Uvnitř vinařství, divadlo

Jen co se octnete ve dveřích, uslyšíte naštvaný ženský řev. Někdo evidentně nezažívá nejlepší období svého života nebo vztahu.

"Ne ty nevíš jaké to je!"

Has se přiblížil a už je celkem jasné, že je to holka z motorky.

"Jak by jsi to asi měl vědět?"
"Už jsi někdy křičel o pomoc na sousedku, aby zavolala policajty?"
"A zažil si snad to ponížení, když ti musejí sundávat želízka?"

"Nechápu, jak jsi mě tam mohl takhle nechat!"
"Já se nehodlám uklidnit! Já byla nahá před sousedkou a policajty!"

Skrz jedny vnitřní dveře vejde do přední místnosti nasupená Galilee.

---

Nevšímám si nově příchozích. Vztek mi nedovoluje vnímat nic, než toho kreténa.

"Spolu jsme skončili a jestli tě ještě někdy uvidím poblíž svého bytu, zabiju tě parchante!" křičím zpátky do zadní místnosti.

"Ale lásko, vždyť se omlouvám," lze už zaslechnout mužská slova.

"Víš co ti na tu tvojí omluvu?!" zavřískám a popadnu nejbližší lahev vína a obloukem jí hodím dozadu. Tam se s hlasitým křápnutím rozletí na střepy.

"Seru ti na ní. A příště si to udělej sám," zakřičím z plných plic a pak se protáhnu kolem nově příchozích ven.

Nenechávám se zastavit. Startuji motorku. S řevem motoru a s oblakem prachu s kamením se otáčím a vyrážím pryč z vinařství.

Trocha šťávy do nádrže

Domovskou krajinu nikdy neoceníte tak moc, jako když tam dlouho nejste. Nejsem tedy z Kali, můj původ je více na východ, vlastně až na nejvýchodnější marku našeho velkého a skvělého státu, ale i tady jsem, ať už v rámci výcviku, nebo jen na krátkém volnu mezi turnusy, byl. Zprvu mi okolní krajina připomínala spíše Afgán, nebo Irák, ale jak se ráz krajiny postupně měnil, začínal jsem se více a více kochat. Když na to dojde, na Baby se dá skoro ležet. Jenže já teď seděl skoro rovně, uvolněně a jen s jednou rukou na řídítkách. Druhou jsem měl položenou na koleni a pokládal ji na řídítka jen při zatáčkách, které jsem, na rozdíl od Natha, vybíral spíše líně, skoro až labužnicky.

Miloval jsem ten vítr ve vousech, šlehající po tváři a tlačící brýle hluboko do očí. Kdyby to šlo, neměl bych ani helmu, ale jeden nikdy neví. Chvílemi jsem i neodolal a na delších rovinkách jsem prostě pustil řídítka a nechal jet Baby volně. Ne na moc dlouho, jen tak, aby se neřeklo.
Když se pak Kathy, která do té chvíle jela vlastně vedle mě, odpojila a předjela Natha, aby vedla, kývl jsem Northňákovi, trochu se zvesela ušklíbl a trochu protůroval motor. Možná jsem i naznačil menší výzvu v porovnání výkonu našich strojů, ale nakonec, byla to pohoda, ne závod. Kathy nás dovedla do centra líbivého městečka, kde projedeme malým centrem, kolem místní, vzhledně vypadající radnice a zamíříme si to, jak brzy zjistíme, k nějaké místní vinici. Tam Kathy zastaví. Hned kousek od ní zabrzdí Nathaniel a než tam stihnu dojet já, prožene se kolem mě báwkový scrambler, který zastaví až před vchodem a jeho majitelka, jen co chcípne motor, zmizí uvnitř.
"Tady má asi někdo velkou žížu," zakřením se, jakmile zastavím vedle Nathovo Nortona, zatímco jeho majitel si zrovna zapaluje cigáro.
Hodím Baby taky na stojánku, slezu ze sedla a trochu se protáhnu. Hlavně ale promasíruji levou nohu, či spíše jen stehno. Pak teprve sundám helmu a z kapsy blůzy vytáhnu Luckyny v měkkým a klasický zippák s rytinou v podobě znaku maríny.
"S tou brandy souhlas," přikývnu na Nathovo dotaz, zatímco se pár kroky přiblížím ke Kathy, abych jí nabídl cigáro.

