Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Roadstory

Příspěvků: 133
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč mariphine je offlinemariphine
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Anthony Geber je offline, naposledy online byla 12. dubna 2024 13:36Anthony Geber
 Postava Carter A. Trent je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 14:34Carter A. Trent
 Postava Katherine Newman, Ph. D. je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 15:00Katherine Newman, Ph. D.
 Postava Nicoletta *Nikka* Carlton M.D. je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 16:55Nicoletta *Nikka* Carlton M.D.
 Postava Ryan *Ray* Hunter je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 14:32Ryan *Ray* Hunter
 Postava Galilee Beller je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 17:53Galilee Beller
 Postava Jerremy M. Robins je offline, naposledy online byla 03. března 2024 20:47Jerremy M. Robins
 Postava Dave Marche je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 14:32Dave Marche
 Postava Mickey je onlineMickey
 Postava NPC: Abigail "Abi" je offline, naposledy online byla 19. dubna 2024 17:53NPC: Abigail "Abi"
 
Katherine Newman, Ph. D. - 15. dubna 2024 14:16
dvkakath1_i39645773.jpg
Úvod do kempování

Carter, Mickey, Anthony + Lee

Chviličku ještě v tichosti sleduju oba dva muže, tedy spíše jen toho jednoho, který se snaží o rozdělání ohně. Nechci se mu do rozdělávání nějak víc vměšovat, ještě by si mohl myslet, že ho chci ztrapnit, nebo něco podobného. Ale očividně mu to opravdu moc nejde, dokonce to dopadne tak, že si zapálí vlastní rukáv místo ohniště.
Pokusím se povzbudivě pousmát a převezmu si zapalovač. „Třeba budu mít větší štěstí…“ Mrknu na něj a přidřepnu si k ohništi.
„Ne vždycky se zadaří rozdělat oheň na poprvé.“ Pronesu konejšivě a rovnou se pustím do práce. Pod vyrovnané kousky dřeva, nastrkám trochu více klestí, možná i nějaký ten kousek papíru, pokud to Cartera napadlo, případně šáhnu do kapsy a vytáhnu jeden papírový kapesník, který během chviličky blafne ohněm a následně se rozhoří i klestí. Toaletní papír a papírové kapesníky jsou nejlepší přítel cestovatele. Dají se využít na milion způsobů.
„Ráda bych řekla, že benzin to když tak vždycky jistí, ale… No… V národním parku to asi není úplně košer.“
Ještě chviličku hlídám plameny, dokud nezačnou spokojeně olizovat i větší větvičky a prkýnka. Opatrně přiložím, aby se oheň opravdu rozrostl do slušného objemu.

Jakmile jsem hotová, tak vstanu, opráším si ruce a vrátím Carterovi zapůjčený zapalovač.
„Katherine, moc mě těší, pánové.“ Odpovím na seznámení.
Teprve teď se ohlédnu po mých dvou předchozích společnících. Lee se stále motá kolem motorky a vypadá to, že spíše si chce ještě nějak odskočit na projížďku. Na rozdíl od toho Mickey už staví svůj stan a krade někde nějaké erární židličky a stolečky, tedy pokud jsou erární, po tom jsem nikdy tady nepátrala. Pak už ale vidím jeho blížící se obličej. Za chvíli přichází první salva vět a otázek, jen se usměju a raději se otočím na Cartera.
„Když už jsme u toho pomáhání. Se stanem jsi kamarád, nebo s tím budeš chtít taky píchnout?“ Znáte to, když se to sere tak se to sere. Nejdřív to nevyšlo s ohněm, pak to nemusí vyjít ani se stanem a pak ho nakonec třeba sežere medvěd.
„Asi si taky půjdu vybrat nějaké rovnější místo na spaní.“

 
Mickey - 10. dubna 2024 12:27
bike1009.jpg

Hodný, zlý, a Mickey

Obrázek



Píčo vy víte kdo tam je

Crane Flat Campground
Yosemite Park



♫♪♪♫♪♪


S Kath máme nějaký komunikační šum, ale v pohodě, bohužel to prostě v těch Ph. D. vlnách neumím, a to sám mám taky titul. Problém spočívá totiž v tom, že Kath si zřejmě na první dobrou myslí, že se ptám na stan, protože bych do něj zalezl s ní (a dokonce vypadá, že není ani proti). A následně mi nabídne nějaký docela zvláštní barter s tím, že bych mohl v jejím stanu spát s Lee, i když já nechci spát ani s ní, ani s Lee, a stan mám vlastní, a doslova ho před ní rozhazuji. Na to konto mi řekne, že si mám dát bacha, aby mi neuletěl. Kam by lítal Kath. KOLÍKY MORE. MÁ TO KOLÍKY.
S O U V I S L O S T I. Stan není rogalo přátelé, ale v pohodě, v divočině se může stát asi cokoliv.

