| |||
Ztracená hlídka Stachelberg |
| |||
Boj Stachelberg Pátek, 12. dubna 2124, odpoledne Všichni Příšera, na kterou soustředím své úsilí, je až příliš rychlá. Úsměv z mé tváře rychle zmizí, když se mi podaří sice dvakrát vystřelit, ale vůbec si nejsem jistý, zda jsem dotyčnou bestii vůbec trefil. Vše se děje až příliš rychle, a jedno je jisté - stárnu. Řvoun se až příliš snadno dostane k Jindrovi, který toho svého již skolil. Na nějaké výčitky není čas. Pálil bych dál, ale opět hrozí, že bych velmi snadno mohl zastřelit Jindru. Situace je značně nepřehledná, a o to horší je, že se zničehonic vynoří jakási bestie, které jsem si vůbec ve zdejším uzavřeném prostoru nevšiml. Odk... bleskne mi hlavou, když v tom už mé tělo letí společně za batohem, zatímco se mnou přísera švihne jako s hadrovou panenkou. Prudká rána o zem vede k tomu, že se praštím do hlavy, což vede ke znásobení mého vzteku. A ano, i takový chatrný stařec jako já ho dokáže cítit spoustu. Zamotán v popruzích, nejsem v dobré pozici, abych po bestii střílel. Je jenom otázkou, než mě roztrhá. Musím získat nějakou vzdálenost to je první myšlenka, kterou mám, zatímco se pokouším nahmatat nůž, který mám přidělaný u opasku, a přeseknout alespoň jeden popruh, abych se mohl vysmýknout ven, a poté ideálně odkutálet co nejdále, nechávaje batoh v sevření té bestie. V ruce zoufale držím Glock, ale v takto chaotickém manévru se ho snažím spíše udržet, než s ním kamkoliv pálit. Toto by mělo dát dost prostoru ostatním, aby mohli na bestii zaútočit. |
| |||
Ztracená hlídka Stachelberg Pátek, 12. dubna 2124, odpoledne Všichni
|
| |||
Ztracená hlídka Stachelberg Pátek, 12. dubna 2124, odpoledne Všichni Boj nabíral na intenzitě. Zkumavka, který ustupoval před blížícím se monstrem se začal dostávat do velkých potíží. Nejen, že se mu nedařilo zasáhnout kvílící příšeru, ale dokonce jej bolestivě zasáhla přes prsty, až mu z nich vypadla zbraň. Před dalšími útoky jej zřejmě zachránila dvojice výstřelů z Dragunova, které dotírající zrůdu na místě zabily. Takovouto ohleduplností jsem se však vystavil nebezpečí útoku ze strany druhé příšery, která už stála téměř přede mnou. |
| |||
Ztracená hlídka Stachelberg |
| |||
Ztracená hlídka Stachelberg Pátek, 12. dubna 2124, odpoledne Všichni Vstupuju do místnosti a pátrám po všem, co se kde šustne. Zkumavka vstoupí po mě a pátrá také. Bleskově se otočím, jakmile zaslechnu skřípavý zvuk. Ukazovák se přilísal ke spoušti doslova sám. Kužel mojí čelovky osvítil … Zkumavku. |
| |||
Ztracená hlídka Stachelberg Pátek, 12. dubna 2124, odpoledne Všichni Zatímco ostatní vstoupili do místnosti za vyraženými vraty, já zastavil a kryl záda svých druhů. Mlhavé paprsky čelovky rozpíjely okolní temnotu a rozkrývaly značnou část tajuplné chodby. Něco tu není v pořádku. Uvědomil mne šestý smysl, zrovna když jsem se krátce ohlédl do místnosti, kam před chvílí zmizeli Šimon se Zkumavkou. Citrón zůstal při mně. Ač neměl zdroj světla, moje čelovka mu pomáhala v orientaci napříč do skály vysekanou slují. Tak jsme chvíli napjatě vyčkávali. Delší dobu se nic nedělo. |
| |||
Příšery z temnot Stachelberg Šimon vstoupí do vrat jako první, a já mezitím celé skupině společně s Jindrou kryju záda. Nemám tak na první dobrou moc přehled o tom, co se děje Šimonovi a Zkumavkovi. Šimon a Zkumavka pomalu vkročí dovnitř místnosti, a já je následuji. Člověk v takových chvílích jistým způsobem vycítí, že něco není v pořádku. Všudypřítomná tíseň by se tady dala krájet, ale přesto, není to tu koneckonců jistým způsobem fascinující a zajímavé? Čím dál tím více tuším, že se mi tu vlastně hrozně líbí, ale zároveň mě to tu neskutečně děsí. Lidé jsou zvláštní. |
| |||
Ztracená hlídka Stachelberg
Šimon periferním viděním postřehl další pohyb. Ten byl však už příliš blízko a nestačil na něj namířit hlaveň brokovnice. Další mutant se objevil přímo před Šimonem a prudce do něj vrazil, čímž jej povalil na zem. Šimon těžce dopadl na dlážděnou podlahu a skrz masku uzřel, že se po něm sápe přerostlý hlodavec. Naštěstí byl však Šimon dostatečně silný a rukou vychýlil úder zvířete namířený proti jeho masce a nohou odkopl jeho chtivé přední zuby. Tím se však dotěrného stvoření nezbavil, a to i nadále mrštně útočilo předními končetinami proti Šimonovi a snažilo se jej usmrtit svými čelistmi. Začal mezi nimi surový zápas na zemi. Šimon měl po ruce svou brokovnici, avšak vzdálenost mezi ním a příšerou byla stále příliš krátká na to, aby ji mohl použít. |
doba vygenerování stránky: 0.076010942459106 sekund