Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | U jednoho stolu Zadívám se na Benjiho. Projde mi, když mu čmajznu kus zvířete? Jako to prošlo Freye? Asi ne. Na to mám moc malý kozy. Nó i když… no to je fuk. Nerisknu to. Už to jak čuměl na Freyu je dostatečné varování. Jí to prošlo, my by jsme se porvali. A já mu nechci brát titul šampiona. Místo toho mu doleju sklenici z lahve, co jsem si si přinesl od baru. Pak se rozhlédnu a kdo je na suchu dostane svůj příděl. Tohle místo je nadlouho poslední, kde se dají utratit prachy. A Bratrstvo je na tom pořád líp než Patrola. „Jestli dorazí Gabriela a Alex bude to chtít další stůl.“ Řeknu nenuceně a pozorně sleduji výrazy nováčků. Pohyby rtů, nosu, očí, výraz… cokoli, co by mi potvrdilo, že ví o kom mluvím. Zadívám se na jeden nedaleký, obsazený tolika dvěma lidma. „Co myslíš Banjo? Daj nám ho dobrovolně? Třeba za panáka?“ Zeptám se zkušeného a poměrů znalého patroláře. Otočím se na mága a konečně si ho pořádně prohlédnu. Není mi sympatický. Ale už jsem se něco naučil. A to, že mám na lidi mizerný odhad. A taky to, že šerednej ksicht neznamená křivý charakter. A že za milým úsměvem se může skrývat chladná zákeřnost. „Tak se podívej, co tu sedí. Někdo tomu musí dodat...noblesu.“ Ušklíbnu se pobaveně a čekám, zda Banjo vylítne. „Ne, teď vážně. Něco neustřílíš a až jim dojde munice, přijde meč vhod. A mimo to jsem taky něco jako felčar. Takže až si odřeš koleno, stav se. Dám ti náplast.“ | ||
| |||
 | Ve stodole na seně… Plán by to byl, což o to... Ale první musíme přežít. Tohle je aspoň o důvod víc. | ||
| |||
 | Podivná kumpanie Kolektiv u stolu se během chvíle rozroste geometrickou řadou. Neměli jsme čas probrat s jejich velitelem a nejspíš s jeho zástupcem sebemenší detail a už tu tancovali dvě shůry zhlížející Ligy. Ta zajímavější z nich doslova dělá, že nás nevidí. Typické... povzdechnu si v duchu, ale můj radostný výraz to nezmění. Stejně tak neopadne ani můj zájem o ní. Tedy ten akademický, abych byl přesný. Třeba za to nemůže. Nejspíš jí vymyli mozek všema těma blábolama o čistotě jejich poslání, tak jak to kulty většinou dělají. Však nemuselo chybět moc a mohli jsme na tom být s Yuli stejně... Liga bude nejspíš stejně prohnilá jako Gymnázium a nejspíš i Bratrstvo. Stačí! Už zase moc fantazíruješ! Drž se faktů a dat. obořím se na sebe, když se moje myšlenky začnou ubírat až příliš do polemických rovin. "Rád vás oba poznávám." odpovím zdvořile na představení obou zbývajících mužů. "Působivé." poznamenám ke shrnutí jeho zkušeností z Příhraničí. Benji v tomhle ohledu nepřekvapil. Přeci jen byl Patrolář a na první pohled nepůsobil jako někdo, kdo by se zbytečně chvástal. Rozhodně jeho už druhé varování před tím, že nás bude čekat velice zrádná a těžká cesta, na jeho důvěryhodnosti akorát přidávalo. "Rizik jsme si plně vědomi." oznámím jednoduše a můj šťastný usměvavý výraz působí nejspíš trochu nepatřičně. Jenže já si nemohl pomoct. Něco v mojí hlavě mě táhlo vpřed, a i když za každým rohem bude číhat smrt, nemohl jsem odolat a musel jsem se tam jít podívat. "Kolik vás vlastně je?" neubráním se doplňující otázce. Už teď jich u stolu sedělo pět a zatím stále přicházeli další a další členové jejich výpravy. "A jak se k téhle podivné kumpanii nachomýtl i rytíř Bratrstva?" poslední otázka míří přímo na Batchana. Z popisu Kluzkého jsme věděli, že vyrážejí pro nějaké plány, ale víc ani ťuk. Třeba mi tenhle rytíř pomůže poskládat pár puzzlů do téhle zatím relativně prázdné skládačky | ||
| |||
 | Ve stodole na seně… Plány Neskutečně se mi uleví, tohle je alespoň náznak plánu. Vyhlídka na budoucnost. Pořád to za moc nestojí a pořád si musím dávat pozor, ale jsem rozhodnutá se do Pevnosti už nikdy nevrátit. Ať se tam třeba povraždí. „To nejde.“ Přestože se mi klíží oči, zavrtím hlavou. „Měli bychom jít za ostatními. Kdo ví, kde jsou a co tam probírají.“ Vysvětlím. „O nás, bez nás.“ | ||
| |||
