Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Reed III

Příspěvků: 154
Hraje se Po čtrnácti dnech  Vypravěč Hudson je offlineHudson
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hartmann von der Vogelweide je offline, naposledy online byla 13. června 2024 16:11Hartmann von der Vogelweide
 Postava Caisy de Malaguena je offline, naposledy online byla 20. června 2024 22:51Caisy de Malaguena
 Postava Remigius je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Remigius
 Postava Thorm je onlineThorm
 Postava Nari je offline, naposledy online byla 18. června 2024 10:10Nari
 Postava Elisa *Lissa* Carbonarra je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Elisa *Lissa* Carbonarra
 Postava Laurina aep Lango je offline, naposledy online byla 21. června 2024 0:56Laurina aep Lango
 Postava Isolde je offline, naposledy online byla 20. června 2024 21:53Isolde
 
Gorsky - 06. února 2024 23:24
orez9674.jpg

Obchod



u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


"U baru mi řekli o té práci v kuchyni. To že Remigius shání dobrodruhy je tu něco jako veřejné tajemství." zazubím se. "Inu hostinskému rozhodně neuniklo že má v kuchyni volné místo." Pokrčím rameny a unaveně si promnu oči - Tohle bude dlouhý den.

Bohužel ani blondýna nemá pro mou maličkost žádnou práci. "To je škoda." odvětím zklamaně. Pořád je tu možnost že Rem po pořádném pití něco prokecne, ale to by mohlo chvíli trvat. "Každopádně víte kde mě najít." usměji se přátelsky a dojím poslední porci polévky. Lžíci položím do misky a zbytek chleba si schovám do prázdné kapsy.

Zatímco modrá krev mluví o alchimistickém povolání, tak souhlasně přikyvuji. Pravda je, že to co dělám není špatné zaměstnání. Vlastně je to klidná práce. Nikomu a ničemu nemusíte věřit. Žádné straně. Za nic se nebojuje, pouze se vydělává. Zamyslím se a po chvilce odvětím. "Nemůžu si stěžovat milostpaní. Je to poctivé a klidné řemeslo a někdo je vždycky ochoten zaplatit."

Jako na zavolanou se z druhého stolu objeví jakási žebračka. Docela mě zaskočí že zrovna ona a její druh hledají alchymistu. Nevypadají že by byli nemocní, takže těžko říci co tím obchodem vlastně myslí.

"O obchodu? Ale jistě, od toho tu přeci jsem." Usměji se na dotyčnou "dámu". Nevypadá bohatě ale rád si poslechnu co má na srdci. "Omluvte mě." pronesu lhostejně a zvednu se od stolu. "Pojďme tedy za tím vaším kamarádem." řeknu nakonec žebračce.
 
Laui - 06. února 2024 21:28
laui27147.jpg

PŘÍLEŽITOST NA KAŽDÉM ROHU



Thorm, všichni u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa


Thorm zatím souhlasí se vším, dokonce že bude spát na zemi. Kdybych ho požádala o to, aby mi ještě vypral oblečení a rozčesal vlasy, asi by souhlasil i s tím. Ti chlapi. Myslí si, že my holky jsme naprosto pitomé. Takhle se ke mě nikdo nechová co nemá postranní úmysly. Žiju takhle víc než rok a nikdo není tak milý a hodný, že by platil za všechno. Kvůli žebračce. Vím o co mu jde a možná to budu brát jako kompliment.
Ale pak řekl, že jsem špinavá a hnusná. Jen tak. Jako jo, je to naprostá pravda, hnusím se sama sobě, ale on to řekl tak přímo a vážně. Možná jsem žebračka, ale pořád jsem holka, tohle se mě dotklo. Našpulím rty do talíře a potichu řeknu.
"Ty taky nevoníš jako růže."

