Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Víc než koupel? My „Žabaři. U nás se jinak nevyslýchá.“ Podívám se úkosem za svá záda. Lehce se usměji. „Ty bys mohl z fleku nastoupit.“ Zamručím spokojeně. Ruce mám svěšené a zdánlivě bezděky s nimi ve vodě pohupuji. Že pohyb nebude náhodný dokazuje skutečnost, že se čas od časy prsty lehce dotknou Alexových boků. Spokojeně přivřu oči. Tohle je vážně příjemné. „A jak vyslýchá Kluzký?“ Pokračuji tiše. | ||
| |||
 | Pěkně zákeřná provokace "To je možné, spíš pravděpodobné." souhlasím "Otázkou je, jestli by to legendární Kluzký nezvládl sám a neshrabl celou kořist." dodám s pokrčením ramen. Pořád si užívám uvolňující působení teplé vody na ztuhlé svaly. | ||
| |||
| Koupel My a oni Poslouchám o kulkách do zad i o ostatních z Patroly. Dokonce nakloním hlavu na stranu. „Pokud by teď někdo dostal kulku… dostaneme ji oba.“ Vyslovím zřejmé. „A to už by jim moc lidí na tuhle výpravu nezbylo.“ Dodám další naprosto zřejmou věc. „Vlastně máš pravdu… trochu mi na tom záleží.“ Připustím. „Ale spíš proto, že dnes už nemám sílu na další hádky.“ Vysvětlím. Zadívám se na podávanou ruku a nad Alexovým návrhem se skutečně zamyslím. Přikývnu. Žebra bolí a já nemám nejmenší chuť hledat Kluzkého a něco mu vysvětlovat. Přijmu ruku, natáhnu se na hladinu a přitáhnu se k Alexovi – těsně před tím, než by se měla naše těla setkat se otočím a přitiskne se k němu zády. TAkhle však nezůstanu, lehce se odtáhnu. „Jak u vás probíhají výslechy?“ Zeptám se. Je dost pravděpodobné že nás brzy nějaký čeká. | ||
| |||
| Další otázky „O tom to není.“ odpovím možná příliš úsečně „Ale zrovna Benjamin není proslulý tím, že by nad věcma dvakrát přemýšlel. Pokud ses to dovtípila ty, mohl i Kluzký nebo on. A když už vím, že se nemusím obávat střely do zad od tebe, nerad bych ji schytal od jednoho z nich.“ odpovím sice tišeji, ale přímo. | ||
| |||
| Asi půjdu spát Priority Nemůžu si nevšimnout, že se v lázni objevil také rytíř. Chtěla jsem si s ním promluvit… a, i když to tak původně nevypadalo, možná to stihnu ještě dnes. Zastavím a otočím se na Alexe. Nejspíš bych teď měla svého unáhleného nápadu litovat. „Chápu, máš svoje priority.“ Odtuším. Když se přiblíží, táhle vydechnu. Přemýšlím o tom, jak odpovědět. Skoro to vypadá, že tu bude Alex celou dobu jen natahovat krk a hledat svého velitele. „Protože mi na tom, na rozdíl od tebe, nezáleží. Stejně už si tu o mně každý myslí svoje.“ Vysvětlím tiše. Mnohem tišeji, než je třeba. | ||
| |||
| Ve vodě Kdyz vidím proměnu jejího výrazu po zmínce o vedoucím výpravy, trochu se zarazím. Když pak oznámí, že ho půjde najít a vezme to na sebe, dotkni se její paže pro změnu já. "Počkej." zastavím ji na odchodu. "Užij si aspoň chvíli klidu." připomenu jí "Pomůže ti to a ptal jsem se spíš ze zájmu." dodám a pokud se opravdu vrátí zpátky, popojdu trochu blíž. | ||
| |||
 | V lázni Překvapeně zamrkám. Tohle jsem nečekal, ale budiž. Přizpůsobím se. Spokojeně přikývnu, když mi sdělí, že se o své věci bát nemusím a rysy mi ztuhnou s návratem Benjiho. Já se tě na něco zeptám mezi čtyřma očima a ty to hned řekneš Benjimu? Dobře. Takže tady důvěra nebude. Fajn, že se bavíš, ty sráči. Chvíli se na Kluzkého dívám a pak se beze slova otočím k odchodu. Vrátím se na seník a odstrojím se. Schovávat to do sena nemá moc smysl. Kdo to bude chtít prohrabat a pobrat, ten si to najde. Freya kolem mě projde bez povšimnutí, ale to mě snad už nepřekvapí. Nepřátelská frakce, nasraná LaHef a dva Patroláři. V lázních se už rozvaluje většina. Svléknu se do naha a zalezu do vody. Tělo nechám prostoupit horkou vodou a s chutí se i potopím. Místo jsem si vybral kus od všech. Vím, že se se mnou nechce nikdo bavit a nechci na ně tlačit a znepříjemnit jim lázeň. Jen se podívám na Gabrielu a na dálku se snažím odhadnout její zranění. Profesionální deformace. Nic víc v tom není. Balí ji Alex a já nikomu do zelí nepolezu. I kdybych měl šanci, jako že ji nemám a mít nebudu. Zavřu oči. Vybaví se mi situace u srubu. Nevěřím, že to byla nějaká anomálie. Někdo za tím stojí. Někdo to má na svědomí. A až to zjistím, zabiju ho. Ale touha po pomstě rychle ustoupí a před očima se mi objeví nejkrásnější tvář na světě. | ||
| |||
| Ve vodě Útěk se nekoná Na rozdíl od oblečení, tvrdý, odmítavý výraz neodložím ani na chvíli. To se změní, až když se objeví Alex. Neusměji se… ale na chvíli vypadám… mnohem víc přátelsky. Místo mytí zad se však stará o Kluzkého. Zvážním. Je zřejmé, že ten med nepřestává mého společníka trápit. „Ne, neviděla.“ Rozhlédnu se kolem. Chvíli váhám. Rukou čeřím hladinu. „Najdu ho a řeknu, že to bylo v tom čaji.“ Oznámím. „Že zásoby jídla jsem si nepřipravovala sama a že mám kolem dost lidí, kteří se mi chtějí pomstít.“ Vykročím dopředu. | ||
| |||
| Voda? Teplo! Při svlékání po očku pozoruji Gabrielu a prohlížím si tetování na zádech. Je dost zajímavé stejně jako zbytek jejího těla, ale ostatně - tím se teď kochá i spousta jiných chlapů ve vodě. Co už mě trochu zaráží je sbírka modřin po celém. Tele. Trochu vypadá jako by v Družině sloužila jako boxovací pytel. I když jejich výcvikový plán neznám. U nás na kontaktní boj takový důraz kladený není, ale když se oni tahají vesměs se zmrdy přímo v Pevnosti, sem tam určitě k ráně přijdou. | ||
| |||
| Ve vodě Útěk od reality? Já moc jizev nemám, na druhou stranu, když konečně sundám oblečení i obvazy, objeví se celá řada modřin… očividně jsem na ně zvyklá, protože nejde jen o poraněná žebra. Přes pravou lopatku mám poměrně velké tetování, vypadá jako purpurový stín snaží se prodrat kůží ven. Jde téměř o umělecký kousek… na rozdíl od nevzhledného, černého písmena D, které mám na předloktí. Vlasy stáhnu do uzlu a vyrazím k vodě. Nehodlám se účastnit zdejšího dovádění. Vyberu si klidnější místo… ale ne úplně stranou. Chci mít přehled. Vklouznu do vody. | ||