Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Bombaaaardovát! "To zní, že by jsi ty naše špičky chtěl Vumlem rozehnat. Na to se vyser. Lidi jsou od přírody svině. Vždycky se najde někdo jako oni." To co říká Sirka je taková komunistická utopie. Kdybych byl znalý historie a to nejsem, tak bych řekl že tohle kdysi říkali Husitští kazatelé v Čechách...Už nebude králů ani papežů...Pak už jen prskám vodu a směju se jak malej harant. "Styl je hezká věc, ale důležitější je výstřik!" Jo jsem puberťák, ale Sirka taky není nejhorší skokan. To se mu musí nechat. Myslím, že ještě chvíli a dostaneme na tlamu šampion nešampion. "No bratani teda skokani dobrý, ale styl vlající pytlík nic moc taky. Musíme se na to zaměřit víc. Družina nám nepředvede jestli je to neučí líp?" Hodím okem ke Gab, ale není v tom nic vyzývavého jen prostě dotaz. "Co se týče dál...civilizace jak jí známe bude ubývat, toho co jsme zažili na cestě úměrně přibývat. Proti tomu co bude je to co bylo nic. No a pak samotní Ledoví. Splynutí s prostředím, vyskakující na Tebe nečekaně. Tam začne to pravé nebezpečí, ta pravá zábava... | ||
| |||
 | Puberta v bazénu Do hovoru na téma puška a kyj se nezapojuju. Můj názor na tyhle věci je zcela zřejmý. Co mě zajímá víc, je to, co nás čeká. Na to se ptala před chvilkou Gabriela, ale k odpovědi se zatím nikdo nemá. Dokonce ani Alex, což nejspíš znamená, že sám neví. Odchod Frey přeruší hovory a u některých nejspíš i krátkodobé zásobování mozku krví. S uznáním sleduji jak dívka z nepřátelské frakce leze z vody a jak se jí na tělo lepí tenká látka. Hádám, že nejsem jediný, kdo ji takhle sleduje. Benji přijme hovor okolo politiky. Tu jsem nechápal doma, natož tady. Mám na to asi příliš jednoduchý názor. Ostatně jako na celý svět. „Jenže pánové a dámy nahoře do pustin nelezou. Sedí pěkně v klidu a v teple a zatímco my spíme kde se dá, oni uléhají do čistě povlečených postelí.“ Namítnu. „Budeme roztříštění tak dlouho, jak jim to dovolíme, ale profitovat z toho bude jen ta pakáž venku.“ Povzdechnu si, protože tohle mě štve už strašně dlouho. To jak leze Benji ven z vody mi neunikne. Pohled na něj je však úplně jiný. Na Freye by mi to slušelo. O Benjim takhle odmítám uvažovat. Pár rychlých kroků, skok a voda zase široko daleko. S úsměvem zavrtím hlavou. „Budeme muset založit ty neveřejný lázně.“ Povzdechnu si, když se vynoří a vyklepe vodu z uší. „Efekt dobrý, ale ten styl..“ Ušklíbnu se pobaveně a vylezu z vody. „Sleduj.“ Rozeběh, skok… „Bombááá!“ Zopakuju jeho pokřik, abych ostatní varoval. Kdyby tam byl někdo, kdo by si nevšiml dvou nabušenců, co blbnou jako puberťáci. | ||
| |||
 | Děti… A teď co? Na můj dotaz nikdo nereaguje. Bezděky se ušklíbnu. Všechny ty důležité řeči o spolupráci… nebo lépe řečeno nespolupráci frakcí jsou jen jedno velké pokrytectví. Berlička, kterou používají lidi jako… lidi, kterým tohle nastavení vlastně vyhovuje. Protože nemusí přemýšlet. Někdo už jim řekl, koho respektovat, koho tolerovat a koho nenávidět. Proč si to ztěžovat? Nebo nedej bože přemýšlet. Dál už se nevnucuji. Na rozdíl od Sestry chladu však nikam neodcházím. Zůstávám u okraje bazénu a sleduji okolí. Poslouchám. Prsty přejedu po žebrech. Každé zranění, které ztíží cestu je k posrání. Nadzvednu se, když přijde další vlna. Měla bych zajít za tím Betchanem, jsem však moc unavená a dávám si na čas. Sbírám síly. | ||
| |||
| Klid? Kde?! Jsem rád, že si Alex dal dvě a dvě dohromady. Zase tady není moc o čem. Když si chvilku sedneš s chladnou hlavou, tak Ti musí dojít, že tohle nebylo jen tak, takže pokud nejsi Patrolář, kterýmu je potřeba ještě utírat prdel, tak víš. "Furt je to kyj, který má náboje. Narozdíl od kyje, který náboje nemá. Tak nějak bych bral spíše to co střílí než to co jen hezky vypadá. Praktičnost kamaráde. Praktičnost." Pokrčím ve vodě rameny, což není vidět, ale je to jasný. Já prostě nejsem člověk, který by miloval, že musí někoho mlátit nablízko. Radši pěkně charakterně zezadu. Jo jsem svině, ale když to musí být...Což teda zase odvede mé myšlenky stranou Freya, která se sice nezapojí do konverzace, ale zato odchází. Což není nic proti ničemu, ale to bílé plátno je mokré průhledné, takže se na chvíli