustil do svého jídla a piva.
 
Vypravěč - 17. ledna 2024 19:14
vyprreed_i4931.jpg

Lišák za pultem


Gorsky
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Krčmář dolije tomu špičatýmu uchu vodu pramenitou, neochotně sic, protože to je práce servírek, S klidem plní další a další korbele pěnivým mokem. Po notné době s mírným úšklebkem odvětí. "Potřebuju někoho do kuchyně na škrábání brambor a pomocné kuchařské práce. Je to dostatečně poctivá práce? Nabízím denní plat jeden stříbrný tolar."

Jestli si půlelf myslel, že Krčmář a starosta v jediný osobě, pan Fabio Coretti, své nekalé plány vyjeví prvnímu drbanovi, co se objeví u barpultu, tak to se tedy spletl. Fabio si dál dělá v poklidu svou práci.



 
Remigius - 17. ledna 2024 17:01
remigiusi188.jpg

Beze stínu



Wardd, Henrik, Caisy, Nari, okrajově Gorsky
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Tak je to on! Bleskne mi hlavou, když se Wardd jednoslovně představí. Jeden z legendárních lyrijských hraničářů, kteří prý jsou na Severu po elfech ti nejlepší. To, že uprostřed téhle skupinky je právě tento ostřílený bojovník, zvyšuje můj zájem o ní.

Blondýnka, podle jména pravděpodobně šlechtična, je opravdu vymluvná, tak tak že pod její slovní masáží nevyložím své karty na stůl. Raději obracím směr hovoru jiným, i když podobným směrem. "No, řekl bych že vaší skupině výrazně chybí někdo ze stínových řemesel, jste samí bojovníci." Stínovými řemesly mám na mysli zloděje, lapky, vrahy, a podobně. "Pak by bylo pracovních nabídek jistě vícero. Možná bych o některé věděl. Co třeba zkusit přibrat toho Půlelfa, co pravděpodobně teď shání práci u krčmáře? Ten vypadá, že je ve stínu jako doma." Naznačím pár možností, čímž osvědčím svůj intelekt a kreativitu. Navázání kontaktu s půlelfem už bude na Caisy, u mne jí to šlo celkem přirozeně.

"Mám tu jistou práci." Odpovím nakonec stroze, bez jasného odhalení mé přítomnosti zde.



Obrázek


 
Wardd - 17. ledna 2024 16:45
hrandrs2_i5328.jpg

Rozvahy a Katův šleh



Wardd, Henrik, Caisy, Remigius, Nari
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


V hospodě si objednám rovnou pár piv, a Katův šleh (pečené maso v pikantní omáčce) s pečenými brambory. První pivo do sebe obrátím na jeden ráz, s tím druhým už tolik nespěchám. Jsem Caisy vděčen, že komunikaci kolem stolu obstarává. Raději sleduji situaci z klidu ústraní, než abych udržoval hovor kolem stolu, to mi není příliš vlastní. Záhy se objeví Henrik. Po chlapsku se s ním přivítám pevným stiskem pravice. Za ten čas, co jsme spolu putovali krajem, jsem si na něj zvykl. Lovec a bojovník je to prvotřídní, to je jisté. "Dobře." Odpovím s jemným úsměvem jeho bujaré zdravici. "Lovil jsem zvěř a bestie za Jarugou, v divočině Dol Angry. Sdílel jsem srub, lože a stůl s Caisy. Co víc jsem si mohl přát." Zašklebím se snad i vesele. Žili jsme v pustině se Lvicí z Cintry jako pár, jinak to ani nešlo. Přesto jsme oba bez závazků, v tomto jsem pragmatik, a Caisy zřejmě taky. "Nápodobně, a jak se dařilo tobě, Henriku! Tak určitě se poptáme, zda v okolí není nějaký džob pro partičku dobrodruhů." Někdy v tom čase si přisedá Remigius. "Wardd." Pokývnu mu, a představím se úsporně, pak dál se věnuji svému pokrmu a pivu. Konverzaci zcela nechávám na Caisy.

Poslední dobou přemýšlím, kam se dál celkově ubírat. Jsem na vrcholu sil, ale pořád to tak nebude. Rád bych zestárl jako hradní pán, a to není s Caisy také vyloučeno. Je to zemanka, byť co říkala její rod vlastní jen jednu opevněnou ves tam na jihu v Cintře, ale někde se začít musí. Musím se stát šlechticem, abych mohl budovat vlastní hrad, panství a rod. A to jde dvěma způsoby, za zásluhy, či sňatkem, třebas i se zemanskou dcerou. I u Hraběte ze Spoleta jsem dobře zapsán, a mít v divočině Lorda Hraničáře by mu určitě bylo ku prospěchu. Zvláště když rozšiřuje území do divočiny Dol Angry. Zkrátka mám otevřeno více dveří, více možností.