Jen jednou v životě jsem si dal houbičky a byl jsem potom jako Jessie Pinkman v tý scéně v Breaking Bad, no létal jsem jak Sully na Hudsonu more, HLADKÉ PŘISTÁNÍ, akorát jsem se pak strašně zeblil a byl vole tři dny na pohotovosti, poblil jsem i sanitku, v pohodě, ptali se mě na drogy, nejsem práskač, ale už houby od tý doby fakt ne. Ale tak stane se, i o tom ten život kulervoucích sráčů je. Někdy seš nahoře, a někdy dole, to je moudrost.

"Ehhh, jo jo dám" řeknu a dávám důrazně kolíky do země. V tu chvíli se ale Kath obrátí na nějaké borce more, co zápasí s rozděláním ohně more. Civilizace fakt upadá do píči, nikdo ani nechodil do skauta. Moje survival skills jsou tak extrémně na výši, že jsem se hlásil do americké verze pořadu Survivor, a mohli jste mě vidět v druhé řadě. Byl jsem kmen Titáni, ale pak si mě vzali Lovci a bylo to kámo jak když tě od milující maminky vezme táta, co ti koupil vodní skůtr. V Survivoru mi nechybělo vlastně jakože nic, ale chyběl mi zároveň jakože můj život, takže jsem se z něj vrátil. Ale survival skills jsem měl extrémně na výši.

"Yes yes, to bys měla, naštěstí to není daleko, na to jsou tady vybavený" řeknu Lee, protože kolem té benzínky jsme jeli, což je teda docela pech, mohli jsme se tam prostě stavit. Ale stejně jako se Sonomou, Lee je prostě zdá se na to ježdění zpátky. V pohodě, tak to je, ta holka fakt nemá vůbec nic, je trochu cáklá, ale kdo v dnešní době není. Znal jsem holku, Annabelle, která měla e-girl makeup, OnlyFans, a zároveň nosila slovanský kolovrat a financovala neonacistický strany z peněz co jí lidi posílali za pornografický materiál. A v pohodě, tráva sbližuje, prostě lidi jsou dneska různý, fakt nesuďte prosím, nikdo není stejný, o tom to v Americe, kolébce individualismu, je. Nozicka na vás. Že nevíte kdo to je? Vygooglete si to. Já si myslím, že by se lidé měli mít prostě rádi, a měli by se příjmat a akceptovat, je to prostě naprosto nepokrytecká pozice. Annabelle zavolej mi zpátky pls, ale zároveň neříkej nic rasistického pls, nejsem s tím vůbec komfortní já mám mezi tou komunitou spoustu přátel a sám jsem částečně Žid.

"Yes yes tak se budeme těšit, já si tu zatím vybalím" řeknu, páč jako už se mi na bike docela nechce. Zrekvíruju si ke stanu mezitím jeden z místních stolečků a židliček. Ano more, to tu mají, vy jste si určitě nevygooglili tohle stanoviště, to je normálně vybavený místo, ne nějaká džungle. V pohodě. "Je to docela hovno, blunt tě jen hodí do pohody, ale budeš mít hlad more. Je to normálně legální" vysvětlím, kdyby měla nějaký pochyby. Mezitím se zaměřím na skupinku, se kterou se již druží Kath.

Ale ještě něco vám tu řeknu. Představte si more situaci, že byste fakt jako excesivně parafrázovali reprodukční proces zajíce tmavoocasého, a dokonce možná udělali sem tam nějaký vtípek o tom, že má tmavý ocas. Možná do toho hodili žalm krále Davida z Bible. Kdo ví. V této situaci se snad, jak by řekl náš rodinný farář Matěj, hodí navazovat stejným žalmem Blaze tomu, kdo nepostává na cestě, kudy chodí hříšní. To nebohé zvíře se zkrátka na vašem hříchu znesvědcování intimních aktů vhodných pouze do lóže manželského podílet jistě nechce.

