Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 154
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 13. června 2024 16:11Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Caisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Remigius
 Postava Thorm je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:27Thorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 20. června 2024 21:53Isolde
 
Caisy de Malaguena - 03. dubna 2024 11:20
rytkahelene_i46663856.jpg
Od kupce k jednorožcům

Hartmann, Nari
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", hlavní sál
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo


Jen pokývu drobně hlavou, když Hartmann vysype z rukávu všechny možné varianty, jak kupci pomoci při hledání jeho dcery. Prsty nepřítomně poklepu na pohár vína a nakonec si stejně loknu, abych aspoň trochu spláchla železitou pachuť v ústech, která se opět objevuje, jak se moje hlava stále nesrovnala s celou situací, ač jsem již mnohem lépe naladěná než před chvílí.
„Být vámi tak bych se do toho asi nemotala do chvíle, dokud vás o to někdo osobně nepožádá. Myslím, že jsem si stihla všimnout, kdo je slečniným doprovodem. A jedná se sice o divokého muže, možná občas i hrubiána, ale vlastně má dobré srdce. O bezpečí slečny bych se já osobně vůbec nestrachovala.“
Povzdychnu si lehce a zavrtím hlavou. „Těžko ale soudit, jak moc dobrovolně slečinka odešla. To si nedovolím hádat. A jestli je v tom láska?“ Musím se pobaveně usmát. „Tak na to neznám odpověď. Spíše bych to nazvala vášní, než láskou. Pokud už vůbec o něco z těchto věcí jde.“

Zaposlouchám se do šlechticových plánů a mírně se u toho usmívám. Kavalírská cesta. Ano, to je ten správný pojem. Jen bohužel se týká pouze kavalírů, což je mužský rod, takže o sobě bych toto říct nemohla. Já jsem prostě jen dcerka teď už asi definitivně zchudlého zemana, která utekla z domu za svým snem s mečem a zbrojí. Něco zakázaného a neslýchaného. Přesto mi tento život vyhovuje. Dokonce i toho koně mám teprve rok, což není vůbec dlouhá doba, když si vzpomenu, kdy jsem se vydala na toulky krajem.
„Inspirace, zkušenosti… Cenná to komodita v tomto světě. Máte snad vyhlédnutou nějakou konkrétní, nebo spíše čekáte, co vám život naservíruje. Třeba bych vám mohla poradit, kam pro další inspiraci.“
O svém cíli a důvodu na cestách ale pomlčím. Ne, že bych to skrývala, ale prostě jen nepadla konkrétní otázka, takže není důvod rovnou odkrýt všechny svoje karty.

„Lov jednorožce?“ Tázavě zvednu obočí a kouknu na Nari, která reaguje ve velmi podobném duchu jako já.
„Spíše se to zdá jako rozmařilost bohatých.“ Odpovím upřímně. „Pokud by se jednalo o sejmutí kletby dcery, je to dostatečně závažný důvod, aby člověk byl natolik nešťastný, aby se pokusil takto nádherné zvíře polapit, ale…“
Mírně se nakloním nad stůl a opřu se o lokty o kraj stolu. „...Myslím, že vhodnější varianta je o pomoc samotného jednorožce požádat. V povídačkách se říká, že jsou to spravedlivá a srdečná zvířata. Ale těžko říct, jestli vůbec doopravdy existují, takže chápu, že byste ho rád aspoň spatřil.“
 
Nari - 31. března 2024 13:10
nariuvdo137.jpg

Nová společnost



Caisy, Hartmann
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", hlavní sál
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo



Snad po očku jsem se stále otáčela ke stolu kupcovo, sledovala jsem mladého kupce, vnímala jeho rozčarování, zmatení a zklamání. Odmítnutí od paní Caisy pro něj muselo být jako rána kamenem, polití studenou vodou a opaření se o uhlí z ohniště. A nejspíše vše najednou. Stále si neuvědomoval, že jeho sestra a s ní i hraničář, zmizela. Jenže my už byly zpět u našeho stolu a ač jsem zpočátku byla zmatená, začínalo mi pomalu svítat. Jistě, paní Caisy musela být rozezlená na pana Warrda, zvláště, když takto zmizel, jak se tak říká, jako pára nad hrncem. Vlastně jsem se tomu ani nedivila. Stejně tak mi začínalo docházet, jak ochranitelsky se ke mne paní Caisy chová a cosi ve mě začalo příjemně hřát. Až jsem měla chuť ji obejmout a držet.