Pak se zvedl a šel k baru. Slyšela jsem co se ptá hospodského, ale druhým uchem jsem zachytila rozhovor od vedlejšího stolu. Doteď jsem si ruch hospody nijak nevšímala. Někdo tam zpíval, někdo se smál, jinde hlasitě mluvili, ale neohlédla jsem se za ničím. Někdy i oční kontakt dokáže způsobit potíže. A plus jsem měla oči jenom pro Thorma. I když je to jenom chlap, ráda si takhle pokecám s fešákem.

Ale rozhovor u druhého stolu mě zaujal. Nějaký chlap právě řekl, že je alchymista a léčitel. Věřím na osud a na znamení a tohle musí být znamení. Právě když zhaníme alchymistu, tak se od vedlejšího stolu jeden přihlásí? Ohlédnu se tam. Je to ten stůl s divnou skupinkou, která se pořád rozrůstá.
Pohledem jsem našla toho, co mluví a říká, že je alchymista. Několik vteřin jsem je sledovala a odhadovala, jestli si můžu dovolit k nim promluvit. Odhad už mám celkem dobrý a tihle vypadají v cajku. Tak se zvednu, upravím si špinavé oblečení, ať vypadám alespoň kousek dobře a vykročím k nim. Rozhodla jsem se tak ze třech jasných důvodů. První ... vypadají v pohodě. Druhý ... sedí tam Nicolas a ten ve mě zanechal dost silný pocit, že mu můžu věřit, ani nevím proč. A třetí ... nedaleko stojí Thorm a ten se už třese na to, aby byl se mnou v stejném pokoji, takže kdyby něco, může se zahrát na hrdinu a zachránit mě. Pro jistotu se ale za ním ohlédnu a až pak přijdu až ke stolu k alchymistovi.

"Dobrý den, nezlobte se ale slyšela jsem váš rozhovor a to že jste alchymista. Shodou okolností právě jednoho hledáme, já a můj ... kamarád." Ohlédnu se za Thormem, aby věděli koho myslím. "Měl by jste čas si promluvit o obchodu pane?" Je očividné, že je to půl-elf, ale já mám to nejmenší právo někoho soudit. Několik dní zpátky jsem snědla mrtvou žížalu. Hmm, ani nevím proč jsem si teď na to vzpomněla, bylo to nechutné. Podívala jsem se rychle na všechny u stolu, ale pak jsem se dívala jenom na Gorskeho.
 
Caisy de Malaguena - 06. února 2024 14:47
rytkahelene_i46663856.jpg
Nabídka, která se neodmítá?

Remigius, Gorsky, a ostatní u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Zamyslím se nad tou jednoduchou otázkou, kterou Remigius položil. Drobně si skousnu ret.
„Upřímně… Na spoustu věcí. Člověk získá koncentraci, rozvážnost a možná i takový ten vnitřní klid, který mi do té doby chyběl. Také uvědomění, že člověk rok od roku nenávratně stárne a je potřeba s tím počítat. Ano, mohli bychom žít ode dne ke dni a neřešit spoustu věcí. Ale asi tento bezcílný život není úplně pro mě.“
Okamžitě se mi ale na tváři rozline úsměv. „Což tedy neznamená, že se ze mě stal samotářský introvert. To v žádném případě!“
Jen a pouze umím nově získané dovednosti používat v těch správných chvílích.

Ještě se ani nestihnu od Wardda otočit a ucítím dech na své tváři. Zaposlouchám se do slov a pak jen mírně kývnu, aby Remigius zaznamenal, že jsem jeho zprávu přijala a přemýšlím o ní, jen o tom nechci zbytečně mluvit nahlas. Měla bych si promluvit s Warddem. Asi by nebyl takový problém mu naznačit, že by mě mohl doprovodit na čerstvý vzduch.

