Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je offline, naposledy online byla 02. května 2024 22:58Yuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je offline, naposledy online byla 02. května 2024 22:10Benjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 02. května 2024 22:55Freya
Postava Alexander Korobkov je offline, naposledy online byla 02. května 2024 21:33Alexander Korobkov
Postava Betchan je offline, naposledy online byla 03. května 2024 2:04Betchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 02. května 2024 21:04Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je offline, naposledy online byla 02. května 2024 20:36Aric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 02. května 2024 23:18Izumi
| |||
 | Pokračujem Nakonec to všechno nedopadlo tak úplně špatně.. Jo, hnusák si rozhodně zasloužil trochu více trpět, ale jeden s tím teď už nic moc neudělá no. Aspoň, že jsme živí. Rytířova reakce na padlého.. známého, kámoše... blízkého..?.. trochu vezme za duši, ale no.. na jednu stranu alespoň bylo po jeho trápení. Pobrali jsme co se dalo, co se mohlo hodit a pokračovalo se v cestě. Okamžik či dva jsem zauvažovala nad tím, že možná.. mohli jsme jim dopřát klidu spálením jejich těl.. ale pach škvařícího se masa a kůže není zrovna příjemným... Co nebylo též obdobně příjemné, bylo ´rozpoložení´ ve kterém jsem tohle místo našli. Bez kouska života... Je fakt, že tenhle svět není nijak přívětivým ale na každém rohu se dá najít alespoň stopa nějakého života. Ale tady..? Prázdno. Zcela. Jakoby.. se prostě najednou všichni sebrali a odešli..? Ale kam? Nikde tu pořádně nic není a jak bylo řečeno, venku na vlastní pěst je to ruleta se smrtí. Necítila jsem tu nic magického.. rychlí pohled k Aricovi mi řekne, že i on je na tom podobně. A co se tu kruci stalo..? Bylo celkem logické.. že tohle by se mělo nějak prověřit, alespoň tedy trochu rozhodně. Nemám nic proti nadhozenému rozdělování se. Ari se samo sebou hlásí, že půjde s druhou skupinkou.. nah, proč mu kazit radost? "Kdyby něco, nezapomeň řvát jako malá holka." neodpustím si malé rýpnutí k Aricovi než vyrazí. Na mě tedy leží zůstat... tady. Co nadělám. | ||
| |||
 | Dolejší
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Po boji Brokovnici i s municí podám Gabriele. „Když něco chceš, neváhej. Postě to ber, tak to venku chodí. Buď uzmout a nebo se domluvit s někým, kdo byl rychlejší.“ Usměju se na ni slabě. „Nech si ji prohlídnout od Alexe.“ Narážku, že myslím fakt broknu si nechám od cesty. Zrovna teď mi do smíchu není. „Spíš něco víc. Učitel. Kamarád. Dlouho jsme se neviděli. Jeho i moje jednotka měla za úkol dostat Krysáka. My ho nenašli a oni se nevrátili.“ Odpovím Benjimu a seberu ze země zahozenou mačetu. Meče nechám na místě. Jsou těžké a mimo Bratrstvo je stejně nikdo nepoužívá. Leda je tak pověsit na zeď. Kluzký nás chválí a velí k odchodu a jen co slyším jeho hlas, rozbublá se mi krev v žilách. Nějak na něj začínám být alergický. Sestry to schytaly celkem ošklivě. Pokousané, posekané, infekce na cestě a ty hned že pokračujeme? Do hajzlu s tebou, Slizký! Nadávám v duchu. Nahlas nechci. Znám se. Zítra bych nemluvil. Ale že bych mu rád zvalchoval hřbet je fakt. Dolejší Zastavíme se slušný kus od osady. Cesta proběhla v klidu a asi každý se těšil na dobré pivo a rozpálená kamna. Jenže tady to na rozpálený kamna moc nevypadalo. Brány dokořán a z komínů ani tenký proužek dýmu. Kluzký se ujímá velení a začíná rošádo s flintama. Sevřu pevněji jílec meče. Nedám! Zapomeň! Ale meč naštěstí nechce. Sleduji Patroláře, jak si prohazují kvéry. Něco takového by se u nás stát nemohlo. Jako jo. Když někomu vyrazí čepel z ruky a dotyčný nemá záložní, tak mu půjčím svoji záložku. Ale jinak. Ni omylem. Jsme rozděleni do dvou skupin. Průzkum a záloha. Já jsem v záloze. Pokrčím rameny. Mimořádně s ním souhlasím. Už jen proto, že tu nechal i Gabrielu. Alex sleduje osadu. Gábi asi poleze na strom, což je dost dobrý nápad a ona je pro něj jak stvořená. Já na lezení po stromech rozhodně dobrý kadet nejsem. Ale zase můžu koukat na druhou stranu a do boků, jestli je k nám neplíží nezvaná návštěva. | ||
