Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 154
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 13. června 2024 16:11Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Caisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Remigius
 Postava Thorm je onlineThorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 20. června 2024 21:53Isolde
 
Laui - 12. ledna 2024 23:18
laui27147.jpg

"Na rozcestí"



Všichni
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedenáctá dopolední,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Nohy mě bolí jako čerti a hlava mě svědí tak, že si ji asi sama ufiknu. Jsem na cestě už několik dní, ani nevím kolik. Je to už rok co jsem přestala počítat dny, přestala jsem se zajímat jestli je noc nebo den. Na ničem nezáleží, jenom na tom, jestli se dožiju další hodiny. Před sebou vidím malé město a mířím tam. V lese se cítím dobře, ale nepatřím tam. Na bobulích a houbách nepřežiju. Podívám se na svojí tuniku, která na mě už dost visí. Za ten rok jsem zhubla a jsem jenom kost a kůže.

Dokulhám do města a zamířím přímo do hospody, protože to je pro mě nejlepší místo, kde bych mohla sehnat jídlo, pití a nocleh. Před dveřmi se podívám do svého měšce. Minule mi z něj vylezl pavouk, podíval se na mě a řekl "Vyser se na to holka." A nebo jsem jen měla halucinace. Naštěstí teď žádný pavouk nevylezl a dokonce mi tam i pár mincí zazvonilo.

Zatlačím na dveře a vejdu dovnitř. Do luxusní části nemůžu, to by mě vyhodili a do té děsivé části nechci. I když tady to je taky děsivé. Na malou chvilku se mi pohled potká s pohledem muže s jizvami a tetováním po těle. Rychle se podívám jinam a zamířím k baru.
Měřím sto-šedesát i s botami a jsem od pohledu dost hubená. Až moc. Na sobě mám staré a špinavé vesnické oblečení. Přistoupím k baru a promluvím na krčmáře, který vypadá mile a zdvořile.
"Dobrý den pane. Neměl by jste zájem koupit bylinky, houby, nebo skořicovou kůru? Výborné na vaření."
Sáhnu do kapsy a vytáhnu svazky máty, heřmánku, bazalky a dokonce i marihuany. Druhou rukou sáhnu do druhé kapsy a vyndám skořicovou kůru, která je těžko dostupná, ale když víte kde hledat ... A od pasu si rozvážu šatku, v které se nachází desítka velkých jedlých hub.

Všechno vyložím před něj na bar a smutným pohledem čekám co řekne. Peníze by byli fajn, ale beru i chleba nebo polévku. Na obličeji mám namalované ornamenty uhlím, které se na některých místech rozmazali a roztekli. V Předešlém městě mě krčmář okradl. Vzal mi všechno a ještě na mě poštval psa, utekla jsem, ale jestli nic nedostanu ani zde, tak nevím co budu dělat. Kručí mi v břiše tak, že to musí slyšet všichni kolem mě.

Potlačím nutkání podrbat se ve vlasech. Mám moc husté a dlouhé vlasy. Zaplétala jsem si je, ale už jsou tak polepené bůh ví čím, že to už ani nemusím dělat. Dala bych cokoliv za šampón. Přivonět si k němu. A vana nebo mýdlo, to bych se rozplakala blahem. Chybí mi to, hrozně moc. Kdysi jsem se koupala každý druhý den. Soused vyráběl mýdlo doma a tak jsme měli slušnou zásobu. A mámina kukuřiční kaše s medem byla to nejlepší jídlo na světě. Takže teď beru cokoliv, jen ať mě prosím nepošle do ty sály se spodinou, kam očividně patřím.
 