Při jídle sleduji Remigia a taky tulačku Nari. Hlavně to, jak až nábožně jí polívku. Je v ní něco dobrého, cítím to. Má potencionál, jen je třeba jej kultivovat. Že se mne děsí je jen dobře, pomůže jí to od problémů, neboť já nikdy nevyhrožuju naplano.

Když Nari vylíže i poslední zbytky polívky, krátce těkne očima na barbarova pečený žebírka. Je to mžik, ale já si toho všimnu. Evidentně má pořád hlad. Beze slova vezmu její misku, a nandám tam část svého Katího šlehu s pečenými brambory, k tomu přidám kus měkkého chleba. Pak vše posunu zpět před ní, aniž bych to nějak komentoval. Dál spokojeně jím svou ostrou krmi, a přiobjednám si další pivo, a jedno malý pro trhanku, to ostrý maso chce pořádně spláchnout.



Obrázek




 
Thorm - 17. ledna 2024 15:58
img_20240412_16473983649619.jpg
Jídlo a nová společnost

Laui, Nicolas
[/b]
Dívka je nadšená z toho kolik jsem jí za tu kůru zaplatil a ještě nadšenější z té polévky které se později objeví. A s ní se potom rozhodne odejít zatím co já zvednu kousek kůry kterou jsem si právě koupil a očichám ji. Ale nakonec se rozhodnu všechno shrnout do jednoho prázdného váčku a zkoumání nechat na později, teď se rozhodnu co si objednám.
Asi také gulášovou polévku, žebírka znamenají krkání a další věci které by mohly ty ke kterým si chci sednout pohoršit.
„No a já bych si dal také gulášovou polévku.“dodám potom odpočítám patřičné mince a čekám také až se na baru objeví talíř s gulášovou polévkou. Vím že tohle obstarává nějaká dívka jenom že naše setkání občas skončí tím že se jí snažím zalichotit tak že jí plácnu po zadku za což si vysloužím facku. A to jsem si myslel ... co říkal ten muž se kterým jsem v podobné hospodě seděl u stolu?
Mám rád ženu kterou když plácneš po zadku tak se jí i po odchodu třese.
Potom když i přede mnou stojí talíř s gulášovou polévkou ho vezmu a dojdu k oběma které oslovím zatím co na stůl položím talíř s polévkou.
„Zdravím mohl bych si přisednout?“moje slova patří spíš k tomu rytíři, který vypadá že se slitoval nad tou dívkou.
 
Nari - 17. ledna 2024 13:20
nariuvdo137.jpg

Dokonalá polévka



Caisy, Henrik, Wardd, Remigius
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo



Jeden lok, párkrát kousnout. Trochu utřít pusu, všude teče. Další lok. Výraz dokonalého štěstí v očích a absolutní soustředěnost na misku s polévkou a hlavně na to, aby toho co nejméně uteklo mimo má ústa. I tak by se dal popsat pohled na mne. Málem jsem i přeslechla divoce vypadajícího muže, Henrika, jak se později představil, když na mě promluvil. On mluví na mě? zarazila jsem se, rty dotýkajíc se misky, lehce smočené v polévce. Trochu vystrašeně jsem se na něj podívala, nejistě se rozhlédla, ale ano, opravdu mluvil na mě. A já nevěděla co. V ústech ještě sousto, miska lehce nakloněna, abych si vzala další. Pomalu, opatrně, snad abych nikoho nějak nevyprovokovala, jsem polkla a chystala se položit misku na stůl. Paní Caisy mne ale zachránila, představila mne a já se opět mohla věnovat polévce. Nebo bych se tedy věnovala, kdyby hned nepokračovala v představování. Napjatě, stále s miskou u rtů, jsem ji poslouchala a občas horlivě přikývla. Hlavně pak na varování o těch hrách. A pak se konečně vrátím ke zbytečku polévky. Sice jí už není moc, ale i ten poslední kousek si vychutnám, jak to jen jde.

