Špatnej cíl hnilobníku

Betchan chtěl dle očekávání amulet zpět. Nedivil jsem se mu. V téhle nejisté době svěřit něco cennějšího cizinci vyžadovalo extrémní dávku důvěry anebo být tak trochu blázen. Rytíř od pohledu působil, že ani do jedné ze skupiny nepatří. On sám však přijde s návrhem, který byl asi nejlepší.
"To máš pravdu." odsouhlasím. Měl skutečně pravdu. Věnovat se během cesty na server něčemu jinému by mohlo mít klidně taky fatální důsledky a já bych se nerad proslavil jako mág, co zakopl a umřel. Také mi odpadla starost, co bych dělal, kdybych ho ztratil nebo mi ho někdo odcizil.
"Klidně zkusím." odkejvu rytíři jeho návrh a on se s námi posléze rozloučí.

Čas strávený ve společnosti Yuli pak začal utíkat závratnou rychlostí. Ještě chvilku jsme si vyměňovali první dojmy z naší nové kumpanie, než jsme se každý odebral na kutě. Čekal nás velký den a oba budeme potřebovat dostatek síly.

Ráno se neslo v podobném duchu, jako závěr večera. Byl čas akorát na rychlou snídani, pobalit svoje věci a jít se nahlásit novému veliteli. Snad ten první den bude v klidnějším duchu. Zadoufám, ještě než za námi zmizí hradby Vřídel úplně. Pocit provizorního bezpečí vystřídalo vzrušení a jistá dávka nepohodlí.
Oči mi těkaly zvědavě po všem, co mohlo mrazivé prostředí nabídnout. Nehledal jsem ani tak nepřátelé, jako většina skupiny, ale spíš jsem prahnul po něčem jedinečném. Nemusel jsem hledat dlouho. Zorničky se mi roztáhnou a moje hlava vyletí vzhůru, jako loveckému psu větřícímu králíka. Nosem zhluboka natáhnu vzduch do plic, aby se mi do nich dostal ten štiplavý zápach magie. Byl hnusná, zkažená, ale zároveň silná. Než však dostanu příležitost varovat ostatní do mysli se mi zaryje dýka. Špatně, je to spíš rána kladivem, která mě pošle rovnou na jedno koleno. Temný hlas se začne šířit mojí myslí jako mor, jenže s čím chlápek asi nepočítal byla skutečnost, že si vybral tu nejhorší možnou oběť.
Začnu se nahlas smát jako by mi někdo řekl nejvtipnější vtip na světě. Původně hnědé oči se lehce zalesknou zlatavou barvou, kdy se moje magická podstata rozhodne nekromanta vytlačit zpátky za hranice mojí mysli. Bolest byla rázem pryč a já okamžitě šel po zdroji toho kouzla. Tak kde si ty smradlavej hajzle... Chuť po pomstě mě doslova nabyla energií.
"Támhle je." ruka mi vyletí vpřed a prst přímo ukazuje na rákosí. "Yuli! V tom rákosí napravo usmaž ho!" vykřiknu na svojí společnici, která byla jen pár kroků ode mě. Moje ruce zatím tlesknou o sebe, čímž se přiměju soustředit. Utišit všechny zbytečné emoce a soustředit se jen na to, co chci právě udělat. Ruku na srdce byl to jednoduše placebo efekt, ale dokud tomu věříte, tak to bude fungovat.
Otevřu ústa a z nich vyjde jediné slovo "Vanguard!" (18) Jakmile vzduch protne poslední souhláska, prostor okolo Yuli za rezonuje a během mrknutí oka se přemění do transparentní bubliny, která obklopí Yuli a kohokoliv dalšího z naší skupiny, kdo se k ní dostane dostatečně blízko. Byl to štít, který ona dobře znala a věděla, jaký v sobě skrývá ochranný potenciál. Dokud bublina nepraskne, jsou všichni uvnitř v bezpečí.
"Pokud by vám teklo do bot, schovejte se uvnitř."
Zařvu na zbytek, ale víc se nezdržuji. Kdo pochopí, pochopí, kdo ne, jeho problém. Vytáhnu sekyru z pouzdra a dám se do běhu. Běžím obloukem tak, abych se vyhnul případné křížové palbě na nekromanta a snažím se ukrojit co největší kus vzdálenosti za co nejkratší čas(zbylé dvě akce).