První zastávka - vinná vila a víla

Když zabočíme na okrsku, tak se už plně uvolním a užívám si jízdy i výhledů. Mám dětskou radost, že už jsme zase Na cestě. Dlouhé táhlé zatáčky, ne že by jich tu moc bylo, jedu na doraz a jen tak tak nebrousím koleno o asfalt. Projedeme taky kolem nějakého závodiště a motokárové dráhy s nápisem "Wine Country Motor Sports". Schválně přidám jako bych chtěl závodit s nimi, motor se roztočí do vysokých otáček a rachot z výfuků o sobě zase pořádně dává vědět.
Pak se dostaneme už skutečně do oblasti s vinohrady. Krásná lehce zvlněná krajina i když ne tak zelená jak bych čekal. Ale ty vinohrady táhnoucí se do dálky v kontrastu s suchou zažloutlou krajinou to je moc pěkný pohled.
Jedu teď už klidně, na pohodu a užívám jízdy i sluníčka. Všimnu si ve špíglu jak se ke mě blíží to moderní báwo. Trochu se podvědomě ušklíbnu na "masňácký" pohodlný koráb, co má mezi motorkáři trochu nelichotivou pověst, i když ne úplně kvůli stroji, ale kvůli lidem co si ho oblíbili. Ale tak to prostě je, i když si trochu motorkáři ze sebe dělají srandu, lidi na supersportech jsou ufoni, na cesťácích masňáci, na veteránech kromaňonci, na endurech bahňáci, na choperech vidláci atd... přesto jsme všichni v jedné stopě a tahle skutečnost přebíjí vše. Kde se takový iracionální pocit sounáležitosti mezi motorkáři vzal, je asi trochu záhada, ale navzájem se zdravíme a tykáme, na benzině pokecáme úplně s cizím jako s bráchům v jedné stopě. Zvláštní, ale je to tak.

Z těchto úvah mě vytrhl zvuk masťáckého báwa a já Kath přenechal místo v předu, aby mohla navigovat. Já se tak nemusím moc soustředit na výběr cesty a o to více si užívám jízdy a brumlání Nortona. V helmě jak je mým zvykem si pískám a zpívám to naše bahňácké Swamp blues odkaz pak přijíždíme k vinařství. Kath nás neomylně vede k velké budově postavené jako nějaká hispánská koloniální vila obložená kamenem. Koloniální a post koloniální vilky znám, tam u nás jich pár taky je, ale jsou v absolutní většině ze dřeva natřené na bílo, tak mě tohle docela zaujme. Prohlídnu si to a pak už zastavujeme. Zastavím vedle kat a hodím mašinu na stojánek helmu pověsím na řidítka a protáhnu se.
"Pěkná cesta. Dá se tu koupit i nějaká brandy netušíš? Na víno moc nejsem a večer u ohně se to bude hodit."

Zeptám se Kath zatím co si v ruce balím cigaretu z domácího tabáku. Sleduji i parčík kde se legálně muže pít. Pche v té kalifornii jsou vážně samí fašisti. Zákaz popíjení na veřejnosti hnus. Hipíci, legální tráva dobrý, ale tohle se jim nepovedlo. Pak přibrblá další bike, stavba scramblera ze staré BMW R100.
"Kráska!"