Ale ještě bych se ráda postarala o půl elfa. Svým způsobem mi nesedí, chvíli se chová jako úslužný pitomec, následně mluví vcelku rozumně a zakončí to pitvořením, které jako by popíralo úplně všechno, co za celou dobu řekl. Tohle dělají jen lidé, kteří mají něco za lubem. A pouhé hledání práce to nebude.
„Remigia vám poradili u baru?“ Pobaveně se zasměju. „Hostinskému očividně nic neunikne, že? Ale tak, od toho správný hostinský je.“
Svoje slova o prázdném měšci doprovodí i otázkou ohledně zaměstnání. Jen zavrtím hlavou. „Bohužel vás zklamu. Já práci nerozdávám. A osobního sluhu nehledám už vůbec, pokud se tím snažíte na něco narazit.“ Vyskočí mi koutek úst do úsměvu. Mladík asi vycítil, že bych mohla mít modrou krev. No, to ho zklamu, v životě takových potká ještě hodně a ne všichni mají za rohem palác s neomezenými finančními možnostmi. A to už nemluvím o tom, že pokud bych byla bohatá šlechtička, tak rozhodně nesedím tady a nepojídám obyčejný guláš, ale užívám si ve vedlejším luxusnějším sále.
„Ač vaše zaměstnání je více než zajímavé, léčitelé a alchymisti se většinou mívají velmi dobře. Jsou to hodnotní členové společnosti. Takže si nemyslím, že by měl být problém najít si práci. Ale chápu, že to máte určitě těžké.“
Ano, léčitelé jsou stále potřeba. Vyhledávají je všichni lidé pořád a každý den. Bohužel ale většina raději půjde k lidskému léčiteli, než půl elfovi.

 
Vypravěč - 04. února 2024 14:35
vyprreed_i4931.jpg

Pokoj a práce



Thorm, částečné Laui
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


S příchodem legendárního trpaslíka Skeggse se krčmáři nahrnula práce, bo objednávek skokově výrazně přibilo. Nemá tedy čas se horalovi Thormovi příliš věnovat. Je tedy dosti strohý ve své odpovědi. "Pokoj stojí 2 stříbrné tolary. Pokud bys naštípal hromadu dříví, pak jsem ochoten slevit na 1 tolar a 6 grošů."

Zdá se, že Thorm by mohl získat u Starosty Fabia i práci, konečně urostlý je dost, zapojení do stráže vsi i hostince by mu i sedělo. Snad proto mu Krčmář poskytne bez řečí kýženou informaci. "Stará Eleonora, bylinkářka a alchymistka, bydlí na konci vsi směrem na západ, na soddenské cestě. A kdybys sháněl práci v ostraze vsi, tak máš možnost. Urostlý chlapi, co se umějí ohánět zbraní, se uživí vždycky." S tím konverzaci ukončil, aby plně mohl obstarat své hosty. Práce ve výčepu má teď více než dost.

Pokud vyskládá Thorm stříbro na barpult, získá pronájem pokoje, a obdrží k němu klíč.


Obrázek

ukázka pokojů v hostinci

Obrázek



 
Nari - 04. února 2024 13:58
nariuvdo137.jpg

Snaha o tanec



Hlavně letecký instruktor Henrik
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Zadýchaná, zarudlá a ještě stále trochu rozklepaná jsem se vrátila ke stolu. Navzdory všemu ale jsem se cítila šťastná, veselá. Ne ustrašená, roztěkaná a neustále v pozoru. Ač jsem si nikdy nemyslela, že to bude kdy možné, nyní jsem prostě byla sama sebou. Ač jsem na barbara hleděla trochu ustrašeně, z toho, co udělal, vlastně jsem se smála a byla mu vděčná. Byla jsem i vděčná paní Caisy a pan Warddovi, že se nade mnou slitovali a vzali mne sebou.

Totiž, když pan Henrik chytil mou ruku a vytáhl mne od stolu, bard začal hrát skladbu, kterou jsem znala více než dobře. Heh, sice jsem holka z ulice, která do hostinců zavítala na skok tak krátký, že sotva slyšela "Vypadni" od hostinského, ale tuhle skladbu jsem znala. Slýchávala jsem ji často. Od potulných bardů a umělců, nebo i z oněch hostinců. Byla to hudba mého domova. I když domov, kdo ví, jestli tak mohu říkat místu, kde jsem se narodila a ze kterého se strachem a nechutí se vrátit utekla.