Když polévka zmizí (a miska je poctivě vyčištěna), odložím misku na stůl a spokojeně se rozvalím na židli. Konečně si mohu pořádně prohlédnout sál hostince a hlavně pak osazenstvo našeho stolu. Krom paní Caisy a pana Wardda zde sedí i pan Henrik a pak ještě nějaký muž, který se představil jako Remigius. Prohlédla jsem si oba, jak Remigiuse, tak i Henrika. I když je pravda, že můj pohled padl spíše na jídlo pana Henrika. Nenápadně jsem polkla a radši odvrátila pohled. Spíše jsem se radši podívala na paní Caisy. Dlužila jsem jí. A to hodně. Nejen, že mi odpustila tu krádež, ale ještě ke všemu mi dala jídlo a teď mi i zaplatila výbornou polévku. Věděla jsem, že jí to musím nějak splatit. Jen jsem ještě nevěděla jak.


 
Caisy de Malaguena - 17. ledna 2024 12:44
rytkahelene_i46663856.jpg
Uvolněná konverzace

Remigius, Wardd, Henrik, Nari
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


„No jo, byla jsem teď dlouho mimo lidi a pouze v přítomnosti tady Wardda. Takže se teď lidské společnosti vůbec nebráním.“ Drobně se pousměju a mrknu směrem k Nari, která se právě začala cpát polévkou. Vlastně mi to dělá radost. Vypadá vcelku spokojeně a celá zaujatá svým jídlem.
„Jmenuje se Nari.“ Představím ji za ni, aby se nemusela představovat s plnou pusou. „Henrik je naprosto výjimečný lovec. Ale hlavně se s ním nepokoušej pouštět do nějakých přepíjecích her, má neskutečnou výdrž.“ Promluvím směrem k drobné slečince vedle mě, ale jinak ji nechávám se v klidu najíst.

„Myslíš, že jsme se přišli jenom projít jo?“ Zasměju se a napiju se piva. „Jasně, že zkusíme najít nějakou práci. Tak trochu jsem doufala, že v tom nebudeme sami. Jen teda žádný nápad nemám, prostě se budeme muset poptat, tak jako vždycky.“ Pokrčím rameny.
Konečně přede mě přistane můj guláš a spokojeně si misku přitáhnu k sobě. Sice s žebírkami co má Henrik se to úplně srovnávat nedá, ale hele guláš je můj oblíbený a navíc na něm nejde nic zkazit.

Pak ale přetáhnu pozornost k novému přísedícímu, kterého jsem sama pozvala. Nemám ráda, když si mě někdo z dálky prohlíží a raději takové lidi budu mít blízko sebe, než aby mě pak nenápadně obešli.
Věnuji mu zářivý úsměv. „Caisy de Malaguena. Moc mě těší.“ Pozvednu půl litr s pivem, abychom si mohli ťuknout na seznámení, a následně se napiju. Ale spíše piju po doušcích, rozhodně to do mě nemizí jako do Henrika.
„Co přivádí zkušeného vojáka, jako jste vy do těchto končin. Snad nehledáte taky práci. To už by nás na jednom místě bylo docela dost.“ Slova z mých úst plynou ve vcelku hravém tónu a jde na mě vidět, že si rozšiřující společnost užívám.

Moji pozornost na okamžik upoutá postava u barda, který následně spustí pravděpodobně písničku na přání. Elf. Nebo půlelf. To je vlastně jedno. Ale ve chvíli, kdy odejde od barda, tak se moje pozornost zase přesune k našemu stolu. Spíš to bylo takové vteřinové zaujetí.

 
Gorsky - 17. ledna 2024 00:55
orez9674.jpg

Prácička?



všichni
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedenáctá dopolední


Nejdřív to vypadá jako by bardovy moje stříbro smrdělo, ale přeci jen zakázku přijme a začne hrát odkaz. Typické chování na které jsem si už dávno zvykl. Vlastně si nemůžu na Rivii moc stěžovat, za ty léta jsem tu nebyl svědkem nějakého lynčování jako tomu bývá v méně civilizovaných královstvích. Co jsou zamračené pohledy a šepot za zády proti pogromům? Kdyby ale chování místních štamgastů zašlo daleko tak jsem připraven bránit mou čest ranami a kopanci. Jeden musí být holt za drsňáka bez servítků, aby se dostal do kruhů, kam mířím. Chvilku poslouchám hrajícího Barda, a popijím vodu která se snad ke mě dostala, pak se ale přesunu k baru. Jsem tu přece kvůli práci, Fabio by mohl pomoci.

