Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Mrazivo Občas ono popichování bylo něco.. jak jsem se vyrovnávala se vzniklou situací.. či jsem jí chtěla udělat alespoň o trochu snesitelnější pro druhého, konkrétně tedy Arica. Každý máme svoje démony.. ovšem na tomhle místě to vypadalo, že vymřeli i ti. Byla to vesnice duchů, místo duchů i když kdo ví jestli i ti tady vůbec byly. Měl v tom svoje odporný prsty Krysák..? Přemýšlela jsem na teoriemi a maličko přitom přešlapovala na místě.. nerada jsem byla v ´nečinnosti´. Prozatím, nenašlo se nic co by nám prozradilo alespoň něco, proč se to tu tak vylidnilo. Čím déle jsme tu totiž zůstávali, tím více a více mi to začínalo smrdět a více jsem se přikláněla tomu, že v tomhle měl rozhodně někdo prsty. Otázka však ale byla.. proč? A co se stalo se všemi těmi obyvateli tady..? A dle slov Kluzského v tomhle mínění nejsem sama. "Jasně." kývnu na nápad zapálení ohně. V téhle chvíli asi nic lepšího moc nevymyslíme.. a tak, bez dalších řečí vydala jsem se do signální věže, abych tam zapálila hranici. Vytvořit menší oheň za zapálení není nic těžkého ani náročného, rovnou i pohledem hledám onen prášek, co by měl měnit barvy. Jak ho najde, dám se do zapalování příjemného táboráčku.. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Vesnice duchů Několika tichými slovy, které patří jen mě a mrtvým bratrům, se s nima rozloučím. Na Benjiho se podívám s vděkem v očích. Patrola je na smrt svých lidí zvyklá víc. Aspoň podle toho co jsem slyšel. A teď viděl. S nikým to nehnulo. Nebo jsem si toho nevšiml. … Dívám se, jak vybraná skupina odchází do opuštěné osady a vrtím jen nevěřícně hlavou. „To je magor. Nebo to je v Patrole normální, že se na průzkum berou zranění a zdraví se nechávají v záloze?“ Zeptám se obou Patrolářů. V ruce mám kuši, ale spíš pro jistotu. Je to o první ráně či dvou. Pak se jde většinou na blízko. Ale lepší mít a nepotřebovat. Rozhlížím se kolem sebe a pořád čekám odkud přijde ten útok, když jsme tak hezky rozděleni. Ale nic se neděje. Mimo toho, že nám Aric dá za chvíli znamení, že má jít k nim. A zrovna jsem si tady vyseděl takovej pěknej flíček. V osadě hodím kuši zpět na batoh a vezmu meč. Kluzký nám vysvětluje situaci a nabídne nám, že si můžeme zvolit s kým budeme prohledávat osadu. Fakt můžeme? No ty jsi laskavý. Pomyslím si ironicky. Alex navrhne, abychom zůstali my tři pohromadě. Kývnu na to. „Jo. Jasný. Zůstaneme ve třech. Bude to lepší.“ Vlastně čekám, že Kluzký bude chtít, abychom byli jen ve dvojicích. Může mi to zkusit říct. Pošlu ho do prdele. „Asi do radnice.“ Kývnu směrem k budově. „Vypadá bytelně.“ Kouknu po zbytku mé průzkumné skupinky. „Jdeme? Bude v tom něco jako Bermudský trojúhelník. Bacha na šedý mužíčky.“ Prohodím zvesela, i když klidný rozhodně nejsem. Vesnice duchů by rozhodila asi každého. | ||
| |||
 | Dolejší
| ||
| |||
 | Dolejší Sleduji Alexe, když mi bez zaváhání a s překvapivou obratností kontroluje nově nabytou brokovnici. Opravdu se vyzná. Svým způsobem je to fascinující. Jako spousta lidí se v podobných chvílích propadá někam do světa, který vidí jen on. A protože on se teď nedivá, okolí začnu sledovat já. „Děkuji.“ Kývnu, když si zbraň předá. Ten moment předání protáhnu o kousek déle, než je nutné. Jsem vyčerpaná, promrzlá a jak se zdá den zdaleka nekončí. Pak už dám Alexovi prostor vyřídit si, co potřebuje… to však neznamená, že – skryta za masku netečnosti – neposlouchám. Věci se však nají do pohybu, a tak i já zamířím do Dolejší. Nemusím být protřelý Patrolář, aby mi došlo, že tohle není normální. Semknu rty. Zapálení signálního ohně mě příjemně překvapí – jednala bych stejně. Ostatně my máme jiný úkol. Důležitější než jedna ztracená vesnice. Také rozdělení skupiny mi vyhovuje. Kdyby nic jiného budu se cítit v bezpečí. Co mi nevyhovuje je způsob, jaký Kluzký tuhle situaci řeší. Podle všeho je tu něco, co bez jediného výstřelu, obsadilo celou vesnici… prasata nevyjímaje… a my to budeme ve skupinkách po 3 hledat? Ideální příležitost nás, jednu skupinu po druhé, zlikvidovat. „Za jak dlouho sem někdo přijde?“ Ukážu na oheň. Ptám se všech a zároveň nikoho. „Když se to hodně posere, kam se stáhneme?“ Pokračuji. | ||