Andor.cz - Dračí doupě online

Na okraji lesa, sklenička u krbu
Kate, Alex, Lea

Sledoval jsem, jak si sundala helmu a pohodila vlasy. Pak promluvila a rovnou zkoušela zakecat. Prej sraz motorkářů. Kdyby nějaký byl, věděl bych to minimálně týden dopředu, protože by o tom mluvila při každý příležitosti. Musela mě sledovat.
"Segra... tohle není prdel..." polkl jsem a podíval se na rusku, co přišla zvenku. "Já fakt netuším, co se děje. Měl jsem jen předat auto co ji poslal nějaký Fojtík. Pak se to celé dosralo..." podíval jsem se na pistoli a v ruce a pak ne rusku. Jo, jasně... napadla mě hovadina. Rychle jsem ji ale potlačil a místo toho položil otázku si šel znovu nalít sklenku. I s pistolí v ruce. Nějak se mi ji nechce pouštět. Mám z toho kusu železa v ruce aspoň trochu pocit jistoty. Druhou sklenku jsem posunul směrem k sestře. Když už je tu, tak ať se taky napije. "Gratuluji Kate... teď jsme oba na její milost," pozvedl jsem sklenku směrem k rusce a na jeden zátah ji vypil a sedl si zpět do židle. Je to vůbec nabité? blesklo mi hlavou a koukl na pistoli. Pak jsem druhou rukou zatáhl za závěr, jestli je tam kulka. Byla..

Na okraji lesa, sklenička u krbu
Alex, Kate, Lea

Co bloncka zmizela do koupelny, zůstal jsem tam s ruskou sám. Na můj dotaz se jen postavila a začala si rozepínat kabát a při tom se mi dívala do očí. Jindy bych si to užíval. Teď mě to ale znervózňuje. I když… Ne. Jo. Nevím. Ladným krokem došla až ke mně a sklonila se ke mně. V hlavně mi podivně zahučelo a já na chvíli přestal vnímat. Takový obrovský… výhled. Ale tím to nekončilo. Její dech mě hřál na krku a pak mi zašeptala do ucha. Místo líbezných slov ale řekla něco, co mě vrátilo do reality. Za ruku mě vzala a vedla do kuchyně a tam… tam mi do ruky vrazila pistoli se slovy, abych tam počkal. A já tam fakt počkal. Jako solnej sloup s velkýma očima.

Bylo to sotva pár minut a slyšel jsem otevření dveří a jak někdo přichází. Pevněji jsem sevřel pistoli, kdyby bylo potřeba střílet. Horší to ale být nemohlo. Zpoza rohy vystoupila postava v moto kombinéze a černé helmě s ušima a nálepkou One Piece u pravého ucha. To ne…
„Segra?!“ spíše než udiveně to znělo až moc hystericky. „Co tu sakra děláš!“ povedlo se mi nasadit můj obvyklý hlas.

(Netuším jak reagovat na Leo, když uteklo sotva pár minut co se zavřela v koupelně)

Brněnská turistika

Když vyjdu z hospody uleví se mi. Vydali se pěšky. Obava že dojeli na oběd autem se rozplyne a vydám se za nimi. Nenápadně, občas se podívám do výlohy, ale držím se tak blízko abych popřípadě slyšel další útržky jejich rozhovoru a třeba se něco dozvěděl.
„Viděl jsi včera poslední díl Ulice? To bylo teda drama, co?“ Odvětí ten vysokej, překřtil jsem si ho na Čahouna, zrovna si prohlížím nejnovější produkty Koh-i-nooru ve výloze papírnictví a mě se protočí oči snad kolem dokola.
„No, plánujeme s manželkou tu novou komedii od Vejdělka. Bude to pecka, prej vo…“ Řekne malej vedle něj, třeba prcek. Důležitější je ale myšlenka, zda byl tak blbej nápad si v tom papíráku koupit tužku a obohatit lidský genofond tím že bych je jí ubodal v nějaké temné uličce?
„No ale Kometa…“ Začne nesměle ten střední postavy, který je příkladem klasického českého muže s pupíčkem, pleškou v montérkách a kšiltovce. Prostě Taťka.
Díky taťko nemám tě sice o nic víc rád, ale víš, že správnej chlap se nebaví o romantice nebo seriálech pro ženský. Pro tebe je to lahváček a telka. Nadávat u správ. Vím, že se na tu Ulici stejně podíváš, ale máš koule na to tvářit, že je to kvůli ženě i když to hltáš víc než ona. Svět je, jak má být.

Dovedou mě na místo. Šikovní kluci, nakonec si ten tužkovej masakr ani nezasloužili. Zapálím si a postávám tu a tam, hledím na domy a přemýšlím který z nich vlastní ty velký zlý Úkáčka který můžou za chudobu českých občanů co na Vánoce platí z Providentu a slovo splátka jim připadá jako vulgarismus. Soudy jsou konspirace proti nim a kdokoliv si zvládne vydělat prachy je zločinec. Teda v tomhle případě maj asi pravdu ale to nic nemění.

Dodávka, co mě mine je poslední stopa, kterou potřebuji. Někde vzadu v hlavě je červíček, co se snaží vylézt na povrch a vysvětlit mi co se tady děje, jen ho nakopnout. Opřený o dům tak abych nebyl vidět z oken vytáhnu telefon. Strejda Google je užitečný parchant. Třeba mi zadání názvu firmy osvěží paměť. Nenápadně se sehnu a seberu tašku. Glock zasunu zezadu do kalhot. Zastudí.

Mezitím se může načíst stránka. Můj doktor v USA mi vždycky říkal ať nedělám ukvapený rozhodnutí. Že se dostávám do problémů. Nejsem žádnej akční hrdina. Věděl absolutní kulový. Už jsem kolikrát dokázal opak. Je mi jasný že mě sem dovedl scénář mýho života kterej si žádá abych vyřešil, co se dá. Mrknu na obrazovku a doufám že mi to zacvakne. Protože tak to ve filmu sakra chodí.