Vypůjčená síla

[/center]

(všichni)

Vykřiknu bolestí a oběma rukama sevřu násadu kopí, která mi trčí z břicha. Cítím, jak se celá třesu bolestí a šokem. Možná bych chtěla něco říct, ale ústa se mi plní krví. Široce rozevřenýma očima se podívám na Skadi. Nemám strach ze smrti. Ne z rukou božstva, přesto…nechci ještě odcházet hodovat do síně válečnic.

Avšak Skadi se rozhodne nechat mě žít. A dokonce mi propůjčí svou sílu. Nedokážu se vzmoct ani na slovo. O tomhle se mi opravdu nikdy ani nesnilo. A do očí mi vhrknou slzy…úcty? Snad ano. Ledový polibek jakoby mi kradl život a trhal plíce na kousky. Možná je mé tělo na takovou moc příliš slabé a já…stejně…nakonec…

*

Probudím se. Jsem zpět ve stodole. Nevím, zda jsem to tak úplně já. Kompletně. Nebo Skadi. Je to tak zvláštní pocit. Skoro jako bychom tu byly dvě. Ledovýma očima rychle zhodnotím situaci. Nejdéle setrvám pohledem na Izumi a následně na Benjim. Rty se mi zkřiví rozčílením, když pochopím záměr krvavé královny. Nebude si brát, co je mé. Rozhodně ne.

Vydám se pryč ze stodoly. „Umlč ji!“ štěknu na poněkud rozkazovačně na Benjiho a pohodím hlavou ke Gabriele, která se rozhodla dodávat mentální sílu našemu nepříteli. Ať už je pod kouzlem nebo ne. To nehraje roli. Co dalšího se tu odehrává, jde mimo mě. Můj boj je tam venku.

To horko. Ten oheň. Ten žár, co jí proudí v Krvi. Cítím ji. „Málem jsi mě uvařila zaživa, myslím, že ti něco dlužím, ty krvesajská čubko.“ má slova odnese mráz a vítr, který se začíná stupňovat. Bouře se vrací a nabírá na síle. Bude mnohem silnější, než na počátku, o to se postarám. Ovšem její cíl už nebudeme my. Ale dům, ve kterém se ukrývá ona svinská pijavice.

Povolám Skadinu moc a nechám ji proudit skrze mě. Jsem jen pouhý nástroj. Ale umím ji nasměrovat. A tak se venku rozpoutá ledová smršť, která rozmetá královnin úkryt, jako kdyby to byla jen kopka slámy. Její štít, bohůmžel, vytrval. Ale ne na dlouho. Tentokrát bouře povolí, protože už není potřeba ničit domy, a ledový paprsek síly udeří přímo do ní. Její tělo zamrzá a já doufám, že jí to bolí, tak jako to bolelo mě.

Jenže královna má vskutku tuhý kořínek. Je sice zmrzlá, ale stále žije a snaží se ze sevření dostat. Soustředím se na to, abych ji v tom ledovém vězení udržela, co nejdéle.

Boje - nejen ty proti nepřátelům

(všichni v osadě při vědomí)

"Jupííííjááájééé buzeranti!"

Spokojeně si zařvu, když vybuchne granát a já vidím výsledky toho co udělal. Přesně takový vývoj jsem čekal a potřeboval. Eliminuju jejich počty pěkně na dálku. Myslím, že s tímhle ta svině královenská nepočítala. Teda jasně, každý ví že jsme naivní, když tady mluvím o takové bytosti že s něčím nepočítala, ale! Můžu si to aspoň myslet. Pak se děje moc věcí zároveň, protože mnou nezasažení nebo málo zasažení se vrhnou do naší party a když Led volá o pomoc, tak jenom sjedu pohledem k Freye, která je stále ve svém kruhu a vrhnu se na toho sráče, ze kterého Led dělá motýla do sbírky a Míša asi placku. Na tohle mám speciální nářadí a to svojí oblíbenou polní lopatku. Je to skvělá věc, když pohřbíváte svoje kamarády, kteří zařvali v tomhle bordelu. Zároveň, ale pokud se jí dobře naostří hrany, tak prostě dělá svou práci.

"Míšo počkej!"