Nakonec věci vzali jiný spád, než původně měli. Paní Caisy se rozhodla jít směrem na Rivii, byť nejdříve ale chtěla mluvit s panem Remigiem. Chápala jsem proč, přeci jen, nabídl nám práci, která zněla... inu pro mé uši až neuvěřitelně, zvláště pak odměna, která za ni měla být. A tak, po krátké domluvě s panem Henrikem, jsem cupitala za paní Caisy směrem ke stolu, kde ještě před nějakým okamžikem seděl i pan Remigius. Žel, ten tam již nebyl a jak jsme se měly brzy dozvědět, sám si dával koupel. Musela jsem se pousmát, když jsem si vzpomněla na Donnu, až se mi líce trochu začervenali. Měla jsem vcelku jasnou představu o tom, co tam asi dělá. A nebyla to jen koupel. Když nás pak paní Caisy představila, cosi ve mě se opět trochu zatetelilo. Ve tváři se mi rozlil příjemný úsměv, někdo by řekl až spokojený a šťastný a já se lehce uklonila, tak jak jsem to viděla u měšťanek ještě tehdy v Cintře. Přeci jen, paní Caisy jistě byla z vyšších poměrů a tak jsem cítila za správné se tak zkusit chovat.

Ona drobná a trochu nemotorná poklona přišla ve chvíli, kdy nám rytíř, Hartman, jak se představil, políbil ruku, či spíše onen polibek naznačil. Jen zdálky jsem tušila, že se to tak asi dělá. Alespoň jsem to tak vídávala. Paní Caisy při představování trochu pookřála a já si trochu oddechla. Obě jsme se usadily a já s tichým díky odmítla vína. Nějako se mi nechtělo pít nic, z čeho by se mi později mohla motat hlava. Jen jsem se usadila na židli, složila ruce do klína a mile se usmívala na všechny kolem sebe. Poslouchám o čem se baví, ale zároveň i sleduji dění okolo sebe. Sleduji rytíře Hartmanna, jeho společníky a až když vycítím Caisyn pohled, ohlédnu se na ni a mile se na ni pousměji. To co jsem viděla v jejích očích a vyčetla z jejího výrazu opět rozvířilo onen pocit. Hřejivý, skoro až laskající pocit, jež sliboval bezpečí. V tu chvíli jsem měla šanci okusit jaké to je mít někoho, kdo má o vás opravdu starost. Něco takové jsem cítila jen jednou a není to tak dávno. Vlastně to není ani hodina.

Až kompliment rytíře Hartmanna mne probere z toho malého transu, a přitáhne si mou pozornost, jen proto, abych oči stydlivě opět sklopila a s nimi i svou tvář a schovala tak opět rudnoucí líce. Naštěstí rytíř pokračoval ve své mluvě a já se tak mohla vzpamatovat. Ovšem jeho slova mne těšila, stejně tak i pohledy lidí. Bylo to jiné, když si vás najednou prohlíželi z jiného důvodu, než jen kvůli podezřívavosti.

"Jednorožce?" zpozorněla jsem a zeptala se snad, jestli jsem špatně neslyšela. Opravdu o něm mluvil? "Oni existují?" zeptala jsem se s výrazem malého děvčátka, které poprvé vidí, byť nakresleného, jednorožce.