Však pohleďme na tento citát ze stejné knihy, pouze jiné části: Nemáme být nikomu pohoršením. Můžeme sousedům od rána do večera říkat, že křesťané nežijí ve smilstvu, ale nebudou nám to věřit, pokud spolu bydlíme jako nesezdaní lidé. Jsme pohoršením jak nevěřícím, tak ostatním křesťanům a některé můžeme svým špatným příkladem i svést ke hříchu.

No zkrátka šílenství. Nechte ty nebohé zvířátka na pokoji. Proč nemůžete použít prostě normálně Trump a Amerika? Však to je stejný.
Když přistoupím ke skupince u ohně, zarazí mě především chlapík, který mi je docela povědomej. "Čau vole, nejsi ty nějakej ten herec?" zeptám se Anthonyho. "Myslím Batman nebo Spiderman, něco takovýho" zeptám se ho. "Jsem Mickey, biker a tulák, taky kulervoucí sráč" řeknu na pozdrav, zatímco Kath jde pomáhat Carterovi s ohněm. Carter se i představil, takže jeho jméno jsem slyšel a konverzace vyšla nějak přirozeně.
"More ty s tím teda zápasíš, však to dusíš strašně" komentuju, zatímco předává zapík Kath. "Jsi nikdy nedělal oheň?" zeptám se Cartera.

 
Galilee Beller - 09. dubna 2024 14:08
screenshot20240223v 154338.35
Od policie až do Yosemite
Většina postav

Kdo by čekal něco jiného? Samozřejmě, že o příhodě doma sepsali hlášení. A samozřejmě se až k naštvání uculovali. Ale nakonec jsem se udržela a snad i díky tomu vypadnu ze stanice poměrně rychle. Ostatně, jestli se všichni drželi pravdy, tak já přeci nic neudělala.

Na oběd jsme nakonec šli ve třech. Mickeymu jsem slíbila oběd a tak to plním. A s Kath jsem zase domluvená na přespání, takže zvu všechny. Nemám s tím problém. Tenhle výlet má být dokonalý.

Další hodiny jízdy jsou vlastně tím, čím být měli. Klid a radost z jízdy. Chvílemi jedu klidnou kochací jízdu, ale jak přijde pár zatáček, nechám se motorkou přesvědčit k prudkému podřazení a pořádným náklonům. Sama setrvačnost mě pak vytahuje pěkně ze zatáček.

Za vjezd platím a dál už pokračuji s Kath klidnější jízdou. Přeci jen, tady už můžou být i kamínky, štěrk a nebo jen větvičky na silnici. Rozmáznout se je až to poslední, co bych chtěla.

---

Výhledy nabízí Yosemite opravdu krásné. Na pár místech jsem nakonec přeci jen zastavila. To abych mohla pořádně zvednout oči a pořádně se pokochat kopci.

Nakonec skončíme u Mickeyho, který si mezitím našel nové přátelé. Soudím tak, podle nedaleko stojících motorek, nejspíše trochu předčasně. Jen co sesedneme, Mickeymu dojde to samé co mně. Nejspíš jsem se někde měla stavit. Možná si i koupit něco trochu teplejšího než jen jeansové kraťasy a tričko s krátkým rukávem. Na druhou stranu, stan sebou bez nosičů povezu jen stěží, ale to zatím vyřeší Kath. Doufám.

Kath se ovšem nechává slyšet, že by své místo po mém boku přenechala za provizi. Kruci. pomyslím si, ale zatím jsem přesvědčena, že to byla jen sranda.

"Nejspíš ještě dojedu na pumpu, doplním palivo a podívám se, zda tam neseženu i něco teplejšího na sebe a třeba i něco na grilování," odpovídám Mickeymu zatímco se Kath jde zdravit s pány jenž řeší zapálení ohně.

"Ale pak to můžu zkusit," dodám s úsměvem. Kdo ví. Pár mých kamarádek ze školy kouřilo celkem často a tvářili se, že je to něco senzačního. Zjistit to táta, nejspíš by mě přerazil na několik kousků.
 