Houknu, abych nedostal cepem a potom prostě zarazím lopatku do krku toho hajzla. Znovu a znovu, pokud to je potřeba, ale myslím, že už první úder by té svini měl zlomit páteř. Když se nám podaří tohohle hajzla zabít, což s tím jak je přibitý na zdi není zas takový problém, tak se otočím k ostatním a tam se děje magie. Kurva jak já nesnáším magii, když se používá proti mě.

"To se sakra líp řekne než udělá kamaráde."

Zavrčím a nechávám si v ruce lopatku. Když dotyčného přetáhnete po hlavě plochou stranou, tak to taky funguje. Prostě je to strašně multifunkční věc a proto jí mám tak rád. Mám trošku obsesi na lopatku? Ano. Oprávněně? Ano. Vím, že největší problém je Izi, pokud se rozeběhne proti nám. Takže teď volím vyčkávací taktiku a pokud se pohne Izumi, tak se pohnu proti ní. Pak, ale cítím ten zásah magie nebo výron? To je otázka, který se táhne od Freyi. Chtěl bych opravdu nějak popsat co cítím, když koukám na Freyu, ale to asi nejde. Vidím sílu, kterou jsem dříve neviděl a které se teprve snažím rozumět, ale jedno vím jistě. Mám z ní brutální erekci! Tolik krásy a nádhery, která z ní čiší, to je absolutně uhrančivé.

Boje - nejen ty proti nepřátelům

(všichni v osadě při vědomí)

Alex je nezmar. Moje snaha dostat ho do kolen a udržet co nejdál od upírů a především od královny, mi dopřeje sotva pár minut náskoku.
To je takový kretén!
Běsním v duchu, i když nejraději bych ho seřvala osobně! Za ten debilní nápad vlézt do sklepa. Za to jak odtamtud vylezl. Za to, že prostě nemohl dávat pozor! A hlavně za to, že mi na tom, kurva, záleží - za to mu chci vynadat nejvíc. Za to ho nejvíc nenávidím.

Mám plán a Alex mi bude překážet!

Výbuch granátu sice část problémů vyřešil - ten hlavní však zůstavá. Královna. Sleduji projektil, který narazil do kopule… sleduji, jak bariéra vzdoruje, aby nakonec pukla. Přesně v tu chvíli mi dojde, že i já mám vosu.Že nemusím bojovat jen s nožem. Výborně.

Rychle začnu zvažovat své možnosti…

Než však stihnu zbraň použít… nebo jen pomyslet na její použití. Než vůbec stihnu přistoupit k plánu, přiletí proud krve a svět tak, jak ho znám, zmizí. Zůstanu jen já a stíny. Nepřátelé!

Jenže tohle nechci! Tohle nebyl můj plán.

Dva nejbližší stíny se do sebe pustí a dají mi tak čas. Udělám několik kroků dopředu, tam kde byla ještě před chvílí královna.
“Vláskyně upírů… tví příznivci umírají.
Já však věřím ve tvou sílu…
Dovol mi bojovat po tvém boku.
Dovol mi ti pomoc.
Vyveď mě z téhle temnoty.”
Začnu rychle. Kleknu na jedno koleno a pozvednu stříbrný nůž - jako bych ho chtěla odevzdat. Jedním okem hlídám stíny za zády.

Samozřejmě, že netoužím po spojenectví s upíry. Chci se jen dostat zpět, abych mohla použít vosu a zaútočit na královnu… vlastně by mi stačilo i to, kdyby se ukázala tady.

Nadějná vidina přežití ? Ne....

(Všichni až na Freyu)

odkaz (Hudba)


Bodavý řev se ti zakusuje do uší a ty máš pocit že ti za chvíli prasknou bubínky. Tlak tě tlačí k zemi stejně jako ostatní, ale náhle vše pomine....
Že by tě Thor konečně vyslyšel a přijal? Nebo na to měla vliv magie kterou ze sebe vydává Freya? A nebo to bylo prostě štěstí a silná vůle? Ať už to zapříčinilo cokoliv, zvládáš se zvednout ze země jako první a neváháš ani vteřinu.

Granát si našel cestu přímo ke čtveřici krvesajů ještě dřív než se zvládli rozběhnout k vám. Dva na bocích zvládli uskočit. Byli to ti kteří se k vám snažili dostat střechou. Pro mladíka a jednoho ze střelců se stal granát osudným.

