Hodný, zlý, a Mickey

Crane Flat Campground
Yosemite Park

♫♪♪♫♪♪

S Kath máme nějaký komunikační šum, ale v pohodě, bohužel to prostě v těch Ph. D. vlnách neumím, a to sám mám taky titul. Problém spočívá totiž v tom, že Kath si zřejmě na první dobrou myslí, že se ptám na stan, protože bych do něj zalezl s ní (a dokonce vypadá, že není ani proti). A následně mi nabídne nějaký docela zvláštní barter s tím, že bych mohl v jejím stanu spát s Lee, i když já nechci spát ani s ní, ani s Lee, a stan mám vlastní, a doslova ho před ní rozhazuji. Na to konto mi řekne, že si mám dát bacha, aby mi neuletěl. Kam by lítal Kath. KOLÍKY MORE. MÁ TO KOLÍKY.
S O U V I S L O S T I. Stan není rogalo přátelé, ale v pohodě, v divočině se může stát asi cokoliv.

Jen jednou v životě jsem si dal houbičky a byl jsem potom jako Jessie Pinkman v tý scéně v Breaking Bad, no létal jsem jak Sully na Hudsonu more, HLADKÉ PŘISTÁNÍ, akorát jsem se pak strašně zeblil a byl vole tři dny na pohotovosti, poblil jsem i sanitku, v pohodě, ptali se mě na drogy, nejsem práskač, ale už houby od tý doby fakt ne. Ale tak stane se, i o tom ten život kulervoucích sráčů je. Někdy seš nahoře, a někdy dole, to je moudrost.

"Ehhh, jo jo dám" řeknu a dávám důrazně kolíky do země. V tu chvíli se ale Kath obrátí na nějaké borce more, co zápasí s rozděláním ohně more. Civilizace fakt upadá do píči, nikdo ani nechodil do skauta. Moje survival skills jsou tak extrémně na výši, že jsem se hlásil do americké verze pořadu Survivor, a mohli jste mě vidět v druhé řadě. Byl jsem kmen Titáni, ale pak si mě vzali Lovci a bylo to kámo jak když tě od milující maminky vezme táta, co ti koupil vodní skůtr. V Survivoru mi nechybělo vlastně jakože nic, ale chyběl mi zároveň jakože můj život, takže jsem se z něj vrátil. Ale survival skills jsem měl extrémně na výši.

"Yes yes, to bys měla, naštěstí to není daleko, na to jsou tady vybavený" řeknu Lee, protože kolem té benzínky jsme jeli, což je teda docela pech, mohli jsme se tam prostě stavit. Ale stejně jako se Sonomou, Lee je prostě zdá se na to ježdění zpátky. V pohodě, tak to je, ta holka fakt nemá vůbec nic, je trochu cáklá, ale kdo v dnešní době není. Znal jsem holku, Annabelle, která měla e-girl makeup, OnlyFans, a zároveň nosila slovanský kolovrat a financovala neonacistický strany z peněz co jí lidi posílali za pornografický materiál. A v pohodě, tráva sbližuje, prostě lidi jsou dneska různý, fakt nesuďte prosím, nikdo není stejný, o tom to v Americe, kolébce individualismu, je. Nozicka na vás. Že nevíte kdo to je? Vygooglete si to. Já si myslím, že by se lidé měli mít prostě rádi, a měli by se příjmat a akceptovat, je to prostě naprosto nepokrytecká pozice. Annabelle zavolej mi zpátky pls, ale zároveň neříkej nic rasistického pls, nejsem s tím vůbec komfortní já mám mezi tou komunitou spoustu přátel a sám jsem částečně Žid.

"Yes yes tak se budeme těšit, já si tu zatím vybalím" řeknu, páč jako už se mi na bike docela nechce. Zrekvíruju si ke stanu mezitím jeden z místních stolečků a židliček. Ano more, to tu mají, vy jste si určitě nevygooglili tohle stanoviště, to je normálně vybavený místo, ne nějaká džungle. V pohodě. "Je to docela hovno, blunt tě jen hodí do pohody, ale budeš mít hlad more. Je to normálně legální" vysvětlím, kdyby měla nějaký pochyby. Mezitím se zaměřím na skupinku, se kterou se již druží Kath.

Ale ještě něco vám tu řeknu. Představte si more situaci, že byste fakt jako excesivně parafrázovali reprodukční proces zajíce tmavoocasého, a dokonce možná udělali sem tam nějaký vtípek o tom, že má tmavý ocas. Možná do toho hodili žalm krále Davida z Bible. Kdo ví. V této situaci se snad, jak by řekl náš rodinný farář Matěj, hodí navazovat stejným žalmem Blaze tomu, kdo nepostává na cestě, kudy chodí hříšní. To nebohé zvíře se zkrátka na vašem hříchu znesvědcování intimních aktů vhodných pouze do lóže manželského podílet jistě nechce.

