Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Noční klub 2024
Družina
| |||
 | Na okraji lesa, sklenička u krbu Lexa, Dom, Lea
| ||
| |||
 | Pokec u skleničky Dom, Kat, Leo Když jsem viděla její váhavý pohled na jednu ze sklenic naplněných whiskou. Jen jsem na ní souhlasně kývla. Jen si dej, určitě to potřebuješ. Ukázala jsem dívce prstem na dveře, tady se opravdu neztratí. "Ručníky jsou čisté, klidně si dej na čas a půjč si co budeš potřebovat.' Trochu se mi nezdá, že by se tak rychle otrkala. Odhaduji to na vytěsňování důsledkem posttraumatického stresu. O to míň se jí bude líbit, až se začnu vyptávat. Ale na to máme celý večer. Na nohou jsem měla bačkory. Huňaté tlapy, takový soukromý vtípek. Už jsem si říkala, jestli se přece jen nerozhodl poslíček, jít domů po svých. Nakonec zavřel dveře a vzal si skleničku. V tu chvíli odcházela blondýnka do koupelny. Od krbu už přicházel dostatečný žár, abych mohla odhodit svůj kabát a sundat šálu. Zvedla jsem se pomalu z gauče. A knoflíček po knoflíčků rozepínala kabát, zatím co jsem se provokativně dívala poslíčkovi do očí. Avšak neušlo mi, že se rozsvítilo světlo před domem. Máme tady škodnou. Cestou jsem sledovala provoz za námi a nebylo možné, aby nás sledoval někdo od nich. Kdopak nám přišel loupat perníček? A počkal si až budeme všichni uvnitř? Svůdným krokem jsem došla k poslíčkovi, naklonila jsem se k němu, takže měl krásný výhled do mého plného výstřihu. Svým horkým dechem jsem jej zašimrala na krku. Přímo do ouška jsem mu tiše zašeptala. "Někdo tady je. Pojď za mnou do kuchyně. Hraj to se mnou." Pohladila jsem ho po stehně až jsem dojela k jeho ruce, chytla jsem ho za prsty, trochu jsem se u toho zahihňala a táhla ho do kuchyně. Dovedla jsem ho ke dveřím. "Počkej tady." s těmi slovy jsem mu vtiskla svoz zbraň a odjistila ji. Snad si neustřelí nohu. Tiše jsem otevřela dveře, přesně jsem věděla jak na to, aby nevydaly ani hlásek. Potichu jsem obešla dům z dostatečné vzdálenosti, abych nezapla světlo na rohu. Hledala jsem, zda tady není ještě někdo další. Nebyl. Maskovaná tmou jsem se neslyšně dostala až za záda nějaké holky. "Kdo mi tu loupe perníček?" Nespokojeně jsem zamlaskala, připravená ji rychle spacifikovat, kdyby zaútočila. "Jen se k nám pojď přidat." vyzvu ji. | ||
| |||
| Za bráchou na konec světa Zprvu nikdo, pak Dom, Lexa a Lea
| ||
| |||
 | Chata u lesa, někde u Brna Alex, Leonie Sotva jsme zastavili, začala se smát. Já jen nechápavě zamrkal. Pronesla cosi o blbé souhře náhodou a jejím území, pak hodila pozvánku na drink a zmizela pryč. Chvíli po ní odešla i bloncka. Jen zívla a byla pryč. Jako by se nic nedělo. Právě nás prakticky nikdo neunesl. Dvě uáčka nás skoro nepobodali. "Jo, nic se vlastně nestalo do řiti!" s těmi jslovy jsem chvíli bušil do volantu a pak vylezl. Tohle chce další cigaretu. Proto jsem zabouhl dveře od toho hnusu a hned si zapálil. Cigareta prakticky zmizela do dvou minut a já hodil nedopalek někam bokem do kupky sňehu. "Kurva..." hlesl jsem a zamířil dovnitř za nimi. Ruska sedí rozvalená na pohovce a bloncka tam někde stojí uvnitř. Zavřel jsem za sebou dveře a rovnou si šel nalít sklenku. Doufám, že toho má tady hodně. "Takže..." začal jsem, když jsem do sebe kopl sklenku whisky a posadil se na židli. "Co včil?" | ||
