Pousměju se jejímu zhodnocení Betchana. "Jo, to je přesné. Když jde do tuhého, chceš u sebe někoho z Bratrstva mít. Když vidí nepřítele, jsou dost slušná podpora a s ničím se moc nemažou, ale v tomhle..? Asi bych pořád věřil spíš Kluzkému..." odpovím s pokrčením ramen. Když se po mém doteku neodtáhne, ale jen ztuhne a pak se zase zklidní, nechám ruku chvíli tak.

"Z magie?" zeptám se trochu nechápavě. Tohle je to poslední, čemu bych rozuměl. Všimnu si ale jejího pohybu při nádechu. "To ti ta zebra moc nespravil... Sice to nebude jako od Frey, ale chceš je stáhnout?" nabídnu se. Sice se jí bude při námaze hůř dýchat, ale pomůže to od bolesti. "A proč ty pistole?" zeptám se ještě "Čekáš, že sem přivede všechny k hromadnému lynčování?" zeptám se i když tuším, že to jen kvůli tomu není. Že nás ostatní budou podezírat jsme věděli už předtím a chovala se jinak.

"Dobře... A co jsi tedy zažila ty?" zajímám se "Já slyšel vytí. Teda po tom, co se začalo všechno vlnit. Pak se objevil vlk a nikdo z nás ho nebyl schopný zabít nebo vážněji poranit. Až když ho Freya trefila šípem. To padl." pustím se do vyprávění v průběhu případného obvazování a stahování. "Pak z něj ale vyletěly malé černé vlčí hlavy. Vypadaly jako by byly z kouře. Ty se nám zabíjet dařilo, ale bylo jich moc. Jedná se po té tvé facce dostala až ke mě a pak nic. Chlad, bolest. Tma." dokončím "Pak jsem se probral, viděl mrtvou Katrin, tebe jak nad tebou stojí Kluzký se sekerou..." dodám. "Když jsem byl miko, viděl jsem vzpomínky na život před tímhle... Ale na chvíli se tam objevil i Benji a Betchan." doplním ještě i tenhle detail. Jestli mě bude mít za blázna, je mi to už asi fuk.

Vidím takhle z blízka napětí v její tváři a raději ani nepřemýšlím nad tím, co jí Betchan řekl. Mám u sebe jen Tokareva a nůž, ale oba jsou v pouzdrech a raději k nim ruce ani nepřibližuju. "Byl." souhlasím, když s úlevou registruju, obě pistole zůstávají na zemi. Sice má ruce poblíž, ale zůstávají ležet, takže dobré. "Neomlouvej se." odpovím tiše i když omluva je to poslední, co bych od ní čekal. Když mě od sebe ale neodežene, zůstanu u ní a jen se posunu tak, abych i já viděl na dveře. Jen sedím a čekám, až nebo jestli sama začne.

Když začne o Betchanovi, nepřekvapí mě to. "Jo, taky mi tak ve vide přišel... A že je snad ještě méně přístupný argumentům než Kluzký. Ale to se dá ostatně čekat. U nich je všechno jen o rozkazech." odpovím pak. Pak už se začne omlouvat a připadá mi, že trochu ztrácí půdu pod nohama. Pokud se nechá, opět jí lehce stisknu předloktí stejně jako v bazénu. Tehdy to fungovalo. "Já ti věřím." odpovím upřímně asi... nechám si pro sebe. "Jak jsi chtěla, necháme to na ráno i když to vypadá, že dramatu ses pro dnešek nevyhla." odpovím, ale ne nijak naštvaně nebo útočně. "Nějak to dopadne a i když Betchana neznám, nepřipadá mi jako někdo, kdo by nás zabil ve spánku. A co se týče jeho odhadu... Co jsem slyšel, má LSD dost podobné účinky jako houbičky. A pokud by bylo něco jak v čaji, tak v medu, vysvětlovalo by to to, že jsi taky byla mimo, ale ne tolik jako ostatní." odpovím, ale opět nechci, aby to znělo, že ji z něčeho obviňuji. I když to byla ona, kdo mi do hrnku dal lžíci s medem, prostě se mi nechce věřit tomu, že by v tom byl úmysl. Musí vědět, že bez skupiny by venku nepřežila.

Hostinec

Obchod s Fjodorem byl úspěšnější než jsem čekal. Za Makarova v nic moc stavu bez nábojů dostat zásobník a něco, to se hodí a hned si připadám trochu lépe. Sice neměl přímo zásobníky do AKM, ale to nevadí. Aspoň že jsou náboje v páscích, takže natlačit je do zásobníku bude otázka chvíle a nebudu je muset lovit někde po kapsách. Cestou zpátky procházím kolem Jankovy knajpy, ale jen letmo nahlédnu oknem dovnitř. Když vidím osazenstvo, pokračuju dál. Není tam nikdo, s kým bych se chtěl bavit a Led je zrovna celkem v obležení, takže rozhovor bude muset asi opravdu počkat. Na nějakou procházku po městě nejsou Vřídla taky to pravé ořechové, takže pokračuju rovnou ke svému cíli.

Po otevření dveří jen periferně zaregistruju rychlý pohyb. Nebýt toho, myslel bych si, že je budova prázdná. Takhle jsem ale zaregistroval Gab sedící stranou i dvě pistole ležící po ruce. Chtěla mě zastřelit? Rychlá změna... Ale pak - proč to neudělala a nechala je ležet? to jsou aspoň myšlenky, které mi proběhnou hlavou. Vzhledem k tomu, že říkala, že zkusí od Betchana něco zjistit, zamířím k ní dřív než ke svým věcem. Jdu pomalu, nepotřebuju, aby mě fakt provrtala. Na rozdíl od ní nemám vestu, takže by to pro mě na tuhle vzdálenost byla určitě konečná. "Co žebra? Lepší?" zeptám se během chůze, ale když jsem blíž, vidím, že asi úplně v pohodě není. Ne, že by předtím byla optimistického sluníčko, ale teď vypadá, že je snad víc v prdeli než když mi v uličce vyprávěla o začátku cesty z Pevnosti.

"Hele... Jsi v pohodě?" zeptám se tiše, když si kleknu před ní na jedno koleno, abych se mohl odvalit stranou, kdyby mě přece jen chtěla střelit. "Nebo tě mám nechat?" dodám další otázku. Volba je na ní. Je to pro mě zvláštní pocit, ale k ní jako k jedinému z výpravy cítím alespoň nějaké pouto. Kluzkého i Benjiho sice znám už nějakou dobu, ale nikdy jsme si nebyli blízcí.

Náborový stánek