Tak jedem bro...

Hudba k podbarvení:odkaz

Chuť příběhů

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

Zachechtám se vtipu zrzečky. " Jóó, je to tak! Jsme samostatná sorta, motorkáři bez motorek. Co bychom si asi tak dali na záda svých kožených bund? Že by porouchaný stroj, a přes něj křížem francouzák a oboustranný klíč? Přemýšlím nahlas za veselého smíchu. A jaký by bylo motto pod znakem? Třeba parafráze začátku z prvního žalmu krále Davida: "Blaze tomu, kdo nepostává na cestě." Teprve když to vyslovím mi dojde, že by to vůbec nebyl špatný nápad, tuhle náhodnou bejkárnu dotáhnout do konce. "Uvažuju i nad názvem klanu, možná,... *Nezlomení*."

Mávnu na Kath, ale to je tak asi to jediné co zvládnu. Brunetka mizí uvnitř, nejspíš ani neslyšela Rayova další slova o ranči. Sám o tom teprve přemýšlím, na koni jsem seděl jen párkrát. Možná to není špatný nápad, ještě nevím. Ray si pivko vymění, Nikka je zřejmě více vinná. Jen pokrčím rameny. "Já si užiju klidně obojí." Odvětím s úsměvem.

"Taky si chci vína vybrat podle degustace, ale nechám si i poradit." Řeknu spíš pro sebe, a nechám na Nikky jestli se toho chytne, či nikoliv. Nemám žádné právo jí o cokoliv žádat, na to se známe příliš krátce. Mezitím si Drsňák všímá mých nástrojů v autě. "Tak vznešeně bych to nenazýval. Rád si zahraju nějakou tu improvizaci. Mám rád ten zvuk tónů, ty vibrace, ale na veřejnost s tím nemůžu, natož abych se tím uživil. Tak maximálně u ohně zahraju, tam se snese lecos.

"Tak mne je to vcelku jedno. I ten tvůj ranč mi zní zajímavě. Všude na cestě lze najít dobrý lidi i skvělý zážitky. Klidně se přidám k vám, pokud vám to nebude vadit. Vypadáte jako dobrá parta." V tom čase vyjde z krámu vousáč (Nath), ubalí si, s pivem zaleze do stínu. Hulí. A má rád svůj klid. Necpu se mu do záběru. Ačkoliv je klidný, řekl bych, že už by jel dál. To já se tu zatím ani pořádně nerozhlédl, on konečně taky ne. Obrátím se na Raye, Nikku a pokud se objeví i na Kath. "Já se tu ještě zdržím, abych si užil tohle místo, ale můžeme si vyměnit telefonní čísla, a pak se spojit zas třeba v podvečer. Taky vám můžu svézt vaše flašky, či cokoliv nepoberete, já mám místa dost. Pokud si zavoláme, do pár hodin je dostihnu. Ať si užijou cestu, já si užiju svou, a u ohně se můžeme sejít. To mi přijde ideální řešení. Ale záleží na nich, jak to vidí. Vo tom ta Cesta je, vo svobodě.