| |||
 | Podivná firma Johny Dělníci se zvednou a zamíří zpátky na stavbu. Pracuji v nějaké vilové čtvrti. Všechny domy mají podzemní garáže a mezi sebou dostatek zeleně, aby měli jejich obyvatelé soukromí. Přicházíš se po ulici a je ti jasné, že dělníci musí myslet jeden z těch dvou domu naproti. Máš kliku, protože během tvé pochůzky projíždí dodávka, která by sama o sobě nebudila žádné větší podezření. Tedy odmyslet si ty tři typy sedici vepředu. Ti už pozornost budili svým vzezřením. Zajely do garáže jednoho domu, který si odhadoval. Když jsi se podíval blíž na schránce byla adresa nějaké firmy a jednoduché logo, které si zahlédl i na autě. Ale nic moc nápadného. Možná ti to něco připomínalo, určite se v tom motalo hodně prachů a určitě ti o tom vyprávěl jeden z tvé organizace. | ||
| |||
 | chata Alexnadra, Dominik Jen jen otevřela oči když jsem slyšela smích patřil té ženě. Tak tohle je vážně pěkné probuzení. Kde to vůbec jsme? Jen jsem se podívala z okna. ,, Já to zvládnu sama a dík za pomoc." Odpovím rozespale. Pomalu otevřu dveře od auta a vylezu ven. Skakra je mi zima takže jsem neváhala a pomalu vešla za ženou do chaty. Jen jsem se rozhlédla kolem. Když jsem došla až k ženě seděla na pohovce a podívala se na alkohol jen jsem se podívala na ženu. ,, Je zde prosím někde koupelná chtěla by se umýt ." | ||
| |||
| Chatička Dominik, Leonie Cestou k mému momentálnímu útočišti jsem schovala zbraň do pouzdra. Prvně jsme zastavili před jednoduchou dřevěnou závorou, která při zvedání hlasitě zaprotestovala vrtáním. Cesta odsud vedla jen ke třem chatkam. Ta má byla poslední v řadě a za ní už jen les. Na příjezdové cestě nestalo žádné auto a ani se nezdálo, že by tady kdy nějaké parkovalo. Od hlavní cesty to bylo daleko. Ne, každému by se chtělo trmácet takový kus po svých. Proto se mi tohle mini náramně hodilo. Protože jsem bestie, tak ho nechám dusit ve vlastní štávě a jen na něj poočku mrknu. V duchu se bezvadně bavím. Navenek nedávm nic znát. Když zastávíme, doslova cítím jeho obavy. Už to nevydržím a vyprsknu smíchy. Určitě tím vzbudím blondýnku. Otřu slzy od smíchu. "Proč bych tí měla něco dělat? Já jsem neznala ani jednoho z nich a tu holku vidím prvně. Prostě blbá náhoda. I když se mi vůbec nelíbí, že taková skvadra operuje na mém území." Odmlčím se, protože přemýšlím, co s tím udělám. "Co takhle panáka, poslíčku. Myslím, že ho potřebuješ." stále vysmáta na něj mrknu. "A mohl by si pomoct jí." pohodím hlavou směreme k dívce. Vystoupím z vozu, když se přiblížím k chajdě, zapne se automatické osvětlení. odemknu chatu, vyzuju se před vchodem a nechám jim otevřeno. Nepředpokládám, že by chtěl jít poslíček v téhle tmě sám lesem, aby se dostal zpátky do civilizace. U dívky nepochybuji o tom, že ráda přijme azyl. Když vejdete dovnitř, uvidíte hromadu knih. Já tou dobou sedím na gauči a v krbu hoří oheň. Na stole stojí lahev whisky a tři skleničky. | ||
| |||