 
Hartmann von der Vogelweide - 27. března 2024 13:13
img_20240215_15590258432170.jpg


Nová příjemná společnost



Caisy, Nari a veselá kumpanie
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo



Nakonec paní Caisy de Malaguena a její sestra přijme naše pozvání. Usadí se u stolu a přijme i nabízený pohár s vínem. Pa se rozpovídá o situaci kolem jejího stolu a také útěku či únosu kupcovi dcery. Jen trochu pokývám hlavou jako že rozumím, když říká, že jí mladý kupčík vyznával city. Usměju se na ni.
"Vlastně bych to také mladému kupčíkovi neměl za zlé, jste krásná a charismatická žena a vaše sestra též." pak se zamračím a pokračuji "ale takhle trestuhodně přijít o sestru, to je ostudné. I když je někdo zaslepen a okouzlen krásou ženy jako jste vy dvě." Upíjím vína a když mluví o pomoci, jen znovu přikývnu. "Vlastně můžeme jim pomoci, můžeme po jejich stopě vyslat psy a na koních je dostihneme. Nechci se vychloubat, ale mám skvělé psi a i někteří mí muži jsou dobří lovci. Pokud však třeba uprchla s jejím milým nerad bych se do toho pletl. Lásce by se neměli dávat větší překážky, než jich má."
Počkám až mi dovysvětlí jak je to s tím únosem, že nechává tolik lidí klidným. Ukážu i na Marcela, aby šel zjistit co se stalo a Florián, může zapříst hovor s kupcem a případně zjisti, jestli skutečně nepotřebují pomoci. Bylo by to sice klišé, co bych do písní nemohl použít, ale přeci jen poslání potulného rytíře zahrnuje i podobné druhy služby.

Pak se mě zeptá na náš cíl cesty. Pořádně se napiji svěžího vína a pokrčím rameny.
"Teď jsme na cestě do Elanderu na otcovo panství, ale vlastně spíše jsem na "kavalírské cestě" nebo bych to aspoň tak rád bral. Je to cesta za zkušenostmi a inspirací. Naštěstí jsem druhorozený syn barona z Ellanderu a tak si mohu dovolit tu rozmařilost být i básníkem a minnesängrem. Takže nikam nespěcháme a cesta je náš cíl." Znovu se na ně usměji.

Jistě vlastně ani já nemám extra cíl i když mi v hlavě stále leží nabídka jednoho z vysokých Temerijských šlechticů na ulovení živého jednorožce. Je to rozmařilost a z mého pohledu hloupost, ale lov takového zvířete ať už by dopadl jakkoliv by stál za zaznamenání. Tak se ještě napiji a po delší odmlce pokračuji.
"Jeden cíl mě vlastně leží v hlavě, je to pravda cíl trochu zvláštní." Řeknu malinko ostýchavě, jako bych nevěděl jak to dobře navléknout a nevypadat, za úplného blázna. "Víte, jeden z vysokých Temerijských šlechticů mi nabízel úkol hodný skutečného rytíře. Trochu poetický a bláznivý jako z pohádky. Ulovit živého jednorožce pro jeho dceru. Má prý ji pomoci zbavit se nějaké kletby. Přiznám se, že mi je trochu proti srsti chtít ulovit tak vznešené zvíře a zajmout ho, na druhou stranu je to materiál pro tu nejkrásnější baladu."
Dodám trochu jako bych se malinko omlouval za svoji romantickou duši, která se ani snad nehodí pro rytíře. Ale tohle dilema řeším úž od mládí, kdy mě učili jaký má být správný rytíř a šlechtic. A jaké jsou jeho tolerovatelné zábavy a věřte nebo ne poezie a hudba v nich není zrovna žádaná.


 
Caisy de Malaguena - 25. března 2024 13:25
rytkahelene_i46663856.jpg
Ve společnosti

Hartmann, Nari,
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo

Ve chvíli kdy se pravděpodobně velící osoba celé stolu postaví a ujme se představování hodné šlechtičen, tak můj výraz v obličeji změkne a trocha toho vzteku odpluje někam do neznáma. Věnuji Hartmannovi vcelku milý úsměv.
„Ach tak.“ Zklamaně si povzdychnu. Remigius. Koupel. Navíc zmizela ta pohledná tmavovlasá servírka. Tohle bude na dlouho.
„Vlastně… Vaši nabídku rády přijímáme.“ Mrknu na Nari. „Aspoň to čekání bude o poznání příjemnější. A nechce se mi odcházet bez rozloučení.“