Prohodím k ostatním a myslím tím mašinu. I když to asi úplně není jasné protože holka co na ní přijela je taky moc pěkná. Každopádně kolem nás projede neřekne ani "Zdar volové" a zmizí uvnitř. Zapálím si konečně umotanou cigaretu a vydám se na obhlídku stroje. Nový výpletový kola, zadní tlumiče, karbecový filtry a plno dalších vychytávek a zbytek očesané na kostru. Prostě krásný jednoduchý scrambler ze staré školy. I když tedy do terénu asi spíš nepoužitelný kvůli váze motoru a boxerovi, ale polňačky asi dává v pohodě.
"Vážně pecka."

Řeknu neadresně a vyfouknu obláček kouře. Pak se napiji vody z flašky a típnu zbytek cigarety a vydám se do vinařství zjistit jak je to s tou brandy. Pokud budou mít koupím dvě flašky nějaké slušné, pokud jen víno koupím jednu flašku nějakého průměru, večer se bude dát aspoň svařit.

Ten který z vás jede poslední si na kraji Sonomy může všimnout, že se za vámi objevil další stroj. Dává o sobě také najevo dosti hlasitým projevem, ale v hřmění vašich strojů se jednoduše další podobný tón celkem ztrácí. Někteří se tak o další motorce dozvědí až po zastavení na parkovišti. Kdy projedu kolem a za hřmotu projedu dál mezi sloupky. Zastavuji až přímo u vchodu do první budovy vinařství. Slezu z motorky a zmizím uvnitř i s helmou...

Hurá pro zásoby

Ve chvíli, kdy přijíždíme do Sonomy, tak se ohlédnu a zkontroluju, že opravdu jedeme v jednom houfu. Čekala jsem, že se někdo odtrhne, nebo prostě jen pojede pomaleji, nebo si někde zastaví na vyhlídce, ale že opravdu všichni naprosto slušně pojedeme za sebou. To je docela překvapení. Aspoň nemá smysl zastavovat na kraji městečka.
Přidám plyn, abych dohnala Nata, chvíli jedeme na stejné úrovni a pak na něj jen mávnu, že pojedu první. Opětovně trochu poškádlím plyn a jsem bleskově ve vedení skupiny. Opět kontrola ostatních jezdců a můžeme vyrazit vstříc všem tekoucím krásám, které tohle údolí nabízí.
Po odbočení na silnici 12, která vede přímo do centra Sonomy, tak už se začínají objevovat první baráčky. Pokud dům má aspoň část zahrady, tak si můžete být jistí, že tam najdete aspoň pár hlav vinné révy. Mezi rodinnými domy se sem tam vyskytnou i větší haciendy, které už značí první vinařství. A to vůbec nemluvím o tom, že cesta je lemovaná dřevěnými často bílými ploty a perfektně udržovanými vinohrady.
Ano, kdybych měla opět možnost, tak bych tu klidně strávila tak tři dny. Tentokrát mám ale jiné plány, chci toho vidět víc mnohem víc, o tom přeci road trip je, každý den být někde o kousíček jinde. Ale je pravda, že mi dělá radost, že toto kouzelné místo mohu ukázat i někomu jinému.

Pohodlně dojedu až do centra na Sonoma Plaza. Dneska to vypadá jako naprosto obyčejný zelený plácek s velkou budovou uprostřed, která na sobě nápisem hlásá Sonoma City Hall. Bohužel je pondělí, ale kdyby bylo úterý, tak by se celý tento klidný parčík přeměnil v jeden velký večírek. Protože divte se, ale v tomto parčíku je povoleno veřejně popíjet alkoholické nápoje, což je ve valné většině Kalifornie nelegální.
Lehce přibrzdím, aby mě ostatní pohodlně dojeli, a pak odbočím doprava. Chvíli sice ještě jedeme po vcelku normální cestě, ale v jednu chvíli sjedu z hlavní a již začneme kličkovat po úzké silničce dál mezi vinohrady. Netrvá to příliš dlouho a přivítá nás uvítací cedule a malé parkoviště. Motorku pohodlně zaparkuju na první místo a zhasnu motor. Sundám si helmu, ale zůstávám pohodlně sedět v sedle.
Ve chvíli, kdy vedle mě zastaví první jezdci ze skupiny, tak se jen zářivě usměju. „Vítejte v Buena Vista Winery. Samozvané nejstarší vinařství Kalifornie.“

Jedeme!

