| |||
U stanu primárně Dave Postavit stan ve dvou je rychlovka. A jako fakt, jde to celkem od ruky. Obzvlášť když to není žádný strašně pracný snobský letní sídlo. Už jsem si za cestu prošla kde čím a to co jsem viděla doma na statku u hostů, no potěš. K nafukovacím matracím jsem ale trochu skeptická uvidíme ráno, jak budu rozlámaná. U ohně všichni S mou pomocí dotáhneme další hromadu krámů k ohni a Dave začne rozdávat plechovky s pivem. I mladá Lee si jednu bere, já si zase beru jednu pěknou klobásku. "Teď mě tak napadá, jaké že máš to víno? Že bych přeskočila pivo a rovnou se vrhla na degustaci," zeptám se smíchem Davea. Pokud vytáhne něco červeného, tak neotálím a pustím se do něho. (Tipuji, že máme i nějaké plastové jako skleničky či kelímky). "Já s tím počkám až na potom. Kdo ví, třeba se opiju tak, že se poliji a ještě budu potřebovat osvěžit hlavu pořádnou sprchou." odmítnu s úsměvem nabídku Davea ohledně sprchy. Ráda se chodím vyspat čisťounká a voňavá. "Mickey? Nedal by jsi mi popotáhnout?" zeptám se napřímo našeho kuřáka. Nekouřím, ale tohle ani není kouření. Tohle je spíš takové odlehčení situace. A jedno nebo dvě popotáhnutí to jen zlehka pozvedne náladu a možná trochu posune limity stydlivosti. |
| |||
U ohně. Všichni. Zájem o jídlo je a to je dobře. Sakra dobře. Nejhorší by bylo, kdyby si nikdo nedal a já musela řešit, komu to nacpu do ledničky a tu má asi jen Mickey. Mickey si dá, Kath si dá, Abigail s Davem si dá asi se to nějak zpracuje. Mickey se přižene hned k prvním kouskům a já se ráda dělím. Však on se také podělil o plechovku když jsem projevila zájem. Nijak mu ale nepřipomínám, že jsem přijala nabídku, že tu jeho trávičku vyzkouším. jako jasně, zajímá mě to, ale nevím, zda jsem na to připravená. A bolavá hlava se zítra taky nehodí. "Minnesotta, tam už je krutá zima, ne?" zeptám se Mickeyho ze srandy. "Tak moc na severu jsem nikdy nebyla, zatím nejdál jsem byla ve Wyomingu v Grand Tetonu. Nádherné lesy a klid." "Kytara a hudba se k táboráku vždycky hodí," souhlasím s nabídkou od Davea. |
| |||
![]() | Společně u ohně všichni, takřka Abby má spokojenou, veselou, až bujnou náladu. Což osvědčí, když zatřese kozičkama."Nejen s nima. S tebou. S celou!" Zakřením se upřímně taky, a chytnu jí rošťácky za zadek. Popravdě jsem spíš dolňák, než horňák. Co je ale pro mne nejdůležitější, je osobnost ženský. To, že k tomu nabízí i některé mé vysněné parametry, to je samozřejmě bonus. |
| |||
![]() | Ohínek, grill, a bluntíček More já jsem zkouřenej co já vím kdo tam je, ale víš co ti řeknu kámo? Kámo řeknu ti, že třeba normálně prostě v pohodě lidi to jsou, mám je rád i docela, i když jsou to některý trochu takový namachrovanci, ale to nevadí kámo páč brko sbližuje rozumíš. "Chápuju kámo máš svůj mewing streak, já tomu rozumím, taky jedu looksmaxxing" řeknu tomu týpkovi, co mě jakoby totál vyignoroval. Hele stává se, v pohodě, i to se dá přežít. Mezitím prostě ten druhej týpek, nějakej more Karťas, co říká Kath Katherine jak kdyby to byla šlechtična, a ještě u toho má kukuč jak kdyby ho někdo kopnul do koulí, teda spolu s Kath rozpálej oheň. "Konečně more, výborně more" pochvaluji si ohínek, příliš se nevěnujíc jejich vzájemným interakcím. "Dáme klobásky, stejčíky, smores, nějaký pěkný chillec" poznámenám. Jako na zavolanou potom přijede Lee. Ta se teda zeptá Kath jo, mě celkem jako zase klasicky vyignoruje, ale chápu to, prostě hele to už je známej příběh tohle. |
| |||