Sáhnu do vozu, s podám Rayi knížku, Kerouaca "Na cestě". "To by se ti mohlo líbit, až to prečteš, tak mi ji vrátíš." Mrknu na něj. Počkám na reakci, zamknu Woodyho. Dost možná něco řekne i mohutný mariňák. Pokud si někdo chce vyměnit čísla, tak si rád vyměním. Pak dopiju pivo, pixlu hodím do koše vedle vchodu, a jdu nasávat atmosféru starého vinařství v interiéru. Obsluhující je zřejmé v oboru machr. Prohlížím si napřed historii vinařství i jeho zakladatele uherského Grófa Agostona Haraszthy. Zajímavý příběh. Přitom oslovím i chlapíka co tu to má pod palcem. "Steve, jsem Dave, a rád bych si odtud odvezl více než jen krásné vzpomínky. Máte tu spoustu jistě skvělých vín, ale mé zdroje nejsou neomezené. Tak potřebuju poradit s výběrem. Zaujaly mne především tyto:
1857 Napa Valley Red Wine 2019
2021 The Founder Red Wine
Red Wine Aristocrat 2020
2019 Chateau Buena Vista St. Helena Cabernet Sauvignon
2019 Chateau Buena Vista Diamond Mountain Cabernet Sauvignon
2021 Chateau Buena Vista Grand Reserve Cabernet Sauvignon
2021 Chateau Buena Vista West Sonoma Coast Pinot Noir
2022 Chateau Buena Vista Ryzlink St.Helena
2021 The Count's Selection Charbono
2021 Count's Selection Petit Verdot
2022 Count's Selection French Colombard.
Rád bych jednu láhev bílého i červeného vína opravdu velmi kvalitní, tedy i dražší. K tomu jednu ze svatých Helen, jednu či dvě z Count's Selection, víte mám francouzské předky, tak jim na počest mne zaujal Petit Verdot (ten mi evokuje Vermont odkud pocházím) a French Colombard, mohl by jste mi o nich říci víc? A ten Diamond Mountain Cabernet Sauvignon? Mám rád divokou přírodu, a název Diamond Mountain mne tedy zaujal. Na vše žel mám jen 400$, ale když budu ohromen můžu jít až na 600$, možná i 700$. Nepochybně mne nabídne vína za tisíc, jak už to mají dobří obchodníci ve zvyku. "Mám rád dobré příběhy, a vím že skutečná kvalita se zaplatit musí, aby se událost mohla propsat do celého mého života. Tak abych cítil chuť onoho vína ještě po desetiletích, s tím přijde i vůně tohoto krásného místa, a i vy bude zvěčněn skrze vaše vino v mém životě. Pak i vyšší cena najde opodstatnění.

Jednou jsem kupoval rádio, chtěl jsem hlavně levné. Prodejce byl starší moudrý muž, a nabídl mi levné i značkové za dvojnásobek levných kousků. Nebyl vlezlý, nedělal ze mne hlupáka, předkládal jen věci, které já neviděl. Uvěřil jsem mu, a vsadil na jeho pohled,... a nikdy jsem nelitoval. To rádio mám dodnes, a chytil jsem na něj více než na kvalitní receiver, udělalo mi spoustu radosti. Nikdy na toho muže nezapomenu, obličej mi už zmizel, ale jeho řekněme esenci si ponesu sebou životem stále. Takové příběhy mám rád. Vypovím mu své priority, a čekám co nabídne on, a vinařství Buena Vista, vinařství Dobré vyhlídky.

Commedia dell'arte a to další ...

Davy

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno, lehký svěží vánek

"Aha, scénický je pěkný pokoukání kolem cesty." Uchechtnu se. Škoda, že to takto neřekla rovnou, hned by bylo jasno. I tahle drobnost mi ukazuje, že Nikka je prostě jiná, než holky z farem a bufetů. "Hmm, ta dvanáctka zní dobře, tedy až na ten Utah. Úplně nemusím upnutý mormony. Ale ta skaliska, to zní opravdu dobře." Pokývu hlavou, že už rozumím.

Chycení zadku se nekoná, Nikky zaujme správný místo sama. Prej 'díky za optání', zakřením se aniž by to viděla. Jak kurník jednat s takovouhle ženskou? Aby se přitom člověk necítil sešněrovanej? Toť otázka.

V moři suchý trávy se mi zasteskne po rychlosti. Mám tu dost možná nejsilnější mašinu, tak je třeba ji taky občas provětrat, i sebe. "Přidrž se! Trochu to vohulím." Houknu dozadu. Když ucítím silnější stisk v pase, a její přitisklý lepý tělo na mých zádech, vím že můžu. Jsme právě na chvostu, ale to se za okamžik změní. Podřadím, a přidám plyn. Bonnie zařve jako horská puma, a vrhne se vpřed, aby nám dala pocítit svou sílu. Kopu tam kvalty, jak zrychlujeme. Jeden, dva, tři, necháváme za sebou všechny, a řítíme se oceánem suchý trávy, sami. Miluju to! Ten pocit svobody! Nejedu úplně na plnej knedlík, chci aby si na svýho kočího napřed zvykla, i na jeho divokýho koně. "Yupííí! Yahoou!" Hulákám, a vítr mi rve slova u huby. Když se dost vydovádím, uberu zas plyn do cestovní rychlosti, a časem nás dojedou ostatní. Mícháme se až do cíle u budovy vinařství, kam shodou okolností dojíždím zas poslední.

