Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Freya a nový společníci
| ||
| |||
 | Silná posila Hostinec Když Aric zarazí Kluzkého a objedná mu další Vřídlovici, usměje se na něj "Vidím že si umíš získat pozornost." odpoví a pohledem si tě změří spolu s Yuliyi. Přijme tvé pozvání ke stolu a přisedá k vám. "Takže vy jdete na Sever? Je vám jasné že je to nejnebezpečnější část Příhraničí že ano? Spousta lidí tam ani nedojde." začne, vezme do rukou skleničku s Vřídlovicí, zakrouží s tekutinou uvnitř a dodá "Nemám nic proti tomu aby jste se k nám připojili. Ostatně kouzelníci se nám jistě budou hodit. A myslím že po dnešním dnu posilu ocení i zbytek skupiny." při poslední větě mu hlas trochu klesne. Všímáte si že do hospody přišla mladá dívka s bílými vlasy. Už od prvního mrazivého pohledu je jasné že patří k Lize. Šla přímým krokem za dívkou kterou znáte od vidění z dnešního dne. Má pronajatý pokoj hned vedle vás. Krátce na to přijde i hlasitý muž. Zřejmě od Patroly nebo jeden z místních. "Jdeš právě v čas." pronese tiše Kluzký k přicházejícímu mužovi. ------------------------------------------------------------------------------------ Janek se na tebe usmál. "Zrovna dobře Benji, díky za optání. Však to znáš, když je ve Vřídlech Patrola tak jsou kšefty vždycky dobře. Chceš pivko(5st) a nebo něco ostřejšího(6-10 st vodka a Vřídlovice)? Že to jsi ty tak ti rovnou řeknu že pivo stojí za hovno. Z Dolejší se už týden nic nepřivezlo, a místní zásoby nestojí za nic. Ale zato tady mám pořádnou chuťovku. Nakládané tvarůžky s chlebem (2st za krajíc ). Už jsou správně uležené, a když se podívám na místní osazenstvo tak s nimi nemáš koho vyhnat. A nebo mám na ohni opékaného něco co vypadalo jako zajíc a k tomu mám skvělé zelí. (10st). " Všimneš si že Kluzký přisedl ke stolu k těm dvěma co vypadají jako z Gymnázia, a mávnutím ti naznačuje ať jdeš k nim. "Benji, tihle dva kouzelníci mají společnou cestu na Sever a chtějí se k nám připojit. Máš k tomu nějaké výhrady? Myslím si že jejich pomoc by se mohla hodit. A ve větším počtu máme větší šanci. " prohodí k tobě a pohledem ti ukazuje magickou dvojici. Všímáš si že oproti rozhovoru za seníkem je Kluzký uvolněnější. Je ti jasné že byl podrážděný a potřeboval si vyčistit hlavu. "Čím se vlastně zabýváte? Jste mágové? Čarodějové?" ------------------------------------------------------------------------------------ Ke stolu přichází i Freya a Izumi . Poté co mu Freya oznámí že s vámi bude putovat i další členka Ligy se na moment zarazí. Kdo umí číst v očích vidí, že není zrovna nadšený za další Sestru, ale na stranu druhou se mu líbí Freyin rázný přístup. Freya zvládne přečíst i lehkou nervozitu. Není z toho nadšený kvůli svým vztahům s Ligou, a ví že kdyby došlo na nejhorší tak proti dvěma Sestrám se jeho šance na přežití značně sníží. Nakonec ale řekne "Dobře...dneska si dokázala že se vaše pomoc opravdu hodí. " je vidět že se snaží o co nejvíce neutrální odpověď. Je cítit že si s tebou potřebuje také promluvit mezi čtyřma očima. "Zde je další nová posila naší skupiny. " z obou dvou cítíš magii, ale nezdá se že by byla nějak výrazně silná. Odhaduješ že se jedná o lepší učně z Gymnázia. Yuliya s Aricem z Freyi naopak cítí poměrně zajímavou magii. Oproti většině kouzelníků z Gymnázia je tahle magie jiná...taková...