Odpoledne a pak večer u ohniště Dave. A pak všichni ostatní "Tak jasně, že jí máš rád se mnou," zasměji se své hrané domýšlivosti. "A nebo spíš než se mnou, tady s těma dvěma že?" řeknu a jak jsem nahá, zahoupu nimi. Pěší výlet jsme zakončili u auta, abychom se přesunuli k ranči s koňmi. Odpoledne bylo krásné. Pravda, celkem dost únavné. Myslím, že dneska se mi bude spát fakt dobře. Po návratu z koní se převléknu a beru si na sebe krátké tričko (stále bez podprsenky) a k tomu krátkou koženou sukni (kalhotky mám). Kožené vysoké boty si nechávám i nadále. Ty navíc jiné netáhnu. Večeře v mexické restauraci dopadla výtečně. Sice za mne byl burger lepší, ale každý den není posvícení a nestěžuji si. Společnost u stolu mi to víc než dostatečně vynahradila. Po jídle se výhled z vozu začne měnit a celkově je znát, že se přesouváme do jiné části státu. Cestou začnu prvně tiše zpívat, ale vzhledem k tomu, že s odrhovačkám přidá i Dave, je z toho veselá jízda do hor. Dave hledá motorky a já je nakonec zahlédnu vedle cesty. Zastavujeme a já jdu za Davem v řadě k plápolajícímu ohni. Když mě představuje, usměji se a zvednu ruku v pozdravu. Představí se mi nějaká Lee a nabízí jídlo. Další jídlo. "Mi jsme se cestou stavili v Sonoře na večeři, ale pokud je k dispozici, dám si aspoň kousek na chuť. A taky jako doplnění táborské atmosféry," snažím se, abych nikoho neurazila a navíc mám celkem chuť. "Děkuji. Já jdu pomoc se stanem, pak se připojím, ano?" omluvím se a jdu těch pár metrů stanou, kde se Dave snaží stavit stan. "Vypadáš, že by se ti pomoc hodila," upozorním ho na svou přítomnost. |
| |||
Večer u ohně. všichni, jen Ray a Nikka jsou fuč "Počítám s tebou," usměji se, když Kath přijme nabídku grilovaných pochutin. "Já jsem od Frisca," přidávám se, když Kath říká náš příběh. Tedy náš, já z Frisca vůbec nevyrazila. Já se připojila cestou. Netrvá to dlouho a oheň už je ve stavu, když jde odhrnout trochu žhavého stranou a na tom grilovat. Ještě že jsem vzala i ten alobalový rošt. Cestou z kempu ho pak vyhodíme a nebudu vymýšlet, jak ho odvézt do dalšího. Připojuje se další dvojce. Dle zvuku, který tomu předcházel, to bude ten osamělec v autě. Teď moc osamělý nevypadá. "Nazdar. Já jsem Lee," opětuji pozdrav. "Mám tu ještě nějaké volné klobásky a několik krajíců chleba," nabízím jídlo. Dívka vypadá dost odvázaně. Ale něco v jejím vzezření mi říká, že bych si jí nechtěla znepřátelit. Holka vypadá jako pravá jižanka, co sice odhaluje svou krásu, ale kdyby se jí někdo byť jen dotknul, zpřeláme mu ruce a nohy. |
| |||
![]() | Báječný odpoledne v Red Hills Abby, pak ostatní "Typickej bohatej kretén." Stroze a výstižně pojmenuju chlápka z rána, o kterým mne Abby vypráví. "V divočině je Ferrari na hovno. A já mám divočinu rád, zvláště s Tebou." Zakřením se. Líbí se mi, jak je blondýnka neotřele přítulná, tedy ke mně. Sama osvědčí, že to štěstí nemá každý, to když sevře moje klenoty, sic jen na chvilku. Pak se chopí šaltpáky, a my můžeme v poklidu vyrazit dál. Políbím ji, když se tak mazlí s mými nástroji. Skvělá holka. |
| |||
![]() | Zabydlování a veget u ohně Přikývnu, když Carter poděkuje, ale ukáže, že svoje spaní už má vyřešené. Snad si tu hamaku uvázal dostatečně pevně, protože jinak ho tu budem v noci sbírat ze země. A nedej bože, aby se do ni zamotal a byl těžký klaustrofobik, to by byl takový bordel, že by to vyděsilo i medvěda, který přišel krást jídlo. „Fajn. Držák věcí se hodí vždycky.“ Pobaveně se zasměju a vytáhnu menší tašku, která v sobě ukrývá velmi kompaktně nastrkaný stan. Začnu procházet nejbližší okolí ohně a hledat nejrovnější plácek. Občas vypadám jako postřelená slepice, jak tak podupávám po okolí a sem tam do něčeho kopnu. Nakonec jedno místo zvítězí a rovnou se pustím do vybalování stanu. Nejdřív srovnat plachtu, následně poskládat tyčky a pak už jen úkolovat Cartera, co mi má kde podržet, aby stavění bylo co nejrychlejší. Provléct tyčky správnými místy, našponovat, ukotvit kolíky a hle stan je na světě. Nic složitého. Červený stan je nízký, dlouhý tak akorát na průměrnou výšku člověka a dovnitř se na tulení vlezou maximálně dvě osoby. Někdo by řekl naprosto nepohodlné bydlení, já tomu prostě říkám expediční stan, kde jste rádi za co nejméně místa, které musíte vlastním dechem vyhřívat. Teď už jen zútulnit vnitřek. Vhodit dovnitř karimatky, batohy místo polštáře a vše je připraveno na spánek. Ohlédnu se na Lee, která se zrovna vrátila. „Tak grilovanému cokoliv nejde odmítnout.