Bokem našich stojí starý dobrý Chewy z osmdesátek, jeho řidič musel přijet před chvílí. Uvažuje, tak mi uhne z cesty. Jen kývnu, že díky. Zdraví nás. "Ray." Stručně mu odpovím za sebe. Je to sympaťák od pohledu. Dokonce takový, že ač ho zná Nikka pár vteřin, tak mu udělí přátelskou herdu do ramene, zrovna když stavím Bonnie na stojan. Fakt čumím. Musím se Dava zeptat, jak to dělá, že u plachých laní budí takovou důvěru na první dobrou. Hlášce zrzky se musím od srdce zasmát. Nějaká blondcka dělá scénu komusi uvnitř, to mne naprosto nezajímá, takových scén už jsem viděl. Zachechtám se Davyho poznámce vo počasí. Bude to veselá kopa, pomyslím si.

Protáhnu se. Kluci hulí, tak se přidám, dám retko do koutku, camelku. Nabidnu i Nikky. Zapálím si. "Sacramento, jezero Tahoe, fesťák v Black Rock. Pro začátek." Odpovím na otázku, co si zhruba pamatuju, a vyfouknu obláček kouře. Přemýšlím, zda tu prodávají nealko pivo, spíš ne, protože vinice. "Na detaily se musíš zeptat Navigátorky Kath." Ukážu mu pohledem k fešný brunetce, která právě mizí v budově. "Když o tom mluvíme chlapi a dámo, necelý dvě hodiny nad Sacramentem je Greenhorn Ranch v Quincy, kde půjčují koně na projížďku i začátečníkům, bylo by možný se tam stavět? Je to pěkný místo, už jsem tam jednou byl." Stočím pohled tak nějak po všech, zda jsou pro.

Dave nabízí chlazený nealko pivko. "Já jo, díky... to bodne." Sáhnu do brašen, vytáhnu plechovku nealka nevychlazenou, a vyměním za orosený, to navlíknu do thermoobalu (furt lepší než papírový pytlík). Sykne uzávěr, a chladné blaho zalije moje hrdlo. Až se banda rozejde, půjdu si sednout na předzahrádku, abych v klidu pokouřil. "Zlato, prosím tě, přihlas mne tam uvnitř na degustaci pro řidiče (protřepat v ústech, pak vyplivnout), já dám kouř. Tedy, pokud tam jdeš?" Snad jí to nebude zatěžko. Pokud se jí ten eufemismus nelíbí, tak ať mi navrhne jiný, třeba 'Kotě' by se mi k ní hodilo.

Nakouknu oknem na zadní úložák Chewyho. "Díky Dave, koukám jsi muzikant." Vidím totiž spousty rozličných fléten, pár foukacích harmonik, bubínky a hlavně kytaru. K tomu pár matrací pro spaní v autě, dva kartony piv, chladbox, a krabici s množstvím vyskládaných knížek hřbety nahoru. Nějaký Exupéry, Bible , básně, Ptáci Severní Ameriky, Robinson Crusoe, Tři mušketýři, co jsem zvládl přečíst, aniž bych se musel přilepil na sklo. Zajímavý výběr.

Mám v brašnách místo tak na dvě flašky vína, což moc není. Otázkou taky je, zda nějaká vína prodávají pouze zde na vinici. Kdyby jel Davy nějaký čas s námi, mohl bych si k němu dát pár dalších, má tam místa na několik kartonů, kdyby na to přišlo. "A kam razíš ty, Dave? Zeptám se ho, a potáhnu labužnicky cígo.

První zastávka

San Francisco, směr Sonoma, Kalifornie
- později areál Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno

"Scénická, jakože bude na co se dívat a proto nám stojí za to, se trmácet třeba i delší cestou," upřesním na Rayův dotaz. "Říká se tak třeba jednomu úseku 12. státní silnice v Utahu, vede okolo různých národních parků, zvláštních skalních útvarů…" nakrátko se rozmýšlím, co bych ještě z Utahu vyjmenovala, ale nic mně už nenapadá. "Prostě jsem tím myslela, že bude na co se během cesty dívat," dodám proto nakonec.