"Mistře Coretti byl by jste tak laskav a dolil mi vodu." Tohle jeho barmanování je jenom zástěrka, on má celou tuhle vesničku hezky pod palcem a řekl bych že jeho vliv a kontakty sahají dál za hranice vísky. Nenápadně se ho zeptám: "Je velmi známo po celém kraji jak jste velmi informován, nevěděl byste kde by spořádaný občan jako jsem já mohl najít poctivou práci za dobrý peníz?" usměji se.
 
Vypravěč - 16. ledna 2024 17:34
vyprreed_i4931.jpg

Bardovo dilema


Gorsky
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Ačkoliv si Gorsky přisedl k velkému stolu (kde sedí Caisy, Wardd, Henrik, a přisedá si Remigius), aniž by se kohokoliv ptal, přesto si ho nikdo nevšímá. Snad i proto, že je to špinavý půlelf. Touto sprzněnou rasou opovrhují jak samotní elfové, tak lidé. Povídá se sice, že jde o bytosti zrozené z vášně a bezbřehé lásky. Lásky tak silné, že ji nezastavilo ani známé stigma půlelfů. Na druhou stranu spoustu těchto "špičatých uši" bylo počato ze znásilnění pro rozličných bojích, když vítěz chtěl pokořit poraženého tím, že sprznil jeho ženy. A často nešlo o pokoření, jen si válečníci, žoldáci a banditi chtěli užít, a tak si násilím vzali, co se nabízelo. Děje se to z obou stran, jak ze strany elfů, tak ze strany lidí.

Když Gorsky přistoupil k bardu Marcovi, a přednesl mu své přání, jež více než štědře podpořil stříbrem, nastalo jindy veselé kopě Marcovi poměrně značné dilema. On žije z lidí, co jej poslouchají. A pokud by vzal stříbro od špinavého Půlelfa, mohlo se klidně stát, že už by žádné peníze zde nevydělal. A pokud ano, tak znatelně méně než doposud. Dosti dlouho tak otálí, zda zakázku i stříbro přijmout, či nikoliv. Nakonec podlehne. "Jistě."
Řekne úkosem, a je zřejmé, že i on půlelfy opovrhuje, alespoň to tak pro štamgasty má vypadat. Nepřipojil ani běžné oslovení: 'Pane'.

Bard přijímá stříbrný tolar, a zahraje píseň podle přání. (Gorsky může vložit do příštího postu odkaz na píseň dobově vhodnou, která může být česky i anglicky, tuto píseň Bard Marco zahrál).


Obrázek



 
Remigius - 16. ledna 2024 17:05
remigiusi188.jpg

Obrázek

Pozvání k velkému stolu



Remigius, Wardd, Caisy, Henrik a ostatní tam
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
před polednem,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Skupinka u velkého stolu se utěšeně rozrůstá. Někteří vypadají schopní, někteří dokonce všeho. A někteří už od pohledu jsou k hovnu. Ještě jsem se nerozhodl, zda jsou vůbec hodni úkolů od mého šéfa. Od šéfa, který de facto vládne podsvětí v městě Rivii, či alespoň se o to pokouší. Skupince velí svým neodolatelným způsobem půvabná blondýnka, ač onoho Hraničáře po jejím boku jsem tuším viděl před lety na velkém turnaji v Rivii, a pokud je to opravdu on, tak je to excelentní bojovník. Po chvíli usilovného vzpomínání se mi vybaví i jeho jméno,... Wardd. To jméno, které vyřvávali tribuny právě při onom turnaji. Hraničář se však drží zpátky, nechává organizacina blondýnce, jež je snad jeho pravou rukou. Ti dva, spolu s hřmotným barbarem (Henrik) by byli schopní splnit různé úkoly, a tak svou pozornost zaměřuji spíše na ně. Toho si všímá i blondýnka, které pravděpodobně nic neunikne. Pravda, nijak jsem svůj zájem o jejich skupinku nemaskoval, ani neskrýval. "Díky, rád." Vezmu svůj korbel, a přisedám si k nim. Poblíž oné trojice skutečných dobrodruhů. "Říkají mi Remigius, býval jsem vojákem Ellanderu, jak je i na mém oblečení vidět." Pronesu k hlavní trojici s vstřícným úsměvem.

Zatím hodlám spíše naslouchat, abych si udělal názor, zda jsou ti praví pro úkoly mého šéfa. I když mám pocit, že mne šermířka nenechá konverzačně zahálet, ať chci, a nebo nechci. Je jí doslova plný stůl, možná i plná třetina hlavního hospodského sálu.


Obrázek


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.086277008056641 sekund

na začátek stránky