S radostí se pozdravím i s ostatními muži u stolu a následně si pomaličku sednu na volnou nabízenou židli. Zlehka k sobě přitáhnu pohár s vínem, ale zatím se nenapiju.
„Zatím to vypadá, že našim cílem bude Rivie a pak se uvidí.“
To že já osobně hledám práci, není potřeba říkat hned na začátku. Přeci jen si pravděpodobně místní společnost myslí, že jsme šlechtičny na úrovni a ty přeci jen tak zbůhdarma nepracují, nebo respektive by se to nehodilo, aby pracovali. Už tak že by cestovali sami, to je velké tabu.
„Ach… Ne. Vůbec ne. Není potřeba jakéhokoliv zásahu.“ Zavrtím rychle hlavou. „Mladík se mi jen snažil vyznat své zapálené city. Když se nad tím teď zamyslím, tak to bylo vlastně i roztomilé a i by mi to zalichotilo, ač by moje odmítnutí bylo stále stejného rázu.“
Povzdychnu si nad celou touto hloupou situací. „Spíše mě namíchnula celá ta okolnost kolem. Ale když už nabízíte pomocnou ruku, možná byste ji měl nabídnout právě jim. Zdá se, že kupcova dcera se ztratila přímo před zraky nás všech tady v hostinci. A jediné co váženého bratra zajímalo, tak byly mé blond kadeře a jeho zaslepené srdce…“ Odmlčím se, abych zbytečně nesklouzla do jízlivého tónu. „…No, a jejich garde usoudilo, že se asi jedná o zlou magii. Což mě osobně opravdu přijde hloupé. Navíc uběhlo již tolik času, že i kdyby se teď všichni probrali z transu, tak by stejně ztracenou dívku nedoběhli.“
Podívám se na Nari. Ano, vím, že příbuzenský vztah je jen na oko, ale na druhou stranu, vůbec si nedokážu představit, že bych ji spustila z očí, nebo když už by se něco takového stalo, tak ji nešla hledat, nešla ji na pomoc. I kdyby mě v té chvíli samotný král žádal o ruku.

„Ale nechme tuto kapitolku spát. Raději mi povězte něco vy. Touláte se jen tak krajem, nebo snad máte nějaký určitý cíl?“
 
Hartmann von der Vogelweide - 24. března 2024 10:08
img_20240215_15590258432170.jpg


Hostinské elegie






Caisy, Nari,
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo



Zatím co veselá nálada s přibývajícím vínem a dobrou krmí se stupňuje a moje zklamání se odplavuje, přistoupí k našemu stolu dívka od toho stolu, kde bylo tak živo a kde se zřejmě něco stalo. Také jsem ji očima zdravil před chvílí. Když k nám promluví postavím se od stolu a provedu lehkou úklonu hlavou k dámám.

Na otázku kde je Remigius, se jen nesměle pousměji. Nevím v jakém vzájemném stavu tihle lidé jsou. A nevím jestli nepropálím nějakou tu ožehavou záležitost. Přeci jen jsou tu nějaká pravidla mezi muži. Jako; budeš krýt přítele svého, před ženami a milenkami jeho. Tak s úsměvem odpovím představením abych si prodloužil čas a mohl odhadnout, kdo tyhle dámy jsou. Florián se do toho chce už už vložit a dostát svému poslání herolda. Zastavím ho nesouhlasným pohledem a lehkým zavrtěním hlavy.
"Hartman von der Vogelweide a jeho druhové k vašim službám, ctěné a spanilé dámy."
Pak se představí ony, sestry. Znovu se lehce ukloním a naznačím polibek ruky u obou. Po předběžné kontrole, usoudím, že Remigius nebude jejich romantický přítel, či snad manžel, takže je to asi v pořádku.