Ryan *Ray* Hunter - 08. dubna 2024 12:04
img_20240218_0056548555.jpg

Obrázek



V sedle


Taquería Sonora, pak okolí Tuolomne, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po druhé odpolední
horko, slunečno, lehký vánek


"Jo, to se na cestě prý často stává. Že člověk odhalí svůj totem." Zakřením se spokojeně, přičemž sleduji jak jí úsměvem projasňuje se tvář. Na další věty jen pokývnu. Rozumím. Plachá laň potřebuje čas. Když mi dá možné doteky, tak nemám problém. Když bude nejhůř, obskočím nějakou servírku. "Dobře." Stvrdím dohodu doteků za čas. A jsem s ní spokojen, mám rád, když jsou věci jasný a průzračný.

Coco už by se ráda zvedla, a tak dopiju a jdeme zpět k mašině. "Souhlasím, už abychom byli v sedle!" Vlastně mi vyloženě vyhovuje, že se Dejvem a Abby setkáme až u ohně v Yosemite. Nemusíme se na nikoho ohlížet, odpoledne tak bude o to hezčí a svobodnější.

Když si nasedneme volnou rukou sáhnu chvilkově Coco na tu její fantastickou prdelku. Je to jak infúze pro mé tělo, a dodá mi to klid. "Klidně se při jízdě tiskni. Po pravdě mi nic neudělá větší radost, než když tě budu cítit za jízdy na svém těle. Ale samozřejmě ve svobodě, až budeš mít chuť ty." Řeknu prostě a jasně. Bonnie zavrní a už stoupáme do horských rezortů v Tuolomne. V jednom z nich si pronajmeme koně, bez průvodce. Koňské stezky jsou prý vyznačeny. Coco se dala slyšet, že jezdit umí, a já souhrně léta vypomáhal po farmách a rančích, takže v sedle jsem jako doma. Vyberu si nokotského indiánského hřebce, jsou to klidný koně, do hor jako dělaný. Pomůžu zrzce do sedla, ne kvůli tomu, že by to potřebovala, jen pro doteky jež to přirozeně přinese. Ke koni přidali kovbojský boty i klobouky, takže do sedla se pak vyhoupne pravý kovboj. Záhy vyrazíme po stezce do hor Sierra Nevady poklidným klusem. Do brašen jsem si dal pár nealko piv, a něco k zakousnutí. Určitě objevíme spoustu míst, kde bude fajn posedět. Je tu o dost větší klid, než bude v Yosemite. Ten je přecpaný turistů v každé roční době.


Obrázek


 
Carter A. Trent - 03. dubna 2024 20:42
snmekobrazovky202402231659265448.png

Horká chvilka


Lee, Mickey, Katherine a Anthony



Už začíná být celkem šero. K tomuto zjištění dojdu v krátkém časovém rozmezí hned v dvou případech. V prvním, když se přistihnu jak mžourám na borce a nejsem úplně schopen rozeznat, kdo a na čem přede mnou zastavil. Vidím pouze, že to je očividně nějaký frajer s drsňáckým hlasem. V druhém případě, když nestihnu zareagovat (jednak protože mám obě ruce zaměstnané a unavené, a taky protože přeci jen čumím asi i s otevřenou pusou na onoho chlapíka) na zapalovač, notně smrdícím po benzínu, který mě krásným ladným obloukem trefí přímo do čela.

Obrázek


Zapalovač se tichým *bong* odrazí od hlavy, protože samozřejmě není řádně naplněn zapalovač, nikoliv hlava... A od hlavy začne líně padat k zemi. Pohotově vystřelím ruce, jen aby se z nemotorných rukou ještě natřikrát dokázal odrazit. Naštěstí napočtvrté se mi ho už konečně podaří přišpendlit o stehno.