| |||
 | Dolejší Divoženka s poděkováním elixír přijme a mně se drobně uleví. Krom několika ledových, skoro až vražedných pohledů z její strany jsme žádnou jinou interakci neměli, a tak stejně dobře mohl přijít plivanec anebo taky dobře mířená rána pěstí za drzost k ní vůbec promluvit. Vzato kolem a kolem, dopadlo to vzhledem k okolnostem nejlépe jak mohlo. Pak se u mě zastaví ještě Benji. Patrolář si všiml nově nabitého amuletu s vlkodlačím zubem a projevil o něj zájem. Byla to šikovná věcička, ale jako mág bych jí měl jen jako rezervu, takže mu amulet s úsměvem přenechám. "Snad ho nebudeš potřebovat." zazubím se. Prsten si zabaví ta nenápadná, co se furt drží někde vzadu, takže si z věcí nakonec odnáším elixír a sadu kostek. Snad bude příležitost si s nimi zkrátit dlouho chvíli. Zadoufám v naději, že nás tam někde ještě čeká bezpečné útočiště. Jakmile se začneme blížit k Dolejší situace ve skupině se opět změní. Nezaznamenám nic radikálního, ale zdá se, že Patroláři začnou být více neklidní a na jejich už tak zasmušilých tvářích se objeví dalších pár vrásek. Potáhl jsem nosem, ale žádný závan magické energie se ke mně zatím nedonesl. O chvilku později nás Kluzký zastaví, zhodnotí situaci před námi a začne rozdělovat úkoly. Kluzký zhruba věděl, jaký potenciál od nás může očekávat, ale přesto nechal rozhodnutí na nás. Zajímavá volba... asi se nemůže rozhodnout, jestli by sebou raději chtěl další zbraň nebo pro jistotu štít. S Yuli v rychlosti vyhodnotíme pro a proti jednotlivých možných scénářů až dojdeme ke společné shodě. "Půjdu já." oznámím nahlas a zařadím se do skupiny, která se vydá do útrob Dolejší. Snad budu mít dostatek síly, abych je případně všechny ochránil. | ||
| |||
 | Dolejší Pche… emoce Pokud je nikdo nechce, vezmu si cigarety. Budou se hodit. Bez zjevných emocí sleduji, jak Betchan reaguje na smrt někoho ze svých blízkých. Tedy podle všeho šlo o někoho blízkého. Jak stahuje prsteny. Takhle to chodí, když dovolíte citům najít si cestu do vašeho srdce. Zranitelné je pak nejen tělo ale i duše. Šílenství. Pohledem přejedu ostatní až skončím na Alexovi. Při pohledu na něj se mi znovu a znovu vrací slova z jedné hry, kterou jsem kdysi viděla. „A začarovali se? Řekli si to kouzlo?“ Uhnu pohledem. Jen já vím, proč se mi ta slova vrací… Proč mám ten příběh vypálený tak hluboko. Natáhnu si kapuci a zařadím se na své místo. Ani mě nepřekvapí, že se se mnou v Dolejší nepočítá. Vlastně je to dobře. Když ode mě Kluzký nic dobrého nečeká, těžko mi pak může něco vyčítat. Kdyby byl o trochu víc jako já – dal by mi úkol. Nechal by mě selhal. Znovu a znovu. Dělal by mi zářezy v neužitečnosti. Jeden za druhým. Jenže on takový není… není nebo nemá čas takový být. Bohužel mu nedochází, že takhle můžu maximálně příjemně překvapit… ne, že bych překvapovat chtěla. Rozhlédnu se, abych si i já našla dobré místo. Kryt. Nebo možná strom, na který bych vylezla, třeba bych pak viděla víc… | ||
| |||