Směr Dolejší

Je až obdivuhodné kolik věcí se může za jeden den posrat a kolik věcí se může za jeden večer stát. Někteří si k sobě našli cestu i přes prvotní nedůvěru, a jiné celá situace sblížila ještě víc. U některých se vztah naopak zhoršil...ale s takovými věcmi se musí počítat. Téměř nikdy spolu skupina dokonale nevychází...a tady to platí dvakrát tolik. Když se skupina sestavena z vícero frakcí tak každý může očekávat cokoliv.
Ať už jste si z minulého dne odnesli cokoliv, ráno jen co slunce vyšlo na obzor se všichni scházíte u brány. Skupina se rozrostla hned o tři nové členy kteří se stali čerstvou posilou původní výpravy. Každý má svůj vlastní cíl ale všichni máte společnou cestu...všichni jdete na Sever.

Kluzký se zbytek večera toulal sám. S největší pravděpodobností byl u Patroly. Za jeden den toho bylo moc i na něj. Dva mrtví, možný záškodník ve skupině a důvěra která jde ve složené skupině úplně do prdele. Poprvé vedl skupinu složenou z více frakcí a zjišťuje že to bude větší problém než se na začátku zdál. Do seníku přišel až když už všichni spali a ulehl na své místo. I když šel potichu, někoho s lehkým spánkem mohl probudit.

Před bránou se řadí i oddíl Patroly který se vrací zpátky do Pevnosti. Už od prvního pohledu poznáváte kdo byl na hlídce a kdo ne. Většina jednotky vypadala jako po velkém flámu. Někteří se ještě klimbali ze strany na stranu, a od jiných bylo slyšet nesrozumitelné sténání do prázdna o tom že už nebudou chlastat. Dva Patroláři se dokonce vsázeli i o to, kdo se jako první poblije a jak daleko za Vřídlama to bude.

Když už jste byli připraveni, Kluzký zavelel k odchodu a vy jste tak pomalu ale jistě opouštěli bezpečí osady.

Sotva za vámi zůstaly hradby Vřídel a zátoka zahalená mlžným oparem, opřel se do vás ledový vítr. Po mracích nebylo ani stopy a k ránu se pořádně ochladilo. Na holých polích vám vítr bičuje tvář , ale v momentě kdy se dostáváte do úkrytu lesa a odbočce na Dolejší se vítr umírní. Dokonce se slunce už vyšplhalo na horizont a jeho paprsky se na hladké a sněhové krustě třpytily jako nespočet malých zrcadel.

Táhli jste se po udusané pěšině která se kroutila mezi keři prorostlými kopci. Místa jako tahle jsou dokonalé na přepad. Ten ale naštěstí nepřichází.
Postupně se krajina mění. Kopce jsou nižší a nižší až docházíte k rozcestí dvou cest. Jedna se stáčí obloukem na Pevnost a druhá vede do Dolejší.

Úsvit mrtvých

Ušli jste asi dvacet metrů, když se u cesty začaly tvořit bílé kopy, ze kterých se skrz ledovou krustu sněhu vyhrabávaly mrtvoly. Zplozenci mrazu...zombie. Je jedno jak jim říkáte. Všechno to jsou oživlé mrtvoly které poslouchají svého pána který je přivedl zpět k životu.

Freya , Aric a Yuliya ucítili ve vzduchu magii. Temnou a štiplavou. Černou magii...

Aric má pocit jako že se mu rozskočí hlava. Cítíš neskutečnou bolest hlavy, jako kdyby ti do ní někdo zapichoval tisíce jehel. Podlamují se ti kolena. Uslyšíš tichý a chladný hlas "Zabij je....Zabij je všechny...dělej..." svou mysl ale zvládneš ovládnout a z temného hlasu se ti podaří vymanit. Bolest stejně jak rychle přišla tak i ustala. Pach magie zesílil a ve směru z jakého přichází spatříš na krátkou dobu temnou siluetu postavy. Nachází se asi čtyřicet metrů v rákosí napravo od vás. Necromancer.