To trapné ticho si neumí člověk představit, když ho neprožije. Ale snažím se dělat, že jsem ho chytil stylově na první pokus. "Ehm! Díky, vrátím..." Pronesu nepřirozeně hrubým hlasem, abych ho trošku odradil od možné loupeže. Dosavad jsem mu totiž mohl nepřímo naznačit, že se jsem schopný možná i utopit v dětským bazénu, takže kdyby chvíli vydržel... Chci tedy říci, že by se ve mě šeredně pletl! Naštěstí ale ovládám... Co to řekl? Nervózně škrtám jak o život, doufajíc že vzkřísím aspoň maličký oheň. Vlastně to docela teď připomíná mojí dušičku. V hlavě mezitím zpracovávám co mi vlastně říká a nebudu lhát, nevypadá to dobře. Podpálit svět? Co to kurva? Narazil jsem na nějakého pyromaniaka? Já věděl, že jsem do zasraný Kalifornie neměl jezdit! První den a tohle je výsledek. Naštěstí si nevšiml mý motorky, takže mám šanci... "Cože? Jo tohle, jo , to je tvoje. Chci říct ta je moje! Spíše můj... Apač, teda Indian ale říkám mu... No to je jedno." Jo, asi tu umřu...

"Heh, mno čím víc, tím líp!" Zamrkám na svého trošku děsivého společníka, docela se mi uleví, že se zvuk motoru blíží k nám. Partička slečen a jednoho dost hlasitého chlapíka, mě docela uklidní. Jsem očividně vyšší, to znamená delší nohy, delší nohy znamenají výhodu při útěku, což tím pádem značí, že neumřu jako první. A to je začátek!
"No jasně! Přisedněte, buďte tu jako doma! Že jo?" Usměji se na neznámou ženu, otážu se společníka ale příliš neokouním, protože stejně nejde dobře vidět. Navíc musím pracovat s dalším dost dobrým dotazem. "Asi netře... No vida!" Naštěstí nemusím odpovídat, protože za mě, jakožto pravého chlapa, mluví činy. Jakoby mě s jejím příchodem políbilo štěstí. Po dlouhém škrtání, na které jsem se pořádně nesoustředil, se ohni konečně zachtělo chytnout! Mý bundy...

"Kruci, kruci, kruci..." Pohotově začnu plácat rukáv, jen co si všimnu ohně. Tenhle typ zápalu nechceme, tedy pochopitelně mé bundy a taky močových cest. Když nechtěný plamen udusím, jen rezignovaně podám zapalovač naší nové společnici. "Ano, prosím..." Cítil jsem dříve trapné ticho? Jo tak teď bych mohl míru svého ztrapnění přivolat a nechat se jím zahrabat pod zem, takové intenzity nyní dosahuje.
Možná jsem vážně blbější než neandrtálec...

"Jsem mimochodem Carter. A tenhle džentlmen... Hmm, jak se vůbec jmenuješ?" Obrátím se na mého tajuplného společníka, který utrousil sice jen pár, ale za to rozhodně znepokojivých slov. I když možná ze mě mluví jen strach z pomalé osamělé smrti ve tmě s mlaskajícím Grillsem.
 
Katherine Newman, Ph. D. - 02. dubna 2024 13:49
dvkakath1_i39645773.jpg
Konečně v cíli
Lee, Mickey, Carter, Anthony

Po zbytek doby jsem se věnovala zrzce, tak abych ji dostala aspoň do nějakého klidového stavu. Takže mi uniklo i to, že prostě Nath naskočil na motorku a byl pryč, stejně tak co ve finále tomu zbytku udělal. Vlastně už mi to bylo jedno. Tohle je jeho věc ne moje.
Věnovala jsem slečně svoje oblečení a tak nějak se smířila, že budu o jednu sadu spodního prádla svršků chudší. Ale tak co, sama Lee zmiňovala, že se budeme muset někde zastavit na nákupy, tak si taky něco koupím.
Policie tu byla nečekaně brzo. A pak už nastalo klasické kolečko. Kdo jste vy, kdo jsou oni, co se stalo. Pořád a pořád dokolečka vysvětlovat, co jsem konkrétně udělala já, co jsem viděla, slyšela, že jsem pak zrzku odtáhla stranou… A zase znova někomu jinému. Pak prohlídka od doktora, protože co kdyby mi náhodou něco bylo. Divím se, že na mě nezavolali i psychiatra, jestli jsem se jako náhodou nerozložila strachy. Nesnáším tyhlety zdlouhavé vysvětlování, takže jsem vlastně ani nezačala mít strach z toho, co by mi kde kdo mohl udělat, ale prostě jsem rovnou byla otrávená a naštvaná. Den naprosto na hovno.
Ano, takže jsem jako blbec odcházela od policajtů jako poslední. Následně jsem prostě v tichosti došla k motorce, vyslechla si plány Lee a Mickeyho zastavit se někde na oběd, pokývnutí hlavy a pak jsem za nimi vyrazila na motorce.