 | Po boji Jak pistoli tak revolver si nakonec berou jiní, takže mě s nimi čeká práce až v Dolejší. Já si nakonec rozeberou všechny zbývající náboje do AK a přerozdělím je do zásobníků tak, abych měl všechny pokud možno plné. "Jasně Benji, mrknu na to..." souhlasím s prohlídkou jeho samopalu. Náboj zaseknutý ještě před komorou už cosi napoví a když vyndám zásobník, už je mi to jasné. "Máš ohnutý vrch zásobníku. Někde jsi s tím asi klepnul a náboje to nepodává správně... Vem si nějaký z těch co se tu válí a v Dolejší ti to zkusím narovnat." vrátím mu nakonec jeho útočnou pušku. Dolejší Během cesty mi moc do řeči není, mám nad čím přemýšlet a aspoň většina myšlenek se týká Gabriely a proslovu, který mě v Dolejší čeká k ostatním. Když už se ale dostaneme na dohled, hned mě překvapí to, že nevidím kouř ani z jednoho komína. To je divné... I kdyby si z nějakého důvodu netopili v domech, minimálně ve varně by topili určitě. Absence hlasů nebo jakékoliv jiné známky života ten můj pocit jen utvrzuje. Kluzký to očividně vnímá stejně když začne rozdělovat přepadový oddíl a krycí. | ||
| |||
 | Po boji Dorážíte posledního nemrtvého protivníka, a zdá se že vaše skupina tvoří silný celek. Nemrtví sice nepatří mezi ty horší věci které můžete v Příhraničí potkat, ale v takovém počtu spolu s nekromantem dokáží zatopit i početnějším skupinkám. "Dobrá práce...vedli jste si skvěle. Žádné vážné zranění? Pokud chcete poberte co můžete a pokračujeme. Nechci se na tomhle místě déle zdržovat. Nevíme jaké další překvapení na nás může čekat." pochválí Kluzký váš výkon a dá vám pár minut na obrání mrtvol. Poté už se ale vydáváte zase na cestu. Kluzký se během chůze zařadí na moment na konec za Benjim a potichu mu řekne "Alex mi včera řekl nějaké informace ohledně včerejšího dění po srubu. Jak dorazíme do Dolejší chce to říct celé skupině takže nebudu teď mluvit za něj. Ale upřímně se mi to moc nezdá, ale jsou to jenom mé domněnky. Říkám ti to proto, že tobě a Alexovi věřím, a nechci aby sis pak myslel že jsem ti zatajil nějaké informace. " poplácá tě po rameni a řadí se zase na začátek skupiny. Jdete zhruba dvě hodiny když dorazíte na malý kopeček pod kterým vám jako na dlani leží Dolejší. Něco tu ale nehraje.... Dolejší
Malá vesnice která sčítá jen několik obyvatel. Většinou to jsou rodiny. Jestli zde žije třicet lidí tak je to moc. Jako ochrana jí slouží vysoká dřevěná palisáda se strážními věži. Z Dolejší se do Vřídel, Pevnosti a okolních osad vozí to nejlepší pivo v okolí. Nikdo neví z čeho ho tady vlastně vaří, ale jeho chuť hravě strčí do kapsy každou chcanku kterou místní hospody jinak točí. Pivo vyváží v obchodník karavanách na saních taženými koňmi. Sídlil zde jeden čaroděj který na vesničku dohlížel. Stejně jako ve Vřídlech se uprostřed usedlosti tyčí vysoká věž se dřevem pro vytvoření plamenu na komunikaci s okolím. Jakmile plamen hořel, bylo jasné že vesnice potřebuje pomoc. Ve Vřídlech se vždycky nacházela Patrola, takže pokud oheň zažehl, celá jednotka se vypravila do Dolejší kde následně počkala až přijde jednotka z Pevnosti. Jenže oheň nehořel, a celá vesnice se zdála bez života. Z komínů nestoupal kouř, venku nebylo ani živáčka a brána v palisádě byla otevřená a nehlídaná. Což si na tomhle místo nemohl nikdo v žádném případě dovolit. Kluzký si celé okolí prohlížel v optice svého Vintoreza. "Tohle se mi nelíbí. Nikde ani noha...půjdeme to prozkoumat." řekne nakonec a otáčí se k vám. "Alexi půjč mi svého kalacha, tady máš Katrinino SVTčko a munici. Najdi si nějaké místo ze kterého nás můžeš krýt. Benji ty a Alex máte nejlepší mušku co se zbraní týče. Vem si mého Vintoreza a podpoř Alexe. Freyo, Izumi...vy dvě pojďte se mnou do vesnice. Betchane, ty zůstaň tady. Kdyby se něco posralo tak Alex s Benjim ocení tvou společnost. Gabrielo ty zůstaň tady. Aricu a Yuli. V případě nouze se bude vaše pomoc hodit oběma skupinám. Jeden z vás pojďte s námi a druhý ať zůstane tady. Kdo půjde kam nechám na vás. Víte všichni co máte dělat ?" "Když bude čisto, dáme vám znamení." Rozdělujete se do skupinek a hledáte si vhodné místo. Z kopečka je to do vesnice asi 350 metrů. Během chůze se Kluzký přiblíží k Freyi a říká "Vím jak si mě od včerejška prohlížíš. Už U Kocoura jsem si toho všiml. Pokud bude ve vesnici klid tak si chci s tebou promluvit mezi čtyřma očima." | ||
