Andor.cz - Dračí doupě online

Směr Dolejší

Je až obdivuhodné kolik věcí se může za jeden den posrat a kolik věcí se může za jeden večer stát. Někteří si k sobě našli cestu i přes prvotní nedůvěru, a jiné celá situace sblížila ještě víc. U některých se vztah naopak zhoršil...ale s takovými věcmi se musí počítat. Téměř nikdy spolu skupina dokonale nevychází...a tady to platí dvakrát tolik. Když se skupina sestavena z vícero frakcí tak každý může očekávat cokoliv.
Ať už jste si z minulého dne odnesli cokoliv, ráno jen co slunce vyšlo na obzor se všichni scházíte u brány. Skupina se rozrostla hned o tři nové členy kteří se stali čerstvou posilou původní výpravy. Každý má svůj vlastní cíl ale všichni máte společnou cestu...všichni jdete na Sever.

Kluzký se zbytek večera toulal sám. S největší pravděpodobností byl u Patroly. Za jeden den toho bylo moc i na něj. Dva mrtví, možný záškodník ve skupině a důvěra která jde ve složené skupině úplně do prdele. Poprvé vedl skupinu složenou z více frakcí a zjišťuje že to bude větší problém než se na začátku zdál. Do seníku přišel až když už všichni spali a ulehl na své místo. I když šel potichu, někoho s lehkým spánkem mohl probudit.

Před bránou se řadí i oddíl Patroly který se vrací zpátky do Pevnosti. Už od prvního pohledu poznáváte kdo byl na hlídce a kdo ne. Většina jednotky vypadala jako po velkém flámu. Někteří se ještě klimbali ze strany na stranu, a od jiných bylo slyšet nesrozumitelné sténání do prázdna o tom že už nebudou chlastat. Dva Patroláři se dokonce vsázeli i o to, kdo se jako první poblije a jak daleko za Vřídlama to bude.

Když už jste byli připraveni, Kluzký zavelel k odchodu a vy jste tak pomalu ale jistě opouštěli bezpečí osady.

Sotva za vámi zůstaly hradby Vřídel a zátoka zahalená mlžným oparem, opřel se do vás ledový vítr. Po mracích nebylo ani stopy a k ránu se pořádně ochladilo. Na holých polích vám vítr bičuje tvář , ale v momentě kdy se dostáváte do úkrytu lesa a odbočce na Dolejší se vítr umírní. Dokonce se slunce už vyšplhalo na horizont a jeho paprsky se na hladké a sněhové krustě třpytily jako nespočet malých zrcadel.

Táhli jste se po udusané pěšině která se kroutila mezi keři prorostlými kopci. Místa jako tahle jsou dokonalé na přepad. Ten ale naštěstí nepřichází.
Postupně se krajina mění. Kopce jsou nižší a nižší až docházíte k rozcestí dvou cest. Jedna se stáčí obloukem na Pevnost a druhá vede do Dolejší.

Úsvit mrtvých

Ušli jste asi dvacet metrů, když se u cesty začaly tvořit bílé kopy, ze kterých se skrz ledovou krustu sněhu vyhrabávaly mrtvoly. Zplozenci mrazu...zombie. Je jedno jak jim říkáte. Všechno to jsou oživlé mrtvoly které poslouchají svého pána který je přivedl zpět k životu.

Freya , Aric a Yuliya ucítili ve vzduchu magii. Temnou a štiplavou. Černou magii...

Aric má pocit jako že se mu rozskočí hlava. Cítíš neskutečnou bolest hlavy, jako kdyby ti do ní někdo zapichoval tisíce jehel. Podlamují se ti kolena. Uslyšíš tichý a chladný hlas "Zabij je....Zabij je všechny...dělej..." svou mysl ale zvládneš ovládnout a z temného hlasu se ti podaří vymanit. Bolest stejně jak rychle přišla tak i ustala. Pach magie zesílil a ve směru z jakého přichází spatříš na krátkou dobu temnou siluetu postavy. Nachází se asi čtyřicet metrů v rákosí napravo od vás. Necromancer.

I Freya si téhle siluety na moment všimla. Ostatní ale neviděli nic.



