Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Roadstory
Družina
| |||
 | Zjevení
Moment. Omluvím se ostatním, když spatřím zrzku (Nikky), co jsem ji včera viděl na motosrazu. Vypadá, a září jako skutečný Anděl, prostě zjevení. Něco mi říká, že to by mohla být ženská pro mne, a to nejen na pár vášnivých nocí. Prostě to tak cítím. Už i jen proto budu vůči ní zdrženlivější, tedy alespoň si to myslím. | ||
| |||
 | Zlatavé vyhlídkySan Francisco, poblíž Golden Gate, Kalifornie Nevěřila bych, jak rychle se ve Frisku začnu nudit, ale ani ne do týdne, stalo se. A tak si hledám zábavu a zrovna před pár dny, jsem se díky tomu nachomítla k menšímu veletrhu pořádaným zdejším motoservisem. Táta se mi vysmál, když jsem mu to pak večer volala.Veletrh probíhal mimo centrum San Francisca, poblíž pobřeží, nedaleko Alcatrasu, ve čtvrti Fishermans Wharf. Z hlavní ulice Bay Street je to směrem k pobřeží ne víc než tři možná čtyři bloky. Já jsem byla ubytovaná nedaleko, v malém hotýlku San Remo Hotel, na Manson street, takže v pohodlné dochodové vzdálenosti. Hotýlek to byl sice postarší, s takovým vintage vybavením, ale což, vintage je dneska znovu v módě, hodnotila jsem ho s úsměvem. Na pár dní, to není nic velkého na škodu, vlastně musím přiznat, že to má své vlastní, osobité kouzlo. Jako by se v hotýlku čas zastavil. Oproti tomu, v čem jsem se doteď pohybovala, je to vítaná změna. Do San Francisca totiž přijíždím ze své poslední ukončené štace, z nemocnice v Santa Rosa. Ne že bych Santa Rosa nedoporučovala,nebo by mi nepřišlo okouzlující, ospalé a já nevím jak jinak skvělé, ale poslední dny své smlouvy jsem se těšila na to, až celé Santa Rosa a hlavně tamní nemocnici Providence Santa Rosa Memorial Hospital, nechám za sebou, a tento prvotní pocit úlevy mně částečně dohnal už v San Franciscu. Ani jsem nepotřebovala vyjet ze státu, a přitom zrovna tomu bych se nebránila. Jenže, pořád mi to bylo málo. Potřebovala jsem víc. Po víc než roce práce v Santa Rosa, jsem se netěšila v podstatě na nic jiného, než na změnu scenérie. Peníze za tu štaci sice byly hezké, ale práce a směn bylo tolik, že v podstatě nebylo kdy vydělané peníze osobně utrácet. Těšila jsem se, až si odpočinu, a ten uplynulý týden v San Franciscu nepočítám. Nedělala jsem nic jiného než, že jsem se procházela ulicemi, jedla a spala. Ale nevyčítala jsem si to, nejspíš to po všech těch nočních, denních a i jinak nespecifikovaných směnách, které mi naprosto rozházely denní rytmus, a které jsem v nemocnici Providence Santa Rosa Memorial odsloužila, bylo potřeba. Poměrně záhy se mi zajídalo být v SanFran jen obyčejným turistou, co obráží památky. Proto jsem svou pozornost zaměřila k nejrůznějším festivalům. Po pár food festivalech, jsem ale zanevřela na foodies a jejich snobské poměry, přeci jen, já jídlo raději jím, dokud je čerstvé než abych jej dlouhavě stylizovala a fotila na sociální sítě. Co mně ale nečekaně nadchlo, byla zdejší malá přehlídka autoservisu Harley Davidson,a ta parta lidí, která se kolem sešla. Měli také zajímavý výběr piv, ta zdejší Imperial IPA vůbec nebyla k zahození, a hlavně ta atmosféra! Jakoby bezstarostná atmosféra Frisca nakazila i lidi na veletrhu. Všichni byli v klidu, nikdo neměl v zadku pravítko… Pravý opak mojí poslední štace v Santa Rose. Za celou tu dobu, co jsem tam byla, jsem se s žádným jiným příznivcem jednostopých vozítek nepobavila tak dobře, jako tady na maličkém festivalu od motorkářského clubu Alcatraz ve Friscu. Ten víkend ale skončil, dřív než jsem se nadála. Naštěstí se mi podařilo vyslechnout plány nějakých cestovatelů, kteří se domlouvali na společnou cestu. V pondělí ráno, jsem se tedy odhlásila ze svého hotelu, sbalila si svých pět švestek do batohu na záda, a vydala se na místo setkání. Říkali, že jedou někam na sever, a ač jsem to do té doby nevěděla, přesně to mi najednou přišlo jako směr, kterým se taky chci vydat. Žádnou další nemocniční štaci, ani delší angažmá jsem kvůli protažení té minulé v Santa Rosa neměla domluvenou, a tak se mi konečně povedlo, urvat si pro sebe čas, který obsahoval jedno velké krásné nic v plánu. Roadtrip někam na sever, zněl jako něco co bych si mohla dokonale užít. A tak jsem v pondělí ráno, stála na domluveném místě, nedaleko Golden Gate, a kochala se vyhlídkou. Popis postavy: Nikka je štíhlé ale vypracované