San Francisco, směr Sonoma, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, dopoledne
příjemné teplo, slunečno, svěží mořská bríza od zálivu

Jen kývnu na slova Kath. Nemám co bych k tomu dodal. Zda bude nesnesitelná, to se teprve uvidí. Důležitá je pro mne v podstatě jen ta poslední věta "Problém je, že nevím, jestli chci být krásná i pro tebe.“ To je ta jasně načrtlá čára, to co jsem potřeboval vědět. Lehce se spolu s ní zakřením, a souhlasně kývnu. Řekla to jasně, bez kliček, a toho si vážím, u každého. Nakonec to výrazně zlehčí do vcelku přátelského pošťuchování. Usměji se, uvolněně. Myslím, že bude dobrá. Třeba mi s tou mou obcesí na ženský i pomůže. Pohledem z druhý strany. Sám cítím, že bych se možná v tomhle ohledu měl posunout dál. Klátění servírek a holek z farem je sice fajn, ale spíš mne to vyprazdňuje, než aby mne to naplňovalo, mám ten pocit.

Je čas nasednout, a jet. Všichni už se připravují, někdo se i rozjíždí. Jelikož vezu Nikku, tak nejspíš budeme někde na konci. Pořádně se napiju, zapnu bundu, nasadím klasik retro helmu, sluneční brejle už na nose mám. Mlčím, ta výměna s Kath mi pořád běží hlavou. Sednu obkročmo na Bonnie, natočím ji, a shodím ze stojanu. Široce rozkročen čekám, až si Nikka nasedne za mne, a chytne se mne v pase. Slyším, jak Kath říká něco o hodince jízdy, a Sonomě. Zapnu si vestavěný rádio, hrajou Párply. "Můžu?" připravím svoje ruce poblíž jejího zadku, abych si ji za sebou dobře posadil. "Kvůli vyvážení." Dodám na vysvětlenou. Když dá souhlas, našteluju si ji. Když ne čekám, až sama zaujme správnou polohu. Když se tak stane, zeptám se: "Můžeme jet?" Po jejím souhlasu zařadím, spojka, přidám plyn, a plynule se rozjedeme. Kathy, Nath a Jeremy se drží spolu, my jedeme za nimi. "Sedí se ti dobře?" Optám se přes rameno. Mělo by to být dobrý.

Vysílačku nevedu záměrně, stačí být sám s Nikky v krajině, popřípadě na sebe houknout s ostatními. Mám rád svist větru podbarvený rádiem, či muzikou z mp3ky. Pětiproud mne nějak extra nebere, za to okreska, to už je jiný kafe. "Krásná pustina, ne? Houknu na Nikku přes rameno s nadšením v hlase. Netrvá to dlouho, a začnou přibývat vinice. Trojice vepředu se průběžně míchá, takže občas jede i někdo vedle nás. Užívám si to.

Pokud Kath s Natem na kraji městečka zastaví, zastavím taky, ale řekl bych, že jedeme v celkem utaženém hloučku, takže bychom i mohli zvolna jet do centra, či kam vlastně brunetka směřuje.

Nastartujte mašiny

Na Rayovo uchechtnutí se jen ušklíbnu a pomalu zamířím k Baby. Tedy... hodně pomalu. Však nespěcháme ne? A já se rád kochám. A že bylo čím se kochat. Musel jsem uznat, že to báwko Nice slušelo. A když přehazovala nohu přes sedlo, inu, měl jsem co dělat, abych se udržel a nezíral ještě více. Žít sám je fajn, ale nesmí se to přehánět.