Však pohleďme na tento citát ze stejné knihy, pouze jiné části: Nemáme být nikomu pohoršením. Můžeme sousedům od rána do večera říkat, že křesťané nežijí ve smilstvu, ale nebudou nám to věřit, pokud spolu bydlíme jako nesezdaní lidé. Jsme pohoršením jak nevěřícím, tak ostatním křesťanům a některé můžeme svým špatným příkladem i svést ke hříchu.

No zkrátka šílenství. Nechte ty nebohé zvířátka na pokoji. Proč nemůžete použít prostě normálně Trump a Amerika? Však to je stejný.
Když přistoupím ke skupince u ohně, zarazí mě především chlapík, který mi je docela povědomej. "Čau vole, nejsi ty nějakej ten herec?" zeptám se Anthonyho. "Myslím Batman nebo Spiderman, něco takovýho" zeptám se ho. "Jsem Mickey, biker a tulák, taky kulervoucí sráč" řeknu na pozdrav, zatímco Kath jde pomáhat Carterovi s ohněm. Carter se i představil, takže jeho jméno jsem slyšel a konverzace vyšla nějak přirozeně.
"More ty s tím teda zápasíš, však to dusíš strašně" komentuju, zatímco předává zapík Kath. "Jsi nikdy nedělal oheň?" zeptám se Cartera.

V sedle

Taquería Sonora, pak okolí Tuolomne, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, po druhé odpolední
horko, slunečno, lehký vánek

"Jo, to se na cestě prý často stává. Že člověk odhalí svůj totem." Zakřením se spokojeně, přičemž sleduji jak jí úsměvem projasňuje se tvář. Na další věty jen pokývnu. Rozumím. Plachá laň potřebuje čas. Když mi dá možné doteky, tak nemám problém. Když bude nejhůř, obskočím nějakou servírku. "Dobře." Stvrdím dohodu doteků za čas. A jsem s ní spokojen, mám rád, když jsou věci jasný a průzračný.

Coco už by se ráda zvedla, a tak dopiju a jdeme zpět k mašině. "Souhlasím, už abychom byli v sedle!" Vlastně mi vyloženě vyhovuje, že se Dejvem a Abby setkáme až u ohně v Yosemite. Nemusíme se na nikoho ohlížet, odpoledne tak bude o to hezčí a svobodnější.

Když si nasedneme volnou rukou sáhnu chvilkově Coco na tu její fantastickou prdelku. Je to jak infúze pro mé tělo, a dodá mi to klid. "Klidně se při jízdě tiskni. Po pravdě mi nic neudělá větší radost, než když tě budu cítit za jízdy na svém těle. Ale samozřejmě ve svobodě, až budeš mít chuť ty." Řeknu prostě a jasně. Bonnie zavrní a už stoupáme do horských rezortů v Tuolomne. V jednom z nich si pronajmeme koně, bez průvodce. Koňské stezky jsou prý vyznačeny. Coco se dala slyšet, že jezdit umí, a já souhrně léta vypomáhal po farmách a rančích, takže v sedle jsem jako doma. Vyberu si nokotského indiánského hřebce, jsou to klidný koně, do hor jako dělaný. Pomůžu zrzce do sedla, ne kvůli tomu, že by to potřebovala, jen pro doteky jež to přirozeně přinese. Ke koni přidali kovbojský boty i klobouky, takže do sedla se pak vyhoupne pravý kovboj. Záhy vyrazíme po stezce do hor Sierra Nevady poklidným klusem. Do brašen jsem si dal pár nealko piv, a něco k zakousnutí. Určitě objevíme spoustu míst, kde bude fajn posedět. Je tu o dost větší klid, než bude v Yosemite. Ten je přecpaný turistů v každé roční době.

Horká chvilka

Lee, Mickey, Katherine a Anthony

Už začíná být celkem šero. K tomuto zjištění dojdu v krátkém časovém rozmezí hned v dvou případech. V prvním, když se přistihnu jak mžourám na borce a nejsem úplně schopen rozeznat, kdo a na čem přede mnou zastavil. Vidím pouze, že to je očividně nějaký frajer s drsňáckým hlasem. V druhém případě, když nestihnu zareagovat (jednak protože mám obě ruce zaměstnané a unavené, a taky protože přeci jen čumím asi i s otevřenou pusou na onoho chlapíka) na zapalovač, notně smrdícím po benzínu, který mě krásným ladným obloukem trefí přímo do čela.