Henrik - 12. ledna 2024 22:16
aquaman_2016_movie_poster_by_edaba7_d9fhensfullview599.jpg

Rok se s rokem sešel


Všichni
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedenáctá dopolední,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Byl jsem tam už večer před smluveným dnem. Ani nevím proč jsem přijel. Měl jsem snad k někomu z těch lidí blízko? Ten večer jsem si řádně zavdal a vzpomínal na minulost zhruba rok starou. Byla to vlastně práce se vším všudy. Ženy... Na tváři mi zahrál úsměv když si vzpomenu na to noční dobrodružství v lese při hlídce, na tu rusovlasou šermířku a taky na Bertu. Pití... A nemyslím tím vodu. Zlato... co jsme za to dostali. A když jsem padl do postele a podíval z okna na hvězdy, viděl jsem ji tam. To ona na mě dohlíží a já vím, že tomu bohové chtějí abychom se jednou setkali. Ležel jsem tam a byl rád že jsem rád dokud se mi nezavřeli oči. Tak jako mnohokrát za poslední rok. Vždyť co jsem vlastně dělal?

Protloukal se vlastně celý rok na cestách. Někde jsem se zastavil na pár dní, jako třeba U Hubený kozy abych pomohl s čím jsem mohl, někde jen na večer jako mnohokrát v různých hospodách a scénář jsem měl často stejný jako včera tady v hostinci Na Rozcestí. Neváhal jsem o sobě dávat hlasitě vědět. Mít o sobě, podle některých, velkohubá prohlášení o svých bojových schopnostech, o tom že by nikdo nechtěl pocítit mou sílu. Někdy v žertu, někdy nikoliv a nejednou se strhla ta pravá hospodská rvačka. Je pravdou, že pokud si dám několik korbelů piv či nějakou pálenku, pěl jsem vesele a jako o život. I to se dělo. Rok je na jednu stranu krátká, na druhou stranu dlouhá doba. Stihl jsem být i v Nazairských horách. Na pár týdnů abych se podíval do "své" osady.
Tak či tak, zlato došlo a mě nedělalo nějakou starost vzít práci když někdo dobře zaplatil. A že jsem se dobře zaplatit nechal.

Ale prostě jedno je jistý. Jsem tady a teď. Na Rozcestí. V hostinci v místech pro zlatou střední třídu a je skoro poledne. Snad hodina chybí do toho pravýho. Tyr, můj černý hřebec který je stále se mnou, je ve stáji.

"Dám si pivo." Zamumlal jsem směrem k jedné z dívčin co běžela kolem stolu kde jsem složil svoje půlky. "A nějakou pořádnou pečínku!" To už mi na tváři hrál úsměv a já dostal chuť na něco pořádně mastnýho. Taky jsem se rozhlížel kolem sebe jestli jsem včera něco nevyvedl, že by se na mě někdo škaredě díval, ale nemělo by být. Tady jsem jen rozdával životní moudra a zpíval jako o život. Jen už nevím jak mi to vlastně šlo.

Pohled mi padl i ke vchodu. To jestli se skutečně objeví někdo koho znám nebo ne.

A ten kdo snad vidí Henrika poprvé, má před sebou jistě přes 190 čísel vysokého a hodně přes metrák, snad metrák a kus vážícího muže, avšak tuk byste u něj hledali jen velmi těžce. Má dlouhé vousy a poměrně i vlasy. Snad po ramena. V jeho tváři, obočí, jsou hluboké jizvy. Obě ruce má celé pokryté trvalým malováním a stejně tak část hrudi.
 
Vypravěč - 11. ledna 2024 18:00
vyprreed_i4931.jpg

Úvodník



všichni
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedenáctá dopolední,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Nakonec byla záhada zmizelých vozů se špičkovým vínem z Cintry vyřešena. Lapkové byli pobiti, a poťouchlý čaroděj Mordechaj byl lapen. A jelikož to nebyl žádný velký hrdina, tak po hodinách kroucení se přiznal barvu, a úkryt v hoře, km nechal celé spřežení obchodních vozů zemí propadnout.