Pak už nijak víc nekvákám, poslouchám Nateho a jeho nástin plánované trasy. Líbí se mi jeho připomínka s tím, jak si máme jeden druhého hlídat. Jsou to taková ta nepsaná pravidla ale jsem ráda, že je někdo říká nahlas a tím se vlastně tak nějak všichni přidáváme k tomu, že na ně budeme pamatovat. Nate se ale nijak moc nevykecává, a brzy můžeme vyrazit na cestu. Zajímavá je výměna mezi Kath a Rayem, kterou brunetka umě deeskaluje, dřív než se situace vůbec stačila nějak víc vyhrotit. To jsme se začali pošťuchovat brzo, říkám si, ale nijak tvrdě to nehodnotím, jako bych od kluků doma v garáži neposlouchala a nevídala každý den kdy nejsem na směně v nemocnici, ale jsem raději s nimi, úplně to samé.

Na poznámku Kath ohledně vysílaček se jen provinile usměju. Helmu si pro zatím - ostatně stejně jako místo kam usadím své pozadí - půjčuji z Rayovy výbavy… Kdybych měla svůj set-up, vysílačku bych nezatajovala, ale Rayova klasicky vypadající helma ve mně nevyvolává dojem, jako něco v čem by se vysílačka měla skrývat. A vzhledem k tomu, že Ray se na poznámku o vysílačkách nijak neozval, nikdo další také ne, to vidím na rádiové ticho, to bude nezvyk. Možná dobře pro mně. Kdy naposledy jsem byla na několik hodin v kuse vzhůru a plně při vědomí, v relativním tichu jen sama se sebou a svýma myšlenkama?

To bude relax, ta myšlenka mi samovolně zvedne koutky rtů do úsměvu, který se mně nejspíš nespustí celou cestu. Přisednu si za Raye a chytím se ho kolem pasu, a krátkou chvilku se na jeho stroji usazuji.
"Jo, jasně," odsouhlasím na jeho dotaz, myslela jsem, že to bylo na to, jestli už můžeme vyjet, ale Ray se mně ptal na to, jestli pořádně sedím a jak se mi sedí.
"V pohodě, díky za optání. Můžeme jet," ujistím ho, a pak vyrazíme. Rayova Thriumphka - Bonnie, vyrazí po silnici, stejně jako stroje ostatních a v cuku letu jsme na cestě. Krajina se kolem nás brzy mění, stejně jako silnice a její šířka. Dívám se do krajiny, jindy zas Rayovi přes rameno, na to jak se ostatní ze skupiny proplétají provozem, a jak se hlouček ve kterém jedeme různě přelévá, objíždí pomalejší auta, předjíždí se s nimi, jako hejno delfínů, hrající si ve vlnách. Konečně jednou příjemná cesta, tohle si nechám líbit.