čistá a zároveň tajemná. Nedokážete určit jak mocná vlastně je. "Mimochodem, zbytek skupiny je stále v lázních?" zeptá se Kluzký Benjiho a Freyi. ------------------------------------------------------------------------------------ Hlídka na hradbách Vyrazil si za Fjodorem. Víš že byl dneska na hlídce, a je to poslední místo kde si pamatuješ že si ho zastihl. Na hradbách potkáváš hlavně místní, ale sem tam i někoho z Patroly. Ti mají většinou kyselý ksichty protože si vytáhli krátkou sirku a zbytek si teď dovádí v Lázních a nebo v hospodě. Ale pravidla jsou pravidla a někdo to dělat musí i když to je otravný. Sám si několikrát ve Vřídlech hlídal zatímco ostatní se bavili. V tomhle spočívá hlavní náplň práce Patroláře. Obcházíš okolní osady které různým způsobem platí za ochranu a v případě problému ho řešíš. Když osadu otravuje banda nájezdníků tak je prostě vystopujete a zabijete. V případě různých potvor to samé. Ti zkušenější pak chodí na Sever a hlídají hranice. Další z možností výprav je do okolí Města kdy si od Rangerů "vypůjčujete" pohonné hmoty které pak za nekřesťanské peníze prodáváte družině. Tenhle typ je ale na vlastní pěst a nese velké riziko. Pokud vás zmerčí Rangeři a nebo jezdecké pluky Myslivců tak to většinou končí provrtaným tělem. Fjodora si našel ve strážní věži. Celý systém hradeb byl skvěle navržený. Dlouhá místnost se střechou která v sobě měla několik střílen a odklápěcích dvířek pro házení granátů nebo jiných výbušnin. "Co by si potřeboval Alexi?" | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Vstříci novým zítřkům Dětství je.. do určitého bodu nevinné.. do bodu, než o tuhle nevinnost jeden nepřijde. A jak o něj přijdete, život potom dostane jistou.. hořkosladkou příchuť. Vše co bylo do téhle doby sladké, začne kysnout.. trpknout. Stačil moment, jeden moment, který mi změnil pohled na svět a ty, které by jeden mohl nazývat ´rodinou či blízkými´. Víceméně jsem lehce více zanevřela na svět. Chtěla jsem od té chvíle.. vlastně, upnula jsem se k nemalé myšlence toho, že nikdy neskončím jako oni.. jako krysy živořící ve sněhu a pustině. Jenže i když jsem se snažila ze všech svých sil, nepřipadalo mi, že bych se někam zvláště posouvala. Ano, byly tu kouzla, byly tu věci, které jsem s ohněm dokázala, ale pořád to bylo.. měla jsem pocit, že tohle.. nestačilo.. že bych mohla zvládnout i více.. Dny dostali trochu jiný odstín od chvíle, kdy se v nich vyskytl Aric. Velmi, velmi rychle jsme zjistili, že naše cíle, naše.. jisté tužby, se týkali podobných, né li až skoro i stejných věcí. A to nejenom toho, čeho se nám prozatím v životě dostalo, co bylo zažito, ale stejně tak i to, co bychom chtěli aby jej dále naplňovalo. Možná i to bylo i lehce více poprvé, kdy.. tenhle oheň trochu pookřál a nebyl tolika spalujícím jako pro všechny ostatní. Nakonec myšlenky a slova začali postupně přecházet v činy. Ve skutečné věci, i když to stálo z naší strany trochu intrik nebo lží, ale bylo tak maličko nucené zlo, abychom se byly schopní se z Gymnázia vůbec vymanit. Když jsem se potom ocitli venku, sbaleným jenom těch pár věcí co jsme byly schopní vzít.. euforie měla poměrně dlouhého trvání. Jestli to byla chyba se ukáže jen časem, ale.. nikdo z nás dvouch nebyl Vědma, aby viděl do budoucnosti.. prozatím tohle bylo.. krok k vlastnímu životu, když už nic jiného. I