Skladbu jsem sice znala, ale to bylo tak vše. Věděla jsem, že má svůj tanec, věděla jsem, že je to velmi vášnivý tanec, ale neuměla jsem ani krok. Stejně tak je neuměl ani pan Henrik a jestli jsem někdy slyšela přirovnání "jako medvěd v porcelánu" nyní jsem věděla, co to znamená. Tanec pana Henrika byl... jako pan Henrik. Vzbuzoval respekt a měli jste chuť držet se od něj dál, aby vás nezašlápl, ale bylo tam něco, co mne nutilo usmívat se a opakovat to po něm. Snad jen ladněji. I když to jsem si asi jen namlouvala. Jenže ono pak stačilo ponořit se do tónů kytary a hýbat se s nimi. Nechat se jen unášet. Tu otočku, tu dupnout, párkrát zatleskat a občas povyskočit s veselým výsknutím. Cítila jsem, jak mi pot stéká po čele, jak nešikovně spletené vlasy do parodie na copy se uvolnili a létaly všude kolem mé tváře, stejně jako mohutnému barbarovi.

Napřažená ruka nezůstala bez odezvy a už jsem se točila, do toho se smála a snad i radostí výskala. Cítila jsem se jako malá holčička na oslavě narozenin. Nejednou jsem si vzpomněla na své závistivé pohledy, když nějaká panička narozeniny slavila. A že v Cintře to byla vždy nějaká ta paráda. Vzpomínám si, jak jsem si tehdy sama sebe představovala v rudých splývavých šatech, jak kroužím kolem vysněného prince, jak vysoké podpatky tanečních střevíců dupou do dřevěné podlahy v rytmu kytary a jak v kratičkých přestávkách mezi tóny vždy někdo zvesela houkne, nebo výskne.
Byla jsem najednou v jiném světě. Ne v hospodě s bandou naprosto cizích lidí. Byla jsem v hostinci s přáteli, s lidmi, kterým jsem mohla věřit. S lidmi, kterým by na mě i mohlo záležet a na kterých by mohlo záležet i mě.
A pak se proud myšlenek najednou roztrhl a já se vrátila do reality, do divokého tance s panem Henrikem v tóninách domoviny. Najednou jsem cítila jeho silné paže kolem mých boků a s rozšířenými zorničkami si začala uvědomovat co přijde. Srdce se rozbušilo tak rychle, že jsem se bála aby neprasklo a pak jsem najednou přestala cítit pevnou půdu pod nohami. Překvapení se přelilo ve strach, když jsem cítila, jak jsem boky vyklouzla z jeho prstů. Vyjekla jsem, ba vyloženě zděšením zapištěla. A pak mne opět chytil a já sotva dýchala. Vyčítavě jsem jej sledovala, celá roztřesená. Zadýchaná, vystrašená a šťastná. S chutí mu jednu vrazit a zároveň ho obejmout. Nevěděla jsem, co dělat, co si myslet.
Když mne postavil na zem, stále jsem cítila, jak se mi klepou nohy, jak sotva stojím, ale něco vzadu v hlavě mi našeptávalo "Ještě" a "Víc". Vystrašený pohled se pomalu měnil v užaslý a snad i, a kdo by to do mne řekl, roztoužený. Výbuch emocí byl tak silný a nepřehledný, že jsem se, s lehkou úklonou, odpotácela sednout si na nejbližší volné místo, bez ohledu kdo seděl vedle. Horkost tváří a sucho v hrdle volalo po něčem k pití, zmatenost a užaslost ze zažité zkušenosti mi však bránila v tom najít ten správný pohár a tak jsem jen poslepu tápala po stole, než jsem konečně něco našla. V tu chvíli jsem se nestarala o to, komu korbel patří, prostě jsem se hltavě napila.
"Tohle - už - nedělej," vyhekala jsem směrem k panu Henrikovi, když se dostal na doslech. Ovšem nemračila jsem se, ani tón nebyl naštvaný. Naopak, usmívala jsem se a hlas byl, byť roztřesený, tak i šťastný.