"Váš druh Remigius z Buin se momentálně odebral do lázně, smýt z těla prach a špínu cest. Považovali bychom za velkou čest, pokud by jste se dámy rozhodli počkat na něj u našeho stolu. Je zde sice jen skromná krmě, ale snad i vy zde najdete vhodné občerstvení a zároveň občerstvíte nás vaší svěží společností."
Ukážu na stůl a místa u něj. I mí muži se postaví a ukloní. Podle jména se jedná o šlechtičny a tak je třeba dostát protokolu. Ne, že by si nezasloužili pozornost a úctu i bez titulu.
Pokud přijmou pozvání osobně jim naliji víno a zeptám se.
"Smím se zeptat kam krásné dámy a jejich společnost cestují? Pochopil jsem, že se před chvílí u vašeho stolu něco stalo, sice nevím co, ale pokud by dámy potřebovali jakoukoliv pomoc, bude nám ctí."

Podívám se prvně na jednu a pak na druhou. Spíš než vylekaně ta starší vypadá nakrknutě. Ach kam se poděli sličné, romantické, plaché, něžné dívky potřebující pomoc od nás.




 
Caisy de Malaguena - 22. března 2024 12:46
rytkahelene_i46663856.jpg
Na skok u vedlejšího stolu
Nari, Hartmann
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", hlavní sál
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo


Počkám si jen na krátkou odpověď Henrika a pak už vstanu od stolu, abych vše mohla dořešit s Remigiem. Posbírám si všechny svoje věci, i když jich opravdu není moc, malý batoh a meč už u pasu mám, víc není potřeba řešit. Vypadám jako bych už se neplánovala ke stolu vrátit, ale všichni víme, jak to dneska dopadlo. Místo krátkého oběda už tu trávíme až zbytečně moc času. Takže člověk nikdy neví.
Zlehka pokynu Nari a jemně se k ní nakloním. „Drž se u mě prosím. Po tom co se tu už stalo, tě budu mít ráda na očích.“ Pronesu vlídně, prakticky až ochranitelsky a rozejdu se ke stolu družiny, u které zmizel Remigius.

Stůl Remigiových krajanů neuvěřitelně ožil. Možná je to tím pečeným jehnětem. Nebo je prostě tato společnost ve výborné náladě. Opatrně přistoupím k jejich stolu a nahodím společenský úsměv, který má zakrývat moji vlastně rozmrzelou náladu.
„Velice nerada vás ruším od hostiny, ale nedokázali byste mi poradit, kam zmizel Remigius?“ Rozhlédnu se po celém osazenstvu a nejdelší čas zůstanu u samotného Hartmanna, který vypadá jako přirozený vůdce této skupinky.
„Omluvte moji zbrklost, Caisy de Malaguena a zde má mladší sestra Nari.“ Velice slušně nás představím. Bude jednodušší zůstat v nastavené hře, že Nari je moje příbuzná, aspoň si dokážu před každým pohodlně obhájit, proč si ji tak držím u těla.

Po očku se jen podívám ke stolu kupce, jestli se náhodou něco nezměnilo. Ne, nevypadá to. Papá se stále nevrátil, mladý Pierro stále sedí zahloubán do svých vlastních niterných pocitů a stráže jsou ohromeni hraničářským kouzlem.
 
Hartmann von der Vogelweide - 18. března 2024 18:05
img_20240215_15590258432170.jpg



Hostinské elegie






sir Hartmann, Lara aep Alassëa
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo



V očekávání jak bude lady Lara pokračovat a co mi řekne se v klidu usadím. Už už se jí nadýmal, její krásný hrudník k odpovědi, když ji jemně přerušil patrně někdo z jejich lidí. Chvíli si mezi sebou špital něco v elfštině. Byť jsem již ledasco pochytil, snažím se neposlouchat. Když vidím, že asi řeší nějaký vážnější problém, jen pozdvihnu svůj pohár a lehce se ukloním.