Dojít k motorce mi trvalo přesně tu chvíli, než si Nikka sedla na tu svou. I tak to chvilku trvalo. Čapl jsem svou helmu (černá flatcap - podobnost s vojenskou helmou je čistě náhodná), nasadil sluneční brejle a modlil se, aby Baby chytlo na první škyt. A chytlo. Motor zabublal, tak jsem jí trochu přidal, aby se prohřál a mezitím si upnul helmu. Pak jsem skopl stojánku a počkal až se ostatní rozjedou. Měl jsem v úmyslu je následovat. Navíc, něco mi říkalo, že se stejně asi budu držet právě za, nebo vedle Nikky nebo poblíž Natha.

Konečně v sedle

Pobaveně se rozesměju nad Rayovou poznámkou, kdybych nedržela pevně v rukou helmu, tak bych si založila ruce na prsou, abych zaujmula spíše pobavený ale přesto obranný postoj.
„No, přátele být klidně můžeme, to nevylučuju. Ale to se uvidí teprve později. Třeba zjistíš, že jsem nesnesitelná.“
Zavrtím hlavou s úsměvem. Ráda bych mu poradila, že by měl nejdřív počkat na chvíli, až si dáme spolu pár piv u večerního ohně, ale nemůžu mu to takhle zjednodušovat. Lepší ho nechat ve své vlastní fantazii.
„A co se týče krásné dámy. Já se jako krásná dáma vcelku cítím, ale problém je, že nevím, jestli chci být krásná i pro tebe.“ Opětovně se upřímně zasměju.
Neunikne mi, že svoje tělo zpevnil, jako by se snad připravoval na to, že mu jednu vrazím. Vlastně je to vtipné. Opravdu jsem v něm vyvolala až takovouto reakci? A co když jsem jeho delší jméno použila jen proto, že se mi Ryan prostě líbí víc. Ray mi evokuje rejnoka, což není úplně tvor, kterého bych zbožňovala.
Krátce se k Rayovi nakloním, abych zkrátila vzdálenost mezi námi dvěma. „A pokud rád přijímáš rány, ať už psychické nebo fyzické, tak mi můžeš věřit, že tě klidně ráda praštím. Ale až ve chvíli, kdy to nebudeš čekat. Takhle zpevněného, to nemá vůbec smysl. Tobě by to nic neudělalo a já bych si jen narazila klouby.“ Lehce do něj šťouchnu, aby pochopil, že to myslím částečně jako nadsázku a jdu se věnovat svojí motorce, abych se mohla připravit na cestu.

Zapnu si kombinézu a upravím nákrčník, tak aby mě nikde netáhnul. Mrknu na Nata. „Jo, naprosto ideální trasa. Je to maximálně hodinka cesty, pokud se opravdu budeme loudat. Pokud by se někdo vážně ztratil, nebo chtěl jet mermomocí jinudy, cíl je Sonoma, sejdeme se na kraji.“
Prohlédnu si zbytek jezdců a mírně si povzdychnu. „Předpokládám, že vysílačky nevedete. Ono by se to ani k tomu klasickému vzhledu, tak nějak nehodilo. Holt budu trpět samomluvou a vám aspoň nerupne hlava.“

Nastartuju motorku a než se všichni odhodlají k odjezdu, tak si nasadím helmu, upravím si ji pro svoje potřeby, zkontroluju zrcátka a další blbosti. Stejně tak si nastavím GPSku, co mám upevněnou před sebou. Takže cíl Sonoma. Kalifornii mám vcelku projetou, sice jenom autem, ale pořád je to pro mě známé území, zvlášť co se přírody týče. Pak už to bude pro mě větší neznámá.
I když moje úchylka je plánování, snad to ostatním nebude lézt příliš na nervy. Kdykoliv jsem na výletu, tak není úplně nezvyklé, že každý večer sedím nad mapou a internetem, abych dokázala naplánovat tu nejzajímavější trasu. Ač je pravda, že kolikrát už se mi stalo, že na tu největší zajímavost jsem narazila náhodou.