 
Gorsky - 04. února 2024 01:23
orez9674.jpg

Dění u stolu



u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo



Rem si zatím drží karty dost u hrudi. Což je další indicií že jím nabízená práce nejspíš bude dost smrdět. Každopádně nechám Ellanderce dál chastat, místo toho mě osloví ta dívka se kterou žoldák hovoří. Od ostatních se výrazně liší, pravděpodobně jí proudí v žilách modrá krev, nicméně vypadá že má peníze.,, Takže by mohla být užitečnější než Rem.

"Polévka je v pořádku má lady. Tíží mě prázdnota mého měšce, který měl pomoci naplnit tento šlechetný Ellanderský voják." kývnu směrem k Remigiusovy. Je teprve poledne a už je vyhulákanej, a to tu má podle všeho shánět dobrodruhy. Při pohledu na Remigiuse otráveně zavrtím hlavou. Jak neprofesionální, mému chlebodárci bych takovu podlost neprovedl. "Vy byste nevěděla o nějaké možnosti zaměstnání? Zatím vím pouze o pomocné práci v kuchyni, jeden stříbrný za den nezní špatně, ale na mě by škrábaní brambor byla škoda." Ušklíbnu se. "Jsem alchymista a něco jako léčitel." mrknu spiklenecky na blondýnku. "Ale časy jsou těžké a tak se zároveň živím jako pomocný sluha."

Dál pojídám polévku a sleduji dění v hostinci. Bard uvítá jakéhosi trpaslíka Skeggse, nikdy jsem o něm neslyšel a tak nevím co si mám myslet. Hospodské báchorky o hrdinských skutcích a přikrášlené písně bardů nejsou zrovna dvakrát věrohodným zdrojem informací. Hraničář jej zjevně respektuje, a peněz má asi hodně. Uvidím jestli se naskytne příležitost mistra trpaslíka oslovit.


 
Thorm - 04. února 2024 00:51
img_20240412_16473983649619.jpg
Rozhodnutí

Laui se pak pochlubí tím co zjistila i já jsem zjistil že pokud nechcete spát na stromě tak je dobré spát tam kde je cítit pach nějakého silnějšího zvířete, případně u něčeho co zakryje váš pach. Mezitím nám přinesou pivo které Laui asi moc nemusí, sice nějaké věci nepoznám, ale když se rozplýváte nad pivem a pak ho cucáte tak to asi nebude pravda.
Ale já nechtěl objednávat kořalku protože by jí mohla složit. A pokud si v hospodě objednáte vodu řeknou vám že když chcete chlastat vodu venku je studna.
Vyslechnu si nápad i obavy Laui, ale tohle mně nenapadlo tedy ne že by mně něco nenapadlo, ale tyto myšlenky jsme schopný kontrolovat.
„Dobrá tak já souhlasím, se spaním na zemi jsem počítal a co se týká spánku tak bude dobrý tentokrát nemuset líčit oka před nezvanou návštěvou. A až vyděláme nějaké peníze měli bychom si promluvit o reprezentaci. Můžeme sice tvrdit že jsi tak známá obchodnice že kdyby ses nemaskovala jako žebračka mohl by se tě kdokoliv pokusit zavraždit, ale nevím jestli by nám to uvěřili.“
Tohle není vtip. mluvím naprosto vážně což Laui může poznat, potom vyprázdním korbel jedním lokem a následně to ve mně zabublá jak se snažím potlačit krknutí které pak následuje protože jsem zjistil že tohle zrovna dívkám neimponuje. Potom se vydám k barovému pultu a počkám až ke mně dojde hostinský který je také starostou a tak se rozhodnu kout železo dokud je žhavé.
Nemyslím si že bychom zde našli uplatnění aspoň zatím, ale možná bych se mohl pokusit něco zjistit.
„Chtěl bych si pronajmout pokoj a také se zeptat jestli zde ve vesnici není nějaký alchymista nebo léčitel?“
Přece jenom když se zeptám já tak to bude vypadat lépe protože u mně aspoň uvěří že zde dojde k nějakému obchodu než u Laui.
 