Vaše zbraně nefungují tak jak mají, a když si všimnete královnina zlomyslného úsměvu tak vám dojde odkud vítr vane. Je vám jasné že dokud nezabijete ji, tak si nevystřelíte.

Izumi vybíhá jako první ven. Naproti ní se řítí vampýří žena která má v očích jen smrt a nenávist. Z jejího vrčení jde znát, že jediná věc po které touží je tvá krev. První bodnutí tvé stříbrné čepele ji zarazí na místě. Cítíš že jí to pálí...že jí to bolí...a to je dobře. Pokusí se po tobě máchnout rukou, ale ty bleskurychle taháš čepel ven a jediným sekem ji odděluješ celé předloktí i s dlaní od těla.
Pravděpodobně je ještě moc mladá. Není vampýr tak dlouho. Nemá ještě takovou sílu. Chytá se za pahýl který jí zůstal a s bolestným řevem si kleká na kolena. Nabízí se ti jedinečná příležitost ji useknout hlavu. (Hodil jsem 1 )

Druhý z postřílené dvojice běží přímo na Betchana. Když vidí že magie jeho královny funguje, a rytířova kuše nevystřelila, začne se hrozivě smát a zrychlovat. První těžká rána Betchanova meče končí v zemi. Vampýr byl příliš rychlý. Cítíš jak ti žebro lehce zapraskalo pod jeho úderem. I přes tvrdou zbroj dokázal vyvinout takovou sílu kterou ti zvládl ublížit. S největší pravděpodobností na to bude mít vliv magie. Oženeš se znovu svým mečem a tentokrát úspěšně. Úder tě sice vyvedl lehce z míry, a tvůj sek neskončil tam kde si chtěl, ale i tak si zvládl vampýrovi polechtat vnitřnosti. Stříbro tvého meče mu způsobilo zkřivenou grimasu na obličeji, ale nezabránilo mu v pokračování jeho útoku.

Prvnímu úderu se ti podaří vyhnout. Jenže kopanec který následoval po něm ti vyrazí meč z rukou, a ten letí dobrých pár metrů od tebe směrem k Aricovi. Náhle ale vidíš pouze tmu. Poslední na co si vzpomínáš byla pěst letící na tvou bradu (Hodil jsem 20), cítíš jak tvé tělo padá bezvládně k zemi. Taková rána by zabila i býka. Je štěstí že jsi takový hromotluk a že už si nějakou tu ránu dostal. Zrak se ti sice vrací ale nevnímáš. V uších se ti rozezněli zvony, a před očima máš tisíce hvězdiček...a vampýra který se chystá dokončit co začal. Jenže to nestihne. Do jeho hrudi se zapichují vidle a začínají ho tlačit ke stěně.

"Slez z něho ty sráči!!" poznáváš hlas Kluzkého
"Benji! Mišo! Urazte mu něčím palici! Rychle! Dlouho ho neudržím!" až po chvíli přicházíš k sobě a máš celou scénu před očima. Kluzký drží napíchnutého vampýra na zdi. Ten se po něm snaží sápat ale marně. Cuká s ním ale fest. Pokud se rychle něco nestane tak Kluzkého přemůže.
Miša který se vyděšený krčel za saněmi najednou jako by popadl odvahu. Bere jeden z cepů který se válel ve stodole a vyráží Kluzkému na pomoc. Padá jedna rána za druhou ve snaze vampýra omámit.

Královna stojí stále venku. Chladná jako sama zima. To že její další "děti" umírají před jejíma očima nevypadá že by jí nějak vyvedlo z míry. Její pozornost si získá až Yuli která po ní vypálila Sršněm. Magický projektil narazil do rudé kopule která se náhle objevila. Bariéra podobná té Aricově, až na to že tahle měla vzhled pulzující krve. Výbuch který Sršeň způsobil se začíná magickým štítem propalovat jako bílý fosfor. Na krátký moment se štít prolomí a venku je cítit pach spáleného masa.

Ještě před chvílí krásná a hrdá královna je teď z půlky pořádně ožehlá.
Tohle jí ale pěkně rozzuřilo. Své dlouhé ostré nehty zaryje do svých předloktí a způsobí si tak dvě hluboké dlouhé rány. Krev která z ní vytekla okolo ní začíná tancovat až se rozletí proti vám...