"Omlouvám se, nechci překážet, nechám vás vašim, záležitostem. Setkání s vámi bylo pro mě krásným osvěžením a děkuji vám za příjemné chvíle. Budu rád, když se ještě potkáme." Usměji se na ni i na toho, který nám překazil krásné chvíle o kterých bych rád doufal, že se mohli v budoucnu proměnit i v něco více než jen příjemné povídání. Trochu zklamaně odejdu od stolu sličné elfky a s trochu smutným výrazem se vracím přes lokál zpět ke svým.
Jen tak mimochodem si všimnu, že původní veselá společnosti teď něco řeší. Krásná blondýnka, řeší něco s nějakým mladíkem, jak jsem pochopil snad s synem temerského kupce, který tu měl ještě ceru co zmizela? Vážně nevím, nesledoval jsem je, ale atmosféra se změnila.

Lehkou úklonou a úsměvem počastuji rozzlobenou blondýnu. Ve své zlobě se mi vážně líbí, trochu mi vylepší náladu. Pak na pozdrav pokývnu i jejím druhům, ale těch si moc nevšímám a usednu zpět ke svým. Krajan Remigius už také zmizel podle Bruna zmizel do lázně s lazebnicí.
Coqin se hned ujme slova. "Děsnej kazišuk to špičavý ucho co Pane? Už jste ji skoro vedl do sena co Pane?" Mrsknu po něm zlým pohledem. "Coqine, prosím drž hubu." utnu jeho lísavá moudra. I když věřím, že on by z nějaké své oběti vymámil to seno za kratší čas, než jsem strávil s elfkou.

Jídlo je ale tu a to mě těší. Velkým nožem odkrojím ty mastnější kusy masa, loje a kosti a jako první podělím své psy. Odvádějí nám dobrou práci a proto zaslouží být oceněni jako první. Pak se na jídlo vrhneme s ostatními. Štědře krmi zapíjím vínem a mladá šenkýřka se ohání. Líbí se mi. Je drobounká skoro ještě dívčí a i když blondýnky nejsou mým vysněným typem, droboučké dívky s drobounkým i přednostmi a jemnými rysy a plachým pohledem ty ano. To ta zrzka, kupecká dcerka ta se mi také moc líbila i když jsem ji spíš jen zaznamenal, ale tak se aspoň můžu kochat touhle mladou svěží krásou.
Když se ochomýtne kolem Floriána zčervená. Musím se usmát. Taky se mu líbí a já si říkám proč ne. Taky se musí kluk otrkat. A tak prohodím s krásnou blondýnkou občasný žert a zatáhnu to toho i nesmělého Floriána. Zatím co Marcela můj ostříží zrak drží při zemi.

Vesele hodujeme a s přibývajícím vínem i náladou jsme veselejší a hlučnější. Dost mě mrzí, že nás s elfkou přerušili a já se nedozvím jak je to s tou nabídkou práce a co vše skrývali šaty elfí krasavice. Naštěstí, však mé zklamání odplavuje alkohol a já mám zase chuť se družit.





 
Caisy de Malaguena - 11. března 2024 14:07
rytkahelene_i46663856.jpg
Napružená lvice

Nari, Pierre, Henrik, Thorm
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", hlavní sál
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo

Chvíli ještě naprosto uhranutě a nechápavě hledím na Pierra, který jako by byl někde úplně mimo. Hlavou mi probleskne, že zase tolik jsem toho neřekla, ale nechám to být. Mám jiné priority, a pokud je opravdu natolik naivní, že ho neprobrali ani má ostřejší slova, tak mi opravdu nestojí ani za to, abych mu nabídla pomocnou ruku.
Když odcházíme s Nari od kupcova stolu, tak si všimnu, že zbrojnoši již zmizení kupcovy dcerky i s hraničářem zaznamenali. Pokud si myslíte, že něco udělali, tak ne, jen dál seděli a vykřikovali něco o tom, že se musí jednat o kouzlo!
Snažím se držet svoje emoce na uzdě, abych si to nešla vyřídit i s nimi.
„Ale prd kouzlo…“ Pronesu sama pro sebe tiše. „Stačilo by jen zvednout zadek a jít se podívat ven.“

