Dolejší

Celé okolí je až znepokojivě tiché. Benji a Alex v optikách nevidí nic podezřelého. Ani Betchan, Gabriela a Yuliya nezaznamenávají ve svém okolí nic co by je mělo vyvést z míry.

Celé místo jako by umřelo. Jakoby se z něj vytratil veškerý život.

Vidíte jak průzkumná skupinka vchází do osady. Alex s Benjim je mají stále na mušce.

------------------------------------------------------------------------------------

odkaz (Zvuk větru a vrzajících dveří)

Přicházíte k bráně. Kluzký do ní nakoukne skrz mířidla AKčka a kývne na vás. Postupně všichni vcházíte dovnitř.

Osada seje prázdnotou. Místama jsou v domcích pootevřené dveře které vržou ve větru, ale nikde není ani známka po člověku. Ani stopy ve sněhu nejsou vidět. Ať už se tu stalo cokoliv, muselo to být před nějakou dobou.

Vesnice nejeví ani známky žádného útoku. Stěny nejsou vymalované krví a ani v nich nejsou díry po kulkách. Jako by celá vesnice někam odešla a nikomu nic neřekla. Ale proč by to dělali ?
V zákrytu za harampádím dojdete k budově nejvíce nalevo. Je to chlív. Je prázdný a po dobytku nejsou ani stopy.

" Divné...měli tu aspoň sedm vepřů, a nevypadá to že by je něco zabilo. To by tu byla krev a roztrhané maso." pronese potichu Kluzký.

Za chlívem si všimnete prvních známek nějakého útoku. Zbytek naděje že se obyvatelé prostě sebrali a odešli se rozplynul. Za chlívem se nacházely boudy pro psy u kterých byli vždycky přivázaní dva pořádní vlkodavové. I teď tam byli, jen jeden měl rozdrcenou hlavu a druhému někdo zlomil vaz.

Odcházíte pár metrů od chlíva.

"Tohle se mi nechce vůbec líbit. Prohledáme zbytek vesnice s ostatními. Třeba se nám podaří zjistit víc. Aricu, Izumi vy dva běžte dát skupině znamení a dohlídněte na jejich příchod. Já a Freya budeme jistit vás. Jestli se tady něco schovává tak ať nám to nepadne do zad. "


(Vy můžete normálně reagovat na příspěvek a já si teď s Freyou budu šeptat o tom co si stihneme říct než dorazíte)

------------------------------------------------------------------------------------

Benji a Alex si v optice všimnou Izumi a Arica tak vám dávají znamení. Postupně se rozcházíte směrem k vesnici, ale stále si hlídáte okolí.

Mrazivou atmosféru ještě okoření slabé kvílení větru. Uvnitř vesnice se scházíte se zbytkem skupiny a všichni jdete ke signální věži. Alexovi bylo vráceno jeho AKčko se slovy že si klidně to SVT může nechat pokud ho chce.

"Víme jistě že vesnici nikdo neopustil, ale něco zlého se tu přihodilo. Společně prohledáme vesnici a zkusíme zjistit co se tu stalo. Musíme o tom dát vědět Pevnosti." řekne Kluzký a začne se rozhlížet po okolí.

"Yuli, běž nahoru na signální věž a zažehni oheň, měl by tam být i magický prášek který ho obarví do žluta. To je barva pro Dolejší. "

"Rozdělíme se na skupinky a prohledáme baráky, třeba se nám podaří přijít na kloub tomu co se tady stalo. Je potřeba prohlídnout domy, varnu stáje, kovárnu, mágovo sídlo a starostovu radnici" řekne Kluzký a začne ukazovat místa po vesnici. Patroláři je sice znali ale ostatní je poznat nemuseli.

"Já si vezmu na starost radnici. Pohybujte se tak, aby jste na sebe viděli minimálně s jednou další skupinkou. Kdyby se něco posralo ať si můžete vzájemně pomoc. Kdo půjde s kým? Nebo vás mám rozdělit? " dodá čeká kdo si s kým rozebere zbytek.

Po boji

"Rozumím. Jsou rozhodně lepší způsoby jak se dozvědět, že přítel padnul. Večer se na něj můžeme napít."

Poklepu Sirce na rameno v projevení účasti. Tam začíná a končí moje angažovanost u mrtvých. Prostě jsem jich viděl už příliš mnoho. Radši se na toho bratana večer pořádně ožeru. Ať třeba bratany nemusím a to, že je nemusím ze všech ostatních nejmíň, tak si tohle nikdo nezaslouží. Být pro někoho loutkou na hraní po smrti.

"Kurva. Školácká chyba. Díky. Reálně jsem sebou klepl někde u krys a pak se blbě podíval."

Kroutím hlavou, že jsem si nevšiml takové blbosti, která mě mohla stát život. Kdybych neměl svůj amulet, tak mám problém. Zase ano, já se chystám i na horší možnosti ale tohle...Poučení pro příště. Vezmu si jiný zásobník a tohle vyřešíme v Dolejší. Ještě se ke mě přitočí Kluzký a já jen s nakrčeným čelem poslouchám co mi říká.