Gabriela, Alex a Izumi se zarazí. Protáčí se jim oči dozadu a oni se otáčí proti vám ostatním. Vypadají že jsou připraveni bojovat a že vůbec nic nevnímají. Královna se mezitím se smíchem vzdaluje zpět k domu.


Životy

Alex - 5/7
Benji - 6/7
Betchan - 6/10
Izumi - 7/9
Gabriela - 5/6
Aric - 6/6
Yuliya - 5/6
Miša - 6/6
Kluzký - 8/??

Mezi stíny bloudíme

(Gabriela, Alex, Izumi)

Poslední věc kterou si pamatujete je, že na vás letí proud krve. Ještě před chvílí jste stáli ve sněhu venku před stodolou. Ale teď se ocitáte v naprosté temnotě. Okolo vás není nic jiného než jen tma a....rudě zářící oči jakýchsi stínových humanoidů. Dva jsou poblíž každého z vás, a zbytek se schovává nedaleko od vás. Nejsou všechny stejné, každý vypadá trochu jinak. Mají různé velikosti a tvary.



Alexovi to trochu připomíná trip který jste měli po srubu, až na to že teď cítíš že je to opravdu skutečné. Že nad sebou máš plnou kontrolu.
Je tohle samotné peklo? Zemřeli jste tam venku a dostali jste se na jiné místo? Na místo kde vaše duše bloudí mezi jinými ? Nebo je to vliv krvavé magie? Existuje vůbec cesta ven? Spousta otázek a žádná odpověď. Jediné co je jisté je to, že jste sami mezi několika stíny. Vaše zbraně vám zůstaly. Budou ale ty střelné fungovat? Stojí to za ten risk?
Ať už pocitem že nemáte co ztratit, nebo snad odhodláním že svůj život nedáte zadarmo a najdete cestu ven, se pouštíte do boje s hrozivým nepřítelem. Stínovými monstry které nahání hrůzu už pouhým pohledem. Tohle je váš poslední boj...tak ať to stojí za to.


(Nyní jste nuceni bojovat proti vaší družině. Jak si své cíle budete vybírat nechám na vás. Zda si rozčíslujete jednotlivé členy a pak si hodíte kostkou, a nebo pojedete podle svého výběru. Jediné co musíte napsat je do závorky jméno postavy - PŘ: Útočím na stín vedle mě (Alex). Veškeré pohyby ostatních hráčů vy vnímáte jako pohyb stínových monster, takže když někdo napíše že běží k vám aby se vám pokusil pomoct, vy uvidíte jak na vás běží stínové monstrum.
Zvedá se vám počet akcí o 1, takže Alex a Gabriela mají teď 4 akce a Izumi 5 akcí. Nevnímáte nic co vám ostatní říkají, jejich hlasy budou znít jako hrozivé kvílení. Každý z vás má i o trochu větší sílu než normálně)

Zrození bohyně

(Freya)

odkaz (Hudba)

Divoký tanec v bouři nabírá na obrátkách. Dlouho stíháš Skadinino tempo, až v jeden moment vypadneš z rytmu a její kopí ti projede břichem. Urputná bolest se tě snaží srazit na kolena, ale jestli máš teď umřít tak jedině tak aby ses dostala do Valhally. Zatneš zuby, přebiješ bolest, kopí v břiše nebo ne, provedeš výpad svým kinžálem do směru ze kterého trčí kopí. Tvrdý spodní sek láme násadu vejpul a ty cítíš jak tvá zbraň na něco narazila.

Padáš na kolena a slyšíš slabé tleskání. Každé tlesknutí je hlasitější, a s každým dopadem dlaně na dlaň se postupně bouře vytrácí. Nyní spatříš opět Skadi. Stojí před tebou s úsměvem na tváři. Od pasu až po rameno se jí postupně zatahuje hluboká sečná rána.

Přistupuje k tobě, pomalu ti jednou rukou vytahuje kopí a druhou tvou ránu rovnou léčí. Trvá to jenom pár vteřin a po díře nezůstala ani jízva.