Pomalu si sednu k našemu původnímu stolu a jen mávnu na Henrika, aby se zbytečně neptal. Ohlédnu se směrem k Nari, která položí naprosto jednoduchou otázku.
„No, vlastně se neděje vůbec nic.“ Odpovím stejně tiše. „Pouze náš drahý hraničář zmizel. I s tou dívkou. Kouzlo! Jak to popsali pánové zbrojnoši.“ Zavrtím otráveně hlavou.
„A jelikož se ten mladík raději utápí ve svých vlastních světech a představách, tak už nemají naprostou šanci ho dohnat. Pokud tedy nebude chtít být chycen, to je další možnost. Ale vlastně mi je to jedno.“
Rozhlédnu se po sále, jestli náhodou nezahlédnu jejich tatínka, který by snad mohl mít jako jediný pět a pět dohromady. Ale chtěla bych s ním vůbec něco řešit? Spíš ne, ještě si bude myslet, že v tom mám prsty taky.

Pohlédnu na Henrika. „Co bys říkal na to, že bychom vyrazili směrem do Rivie? Nebo tu máš ještě nějaké plány?“
V tu chvíli se k našemu stolu přichomýtne ten mužský, který se mě před pár minutami ptal na práci, jen si povzdychnu. Lidičky, já bych chtěla už chvíli klidu, prosím.
Jenom mu věnuji úsměv a gestem mu naznačím, ať chviličku počká. „Najdu Remigia a zkusím se s ním dohodnout, jak to uděláme. A pokud ne, tak spousta práce se dá najít i v Rivii samotné.“ Dokončím myšlenku.
Pak už je Henrik celý jenom toho seveřana. Jestli je to vůbec seveřan.
 
Vypravěč - 02. března 2024 15:45
vyprreed_i4931.jpg

Utrpení mladého Pierra


Caisy, Nari, Pierre
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí", hlavní sál
21.červen, středa, letní slunovrat
jedna odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo


"Jak můžete být tak krutá, Má Paní?" Tiše šeptl mladý kupec Pierre, když se pomalu zvedal zas na nohy. Měl za to, že ji položil své srdce pod její kožené vysoké boty. Avšak ona jen dupla naň, ve vzteku dokonce. Odmítnutí bylo jedna z možných jejích reakci, to věděl. S tím by se smířil. Ale tohle? To nebyla ledová sprcha, to byl učiněný nekonečný ledopád. Mluvila o věku, o postavení. On mluvil o horoucím srdci, o skutečné nesobecké lásce. Nechápe její reakci, v níž nezúčastněný vidí spíše nešťastné načasování, špatné místo. Ale jak mohl vědět, tušit, že právě v době jeho skutečně velkolepě rytířského vyznání Dámě jeho srdce, právě jí zmizí její milý s o dost mladší rusovlasou překrásnou dívkou?

Šermířka nerozdupe jen jeho srdce jež ji velkodušně nabídl. To je jí málo, ona jej prohlásí hlupákem, dětinou. Mladík je otřesen, a naprosto zdeptán, zahanben a podupán. Vlastně ani není schopen se bránit, či vůbec reagovat. Slova o tom, že by měl dohlížet na svou sestru dorazí do jeho hlavy dunící tepy rozbouřeného srdce. Vůbec je nevnímá. Zrak má vyděšený. Tohle trauma si ponese dlouho v sobě, možná i věčně. Jistě si rozmyslí nějaké další ženě vyznávat lásku a úctu.

Jak tak tonoucí se ve víru zuřivosti Lvice z Cintry hledal očima nějakou oporu, shovívavost, cit. Spočinul vyděšeným zlomeným pohledem na Nari. Ta doteď budila v něm dojem člověka s nebesky velkou empatií, s citem pro bolest druhého, jakkoliv se někomu může zdát komickou. Chtěl se chytit alespoň stébla pochopení. Ani to nenašel. Kalná voda hněvu fešné blondýnky, které jistě mnozí u nohou klečí, a ona může je přebírat po libosti, se nad ním s hukotem zavřela.