Pomaličku se rozjedu po parkovišti za Natem. Vstanu ze sedla a bleskově prozkouším svoji rovnováhu a brzdy motorky. Jo, s touhle kráskou se sžijeme rychle. Pak už si pohodlně sednu a přidám plyn. Golden Bridge (takový standardní pohled v 9 ráno) nechávám za sebou a vydávám se na svůj prázdninový trip.
I když tato pětiproudová dálnice svádí k rychlé jízdě, tak se držím s ostatními a stále si kontroluju zbytek ve zpětném zrcátku. Jednou jsme se domluvili, že pojedeme spolu, tak nebudu první, která začne dělat blbosti.
Pětiproudovka se následně změní v dvouproudovku, na které taky nesetrváme příliš dlouho a konečně sjedeme na místní okrsku směrem k Sonomě. Ano, krajina sice není nic moc. Většinou jde vidět jen zažloutlá vyprahlá tráva, sem tam pár kopečků, nic moc. Ale časem se na této pustině začínají objevovat vinohrady, které působí jako dokonalý kontrast. Nádherně tmavě zelené vinné révy na zažloutlém pozadí. Sem tam se na sluníčku zablesknou i dozrávající se hrozny.
Za chvíli by se před námi mělo i otevřít drobné městečko s názvem Sonoma. Sonoma je sice relativně malé město, ale s krásným historickým centrem, ve kterém se pořád něco děje. Zvykem jsou farmářské trhy plné místní zeleniny. Samozřejmostí jsou i stánky s jídlem a hrající hudba. A taky víno. A pokud někdo nerad víno, tak tu mají i pivovar.

Tak na cestu

Song na podbarvení: odkaz

Chvíli ještě probíráme cestu kudy tedy do Yosemitského parku, jestli jihem nebo severem, ale vzhledem k tomu, že se Kat zmínila o návštěvě Napa valley, tamějších vinohradů a nákupu chlastu a ostatní souhlasili jede se na sever. Ostatní ještě vykecávají, ale vlastně je už cesta domluvená tak nač čekat. Podle mapy je to do Yosemitu cca 400 km a pět a pul hodiny cesty čistého času. To je tak na jeden den akorát.

V klidu dokouřím dýmku a schovám ji do brašny, na klidné kouření v relaxu a pohodě bude čas zase večer. Otočím se na ostatní:
"Takže na sever po dálnici 101 a pak odbočka na silnici 37, pak silnice 121 první zastávka jak se dostaneme do údolí s vinohrady, tam se na příhodném místě zcukneme. Kath nám ukáže kde nakoupíme nejlepší chlast."

Kývnu s úsměvem na Kath, která jak se zdá tu vyzná. Ne, že bych byl milovníkem vína, ale třeba se tam bude dt koupit i nějaká dobrá brandy. To je pro mne lepší pití a je taky z vína.

Můžeme jet ze začátku na špígl ať o sobě víme, máme dost rozdílné stroje tak to asi bude chtít ze začátku synchronizovat. Když bude nějaký problém trubte, nebo dojeďte prvního a zastavíme. Když se dlouho ten za vámi v zrcátku neukáže zastavte, pokud vás nedojede otočte se. Vím, že jsou to všechno pro vás asi známe věci, ale neznáme se tak člověk neví."