"Uspěla si mladá vědmo. Pomůžu ti. Propůjčím ti dočasně svou moc. Až budeš v bezpečí tak si ji zase vezmu zpět." řekne a prsty ti zvedne bradu. Její rty se dotknou těch tvých, a i když tě magie Ligy chrání před zimou, cítíš jak je její polibek mrazivý. Jak ti modrají rty. Cítíš jak její ledový dech cestuje do tvých plic.

Na moment máš pocit že ti zamrzlo srdce a ty umíráš....jenže pak otevřeš oči.

Ledová královna

(Všichni až na Alexe s Gabrielou a Izumi)

"Pamatujte že to jsou stále oni! Nesmíme jim ublížit...pokud to ovšem nebude opravdu nutné! Musíme sejmout tu čubku, pak kouzlo pomine! Já, Benji a Miša se pokusíme zaměstnat ty tři. Yuli, ty pomoz Aricovi na nohy a postarejte se o tu svini! Použijte všechno co máte ! Betchane, jsi asi otřesený, ale teď ze sebe musíš vydat maximum...pomoz magické dvojici. Zabte tu svini!!" začne řvát Kluzký.

Situace nevypadá vůbec dobře. Tři z vašich členů popadlo šílenství a útočí na všechno co se hne. Betchan je otřesený z úderu od vampýra, Aric s Yuli jsou na pokraji magických sil a Benji vyhodil pár es z rukávu. Existuje ještě nějaká naděje na přežití?

Začne se prudce ochlazovat. Teplota z vteřiny na vteřinu klesla o pár desítek stupňů. Vše okolo vás začíná zamrzat. Krev ve které leží Freya začíná tvořit malé rudé jezírko. Při každém nádechu vás píchá na plících ledový vzduch.

Aricovi se podaří zvednout ze země a společně s Yuli ucítí opravdu silnou ledově chladnou magii. Tohle jste ještě nikdy necítili.

A pak si toho všichni všimnete. Freya se začala narovnávat a její tělo se vznáší několik centimetrů nad zemí. Její oči jsou zamrzlé jako samotné Ledové pustiny Příhraničí. Aric i bez pomoci svého kouzla na odhalení magie chvílemi vidí Freyu jako ledově modrou zářící postavu. Takovou barvu si ještě nikdy neviděl, a nic tak silného si nikdy necítil. I Yuli to vnímá podobně. Ani z učitelů na Gymnáziu jste necítili takovou moc kterou teď cítíte z Freyi.

Tohle je magie Ligy v celé její kráse. Tohle jsou čáry Sester v plné jejich síle. Magie která by zvládla i hory přenášet. Je to snad poprvé co někdo mimo Ligu může tohle spatřit. I když nic, tak minimálně tohle stálo za to připojit se k výpravě. Tohle je fascinující nejen z hlediska magie ale i z pohledu normální osoby.

Jestli měl Benji pocit že cítil něco co by se dalo nazvat magii, tak teď je to tak desetkrát silnější. To co vyzařuje z Freyi se nedá popsat, ale jestli ti někdy připadala krásná tak teď vypadá jako bohyně.

Freya až teď vidí co se všechno děje. Vidí jak Izumi spolu s Alexem a Gabrielou útočí na všechno co se pohne. Jak se královna schovává uvnitř domu. Slyší jak venku zuří bouře která jenom čeká na její povel...čeká až ji pustí dovnitř. Cítíš v sobě moc o jaké se ti ani nesnilo. Božskou moc.


(Freya má teď doplněné životy a kompletně magii. Nově můžeš teď ovládat bouři. Můžeš si s ní dělat co chceš, utišit ji a nebo ji rozpoutat tak silnou že zvládne i bourat domy, udělat z ní mrazivé peklo ve kterém zamrzne cokoliv co se v ní pohne a nebo ji použít jako kamufláž. Hraj si :) )

Freya

(Izumi)

Blouzníš v temnotě, pomalu propadáš šílenství. Ale pak tě ozáří jasné ledově modré světlo, a ty v dálce spatříš Freyu. Září v temnotě jako maják který ti ukazuje směr ven. Ale teď vypadá jinak. Vypadá jako bohyně. Je ti jasné že tohle je cesta pryč. Stačí se k ní dostat, a ona tě z temnoty vyvede. Jenže cesta k ní je lemovaná stínovými monstry které tě k ní určitě nepustí. Možná je na čase vypustit svou vnitřní bestii a ukázat jim že si zahrávají se špatnou osobou.