když ocitli jsme se lehce více v patové situaci, nakonec přece jenom usmálo se na náš přece jenom kapka štěstí. "Skupina co táhne na sever..." nebylo třeba slyšel více, nebo k tomu něco dodávat. Snad jen letmé kývnutí Aricovi. Jak pak ujme se toho, aby oslovil chlápka, schodila jsem z hlavy kapuci a snažila se tvářit co nejvíce mile, snad se i krapet usmívat.. možná i lehce vsadit na svojí krásnou tvářičku, která občas byla poměrně nápomocná. Jak pak pokračuje v sladkých slovech, maličko jsem se naklonila tak, aby byla vidět moje hůl.. aby bylo jasné, že nejsme jenom tak somráci či pašeráci. Gymnázium nám stále dokáže poskytnou jisté benefity mezi lidmi. "Jsou nabídky, které by se neměli odmítat.." dodala jsem k tomu ještě já sama. | ||
| |||
| Sestra
| ||
| |||
 | Trn z paty Opustit tu omšelou klec zvanou Pevnost bylo mým snem od chvíle, kdy mi Gymnázium odhalilo svojí temnější stranu. Z velké většiny nižších kouzelníků se stali hraboši, jenž místo snahy prohloubit svoje znalosti a možnosti jednoduše propadli zlatu. Trénovali nově příchozí jen do té míry, aby byli schopní produkovat kvalitní magické předměty. Když nad tím teď přemýšlím, dost možná ani nic jiného neuměli, ale kdo ví. K těm vyšším se pak nedalo dostat. Zůstat tedy znamenalo stát se otrokem vlastních schopností nebo se snažit o nemožné. Ani jedna z těchto možností nepřipadala v úvahu. Toužil jsem objevovat, poznávat a odhalit svůj skutečný potenciál. Jestli u toho umřu? Tak ať, furt lepší než shnít v Gymnázium u pásové výroby. Jenže vyrazit naprosto sám za hradby byla dost velká šílenost i na mě. Potřeboval jsem parťáka. Někoho, na koho se budu moci spolehnout za všech okolností. Někoho, komu bych svěřil život. Chvíli trvalo, než jsem ji našel. Yuli byla perfektní. Byla silná, odvážná a hlavně chápala, že Gymnázium už nám nic dobrého nedá. Několik dalších týdnů plánování, které nakonec stejně vzaly za své, když se naskytla nečekaná možnost odejít s jedním oddílem Patroly. Impulzivní krok a dost možná chyba. To bylo to, co se mi poslední dva dny honilo hlavou. Čím byl člověk dál od Pevnosti, tím horší se všechno zdálo. Pokračovat pouze ve dvou by byla nejspíš sebevražda a vrátit se nepřipadalo v úvahu. Byli jsme jednoduše v pr.. pasti a pak se na nás opět usmálo štěstí. "Skupina co táhne na sever..." zopakuji tiše Patrolářovi slova, abych se ujistil, že se mi to jen nezdálo. Rychle jsem si s Yuli vyměnil pohled. Nebylo potřeba dalších slov, protože jiskru, kterou v nich měla, prostě mluvila sama za sebe. Když pak muž míjí náš stolek postavím se a oslovím ho. "Zdravím pane, omlouvám se, že vás zdržuju od práce, ale nemohl jsem přeslechnout váš rozhovor s hostinským a myslím si, že mám něco, co by nám oběma mohlo trochu vytrhnout trn z paty." zazubím se, jako dítě, co právě dostalo dárek. Rukou pokynu k volné židli u našeho stolu a rovnou objednán u Janka ještě jednu vřídlovici pro Kluzkého. "To řešení jsme my." ukážu prstem na sebe a na Yuli bez zbytečného otálení. Představení a další naprosto zbytečné formality můžou přijít později. "Očividně všichni míříme na sever, a zatímco vám by se mohli čtyři nadané ruce hodit, tak my bychom ušetřili další zbytečné týdny hledání a čekání. Zdá se to jako výhodný byznys pro obě strany nemyslíte?" můj úsměv nemizí, naopak se mi v očích zaleskne vzrušení. | ||