"No to jsem zvědavej co z něj vyleze. Díky."

Komentuju to sice lakonicky, ale k tomu není co víc říct. Nechám se překvapit a jelikož vím, že má Kluzký nos na lidi, tak se toho obávám.

Dolejší

To, že v Dolejší nebyl vidět oheň, kouř a nic. To se mi opravdu nelíbilo. Ta osada je sice malá, ale nikdy neměla nějaký výraznější problém. Samozřejmě občas se někdo ztratí nebo tak, ale to je venku. To je mimo hradby vesnice. Kluzký začne rozdávat rozkazy a já dostanu do správy zbraň, za kterou by půlka Patroly dala levou kouli. Tu pravou by dali za...to teď řešit nebudeme.

"Chceš 74řku?"

Zeptám se, Kluzkého, jestli chce něco na výměnu. Sice bych se se svou zbraní loučil nerad, ale zase mám Vitoreze. Tak jak tak si najdu vhodný kryt a jen obhlédnu společníky a jejich pozice. Je potřeba mít přehled kde kdo je, aby nedošlo k nějaké palbě do vlastních. Můj kryt je v takovém malém křoví, kde je celkem příhodná jamka, kam se dá zalézt.

Pokračujem

Nakonec to všechno nedopadlo tak úplně špatně..
Jo, hnusák si rozhodně zasloužil trochu více trpět, ale jeden s tím teď už nic moc neudělá no. Aspoň, že jsme živí. Rytířova reakce na padlého.. známého, kámoše... blízkého..?.. trochu vezme za duši, ale no.. na jednu stranu alespoň bylo po jeho trápení.
Pobrali jsme co se dalo, co se mohlo hodit a pokračovalo se v cestě. Okamžik či dva jsem zauvažovala nad tím, že možná.. mohli jsme jim dopřát klidu spálením jejich těl.. ale pach škvařícího se masa a kůže není zrovna příjemným...

Co nebylo též obdobně příjemné, bylo ´rozpoložení´ ve kterém jsem tohle místo našli. Bez kouska života...
Je fakt, že tenhle svět není nijak přívětivým ale na každém rohu se dá najít alespoň stopa nějakého života. Ale tady..? Prázdno. Zcela. Jakoby.. se prostě najednou všichni sebrali a odešli..? Ale kam? Nikde tu pořádně nic není a jak bylo řečeno, venku na vlastní pěst je to ruleta se smrtí.
Necítila jsem tu nic magického.. rychlí pohled k Aricovi mi řekne, že i on je na tom podobně. A co se tu kruci stalo..?
Bylo celkem logické.. že tohle by se mělo nějak prověřit, alespoň tedy trochu rozhodně. Nemám nic proti nadhozenému rozdělování se. Ari se samo sebou hlásí, že půjde s druhou skupinkou.. nah, proč mu kazit radost?
"Kdyby něco, nezapomeň řvát jako malá holka." neodpustím si malé rýpnutí k Aricovi než vyrazí. Na mě tedy leží zůstat... tady. Co nadělám.

Dolejší

Všímám si detailů podobně jako ostatní. Žádný kouř, podivné ticho. Je jasné, že se tu něco přihodilo. Selhala magická ochrana a došlo na přepad? Může za to nějaká agresivní nemoc? Nebo se všichni z nepochopitelného důvodu odstěhovali? Aniž by o tom ve Vřídlech kdokoliv věděl? To se mi nezdá.

Kdo jiný by měl jít dovnitř než my dvě. Boj na blízko je naše oblíbená disciplína. Navíc jsme spolu dobře sehrané díky výcviku. Dodatečně se k nám připojí i mág a možná vůbec poprvé mu věnuji náznak úsměvu.

Rozejdeme se. Sleduju okolí, hledám něco, co pomyslně nesedí nebo nějak narušuje výsledný dojem. Taky si dávám pozor, jestli necítím magii. Úkosem pohlédnu na Kluzského a přikývnu. Souhlasím. Opravdu si musíme promluvit.

Po boji

Brokovnici i s municí podám Gabriele.
„Když něco chceš, neváhej. Postě to ber, tak to venku chodí. Buď uzmout a nebo se domluvit s někým, kdo byl rychlejší.“
Usměju se na ni slabě.
„Nech si ji prohlídnout od Alexe.“
Narážku, že myslím fakt broknu si nechám od cesty. Zrovna teď mi do smíchu není.

„Spíš něco víc. Učitel. Kamarád. Dlouho jsme se neviděli. Jeho i moje jednotka měla za úkol dostat Krysáka. My ho nenašli a oni se nevrátili.“
Odpovím Benjimu a seberu ze země zahozenou mačetu. Meče nechám na místě. Jsou těžké a mimo Bratrstvo je stejně nikdo nepoužívá. Leda je tak pověsit na zeď.

Kluzký nás chválí a velí k odchodu a jen co slyším jeho hlas, rozbublá se mi krev v žilách. Nějak na něj začínám být alergický.
Sestry to schytaly celkem ošklivě. Pokousané, posekané, infekce na cestě a ty hned že pokračujeme? Do hajzlu s tebou, Slizký!
Nadávám v duchu. Nahlas nechci. Znám se. Zítra bych nemluvil. Ale že bych mu rád zvalchoval hřbet je fakt.