Rituál

(nikdo)

Ach, kdybych tak jednou měla sílu provést to kouzlo se stejnou silou jako Skadi! Snažím se ledacos okoukat, ale při snaze udržovat štít, se mi to stejně příliš nedaří.

Prudce vydechnu, když se kolem mě zabodnou rampouchy. Minimálně je jisté, že mě nechce zabít. Alespoň mám ten dojem. Zkouší mě. Tohle není nic jiného než test. A tanec.

Nepotřebuji ji vidět. Kolikrát jsme trénovaly ve tmě nebo se zavázanýma očima. Musím vnímat její rytmus. Napojit se na její taktiku. Přestaň o všem tolik přemýšlet a jednat. Zranění nejsou těžká, ale na druhou stranu ne moc příjemná. Příště by to nemuselo skončit jen u říznutí.

Pokusím se soustředit. Další útok se mi už podaří vykrýt lépe, snad mám i pocit, že se čepel kinžálu dotkla přímo jí (9). Nejsem si jistá, ale dodá mi to odvahu a další interval zariskuju více (17). Zasměju se, jak ze sebe potřebuju setřást napětí, ale to jsem neměla dělat. Vypadla jsem z rytmu a Skadino kopí tnulo do živého (1). Heknu bolestí a váhu přenesu na zdravou nohu. Tohle je moje poslední šance. Další kolo tance už asi neustojím. Tak pojď a ukaž se, bohyně! (20)

Stále ve víru boje
Stodola a grupa tam

Byla mrtvá, když na mě padala..? Héj, netuším úplně..
Prostě jsem zazmatkovala, vymanila se a jala se zdrhnout co nejdříve a nejvíce pryč od ní.. na blízko totiž nejsem vůbec použitelná.. nijak.. zejména proti něčemu takovému jako byly tyhle potvory.. jestli se ke mě dostanou.. budu jejich svačina na první kousanec..

Kruci..
Co se vědmy týkalo, nevypadalo to, že bych byla schopná.. něco jako vylepšit nebo pomoct, nebo cokoliv!! Nah, nenávidím pocit toho být na nic!!
Ostatní to ale kupodivu zvládli a první vlna byla.. zažehnána? No.. nechvalme dne před večerem.. jestli furt je tady ta magická bytost.. a třeba si akorát brousí zuby na nás.. nechá nás vydat se ze své energie a magie a pak si nakráčí pro svoje trofeje..
"Huh..? Přestalo to..?" podivím se, když si uvědomím, že bouře venku ustala.. že by to vědma přece jenom nakonec dokázala..?

Než se tomu případně dopátráme dopátráme, stane se něco jiného.
Okamžitě si zakryju rukama uši, ale bylo to jenom prázdné gesto a bolest, pulzující tělem mě donutí klesnout k zemi, cítím, že mi něco steklo z nosu, na horní ret.. sakra... tímhle způsobem vymačká mozek z hlavy bez větší námahy..!
Co mou ale bodne více než cokoliv jiného, bylo vidět Ariho, válet se po zemi, neschopen se zvednout z důvodu magie, která si s námi hrála..
Nenechám jí...! Nenechám...!
Zvedám se (20), bez větších problémů, zpátky na vlastní nohy.. netuším proč, jak.. jestli za to mohlo moje odhodlání, ale musím toho využít. Přesunula jsem se tak, abych měla dobrý, čistý výhled na nepřítele... chci pojistit hozený granát svým kouzlem.. ale i když se moje rty od krve z nosu hýbali.. slova odmítali opustit moje hrdlo (4), jako bych snad zapomněla mluvit..
Náááh.. kašlu na kouzla!! Vzpomenu si, že po střetu s Krysákem jsem získala jednu poměrně zajímavou a hračku a nebylo lepší příležitost jak jí vyzkoušet, než teď když si se mnou moje magie hrála šprťouchalata. Tady, sáhla jsem po Sršni a použila jí k útoku na tu vedoucí mrchu (10), či kdokoliv bude v cestě té ráně a dostane hezký zásah.