Oběd byl taky poněkud tichý. Sem tam padl nějaký vtípek, sem tam úsměv, ale ve výsledku se všichni tak nějak soustředili na vlastní jídlo. Pojďme uzavírat sázky, jak dlouho ta naše trojčlenná skupinka vydrží pohromadě. Ano, do Yosemitu to stoprocentně zvládneme, ale co bude další den, to už těžko říct.

Těšila jsem se až si zase sednu na motorku a nebudu muset s nikým mluvit. Jenom si užívat jízdu, zvuk motoru a příjemné zatáčky. Jak jsme se dostávali blíže a blíže Yosemitskému národnímu parku, tak se i ochlazovalo a my začali stoupat první metry výš a výš.
Krajina se měnila. Žlutá seschlá pustina se začínala více zelenat. Ostrá zelená pak dostala tmavší nádech, jak začalo přibývat borovic a dalších jehličnatých stromů. Obloha byla nádherně modrá a najednou se všechno začalo jevit, jako by tenhle den nebyl tak úplně zkažený. Miluju tuhle oblast. Tu změnu horké pouště na svěží horské klima. A všechno jen pár kilometrů od sebe.
U vstupu do parku jsem jen na okamžik zastavila u rangerů, abych jim zamávala svým ročním neomezeným vstupem do národních parků, letáčky jsem jim s úsměvem vrátila zpátky a opět dupla na plyn. Už zbývá jen najít hezké místo na táboření, optimálně abychom si tam mohli rozdělat oheň a zároveň nás nesežrali místní medvědi.

Všimnu si, že Mickey odstavil motorku někde na krajiny, tak sjedu k němu.
„Jo, mám stan. Hledáš místo na úkryt? Bohužel jsem ale svoje druhé místo nabídla Lee a už tak se bude solidně tulit. Ale kdybys mě podplatil, tak ti přenechám svoje místo a vyspím se pod širákem.“
Sundám si helmu a sesednu z motorky.
„Tak si dej bacha, aby ti ten tvůj rozhazovací stan neuletěl. Už jsem pár takových kaskadérů viděla.“ Musím se až pobaveně usmát, když vidím, jak má Mickey až dětinskou radost, ze svých vlastních slov.

Pomalu se rozejdu ke dvojici, která právě stojí nad něčím, čemu se v budoucnu bude dát říkat malý táborák.
„Zdravím.“ Krátce si oba prohlédnu, abych dokázala vyhodnotit, co tady ti dva nad těmi prkýnky vymýšlejí.
„Nebude vám vadit, když se připojíme k ohni? Pivo, víno jako vstupné bychom měli.“ Drobně se usměju, ale pak mírně zvážním.
„A nepotřebujete s tím trochu píchnout?“ Pokynu směrem k ohništi, které stále vypadá poněkud smutně.

 
Anthony Geber - 29. března 2024 20:19
8477d258ed921300525b539880af9372206.jpg

Yosemite Park



Carter A. Trent... a pak teda asi zbytek?

Chladné stíny tunelu ustoupily dechberoucímu prostoru Yosemitského údolí. Ne, že bych se ale jeho krásami příliš kochal. Motor pode mnou řval a ve zpětných zrcátkách rychle mizely poslední stopy umělých oranžových světel. Silnice byla z velké části opuštěná a tahle nová kráska pod sebou rvala silnici jakoby zpomalit bylo něco, na co jí nenavrhli. Na rozdíl od té mechanické bestie mě však hodiny na silnici začaly unavovat a nutily mě zastavit, přestože můj vytyčený cíl se rýsoval jen několik mílí přede mnou.

Minul jsem několik menších vyhlídek, než konečně na trochu větším místě zakřupal štěrk pod vahou mé motorky. V žilách mi stále pulzovalo vzrušení z rychlosti a nával adrenalinu, ale zmírňoval ho úchvatný výhled přede mnou. Yosemity to uměly - uchvátit vás bez ohledu na váš původ nebo záměry.

Sundal jsem přilbu a kuklu, vypnul motor a chvíli se nadechoval svěžího horského vzduchu. Náhlé ticho ostře kontrastovalo s neúprosným duněním motoru, na které jsem si zvykl. Netrvalo ale dlouho.