Krajina se kolem nás záhy pozvolna mění, z žíznivé pláně do menších, zelenajících se kopečků protkaných klikatými silnicemi, které zprvu a později stále víc a víc hustěji prorůstají zelenajícími se žílami učesaných řad vinic a vinohradů. Zdá se, že naše první zastávka se blíží a je tomu skutečně tak, za nedlouho Kath vepředu zpomaluje a vede nás skrz městečko složené z domků koloniálního stylu, náměstí, radnice a dokonce i závodní dráhy. Než se se dostaneme k menšímu parkovišti u vinařství, kde postupně zastavíme všichni, někde za námi se přidává zvuk i další mašiny. Nepřekvapuje mně to, počasí i den je dneska tak hezký, stejně jako naše okolí, že by byl hřích, nechat svojí mašinu jen tak v garáži, nebo někde pod plachtou. Možná právě proto, nás velmi záhy dojede i další slečna, na tmavě modrém bávu, ale aniž by se po nás ohlídla, seskočí ze svého stroje a zmizí ve vchodu kamenné budovy vinařství. Chvíli po ní, přijíždí i hnědé auto, jeho řidič už se naší skupině, rozhodně věnovat víc pozornosti, než děvče předtím. Řidič se představuje jako Dave, s úsměvem na něj mávnu, a jen co Ray zastaví a dá Bonnie na stojánek, plácnu ho krátce po rameni, než z motorky sesednu.
"Zdravím tě, Dave. Jsem Nikka, taky jsem členem klubu motorkářů bez motorek, co čekají na opravu,"
nestihnu už ani doříct jakou opravu, nebo jaký druh mašiny běžně obsedám, a kousek od nás se ve dveřích vinařství strhne menší, zato docela hlasitější scénka, kterou jen překvapeně pozoruju, a která skončí tím, že blondýnka stejně rychle jako přijela, zas odjíždí. Co se tu k čertu stalo? Raději se ale neptám. Nemusím vědět všechno. Jako bych v práci neměla lidských příběhů a krkolomných osudů víc než dost, nemusím strkat nos do věcí, po kterých mi nic není, hned jak někam přijedu. Jen je škoda, že se tohle představení děje přesně v místě, které je i cílem naší první zastávky, takže mi něco říká, že k tomuhle lidskému osudu budu muset přičichnout, i když by mi sám od sebe jinak nešel pod nos. No co už, tak s chutí do toho a do dna, říkám si, když z vršku brašny, kterou mi Ray vyklidil na Bonnevile vytahuji menší crossbody tašku, ve které mám peněženku a pár drobností. Tu si jen pověsím na rameno a kývnu na Raye, abych mu dala najevo, že já jsem hotová a můžeme vyrazit. Na Daveovu nabídku piva jen odmítavě zavrtím hlavou
"Jsem tu kvůli trochu jiné odrůdě, než jsou kvašené obiloviny, ale díky."

Dobrá vyhlídka

Buena Vista Winery, Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno, svěží mořská bríza od zálivu

Projedu s Chewym Sonomou, kolem pěkný historický radnice. Je to tu takový klidný kout. Slunce svítí, kolem vinice zpívají ptáci, vane mírný vítr. Mám okýnka stažený, a vítr mi čechrá světle hnědý vlasy. Rádio v autě hraje nějaký country, toho zpěváka neznám. Párkrát zahnu, a můj "Woody" zaparkuje hned vedle party motorkářů. Chcípnu motor, zatáhnu okýnka.

Přijíždí mohutný Triumph Bonneville, zřejmě poslední z celý party. Uhnu se mu, aby mohl k svým. Kočíruje ho vcelku vysoký ranař, za sebou zrzku. "Zdravím vás!" Zahlaholím k nim vesele. "Vás samozřejmě taky!" Obrátím se s širokým, podle všeho srdečným úsměvem k těm, kteří ještě nestačili zmizet uvnitř krásný kamenný budovy. "Jsem Dave, taky mám doma scramblera, žel teď je v opravně." Pronesu smutně. Avšak brzy zas ovládne moje jantarový oči veselý živí svit.

Náhle se vyřítí ven holka, a ještě cestou dává komusi uvnitř slušný kouř. Nahodí modrý báwo, vohulí ho, a zbyde po ní jen dým a zvýřený prach. "Sakra, na nebi ani mráček, a zničehonic taková bouřka. Uchechtnu se, hledíc na nebe. Pokochám se Ducatkou. "Krásná, i to Cafe. Pěkný stroje." Pochválím mašiny na stojáncích. Kolem mne se mihne pěkná brunetka, která ráda svobodu jakýchkoliv terénů. To má s Chewym a mnou společné. "A kam valíte? Jestli se můžu zeptat." Oslovím tak nějak všechny okolo mašin.

Je skvělé jet po jediný stopě, to vím moc dobře sám, ale na druhou stranu Woody má taky svoje kouzlo. A co si budem, dva kartóny špičkového vína, či pořádný chladící box na motorku prostě nedáš. V tu chvíli si vzpomenu těsně před zamknutím na dobrý vychování. Sáhnu do kufru, vytáhnu vychlazený nealko pivko v plechu z chladboxu. "Chce někdo spláchnout prach z cesty? Jako nejstarší vinařství, plný špičkových vín je super, ale koštuju, že pivo tady zřejmě nevedou. I když bych se rád mýlil." Zakřením se spokojeně za ikonického syknutí otevírající se pixly piva.

Chevrolet Chewy K5 Blazer 1988 "Woody"