Pak si upravím brašny i rolku ve které mám schované věci a ještě se pořádně napiju. Nastartuji motorku, který zavrní a ozve se poměrně rachot. Tedy alespoň oproti moderním motorkám jako je to Báwo, nechávám jí zahřát motor. Je radost ji poslouchat. Nasoukám se do bundy a přikšíruju helmu. Počkám až budou všichni nachystáni.
A pak už konečně můžeme vyrazit. Na drobném štěrku mi prohrábne zadní kolo a já mám z toho radost jako malý kluk. Pořádně ji protůruju a přidám. Caféčko vyrazí jako ďábel. Ze začátku projíždíme po dálnici obydlenou oblastí a proplétáme se provozem to je trochu opruz. Musím stále kontrolovat jestli vidím kolegy. Pak se, ale dostaneme do volnějšího prostoru po levé straně vybíhají kopečky po pravé je zas pohled do zálivu. Pecka vítr v obličeji, rohlík na hubě, svoboda a volnost co vám dává jen jízda na motorce...

Irská cesta, irský box

San Francisco, poblíž Golden Gate, Kalifornie
Pondělí, 14. Červen, ráno kolem deváté
příjemné teplo, slunečno, svěží mořská bríza od zálivu

Kath působí jako ženská, která nic nedělá jen tak náhodou. Snad i proto si všimnu jejího drobného úšklebku, který se rázem rozplyne v úsměvu. Pak použije mé celé jméno, ne jen zdrobnělinu, kterou jsem jí nabídl. Předpokládám, že i to mělo nějaký smysl, jenže jaký? "Copak Kath, nechceš snad být mým přítelem, či se necítíš být krásná dáma? Trochu provokuji, nastavuju svou bradu, aby mohla udeřit. Jako v irském boxu, kdy se udělají dvě čáry na zemi. Borci na ně stoupnou jednou nohou, a dávají si po ráně, střídavě po sobě. Vyhrává ten, kdo vydrží stát. Jsem zvyklý rány přijímat, a nechci na nikoho hrát něco, co nejsem. Lidi často hrají z různých důvodů své hry, aby je vnímali silnější, stylovější, bohatší, lepší než ve skutečnosti jsou. Na to já kašlu! Pokud chce Kath udeřit, tak ať udeří. Já budu stát, a přijmu ránu jako chlap. To co lidé skutečně jsou, je lepší a zajímavější, než všechny jejich hry a dohady. Pevný stisk Kath mne vede k tomu, že ona moc dobře ví, co to přátelství je. Právě proto mne zajímá, zda ji v přátelství ke mně něco brání. Pokud to bude bolet, nevadí. Ať mne nešetří. Vzduch se vyčistí, a přinese to skutečné poznání, kdo oba dva jsme, protože představy mnohdy můžou být scestné. A možná jsem ten úšklebek jen špatně pochopil, i tak stojí za to, aby se věci vyjasnili. Mezi skutečnými přáteli to tak alespoň bývá.

Ať už zareaguje hned, či si to nechá na jiný čas. Já se dál starám o Nikku. Na její slova o objednaných součástkách nevím, co bych moudrého řekl, a tak jen pokývu hlavou, že rozumím.

Tmavovláska plánuje cestu, pravděpodobně zná zdejší okolí. "Já osobně mám rád divočinu. Myslím, že bys nás měla vést, Kath. Yosemitský národní park. Ty vinice zní taky dobře, stejně jako fesťák." Mám pocit, že zvolí tu nejlepší, nejkrásnější cestu. Věřím jí. Detaily se nezabývam.

"Já osobně nikam nespěchám, Jeremy. Ani ta Nevada mně nevadí." Uchechtnu se té dvojité náhodné opakovačce slov, co jsem právě nechtěně vytvořil.

Nikka si balí věci do zadní brašny na Bonnie. "A co to je vlastně scénická cesta, Nikko?" Ani nevím proč, evokuje mi ten výraz divadlo, či operu. Bude asi hodně vzdělaná a kulturní, když používá takové slovní spojení. Přitom spočine mé oko na Nortonovi. "Překrásný stroj, Nate. Vážně krása. I ten bavorák, Ducati, krásný mašiny." Neubráním se chvále mašin.