| Výlet do přírody Alex, Leonie Tajně jsem doufal, že moje přesvědčování zabere. Nezabralo. Místo toho udělali několik kroků blíž, než jsme se všichni hezky zarazili. Paní Mini se začala smát a pak vytáhla zbraň. Já jen vytřeštil oči a doufal, že neudělá nějakou blbost. Asi jsem musel hřešit, bo bůh na mě sere jak na placatej kámen. Jen mi řekla, že budu řídit a sama si nastoupila do auta. Nebylo vlastně ani nad čím přemýšlet. Jestli se nechat zmlátit a ubodat nebo kulka mezi oči. Beru kulku. Ani jsem se nepoutal a okamžitě odjel. Navigovala mě ven z Brna. Směr les. "Hele... já nic neřeknu. Nebyl jsem tu. Ani nevím, že Brno existuje..." začal jsem, když jsme jeli po lesní cestě. Nějak mě začíná tlačit břicho. "Neuděláš žádnou blbost, že ne?" koukl jsem na ni po chvíli ticha a doufal, že... vlastně ani nevím v co. Nakonec jsme dojeli k chajdě. Celkem hezká a nová. Doufám že si teď nebudu muset kopat vlastní hrob... | ||
| |||
 | Mamlasové U MAMLASŮ Upíjím pivo a mám pocit, že všechno v tomhle městě nemusí být úplně špatné. Sice to rozhodně není to nejlepší, co se dá na čepu sehnat, a i když místní tvrdí že ke Starobrnu se člověk musí propít znamená to, že si musí vybudovat žaludeční mikroflóru která dokáže tuhle věc dlouhodobě zvládat. Pořád je to ale to český pivko, o kterým se mluví i ve světě. Ne máte dobrou infrastrukturu, zahraniční politiku a celá země je vyspělá. V Český republice je dobrej chlast a lidi lejou aby jim nevadilo, že to zmíněný předtím stojí za prd. Panák už je něco jinýho a zalituju že jsem si tu břečku nechal nalít. Přesto bramborovou tekutinu s barvou míň přitažlivou, než chrchl ze žvýkacího tabáku polknu a poslouchám. Chvíli mi dá, než zvládnu rozluštit co si ta banda u stolu povídá. Vlastně to je zajímavá sonda do místního koloritu s příměsí rasizmu. Hlavně ale informace, která se může hodit. Třeba by mi to pomohlo se odpíchnout. Hlavně není můj styl nechytat příležitost za pačesy. Jedna holka v Číně, kde jsme trávili nejednu misi, která se jmenovala právě Jīhuì by o tom mohla vyprávět. Když vyjdou ven rychle vstanu, zaplaceno už mám, vytáhl jsem z peněženky požadovaný obnos hned jak přinesla objednávku. Vyrazím. Nenápadně, s taškou v ruce. Venku se rozhlížím. Pokud půjdou pěšky je to snadný, pokud ne budu muset sehnat Taxi a zkusit je sledovat. Tady ale žádný moc nejezdí, tohle není zase tak civilizovaný měst. Viděl jsem nějaký u Nádraží? Minimálně. Sakra, budu muset improvizovat. Takovej je ale život. Prostě se uvidí. Zjistím, co tyhle týpci a zmíněný Úkáčka plánují. Pak se uvidí, co z toho vyždímám.
| ||
| |||
| Pomoc v praví čas Dominik, Alexandra To se mi snad jen vše zdá ani nevím jak dlouho jsem běžela před těma dvěma gorilami a ještě ve sněhu. Byla mi zima a vážně běžet v tak hloupých botách není snadné bylo štěstí, že jsem jim utekla a doběhla k nějakým lidem no spíš hezky dojela po ledu k nim. Tak tohle bolelo vážně jsem si dost natloukla. Ležela jsem na zemi a jen mi z úst vykouzlo ,, Help." hlavní bylo, že mi rozuměli a já k mému údivu i tomu muži jenž stál předemnou. ,, Ano jsem jen to trochu bolelo." a jen jsem mu podala ruku a nechala si pomoc vstát. Jen jsem se rozplakala a tiskla k tomu muži, když ty dvě gorili doběhli za mnou. ,,Snad mne jim nedají." řikala jsem si v duchu. Sláva když jsem s pomoci muže stala na nohou a slyšela hlas ženy jak říká , aby mne odvedl do auta byla jsem ráda. Netušila jsem co se dělo pak jen jsem cítila jak mne muž položil na zadní sedadlo auta a po pár minutách jsme už je-li pryč od všeho. Byla jsem tak unavená, že jsem prostě klidně usnula na zadním sedadle. | ||