"Jasný," nečekaný dotaz mi na tváři vykreslil řadu hlubokých vrásek - skoro jakoby se mi nepozdávalo, že mě někdo oslovil. S povzdechem, v němž zaznívalo pobavení, jsem z kapsy vytáhl lehce poškrábaný, ale plně funkční benzinový zapalovač. Nenuceným pohybem zápěstí jsem ho poslal ve spirále směrem k němu.

"Ale chci ho zpátky," dodal jsem rychle už v přátelštějším tónu. Slezl jsem ze stroje a už jsem lovil krabičku cigaret a jednu mu nabízel, když mi došlo, že o ty mu už zřejmě nejde. Držel v ruce nějaké klacky, zjevně v počáteční fázi rozdělávání ohně.
"Chystáš se podpálit svět?" můj hlas byl protkán cynismem, který ne zcela zakrýval mou skrytou zvědavost. Rozhlédl jsem se kolem, abych zjistil, jak mu to jde, "tvoje?" kývnul jsem přitom hlavou k barevně stejně nevýrazné motorce jako ta moje, co stála nedaleko. Byla doba, kdy se podle barvy dalo rovnou poznat, co to je. Teď bylo skoro všechno černý, přesně kvůli takovým mrdečkám jako jsem byl já, co jim před kanceláří nemohlo zářit nic divokýho.

Zrovna co jsem si tu myšlenku potvrdil, vzduch prořízlo známé vrčení motoru dalšího motocyklu a do chvíle tu zastavil další jezdec a v závěsu za ním další dva.
"Vypadá to, že nejsme jediní, kdo se chce dnes večer ohřát u ohně," poznamenal jsem, zcela samozřejmě používajíc množné číslo jakoby se z nás za tu chvíli stali nějací větší přátelé. Na nabídku cigarety jsem zapomněl, opřel jsem se a v koutcích úst mi zacukalo. Stávalo se z toho docela zajímavé setkání.

 
Mickey - 29. března 2024 18:34
bike1009.jpg

Moucha mouše, prdel kouše


Obrázek



Yosemite Park

Kath, Lee (možná Carter, Anthony?)


♫♪♪♫♪♪


Vycházejíc z policejní stanice v San Jose, oděn stále v tom stejném, brýle na hlavě, cíčko v hubě, tetování na ksichtě, lebka na zádech a úsměv jako král, Michael Mars zvaný Mickey si právě prokřupnul krk. Jo, píčo, umím to i ve třetí osobě, páč na krále se člověk vždycky dívá jen zespoda. "PÍČOOOOOOO" řeknu nahlas a protáhnu se. Můj právník je génius, ale věděl jsem, že všechno nakonec schytá ten jižanskej magor. Píčo, on fakt narval cápkovi fixu až vole do krku, ale obráceně. V pohodě kluk to byl, ale nechci s ním bejt nahoře vole ve státní televizi. Schválně more, CNN nebo FOX? Podle toho se mega pozná.

Jsem král Ameriky, George Washington dvojka. Nejsem more žádnej Jirka osmánctej. Mickey první. "Mňam mňam, cíčko more" vyfouknu, ale ty píčo, o tomhle to prostě je. Hned jsem věděl, když jsem odcházel vole ve Vermontu, že já nejsem kurva malá píča. A opět se to ukázalo. Já se klidně i porvu more. Šílený to bylo tam u Dick Observatoře.

Otázka ale byla, co teď. Jasně vole, smsky, dmsky na Insta. Přijď domů more. Všechno odpustíme more. Vyráběj more tyčinky. Nasrat píčo. Marsky ani nikomu kurva nechutnají. Možná tak Snickers, ale i tak vole. Dneska se jede protein more. Magický slovo more. Každej ho chce.

Já jsem Mickey. Já jsem kurva král ameriky, a o tom to je. "V pohodě" řekl jsem si sám pro sebe. "Seš dobrej"
Chvilku jsem chilloval, popravdě jsem se hlavně doběhl vysrat (nesnáším vole hajzly ve vazbě, kamo nechceš), a v pohodě, Lee a Kath vylezly vole vyklepaný z pánů cajtů. Holt holky z města. Ty nevědí, že dokud jsi bílej a uctivej, natož holka, jsi v cajku. A nebo to možná věděly, a potom byly v pohodě. Já neassumuju.