tupě zaseknu na jejím zadku. Z čehož mě probere Betchan. "No hele. Obecně je to nějaký zakořeněný zvyk, že se potřebujeme srát a nenávidět. Podporuje to velení a tak se serem a nesnášíme. Neříkám, že to co říkáš nedává smysl, aspoň ve chvíli jako je tahle, ale fungovat to dlouho nebude. Na to jsou frakce moc roztříštěné a každý si chce urvat ten svůj kus hnoje ve vedení...fuj to jsem se zapotil, tolik politiky...." Vylezu z vody, trošku se vzdálím a pak se zase rozběhnu. Byl ideální čas si vypláchnout hubu od politiky. "Druháááá bomba!!!" | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Otázky a odpovědi - pokračování "To jo. Ostatně jako vždycky..." souhlasím s Gab. Kolikrát už jsem se z něčeho dostal kvůli té drobné špetce štěstí. Jako třeba i s tím Fjodorem. Nebýt zima a kdybych nespadl do bláta, které krvácení zpomalilo, je po mě... Co se ale týče jejích otázek, k tomu se raději nevyjadřuju. Tak daleko jsem nikdy nebyl, takže raději přenechám odpověď na Benjim, který se rozhodne dostal dál než já. | ||
| |||
| Trocha klidu Utápím se ve vzpomínkách, ale úplně vypnout okolí si dovolit nemůžu. Patroláři chlastají a dobře se baví. O kus dál se baví Babriela s Alexem, ale příliš tiše, než abych jim rozuměl. Už to není tak zlé jako u srubu. Už to jsou jen vzpomínky na minulý život. „Bombááá!“ Zprudka otevřu oči. Do vody dopadne Benji a voda se rozstříkne doširoka. Malinko se nadzvednu, aby mi vlnky nezalily obličej. Poslouchám, jak si z ostatních dělá legraci a nedechnu se k odpovědi. „A k čemu? Nebylo by lepší jedno dohromady? Jsme rozdělení teď, byli by jsme i potom. Jen by měl každý vyhřívaný bazén.“ Narážku na téma co by asi udělalo horké zřídlo se Sestrami chladu, raději spolknu. Přijde mi, že naše dámské osazenstvo smysl pro humor příliš nezaměstnává. „Líp by se sestavoval tým pro akci venku, kdybychom se znali. Líp by se kryla záda. Tým by si víc seděl a nedocházelo by k rozepřím. Protože kamarádovi odpustíš i to, za co by jsi jiného s chutí zabil.“ Dokončím svůj filozofický vstup a své unavené tělo nechám nadnášet. Rozhovor mezi Benjim a Gabrielou mi neuteče. Nejspíš proto, že ani jeden v tu chvíli nešeptá. „Až odešleš toho holuba, mohl by jsi zkusit znovu tu bombu. Ta první nebyla špatná, ale věřím, že to umíš i líp.“ Zkusím Benjiho vyprovokovat k dalšímu bláznivému pokusu. Teď je klid, relax, prostor pro odpočinek. Na řešení vážných věcí bude ještě čas až vylezeme ven | ||
| |||
| Koupel, výhružky a to další… O samotě bylo líp „A jak už to tak bývá, štěstí všech teď bude záviset na jednom ptákovi.“ Odtuším tiše. Jenže nálada se rychle změní. Zvážním a nakloním hlavu na stranu. Zamračím se. Takže pomsta? No tak to do řady. „Kolik dní nás vlastně ještě čeká? Co přijde teď?“ Zeptám se vážně. „Krom mrazu a sněhu.“ Dodám. Možná není od věci si připomenout priority. Možná by nám někdo mohl říct, co čekat. Podmínky. Nepřátele. Hrozby. | ||
| |||
| Koupí koupí "Pošlu to po poštovním holubovi. Pokud ho někdo nesežere cestou, tak až se vrátíme, tak bude vše zařízené!" Zcela vážně odpovím Gabi, ze které ta radost se shledání úplně čiší. Minimálně to, jak je schovaná za Alexem. Asi bych jí vykoukal další díru někam. "Jo souhlas. Tohle si musíme kurva užít. Tam dál...už je jenom mráz a sníh. Zbytečně? Marcus prostě umřel, to se stává. Víš to sám a ne, že by mě to nesralo, ale byli jsme a budem..." To byl prostě zákon Příhraničí. Co chce to si vezme. Dřív nebo pozdějc. "...u Katrin je to jiné. Tu někdo zabil a až zjistím kdo, tak ho zabiju taky. To byla zbytečná smrt." Smích přejde na krátko v grimasu kamenného ksichtu, který se vrátí zase ke smíchu. "Já myslím, že se tu něco schrastí a v nejhorším je tu furt SVTčko. Takže nebudeš odkázaný na kyj. A já? Já byl v sauně, teď se koupu v teplý vodě...hele mě nic nechybí. Žiju a to je v týhle době to základní." | ||
| |||
| Jen koupel Místo odpovědi týkající se poslouchání se jen dál věnuji rozhýbávání ztuhlých svalů a namožených zad. „Spíš věcí.“ zasměju se lehce když vidím, že i ona se směje „Lidi jsou složitější a ne každý mi za to stojí.“ dodám pak a jen se pohledem pokochám tím, co mám před sebou. I přes všechny ty modřiny se na to stále dívá hezky. | ||