I Freya si téhle siluety na moment všimla. Ostatní ale neviděli nic.



Zplozenci mrazu vstávají ze svých zavátých úkrytů. Některým to trvá a jiní jsou zase rychlejší. Postupně tvoří půlkruh okolo vás a zahrazují vám cestu. Jsou mezi nimi Patroláři, obyčejní vesničani ale dokonce i dva rytíři. Nějací jsou relativně čerství ale na nějakých je znát že jsou mrtví už dlouho.
Několik z nich má v rukou ještě své zbraně. Mačety, sekery i meče. Zamrzlé pistole za opaskem a výstroj.

Jeden z rychlejších zplozenců se vyřítí ze sněhu přímo na Alexe (1). Vypadá jako osadník z nějaké vesnice. Tenhle už nějakou dobu ležel pod sněhem. Na první pohled to vypadá že jediné co ho drží ještě pohromadě je led který pokrývá celé jeho tělo. Dva metry před tebou se mu podlomí noha a on upadne. Zranění ho ale netrápí. Necítí vůbec nic, a tak se k tobě i tak snaží doplazit. Mrtvý necítí žádnou bolest.



Poblíž Betchana vstal další z mrtvých vesničanů(3), a vyřítil se přímo na něj. Jenže Betchan měl už meč připravený a Zplozenec se tak bez hlavy hroutí na zem. Teď už je opravdu mrtvý... ( Hodil jsem jedničku :D )



Ze sněhu se vyřítil mohutný zplozenec ve zbroji se dvěma meči a vrhá se na Izumi (Rytíř 1) . Vynořil se ze závěje hned vedle tebe a ty nestíháš v čas reagovat . I když byl jeho útok nemotorný , špička jeho meče si našla cestu na tvou hruď. Není to nic hlubokého, ale útok byl dostatečně silný natolik aby prošel vrstvama tvého oděvu a vytvořil ránu která určitě na pár stehů bude.



Kluzký neváhá a ihned tasí svou sekeru. Jediným švihem odsekává jednomu mrtvému Patroláři (5) ruku ve které drží mačetu. Jenže ten mu druhou rukou stačil chytnout toporo a teď se spolu přetahují.

Ostatní zplozenci se už všichni vyhrabali a začínají postupovat k vám.



Životy :

Zombie 1 - 5/6 (Vesničan)
Zombie 2 - 6/6 ( Patrolář se sekerkou)
Zombie 3 - X (Vesničan)
Zombie 4 - 6/6 (Vesničan )
Zombie 5 - 4/6 ( Patrolář s mačetou )
Zombie 6 - 6/6 ( Patrolář s nožem )
Zombie 7 - 6/6 ( Patrolář s tesákem )
Zombie 8 - 6/6 (Patrolář s dlouhou sekerou )
(OČ 6 )

Rytíř 1 - 10/10 (Dva meče)
Rytíř 2 - 10/10 (Jedenapůlruční meč )
(OČ 10 )

Necromancer - 12/12 (OČ ??)

Vaše životy :

Benji - 7/7
Alex - 7/7
Freya - 8/8
Betchan - 10/10
Izumi - 7/9
Gabriela - 6/6
Aric - 6/6
Yuliya - 6/6
Kluzký -??

„Zvládneme to. Lidi budou odpočatý. Snad se jim to správně rozleží v hlavě. Že ani jeden z vás k tomu neměl důvod.“
Řeknu povzbudivě.

„Podezřívat může, ale nic víc.“
Pokrčím rameny. Tohle co by, kdy by, je o ničem. Stejně vím, jak to dopadne.
"Přesvědčit Patrolu bude dost na tobě. Já tu jsem taky za podivína. Čert ví proč."

Potřesu hlavou a dívám se jak odchází. Sice je ten chlap v příšerný situaci, ale zase je z nás všech nejbohatší. Vlastně mu dost závidím.