Andor.cz - Dračí doupě online

No, tahle otázka mě překvapila. Jako že celkem dost. "Tak tímhle jsi mě trochu překvapila..." odpovím upřímně "Ale jestli bychom měli někde závit znovu, chce to mít s čím. A já nemám víc než co mám s sebou." naznačím, že jako řadový patrolář se nebohatne. Pokud teda člověk nemá extrémní štěstí. "Nevím, co ti na to mám odpovědět. Zatím nevím, ale budu nad tím přemýšlet." odpovím nakonec popravdě. Zároveň bych se na to celkem rád vysral, ale začínat někde s holou prdelí a ještě mít cejch zrádce... No, to by nebylo to pravé ořechové.

Její zdráhavá odpověď ohledně důvěry mě zasáhne víc, než bych čekal. Cítím, že není úplně upřímná, ale co se dá dělat. "Dobře." odpovím jen stručně i když si může všimnout, že mi po její odpovědi trochu ztuhla záda. "Doteď jsem to řešil s tebou a neplánuju tě z toho začít vynechávat." dodám a přemýšlím, jestli mám dodat něco o důvěře, ale nakonec to neudělám. "Nevím proč jsi šla ohledně toho celého za mnou, ale... Vážím si toho." připomenu jí rozhovor v uličce. Jen... Teď už mám pocit, že je tohle celé z její strany opravdu jen hra, kde výhrou je její život.

"Nemusíš." odpovím během chůze. I když... S jejími zebry je to spíš takové důchodcovské šourání, ale asi mi to nevadí. "To jo. Ale abychom nebyli, musíme to celé přežít." ušklíbnu se trochu kysele.

Už pomalu vcházíme do uličky s jankovou hospodou když mě překvapí její otázka. Doteď jsem celou dobu předpokládal, že tam půjdeme spolu. ""To určitě. Ani mě nenapadlo, že bych za ním šel bez tebe." odpovím "I když to tak možná nebereš nebo mi pořád nevěříš, já to myslel vážně a nechci tě podrazit." dodám už skoro před hospodou. Podle toho co vidím oknem je tam ještě pořád celý zbytek naší skupiny a hlavně Kluzký, kterého teď potřebuju nejvíc.

"Chápu a respektuju." odvětím, když zmíní, že se nepotřebuje mstít nebo jim něco dokazovat. "Ale když jsme si tak vykládali na stodole... Bylo příjemné mít aspoň na chvíli pro co žít a ne tu jen přežívat." odpovím po chvíli. "Netuším, co ti Betchan řekl nebo neřekl. Ale ano, ta šance tu je." souhlasím. "A kdo z nás tu anděl je? Sem se nechodí za odměnu..." pousměju se při představě naší skupiny. Nejlepší válečníci z Pevnosti se vydávají vstříc Ledovým. Jo, přesně tak to je.

"Dobře." okomentuju jen její rozhodnutí neposílat zatím zprávu. "Jestli jsi pro, promluvíme si s Kluzkým o medu. To o hlášení nechám na tobě, ale teoreticky by to mohlo projít..." odpovím, protože mě teoreticky nenapadá důvod, čemu by reálně vadilo, že se do Pevnosti nevrátí. A i kdybychom to přežili a žili jinde - změnit vzhled neni zas takový problém

"Nevím... Život?" nadhodím, když se zeptá, co by mohla ztratit. "Byla by tě škoda." dodám a zamyslím se nad její otázkou. Ne, asi ne. "Podle mě ne. Jednám na rovinu." odpovím nakonec. "A co se týče pomsty... Víc je nasereš úspěchem." dodám.

Když tvrdí, že je zbytečná námaha, jen pokrčím rameny. Já si to nemyslím, ale nemám ji jak přesvědčit. Nakonec se ale přece jenom odhodlám. "Dobře. Tak proč po tobě jdou?" zeptám se nakonec ale spíš konverzačně než že bych se to z ní snažil dostat.

"To je na tobě." odpovím a vzpomenu si na to,.co jsem jí slíbil. I když ona možná Betchanovi něco řekla, já slovo držím. "Já mu to neřeknu a slíbil jsem ti, že ti pomůžu." dodám a zamyslím se. Jo, nový začátek je dobrá motivace. I když to už nahlas neříkám.

Postupně během chůze poslouchám její odpovědi a přemýšlím. "A pomohlo by to? Myslíš, že by se na to opravdu vysrali?" reaguju jen na její odpověď. "Uražené ego je slušná motivace k pomstě..." dodám spíš pro sebe. Vypráví ale dál a já poslouchám. "A jsi zbytečná námaha?" ptám se. Připadá mi to jako lepší otázka než Proč po tobě jdou? a může podnítit ke správné odpovědi.

"To by asi šlo... Ale musel by to být Kluzký, on má tenhle bordel na kolečkách na starosti..." souhlasím s touhle myšlenkou. Něco na tom je. "A kdyby náhodou, dá se tahle nesrovnalost v hlášení snadno napravit..." pokrčím rameny. V pustině se nikdo moc neptá...