Hodně jsem přemýšlel, zda se s těma čajema ještě bavit, nebo prostě odjet. Ta Lee mě pozvala na oběd a má docela dobrou prdel, takže v pohodě, já fakt chci svůj steak. Rozhodnu se, že s nimi ještě zůstanu. Píčo chutnal dobře, ani mi to nějak nepokazilo to, že to tam bylo jak na rodinný véče potom, co jsem si udělal face tattoo. Nebo když píčo fotr zjistil more, že jsem vole free bird LGBT vy kundy mrdky klasika vole bílý lidi do píči prostě nechceš to, každá véča je nudná, ale v pohodě. Proto jsem chtěl jednu dobu žít v Ghettu more, tam tě nikdo nesoudí a seš v pohodě. Tak si každej dělá, co chce. Dokonce i fízlové. Mňam mňam do píče ale tenhle médium rare.

"Je to fakt chálka Lee, díkec more" řeknu, páč mě furt pozvala. "Seš klasa kokos já to říkám celou dobu" pokračuju, je mi jedno co si kdo myslí. Hranolčičky more. BBQ more. Dobrota more fakt já prostě fakt mám rád hranolky a steak. Zvlášť potom, co člověk dá s někým do huby.

Ale tohle nebylo tak hrozný. Týpek jen příšel o okýnko. Se stane. Znám týpka co rozmlátil všechny zrcadla v baráku, protože je paranoidní schizofrenik, a i tak je to normální týpek. Dá se s ním bavit, v hlavě to má srovnaný, jen trochu nakřivo. Fakt tvl nesuďte lidi prosím, od toho máme nezávislé soudy, Brett Kavanaugh je teda mrdka, ale v pohodě more, společenská smlouva do píči o tom to je. Věděli jste, že Ústava jsou vole články a ne jeden text? Proč asi. Protože to vymysleli kurva chytrý lidi, přemýšlejte. Články řetězu dělají řetěz more, kurva souvislosti. Nezávislá justice more. Nezávislá výkonná moc bráško. Nezávislá zákonodárná more. Montesquieu more. Ani to neumím vyslovit more a to jsem chodil na francouzštinu na základce.

Na cestě do Yosemitu mi na biku vlaje vítr do vlasů. Píčo, bike řve, má vztek. To proto, že král silnic musel bejt v base. Ale nejde ho tam udržet. Jo, jsem sráč. V pohodě. Ale jsem taky kurva král. Nebe a dudy. Krásné zatáčky, holky a mašiny. Záplaty na džíny. Jsem to já, kdo určuje směr. Holky jsou prostě pomalejší. Ukážu prostředníček na zapadající Slunce. Dneska kolem něj neobíhá Země. Dneska je to Mars.

Jedeme píčo celý odpoledne, ale jsme nakonec tu.

Kapitánův deník


Kuleřvoucí bike prosviští, jen aby se po náročný cestě zastavil. Brní mi vole kolena, ruce, prdel more. No, však jsem taky byl v base. V pohodě. Sesednu z bikeu. Holky za chvíli dorazí též. Je tu docela hezký kemp, a noc se blíží. Jsou tu i další lidi. Však tu má být brzy nějakej ten fesťák ne? V tu chvíli mi něco dojde.
"Lee, do píči, ty sis nekoupila žádný to vybavení co?" zeptám se s upřímnou starostí. "No, to je dobrý. Hej Kath, ty máš nějaký stan?" zeptám se další bikerky. Vlastně je úča vůbec bikerka? Moc tak nepůsobí. "Jako možná se to řešilo, teď nevím. Jako já všechno pro sebe mám, ale tbh nebudu to asi jako sdílet, se more zase tolik neznáme Lee" řeknu. "Mimochodem, můj stan je takový rozhazovací co se sám postaví. Viděli jste to někdy? To je třeba kurva šílený ne?" řeknu s jistou formou dětské radosti.

Někde poblíž nejspíš někdo shání zapík. A tak si zapálím cígo a začnu se postupně vybalovat. "Lee, dám si pak blunta, chceš taky?" zeptám se. Říkala, že to nikdy nezkoušela, takže není apriori proti. Úči se neptám. To není ta cool úča. Tahle si nedá určo.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.083850145339966 sekund

na začátek stránky