Při tom výjevu proběhlo hlavou nyní půvabné, něžné brunetky, zda také jí jednou nějaký muž bude chtít dát všechno, celého sebe. Zda bude tak odvážný, že nebude hledět na veřejné mínění, ni na pohoršení, jež by to mohlo mu přinést. Zda bude ona pro něj vším, zda nebude hledět na sebe, ale jen a pouze na ni. Zda se jí dá velkodušně zcela všanc. Kolik asi na světě je takových mužů, kteří se ženě svého srdce dávají tak cele? Bez výhrad. Riskujíce přitom vše. I vlastní důstojnost a city, to když je s nimi zameteno, tak jak před chvílí předvedla její Paní.

Ten zoufalý pohled zděšeného Pierra, marně sahající po alespoň drobném pochopení, ten ji bude jistě provázet několik dní, a možná ho uvidí navždy. Ten křehký plamen bezbřehé bláznivé lásky, jež byl jedním jediným rázným sfouknutím v mžiku zhasnut.

Sotvaže šermířka s dívkou opustily kupcův stůl, mladík těžce dosedl na židli, pohroužen ve své vlastní utrpení. Ještě stále mu nedošlo, že jeho sestra zmizela. Zbrojnoši už to zjistili. Však byli si jisti, že zde proběhlo nějaké kouzlo, které pozřelo hraničáře i kupeckou dcerku. Slova jako 'Zmizeli!', či 'Kouzlo!' jen z nekonečné dálky zněly zmučenou a potupenou myslí mladého Pierra.



 
Thorm - 02. března 2024 11:46
img_20240412_16473983649619.jpg
Dobrá tak jinak

Henrik a ostatní u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec „Na rozcestí“
21.červen, středa, letní slunovrat
ranné odpoledne
jasno, slunečno, příjemně teplo


Ženy nemůžeš žít s nimi, ale ani bez nich a nikdy, nikdy je nepochopíš.
Tohle říkal jeden z mužů v hospodě a teď tomu začínám rozumět když ta žena tomu muži co se jí dvoří div neukousne hlavu. Jistě bylo to směšné, ale já myslel že se to zde takhle dělá, což je také důvod proč jsem se zatím nedvořil žádné dívce.
Nenarazil jsem na žádnou která by stála za to absolvovat tohle směšné divadlo
A jako by to nestačilo tak nakonec svůj díl schytám i já i když jsem vůbec nic neprovedl. Povzdechnu a se soucitným pohledem sleduji jak odvádí tu dívku která má být její sestrou, ta teď asi schytá přednášku o tom že všichni muži jsou zvrhlíci což by měla vědět protože jí to už několikrát opakovala. Ale potom mně zaujme někdo jiný, muž kterého jsem nečekal že zde uvidím a je pravda že jsem zatím nedíval tímto směrem. Nejdříve mně zaujal šlechtic a jeho družina a pak ta kupecká rodina a je pravda že jsem měl v úmyslu projevit zájem o tu dívku, ale podezření té ženy i když nevyslovené je poněkud přehnané. Rozhodnu se zde chvíli počkat a potom dojdu ke svému stolu kde vezmu pivo ze kterého Laui sotva upila i když naštípu dříví tak nemám na rozhazování navíc je škoda to zde nechat. Potom se vydám k tomu stolu kde sedí ten muž patrně horal jako já. Vypadá někdo kdo toho hodně zažil, problém je že sedí u stejného stolu s tou ženou která je příjemná asi jako naštvaný medvěd, takže to musím udělat tak že snad proti tomu nebude protestovat,
„Zdravím nečekal jsem že zde uvidím krajana, nebo aspoň myslím. Jsem Thorm z Creydenu a přišel jsem tě pozdravit a připít na tvé zdraví.“
Tentokrát oslovím přímo toho muže a následně pozvednu pivo a napiju se, jistě proslov nic moc ovšem na tohle jsem nikdy nebyl, vždy říkám že za mně mluví ocel ne má slova ovšem ne každý to pochopí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10117602348328 sekund

na začátek stránky