Henrik - 03. února 2024 19:33
aquaman_2016_movie_poster_by_edaba7_d9fhensfullview599.jpg

Horalský tanec


Hlavně Nari, Remigius, a ostatní u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


"Moje jméno je Henrik!" Zakřením se ještě na Remigiuse a nadšeně se dál věnoval Nari radostí bez sebe že mi nedala košem. A když slyším co Bard začal hrát? Ke všem čertům! Vždyť to je něco co horko těžko umím, mám ten svůj horalský tanec, ale tohle? Nedám na sobě nejistotu znát svým chováním, rovnou to řeknu. "Taky to neumím."

Ještě jsem i zpozoroval že u stolu je nová tvář. Trpaslík kterého nadšeně Wardd vítá a začíná nové kolo diskuzí a slov.

V tom si už však podupnu pravou nohou abych se před Nari napřímil a vypnul hruď. Když člověk neumí kroky, musí dát na odiv to co má. Svaly. Potetované ruce i hruď. Ale nejsou to jen tak všelijaké čmáranice. Ten kdo se v tom vyzná, může zde vyčíst duchovní význam barbarů. Ochranné a bojové symboly. Kuráž, hojnost, boj, síla a zdraví. To je to co v těch symbolem lze najít.
Ale to už k Nari natáhnu ruku abychom mohli rozjet tohleto dílo.

Snažím se jako bejk a dávám do toho co můžu, je pravdou že snad občas i škobrtnu, taky že to zřejmě není ani moc do rytmu. Ale nadšení mi nechybí. Tu otočku, támhle tlesknutí dlaněmi nad hlavou a do toho hlavu napřímenou. Natažení ruky k Nari abychom mohli udělat otočku. Vlasy se mi nejednou objeví ve tváři jako kdyby to byla bojová vřava. A o co se pokusím na závěr? No přece zvednout Nari do vzduchu!
 
Remigius - 02. února 2024 17:29
remigiusi188.jpg

Malaguena




Caisy, Henrik, Gorsky, a ostatní u velkého stolu
jižní Rivie, hostinec "Na rozcestí"
21.červen, středa, letní slunovrat
kolem poledne,
jasno, slunečno, příjemně teplo


Nemůžu si pomoct, ale ten půlelf mne začíná vyloženě srát, tím víc, že mám zrovna opravdu dobrou náladu. "Ano, zcela určitě se mýlíš!" Odbydu ho. To jsou hrozný kecy, který vede. Nevím na koho chce takhle udělat dojem.

Obrátím svou pozornost na Henrika, jež je evidentně přeborník v chlastu. "Věřím ti to, barbare! Do písmene." Tedy s tím, že na něj čeká nehynoucí sláva si úplně jist nejsem, ale nač mu kazit světlou chvilku. Je to možná ukvapený pitomec, ale upřímnost mu upřít nelze. Bard hraje Caisy píseň z Cintry, Malaguenu, a barbar bere Nari do kola.


Obrázek


Blondýnka je z Cintry, a rok žila v ústraní. "A nač si přišla při tom třídění myšlenek? Smím-li se zeptat." Zajímám se, a využiju toho, že se barbar s Nari vydali na parket, tak přesednu si přímo vedle blondýnky, na místo Nari. "No, Rivie je jednou z hlavních metropolí světa." Podotknu s lišáckým úsměvem.

Pak se objeví legendární trpaslík, jehož příchodu věnuji pozornost, neb člověk nepotká skutečnou legendu každý den. Žel, když Wardd vrátí se přináší nabídku lákavou, přeci jen vyrazit na lov monster s takovou Legendou. Toť pro dobrodruhy jistě zajímavá nabídka. Je třeba, abych i já co nejdříve vyrukoval s tou svou. Shodou okolností jsem právě na tom nejsprávnějším místě. I nakloním se Caisy těsně k uchu, a cosi ji zašeptám.



 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.29225707054138 sekund

na začátek stránky