Dolejší

Zastavíme se slušný kus od osady. Cesta proběhla v klidu a asi každý se těšil na dobré pivo a rozpálená kamna. Jenže tady to na rozpálený kamna moc nevypadalo. Brány dokořán a z komínů ani tenký proužek dýmu.
Kluzký se ujímá velení a začíná rošádo s flintama. Sevřu pevněji jílec meče.
Nedám! Zapomeň!
Ale meč naštěstí nechce. Sleduji Patroláře, jak si prohazují kvéry. Něco takového by se u nás stát nemohlo. Jako jo. Když někomu vyrazí čepel z ruky a dotyčný nemá záložní, tak mu půjčím svoji záložku. Ale jinak. Ni omylem.

Jsme rozděleni do dvou skupin. Průzkum a záloha. Já jsem v záloze. Pokrčím rameny. Mimořádně s ním souhlasím. Už jen proto, že tu nechal i Gabrielu.
Alex sleduje osadu. Gábi asi poleze na strom, což je dost dobrý nápad a ona je pro něj jak stvořená. Já na lezení po stromech rozhodně dobrý kadet nejsem. Ale zase můžu koukat na druhou stranu a do boků, jestli je k nám neplíží nezvaná návštěva.

Dolejší

Divoženka s poděkováním elixír přijme a mně se drobně uleví. Krom několika ledových, skoro až vražedných pohledů z její strany jsme žádnou jinou interakci neměli, a tak stejně dobře mohl přijít plivanec anebo taky dobře mířená rána pěstí za drzost k ní vůbec promluvit. Vzato kolem a kolem, dopadlo to vzhledem k okolnostem nejlépe jak mohlo.
Pak se u mě zastaví ještě Benji. Patrolář si všiml nově nabitého amuletu s vlkodlačím zubem a projevil o něj zájem. Byla to šikovná věcička, ale jako mág bych jí měl jen jako rezervu, takže mu amulet s úsměvem přenechám. "Snad ho nebudeš potřebovat." zazubím se.
Prsten si zabaví ta nenápadná, co se furt drží někde vzadu, takže si z věcí nakonec odnáším elixír a sadu kostek. Snad bude příležitost si s nimi zkrátit dlouho chvíli. Zadoufám v naději, že nás tam někde ještě čeká bezpečné útočiště.

Jakmile se začneme blížit k Dolejší situace ve skupině se opět změní. Nezaznamenám nic radikálního, ale zdá se, že Patroláři začnou být více neklidní a na jejich už tak zasmušilých tvářích se objeví dalších pár vrásek. Potáhl jsem nosem, ale žádný závan magické energie se ke mně zatím nedonesl. O chvilku později nás Kluzký zastaví, zhodnotí situaci před námi a začne rozdělovat úkoly.
Kluzký zhruba věděl, jaký potenciál od nás může očekávat, ale přesto nechal rozhodnutí na nás. Zajímavá volba... asi se nemůže rozhodnout, jestli by sebou raději chtěl další zbraň nebo pro jistotu štít. S Yuli v rychlosti vyhodnotíme pro a proti jednotlivých možných scénářů až dojdeme ke společné shodě. "Půjdu já." oznámím nahlas a zařadím se do skupiny, která se vydá do útrob Dolejší. Snad budu mít dostatek síly, abych je případně všechny ochránil.

Dolejší

Pche… emoce

Pokud je nikdo nechce, vezmu si cigarety. Budou se hodit.

Bez zjevných emocí sleduji, jak Betchan reaguje na smrt někoho ze svých blízkých. Tedy podle všeho šlo o někoho blízkého. Jak stahuje prsteny. Takhle to chodí, když dovolíte citům najít si cestu do vašeho srdce. Zranitelné je pak nejen tělo ale i duše. Šílenství.

Pohledem přejedu ostatní až skončím na Alexovi. Při pohledu na něj se mi znovu a znovu vrací slova z jedné hry, kterou jsem kdysi viděla. „A začarovali se? Řekli si to kouzlo?“ Uhnu pohledem. Jen já vím, proč se mi ta slova vrací… Proč mám ten příběh vypálený tak hluboko.

Natáhnu si kapuci a zařadím se na své místo.


Ani mě nepřekvapí, že se se mnou v Dolejší nepočítá. Vlastně je to dobře. Když ode mě Kluzký nic dobrého nečeká, těžko mi pak může něco vyčítat. Kdyby byl o trochu víc jako já – dal by mi úkol. Nechal by mě selhal. Znovu a znovu. Dělal by mi zářezy v neužitečnosti. Jeden za druhým. Jenže on takový není… není nebo nemá čas takový být. Bohužel mu nedochází, že takhle můžu maximálně příjemně překvapit… ne, že bych překvapovat chtěla.

Rozhlédnu se, abych si i já našla dobré místo. Kryt. Nebo možná strom, na který bych vylezla, třeba bych pak viděla víc…