Společnost dobrodruhů se vrátila do metropole Rivie i s vozy, a inkasovala slíbenou odměnu, která sice nebyla malá, ale také nevydržela věčně. Zvláště když máte věčnou žízeň jako barbare Henrik. Družina se rozpadla, a bylo tomu právě včas, už mohlo místy i dojít na nože. Byla to snad tehdy šermířka Caisy de Malaguena, zemanská dcerka z daleké Cintry, která těsně před rozchodem navrhla setkání za rok, na svátek letního slunovratu. Ostřílený hraničář Wardd navrhl za místo setkání zájezdní hostinec "Na rozcestí", jež od nepaměti stojí na rozcestí kupeckých stezek v Jižní Rivii na panství hraběte Sira Eduarda di Spoletto, jehož léno se rozprostírá severně od mocné řeky Jarugy. Tento vyhlášený podnik na strategickém místě zná každý obchodník v širokém okolí, takže pro nikoho nebude problém jej nalézt. A pak se společenstvo s jistým oddechem konečně rozdělilo, a každý šel svobodně tam, kam ho srdce táhlo.

Caisy se vcelku očekávaně držela s Hraničářem, na jehož hrubé způsoby si už tak nějak zvykla, narozdíl od jiných. A Wardd měl už svůj vlastní plán. Jak strávit rok života. Potřeboval na vzduch, do divočiny. A Caisy chtěla vědět, co taková skutečná divočina koštuje. Legendární Chodec zaslechl totiž, že Hrabě ze Spoleta se pokouší rozšířit své panství, a tím i území Rivie za řeku řek, za Jarugu, na jih do pustiny Dol Angra. Zde žili elfy, střeti, a všelijaká monstra. I navštívil Wardd v doprovodu šermířky Hraběte Eduarda a nabídl mu své služby elitního lyrijského hraničáře. Za to chtěl kus půdy a káru plnou stavebního nářadí a podobných šikovných věcí. K tomu povolení lovu i monster. Jak předpokládal byl právě tím mužem, které teď hrabě nejvíce hledal, a tak navrch dostal i jistý pevný plat, a přislíbenou odměnu za každé monstrum, které se dvojici podaří ulovit. Wardd přislíbil i občasnou pomoc hraničáře pro hraběcí posádky za Jarugou. Jedno však si vymínil, totiž že vraždit elfy nebude.

Tak dvojice vyrazila do skutečné divočiny. Wardd rukama svýma postavil prostorný a pevný srub na dobře chráněném místě. A pak tam spolu s Caisy žili, a lovili zvěř i bestie. Šermířka poznala úplně jiný způsob života než znala.


Obrázek

Warddův srub v divočině Dol Angra


Svým způsobem to byl život jako v ráji, v harmonií s divokou a nespoutanou přírodou. Zdokonalila se v kreslení, naučila se lépe a učelněji bojovat. Svým způsobem ji divočina změnila, aniž by si toho všimla. Zhrubla, ale živly teď vnímala přirozeně daleko intenzivněji. Zažila i několik kontaktů s lesními elfy, a s jejích pohledem na svět. Zkrátka vnitřně jí to obohatilo.

Střískaná bleskem, zdraná od vichřice
a na pol sklácena od severáku,
kořeny ve skále a suky v mraku
stará a drsná stojí borovice.

Jas padne zřídka v její chmurné kštice;
však zrumění se časem za soumraku,
když křídlem sražena jsouc od luňáků
v dol s větve sprchne plná semenice.

Tak hledí v lada kamenná a šerá,
a ve vichru a bouři neurvalé
to hučí v kořenech: — „To už ta sterá!“
Však opodál, když jarem strůmek vzklíčí,
tu vzdorně otřískané větve vztýčí,
a zašumí to v nich: „Zas o krok dále“


Avšak přeci jen Caisy vždy byla dítětem civilizace, jako rodilá cintřanka nemohla být ani jinou. Cintra je prastaré království plné kultury a tradic. Zkrátka rok s rokem se sešel, a Cindy již naléhala na Wardda, že je třeba opět civilizovaný svět navštívit. A Hraničář nebyl proti. Zajistil srub před zvěří a monstry, sbalil svých pár švestek, a s blonďatou zemankou se vrátil zpět za Jarugu. Informoval Hraběte ze Spoleta, a ujistil jej, že časem se do svého srubu v divočině jistojistě vrátí. Oběma byl vyplacen plat, jež si svou službou hraběti vysloužili. A netrvalo dlouho, dojeli svými koňmi do zájezdního hostince "Na rozcestí".