Zplozenci mrazu vstávají ze svých zavátých úkrytů. Některým to trvá a jiní jsou zase rychlejší. Postupně tvoří půlkruh okolo vás a zahrazují vám cestu. Jsou mezi nimi Patroláři, obyčejní vesničani ale dokonce i dva rytíři. Nějací jsou relativně čerství ale na nějakých je znát že jsou mrtví už dlouho.
Několik z nich má v rukou ještě své zbraně. Mačety, sekery i meče. Zamrzlé pistole za opaskem a výstroj.

Jeden z rychlejších zplozenců se vyřítí ze sněhu přímo na Alexe (1). Vypadá jako osadník z nějaké vesnice. Tenhle už nějakou dobu ležel pod sněhem. Na první pohled to vypadá že jediné co ho drží ještě pohromadě je led který pokrývá celé jeho tělo. Dva metry před tebou se mu podlomí noha a on upadne. Zranění ho ale netrápí. Necítí vůbec nic, a tak se k tobě i tak snaží doplazit. Mrtvý necítí žádnou bolest.



Poblíž Betchana vstal další z mrtvých vesničanů(3), a vyřítil se přímo na něj. Jenže Betchan měl už meč připravený a Zplozenec se tak bez hlavy hroutí na zem. Teď už je opravdu mrtvý... ( Hodil jsem jedničku :D )



Ze sněhu se vyřítil mohutný zplozenec ve zbroji se dvěma meči a vrhá se na Izumi (Rytíř 1) . Vynořil se ze závěje hned vedle tebe a ty nestíháš v čas reagovat . I když byl jeho útok nemotorný , špička jeho meče si našla cestu na tvou hruď. Není to nic hlubokého, ale útok byl dostatečně silný natolik aby prošel vrstvama tvého oděvu a vytvořil ránu která určitě na pár stehů bude.



Kluzký neváhá a ihned tasí svou sekeru. Jediným švihem odsekává jednomu mrtvému Patroláři (5) ruku ve které drží mačetu. Jenže ten mu druhou rukou stačil chytnout toporo a teď se spolu přetahují.

Ostatní zplozenci se už všichni vyhrabali a začínají postupovat k vám.



Životy :

Zombie 1 - 5/6 (Vesničan)
Zombie 2 - 6/6 ( Patrolář se sekerkou)
Zombie 3 - X (Vesničan)
Zombie 4 - 6/6 (Vesničan )
Zombie 5 - 4/6 ( Patrolář s mačetou )
Zombie 6 - 6/6 ( Patrolář s nožem )
Zombie 7 - 6/6 ( Patrolář s tesákem )
Zombie 8 - 6/6 (Patrolář s dlouhou sekerou )
(OČ 6 )

Rytíř 1 - 10/10 (Dva meče)
Rytíř 2 - 10/10 (Jedenapůlruční meč )
(OČ 10 )

Necromancer - 12/12 (OČ ??)

Vaše životy :

Benji - 7/7
Alex - 7/7
Freya - 8/8
Betchan - 10/10
Izumi - 7/9
Gabriela - 6/6
Aric - 6/6
Yuliya - 6/6
Kluzký -??

„Zvládneme to. Lidi budou odpočatý. Snad se jim to správně rozleží v hlavě. Že ani jeden z vás k tomu neměl důvod.“
Řeknu povzbudivě.

„Podezřívat může, ale nic víc.“
Pokrčím rameny. Tohle co by, kdy by, je o ničem. Stejně vím, jak to dopadne.
"Přesvědčit Patrolu bude dost na tobě. Já tu jsem taky za podivína. Čert ví proč."

Potřesu hlavou a dívám se jak odchází. Sice je ten chlap v příšerný situaci, ale zase je z nás všech nejbohatší. Vlastně mu dost závidím.

Je to fajn pohled. Jak tam stojí vedle sebe, dotýkají se jeden druhého a dodávají si navzájem podporu a odvahu. Málo se to vidí. Je to vzácnost.
„To přece stačí. Dokázat, že to nikdo z vás nebyl. Nebo aspoň vyvolat dostatek pochybností o vině. A doufat, že zbytek má vlastní palici a nejsou to ovce.“
Ty máš tak co říkat.

S Kluzkým bude problém. Paráda. Doufám, že cestu zná ještě někdo další.
Letí mi hlavou věc, na kterou zatím nechci ani pomyslet. I když se jí nejspíš nevyhnu.

