Andor.cz - Dračí doupě online

Přiznání

Rozhovory o smrti mají vždy… zvláštní atmosféru.

S ohledem na postavení, které tu mám. S ohledem na vše, co se dnes stalo. A především, protože stále nevím, komu věřit. Nestojím po boku Alexovi. Tvoříme pravidelný trojúhelník. My tři. Jsem připravená jednat. Zaútočit jako první. Prsty svrbí touhou dotknout se zbraně – přineslo by mi to klid. Jenže ostatní by pak mohli jednat… neuváženě.

Se zatajeným dechem čekám, co bude. Přizná se Alex? Řekne, že droga byla v čaji? Potopí mě?

„Můžu za smrt Katrin.“ Ta slova jsou šok i vysvobození. Dlouze vydechnu. Srdce se rozbuší. Udělám úkrok k Alexovi. Nechávám ho mluvit. Ale trojúhelník mizí.
„Nebyl to záměr.“
Ozvu se pevně. Prsty už bezmála pálí.
„Další zbytečná smrt ničemu nepomůže.“
Dívám se na Kluzkého. Čí zbytečná smrt by to byla? Ne, nejsem jako Alex. Já bych svůj život nenabídla. A nenabídnu. Svůj… ani jeho.
„Útoky proti nám nebudou vždy přímé.
Snaha o narušení vzájemné důvěry, je jasný důkaz.
Tím spíš, když útočník mohl předpokládat, že jediná důvěra tu bude panovat mezi Patrolou.“
Vysvětluji.

Kluzký

Kdo bude mluvit? Asi Alex.

Nemám moc náladu se družit. Minimálně ne, pokud tohle nebude vyřešené. I proto jsem ráda, že Kluzký vstane tak rychle.

Zařadím se nakonec a cestou si opatrně proberu kapsy. Batoh jsem zkontrolovala, … ale kdyby mi někdo něco podstrčil do kapes, když jsem byla v lázních, mohlo by to být opravdu nepříjemné.

V uličce si vyberu takové místo, abych měla východ hned nadosah. Očima prohledám okolí i své společníky. Jestli se něco posere, bude to teď. Teď se ukáže, komu můžu věřit.

Zatím mlčím a dávám prostor Alexovi.

Kluzký

To kouzelnické duo se jeví jako zajímavá posila. Mág kterému nechybí elán a čarodějka které nechybí zase zápal. Určitě se budou hodit. Akorát doufám že mágův pozitivní přístup mu vydrží a nezmizí hned po prvním problému. To co nás potká na cestě je jen procházka růžovým sadem oproti tomu co nás čeká na Severu...a to nemluvím jen o Ledových.

Benji se osvědčí jako skvělý zástupce, a tuhle dvojici začne slovně prověřovat. Toho chlapa mám rád, určitě by mohl vést i svou vlastní výpravu.

Postupně se lokál plní. Přichází Betchan a ihned objednává jídlo a pití pro všechny. Usměji se a také objednám něco do placu. Vřídlovice už mi začíná nabíhat pomalu do hlavy. Jak bude vhodná chvíle, musím se mu omluvit za svůj podrážděný přístup před seníkem. I když mu stále plně nedůvěřuji furt jsme teď jedna skupina.

Pak se ale věci změní a do hospody vstoupí Alex s Gabrielou, a já si ihned znovu vybavím situaci která dneska nastala. Oni jediní dva jsou podezřelí . Alex ke mě přistoupí a řekne mi že se mnou chcou mluvit o samotě. Teď se ukáže. Zajímá mě co mi chtějí říct. Byli spolu pryč dost dlouho...třeba něco zjistili a já celou dobu podezírám nesprávné osoby.

"Dobře...půjdeme ven." odpovím poněkud chladně. Nůž mám stále u sebe, stejně jako pistoli schovanou za zády.

Postupně z hospody mizí Freya, Izumi a také Benji.


Stoupnu si a otočím se na stůl. Cítím že mi začíná nabíhat opilý stav.

"Vítejte tedy na palubě. Ráno jak začne svítat se sejdeme u brány. Pokračujte tady jak dlouho chcete, ale zítra nás čeká podchod až za Dolejší a věřte že s kocovinou se blbě šlape." oznámím skupině. Než ale odejdu s Alexem a Gabrielou tak se zastavím u Betchana a tišeji ale upřímně řeknu .

"Omlouvám se za to chování před seníkem." pak už ale odcházím se Alexem s Gabrielou

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Půjdeme kousek dál. Někam kde je více soukromí." řeknu a vedu ty dva kousek od hospody. Vedu je malou uličkou mezi dvěma baráky.

"Tady to bude stačit. Takže...o čem se mnou chcete mluvit?" otočím se na ně ale držím si odstup. Jestli mě chtějí oddělat nehodlám se k nim přiblížit. Ruce si trochu velitelsky strčím za záda. Ne že bych chtěl upevnit své postavení, ale chci mít možnost rychle tasit pistoli s magickou municí kdyby se něco posralo. I když nerad budu střílet ve Vřídlech, ale proti dvěma lidem bych s nožem měl menší šanci.

Volný hovor

Pobaveně se zasměju, když mě Banjo odepíše jako manekýna.
„Jo, podíval. Div, že neprasklo. Ale máš pravdu. Stůl už nebude potřeba.“
Poslední slova moc nadšená nejsou. Tohle je poslední místo, kde jsme mohli být celkem v klidu a pořešit důležité věci. Ale rozprchli jsme se příliš rychle.

Banjo mě svým proslovem už nepřekvapí. Znám jeho názor a chápu, že schytat tohle od dvou lidí během jednoho večera je na něj moc. Potřesu hlavou, když mi hodí na krk osazenstvo našeho stolu.
„Rádo se stalo. A dej si záležet. Sesterstvo je prý dost náročné. Tak ať si neuřízneš ostudu. Žádná rychlovka na deset vteřin.“
Směju se, ale popravdě mu trochu závidím. Ale jen trochu. Viděl jsem Gabrielu. Ta tu bude těžko hledat konkurenci.
Vzpomínka na lázeň mě donutí rychle vydechnout a dorazit rozpitý panák.

Za Benjim zaklapnou dveře a hned čelím otázce.
„Historka? Ale vůbec ne. Známe se pár hodin. Dělá si tou přezdívkou ze mě legraci.“
Pokrčím rameny.
„Jsem Sir rytíř Betchan.“
Pravím hrdě a vzápětí se rozesměju.
„Sir rovná se Sirka. Toť vše.“

Pohodlně se rozvalím na židli.
„A co vy dva? Jak jste se dali dohromady? Jaký je váš příběh.“