| |||
 | Boj je u konce Ten můj poslední výstřel tomu dal asi celkem tečku a vlkodlak se poroučel do věčných lovišť. Zhluboka jsem dýchal a rozhlížel se po okolí. Freya lezla z podmrtvoly a vypadala celkem v pohodě, takže dobrý. Ostatní více či méně otřesení, ale to se dá přežít. Otevřel jsem bubínek revolveru a začal jsem vyhazovat prázdné patrony, které jsem si bral zase nazpátek. Třeba se někdy budou dát naplnit nebo se prostě budou hodit. "Jo jsem v pohodě." Mimoděk houknu k Betchanovi a pak vezmu do ruky mačetu. Je to celkem příjemný nástroj a mám ho radši než sekery, meče a podobné. Jdu systematicky. Sekám jednu hlavu za druhou. Nikoho jsem se neptal. Na nic se nedíval. Gympláci prohledávají kapsy a zbytek jim pomáhá, tak je nechám. Mám všeho dost. Počkám co zbude. Jediní, kteří se nedočkají mačety jsou bratani. Na jejich smrt nebo aspoň smrt toho jednoho reaguje Batchan dost blbě. Takže to byl známý. "Parťák?" Nadhodím k Betchanovi a nechám to ať s tím dělá co chce. Buď řekne svoje nebo to nechá vyhnít. Celkem chápu co prožívá. Já asi tyhle Patroláře co jsme tady zabili už taky viděl. Kluzký taky, ale tohle nebylo poprvé. Patroláři proti nám chodí často a tak člověk otupí. Odhodím mačetu a podívám se na to co zbylo. Rozhodně sáhnu po sumkách se zásobníky (5,6). Měl jsem štěstí a přibylo mi dost munice. Škoda, že tu nikdo nemá do revolveru, ale .357 prostě není typická ráže. Svůj přívěšek sice mám, ale vezmu si další ochranný amulet, ten s vlkodlačím zubem a pro teď ho uložím do batohu. Můj zatím funguje, ale tam kam jdeme? To se hodí všechno. Nakonec si vezmu i toho naganta. Však ten krám střílí ráži 7,62. To je taky slušný efekt na zastavení čehokoliv. "Alexi? Můžeš se mi kouknout rychle na AKčko? Zaseklo se při prvním výstřelu. Zjevně jsem něco přehlédl." Kdybych nebyl nábojový magnát tak ten sráče vzteky někam zahodím. Díky štěstí mě to nestálo krk. | ||
| |||
| Poslední služba. Prohlédnu si přívěšek s obrázkem. Není to žádná sláva, ale třeba se to bude dám směnit za rundu pro bandu. A nebo o to projeví zájem některá z ženských a dostane ho. Na Krysákovi mě mrzí jen to, že jsem ho nezabil sám. „Většinou chtěj hlavu. Ale ta je tak na igelitovou tašku. Nebo kyblík. Vezmeme hůl.“ Usoudím, když vidím co by se muselo sbírat a seškrabávat. Dál se o to nestarám. Co má vzít ví. Zadívám se na sršně a dojde mi, že na batohu mám podobnou menší. I ldyž jsem rád, že ji mám vím, že ji nejspíš nepoužiju. S největší pravděpodobností kvůli tomu, že si na ni prostě nevzpomenu. Meč je meč. Sršeň nakonec skončí u Yuli, což je asi v pořádku. Zbraně se rozebírají, munice končí v sumkách a kapsách. Nakonec nám tenhle střet docela vynesl. Až na ta zranění. Zhluboka se nadechnu. Na to, co mě teď čeká se vůbec netěším, ale udělat to musím. Pozvolna mi dochází, že jsme zabil dvě bestie, co byly dříve mými bratry. Svolávám bohy na pomoc, abych neznal osobně ani jednoho z nich. U prvního to vyjde. Nikdy jsem ho neviděl. Sundám mu rukavici a z prstu mu stáhnu prsten. Jde to trochu ztěžka. Uschovám prsten a otočím bezrukého. A ztuhnu. Jizva na obličeji, kvůli které si tenhle člověk vysloužit přezdívku Geralt, se nedá přehlédnout. „Kurva!!!“ Zařvu naplno. „Zasranej, zkurvenej Krysák!“ Najít jeho ruku a stáhnout prsten problém není. Smrt přítele nikdy nepotěší. Jediné, co mě uklidňuje,, že jsem mu aspoň mohl posloužit a definitivně ho sprovodit ze světa. Zatlačím mu oči a přejdu do míst, kde jsou vyskládané všechny zbraně a seberu brokovnici i s municí. Takové věci by tu neměly zůstávat. | ||