Obrázek

zájezdní hostinec "Na rozcestí"

Obrázek

Obrázek

krčmář Fabio Coretti


Hostinec je to rozlehlý, velký jako tvrz, však také stojí na frekventované křižovatce obchodních cest. Uvnitř jsou tři sály, menší luxusní pro honoraci na cestách, největší pro zlatou střední třídu (tam se asi vejdou všechny naše hráčské postavy, bývá tam i nejpestřeji, to jak tam prosakuje honorace i plebs z dalších sálů), a třetí je knajpa podle vkusu totální spodiny společnosti. Pokud hledáte vrahy, tuláky a prachsprosté kurvy, najdete je zde. Rozlehlé sály obsluhuje hned několik servírek, každá má svůj daný úsek kunšaftů. Krčmář je však jenom jeden, a jeho jméno je Fabio Coretti. Ten je i starostou menší vesničky, jež se za léta spontánně vytvořila kolem známé hospody. Je to v zdejším okolí poměrně mocný muž, jež disponuje i kumpanií žoldáků a vojáků. Ti chrání Hostinec i ves kolem, slouží i jako vyhazovači, když je toho zapotřebí. Luka Merizzi je vede, a to rozhodně není chlap se kterým by jste chtěli laškovat.


Obrázek

velitel ostrahy hostince i vsi Luka Merizzi
pravá ruka starosty a krčmáře



 
Vypravěč - 10. ledna 2024 17:24
vyprreed_i4931.jpg

REED

18+


Obrázek


Klasické fantasy dobrodružství ve volném světě na mapě ze Zaklínače. Jen mapa, žádná návaznost na ságu o Zaklínači. Zaklínače tedy nehledám, i když ve světě existují. Nehodí se mi do příběhu. Raději uvítám běžné postavy, neb není nic lepšího, než že z ovčáka se stane slovutný bard, či že šenkýřka proslulá bojovnice s holí, která obstojí i v turnajích. Tyhle postavy světem Reedu již prošli, možná i některé z nich potkáte. Učit vás může kdokoliv, kdo něco umí, a koho přesvědčíte aby tak učinil. Někdy to dokonce nic nestojí, když to situace vyžaduje. Unikátní vlastní svět.

Možný vývoj postavy až po legendární úroveň.
Krásnou ikonku výrazně podélnou na výšku, zařízlou na šířku obličeje postavy. PJ i NPC postavy hrají na základě ikonky, podle toho k vám budou přistupovat, výběr správné tváře je tedy dosti stěžejní. Pokud neumíte ořez, PJ vám ochotně iko udělá z vašeho obrázku. Občas se háže kostkou, lze domluvit, že PJ si hodí za vás. Kostky zaručují prvek překvapení, štěstí, smůly i náhody. PJ je Bohem světa, a ten určuje co se stane., vyhodnocuje nestranně, hlavně podle vašeho postu, a podle doplňkového hodu kostkou, ta zaručuje PJovu nestrannost.
Prioritní je váš post, kostky jen doladí realitu.

Vaše postava může zemřít! Za několik her se to ještě nestalo, ale ta možnost tu vždy je, počítejte s tím.

Rotace full hrajících NPC postav, plus nárazové NPC postavy.
Můžete oslovit kohokoliv, a kdokoliv vám může dodat práci, či důležité informace.


Obrázek

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.082506895065308 sekund

na začátek stránky