Alex konečně projeví něco víc. Stál před ní. Chránil ji vlastním tělem. Aspoň něco. Ptát se ho znovu, proč Kluzkého nesejmul nebudu. Stejně by neodpověděl.

Alex pokračuje ve vysvětlování. Překvapeně při tom zamrkám.
Tak je s ním problém nebo ne?
Ztěžka si povzdechnu. Tohle nemá smysl. Všichni jsme unavení po všech stránkách.

„Dobře. Musíme zůstat pohromadě, dokud se to neuklidní. Já si teď promluvím s Gabrielou a pak vypadnu ven. Jestli na to máte ještě chuť, užijte si to. Počkám venku.“
Mluvím rychle. Je mi jich líto. Mrzí mě, že jsem jim to přerušil, ale to se už nedá nic dělat. Snad budou mít ještě někdy šanci.

Není to dobrý. Ani trochu.

Jo ty sis to domyslel? Tak to jsi mě překvapil. To bych do tebe neřekl.
Letí mi hlavou a porovnávám to s neznalostí špinavé hry. Divné. Velmi divné. Jenže pak mi řekne o tom, co udělal Kluzký a tím mě vyloženě dostane.
Tak já seděl v hospodě a on…
Až se mi udělá z té představy nevolno a otočím se na Gabrielu, abych viděl jak se tváří.

Informace o Patrole nic nového nepřinese. O rivalitě se všeobecně ví a já neměl nikdy důvod šťourat do toho víc. Teď by ten důvod možná byl, ale měl bych v palici akorát bordel a to nepotřebuju.
„Musíme to vyřešit tady. V Pevnosti to už bude jedno.“
Pokrčím rameny.
„Ostatní musíme přesvědčit, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by jsi za to mohla. Neříkám, že to bude lehké. Ale jiná možnost není.“

Další slova Alexe mě nadále překvapují. Vůbec nechápu, co se tady děje. Zmateně pár vteřin přeskakuju po obou pohledem, až se zastavím u Alexe.
„Já to nechápu. Máte se k sobě. On na ní řve. Míří na ní pistolí. Vyhrožuje… co jsi proti tomu udělal? Vlastně… Proč jsi ho nezabil?“
Zeptám se ho nevěřícně. Nechápu jeho počínání. Kdyby tohle někdo udělal mojí kurvě, umřel by. Nebo aspoň dostal strašně přes hubu.

Ochránit jednoho. Ochránit dva.. Ach jo.
„Já se zítra ráno s Kluzkým zkusím domluvit. Přemluvit ho. Máme ztráty a i když máme posili, nikomu by další smrt neprospěla. Jednotce by pocit, že máme v čele takovýho despotu, klid taky nepřidalo. A celou misi by to určitě ohrozilo.“

Přiznání

A zase nebude klid

Povzdechnu si. Klidný večer očividně končí. Postavím se za Alexe, když začne mluvit a prsty mu přejedu po zádech. Jsem tady. Stejně jako od byl se mnou, když jsme šli za Kluzkým. Jsem připravená zasáhnout. Krýt muže vlastním tělem, pokud to bude třeba.

Naštěstí není žádné krytí třeba.
"Já si spíš myslím, že jen nechce připustit, že by to mohl být někdo z Patroly."
Reaguji na obětního beránka.
"Přeci jen – já vařila ten čaj… a takhle je to pohodlné.

Myslíš, že zítra uvidíš sám, jak to přijal."
Pokrčím rameny. Na otázky určené Alexovi neodpovídám.

"A jak to chceš vyšetřit?"
Ozvu se nevesele.
"Pokud se to stalo v Pevnosti – půjdeš tam? Budeš se vyptávat?"
Vyjmenovávám.
"Úplně by mi stačilo, kdyby to ostatní přijali lépe než Kluzký."
Ušklíbnu se – tohle je však dost nesplnitelný požadavek.

Pak si však uvědomím, co nás čeká.
"Víš… já už to veřejně probírat nechci."
Zatnu zuby.
"Kluzký byl… dost… nevypadal, že by se dal přesvědčit.
Nechci, aby s sebou strh ještě ostatní."
Už takhle to budu mít těžké.
"A i kdyby všichni přijali, že lysohlávky byly v medu… nechci, aby to odnesl Alex.
Ještě by někoho napadlo, že obětní beránek je nutnost."