| Ve stodole na seně… Ona má o mě strach? Nebo to je jen nějaká finta... Ale má pravdu, sám je člověk vždycky víc v nebezpečí než s někým, kdo mu kryje záda. "Je..." odtuším neurčitě. "To by byl problém až potom, ale jo, něco to znamená. Ty smlouvat umíš?" zajímám se a její nabídka mě překvapí. "Zlobit se nebudu." pousměju se "S poldou se budu cítit určitě bezpečněji." dodám a vypadá, že se konečně pro něco nadchla, což mě těší. | ||
| |||
| Ve stodole na seně… Jsme už prakticky na odchodu… Uvažuji o možnostech, které mám. Vrátit se do Pevnosti je ta nejhorší z nich. Vrátit se domů nejlepší. A pokud to nejde, šla bych jinam. A je „šťastná náhoda“, že nejsem sama, kdo by chtěl odejít. „Ale jít sám… to je nebezpečné.“ Nadhodím. „Ještě když máš problém se smlouváním.“ Pokračuji. „Možná bych tě měla doprovodit… čistě pro tvoje bezpečí.“ Usměji se. „Může to být kdokoliv.“ Přikývnu a semknu rty. „Děkuji.“ Dodám tiše. | ||
| |||
| Ve stodole na seně… "To jo... Ale dostat se k ní nebude jen tak. A přece jen... Pojem za územím Ledových je dost neurčitý." odpoví a ohledně její otázky se zamyslí "Vsadil bych se, že to zkouší... Ale pochybuju, že by se dělili." vyslovím to, o čem jsem přesvědčený. | ||
| |||
| Ve stodole na seně… Pravdy, lži a polopravdy Sleduji Alexe. Nejednou mi přijde mnohem těžší kontrolovat své myšlenky. Potlačím zívnutí. „Bylo by to hezké, … kdyby tam ta cesta byla.“ Souhlasím. „Myslíš, že by to mohl někdo zjistit? Mágové… nebo Sesterstvo?“ Napadne mě. „Nechceš se vrátit?“ Zarazím se. Že by měl můj společník nějaký únikový plán? Nebo myslí jen obyčejnou smrt? Jde sem zemřít? Ale proč? A najednou mě něco napadne. Způsob, jak vysvětlit dost ale nepřiznat nic. „Byl…“ Přikývnu vážně. „… jenže nebyl sám.“ Polopravda. „Pomstí se. Možná už si někoho najali.“ Přiznám. „To je… důvod, proč tu… takhle sedím.“ | ||
| |||
| Ve stodole na seně… "Jo,.to si dokážu živě představit..." zasměju se s ní a překvapí mě, že jí to fakt sluší, když se směje. I když je tak zmlácená. Ale překvapila mě tím smíchem. "Stejně jako cokoliv co se tady povídá... Ale... Je příjemné tomu věřit." odpovím jí po pravdě tak, jak to cítím. "To fakt netuším... Někteří říkají, že naše známá místa jsou poslední, co Ledoví nedrží, jiní zase že má na šířku jen relativně pár kilometrů. Kde je pravda opravdu nevím " odpovím s pokrčením ramen. Tohle už není zdaleka tak dobrá zpráva. | ||
| |||
 | Gruppen stůl V jednu chvíli tu nikdo nebyl a pak nás tu je najednou jako Patrolářů v bordelu po vycházce. To je celkemk posrání, když se potřebujete soustředit na víc věcí. "Támhle máš odpověď na to kde je Sirka. Alex a Gab mají asi soukromou chvilku." Rukou mávnu k bratanovi co přišel, abych ukojil Ledovu zvědavost na téma toho, kde máme zbytek party. Sirka míří k nám a už je tu fakt těsno. Magičové ze sebe tahají nějaká slova a já nasadím milý až možná přiblblý úsměv. Strašně se mi líbí ten jejich zápal. Takových jsem viděl už nesčetně. Samozřejmě ta holčina byla trošku dál, ale mám pocit, že to co budeme teď dělat my je něco co možná ani zažít nechcou. "Jen pro úplnost Benjamin Harkness jméno mé, ale Benji je častější. Sám jsem byl těsně u hranice, kterou musíme překročit. Příhraničí mám schozené tam a zpět, zleva i zprava. Bez natřásání, další fakt. To co jste zažili a to na co se chystáme je opravdu velký rozdíl. Rozmlouvat Vám to nebudu, ale varuju Vás předem." Mluvím věcně a klidně. Tohle jsou vážné věci a jo, vím že je potřebujeme. Tuplem někoho kdo ovládá oheň. To se fakt hodí v té zasrané zimě. Vedle mě si sedne Freya a užere mi kus z talíře. Doslova se nezmůžu na reakci, ale bejt to někdo jinej tak jí asi urazím pracku. "Kde? Tady nebo jinde?" Zeptám se ještě věcně, ale tuším že tady a teď to nebude. Navíc teď musím s Kluzkým dořešit tady ty nové kusy. Ještě se dívám za tím vzdalujícím se zadkem a občas loupnu očkem po té nové Sestřičce. Uvidíme jak ta se vyvrbí. | ||