“ Přikývnu a narovnám se. Společně s ní se zase rozejdu směrem k ohni, který už pěkně chytil dech, a vlastně to tu začíná být docela útulné. Vytáhnu z batohu první pivo. Já už dneska odmítám kamkoliv jezdit a tohle je příjemná pojistka. „Dá si někdo taky?“ Nabídnu i ostatním. „Každý asi odjinud…“ Odpovím Carterovi na otázku. „Ale společně jsme se potkali v San Francisku. Bylo nás ještě o pár kusů víc, ale znáš to, motorkáře málokdy udržíš dohromady. A vlastně… Měli by sem dojet i jedny hrdličky, co se odpojili a vyrazili za romantikou a ještě jeden borec v autě. Ale upřímně, kde je jím konec to netuším.“ „To spíš, kde ses tady vzal ty? Chtěl sis oprášit své zálesácké schopnosti?“ |
| |||
![]() | Pořádně jiskřivý vzkříšení Trapný ticho roste přímo úměrně s nervozitou, když se před mým sklopeným pohledem zjeví nožky návštěvnice. Ani se nemusím dívat nahoru, protože cítím jak mě její drobnohled propaluje a soudí každý můj pohyb. Já se snažím! Já se opravdu snažím! Naneštěstí i přes očividnou snahu, kterou do toho dávám, se mé schopností zdají rovné těm od šedesátiletého dědka se syndromem stydlivého měchýře na veřejných záchodech. Nešlo to předtím a s obecenstvem to nepůjde už vůbec. Proto je vcelku překvapující, když se toho ujme bez nějakých urážlivějších poznámek. Nervozitu kvapem vystřídá zvědavost. Sedím a čučím na její počínání jak blbý skautík, ale náramně si to užívám. Radost pohledět, když to jde pro změnu od ruky. A stačí k tomu šnuptychl z kapes zkušené amazonky. "Wow, to byl fičák. Zdá se, že se mám ještě stále co učit." Zamrkám na oheň, který se akorát krásně rozhořel. Kdo umí, umí. A kdo neumí, zbytečně rozepisuje o ničem, aby nebyl odstavec příliš krátký. I v tomhle Katherine zachraňuje. "Díky za pomoc, Katherine. Máš to u mě." Než jsem však stihl nějak reagovat dále, ozve se další člen nově příchozích. Mnohem hlasitější a výstřednější člen, Mickey. Nejprve osloví mého společníka a ačkoliv se příliš výmluvné reakce nedočká, jasnější batsignál snad nedostane. Stačí nám vědět jedno, je to tajemný drsňák. Budu mu říkat Jeff. Skvělý nápad, ale než ho navrhnu ostatním, cikánský Wonka se soustředí na mě a hned na to opět Kath. "Eehm..." Chvíli mi trvá rozhodnout se, komu odpovědět dříve. Nakonec vyhrává drzoun s prořízlou držkou, protože byl zkrátka první. "Mno, jsem schopný při vaření vajec podpálit barák, ale táborák nerozsvítím ani kdybych k tomu dostal napalm. Hádám, že každý má své podivné limity..." Co na to říct. Ano. je to z racionálního hlediska nemožný, ale to i odehrání šachové partie pomocí análního kolíku. Prý je to fixlování, za mě je to kurva obdivuhodný. Ponaučení je jasný, nepodceňujte moji gramlavost, všeobecnou sílu svěrače a ještě silnější odhodlání tam vůbec něco strkat... Hluboká úvaha, co si budeme. Ne natolik, abych zapomněl odpovědět ihned Kath. "Jsi hodná, ale není třeba. Mám hamaku a tu jsem už naštěstí zvládl uvázat ještě než jste dorazili. Alespoň doufám..." Znepokojeně se podívám na svoji "postel" mezi stromy. Nemám zrovna svůj den, ale že až takový, abych sebou v noci flákl jak pytel brambor? Je to možný... "Jestli potřebuješ, rád pomůžu tobě. Skládání stanu sice taky není zrovna moje parketa. Ale! Umím docela obstojně držet věci. " Na scénu přichází poslední žena z této bandy, pro změnu vybavená taškou plného jídla. "Ahoj Lee!" Zamávám s úsměvem na tváři, který je mile překvapen nesourodou skupinkou cestovatelů, kterou bych v životě netipl. Vidím to totiž na každém z nich. Styl chůze, mluva, vlastně i ty stroje vypovídají o naprosto odlišných lidech, pohybujících se v naprosto odlišných kruzích. Asi těžko byste na podobnou skupinku narazili ve všedním životě. Proto je fascinující je vidět po hromadě. "Takže odkud vlastně přijíždíte? Jestli nevadí, že se ptám?" Zeptám se skupinky pro začátek, brzy uvidíme kam tato konverzace povede. |
doba vygenerování stránky: 0.090920925140381 sekund