postavy. Na ženu není příliš vysoká, měří něco mezi 160 až 165 cm. Přírodně zrzavé vlasy, dlouhé zruba do půlky zad má svázané do dvou copú, aby jí za jízdy nepřekážely. Její světlá pleť jí dodává dojem jemnosti a čistoty, na lících se jí tu a tam v reakci na slunce objeví pár drobných pih, zatímco světle modré oči s akvamarínovým nádechem vyzařují stejní díl radosti a odhodlání. I když není příliš vysoká, má Nikka vždy vyrovnaný a sebevědomý postoj. Její postava, ačkoli si jinak v práci i ve volném čase zakládá spíš na nedbalé eleganci, má v sobě sílu a energii, a laskavý úsměv na její tváři jí dodává dojem přívětivosti a otevřenosti. Oblečená je dočerné softshield bundy, střihem připomínající delší křívák, pod kterou má béžové tričko, a olivově zelené kalhoty s kapsami, teprve na blízko lze podle pár vycpávek na kolenech a bocích poznat, že jsou to motolegíny. Celý outfit dokončují černé pevnější boty, kousek nad kotníky, a menší látkový černý batoh. Nikka  | ||
| |||
| Golden Gate
Kupodivu nekochal jsem se vyhlídkou příliš dlouho, když tu se za mými zády ozve melodický mužský hlas: "Zdarec, taky jsi tu kvůli té vyjížďce? Ten Bonneville je tvůj?" Otočím se, a zahalí mne kouř z jeho dýmky s voňavým tabákem syrové síly. "Podle všeho jo. A ano, Bonnie je moje. Dodám majetnicky a hrdě. Napřáhnu pravici k pevnému stisku. Je to od pohledu příjemnej, uvolněnej chlap, asi v mým věku. Čiší z něj nefalšovaná pohoda. Určitě hulí i trávu. Už už chci pokračovat v hovoru, když se objeví jak se říká bytelná baba. A jelikož u mne hrají ženský prim, zvláště tak krásný a silný, tak otočím svou pozornost zcela na příchozí tmavovlásku. "Potěšení je na naší straně! Dodám s upřímným širokým úsměvem. I jí nabidnu pevný stisk své pravice. "Jsem Ryan, pro přátele a krásné dámy Ray." Můžu na ní oči nechat. Jsem sice děvkař, ale taky nadšený obdivovatel ženské krásy ve všech možných formách. I proto mám široký záběr. Dokážu ocenit půvab většiny žen, protože každá je něčím jedinečná. Kath září silou. Mé modré oči se topí v těch jejích. Ta si na řečičky a prázdný gesta nepotrpí. Ta chce jasnou akci. Chvála Bohu za Olivii tam dole v kavárně. Díky ní jsem vyskákanej, tudíž nevyrukuju hned s tím, co mne u Kath zajímá nejvíc. Je to od pohledu realistka, jako já. Dost možná ulevíme svým tělům někdy cestou, až bude ona chtít. Ale je toho v ní daleko víc, ta bude skvělá do party, bezpochyby.
| ||
| |||
 | Další zastávka na nekončící cestě Frisco. Ani nevím, proč jsem ho měl na "cestovním plánu". Všeobecně už ani nevím, proč jsem vlastně jel do Kalifornie. Za sluníčkem? Projet se podél oceánu, nebo vyválet svoje bílý šunky na písečný pláži? Eh, to určitě ne, písku mám až po krk do konce svých dnů. Ještě teď, po těch letech, cítím, jak dře mezi půlkami. Ať už jsem k tomu měl jakýkoliv důvod, nebo snad to byla jen špatná volba směru, byl jsem tu. San Francisko, město na kopci, domov ikonického žaláře a oblíbené město filmařů. Pro mě jen další zastávka na cestě. Zprvu jsem zamýšlel městem jen profrčet, maximálně se zastavit na molu 35, omrknout SS Jeremiah O'Briena, pak kouknout na USS Pampanito a zase frčet dál, ale co nechtělo, moje Baby potřebovalo trochu údržby, takže jsem se nakonec zdržel o něco déle. Totiž, už delší dobu jsem měl problém s brzdami a moc často padal řemen. Je taky pravda, že moje holka má v kolech skoro dvě stě tisíc a poslední velká údržba byla někdy před deseti tisíci. Nějak to zanedbávám.
Custom Ducati Scrambler Nightshift aka "Baby" Tak jako tak, údržba byla třeba, sehnat díly nebylo nijak složitý a dokonce jsem při tom zjistil, že se tu koná sraz milovníků dvoustopovek. Sice jsem nejezdil na HDčku, ale táta jednoho měl, ještě z druhý světový a strašně tu mašinu miloval, i když se skoro pořád srala. A tak jsem se rozhodl vzdát tím fotříkovi čest, udělat mu trochu radost na tom onom světě a podívat se, co tu vlastně nabízí. Aspoň se setkám s nějakými lidmi a opráším si notně zarezlé komunikační schopnosti. Ukázalo se, že to nebyl zas tak špatnej nápad. Pár lidí se tam totiž domlouvalo na nějaké cestě, nahoru na sever a možná i dál. Čirou náhodou se to shodovalo s mým původně zamýšleným směrem a tak jsem si řekl, proč ne. Už jezdím docela dlouho sám a mít pro změnu společnost může být taky fajn. Takže slovo dalo slovo, domluvilo se místo a čas srazu a já měl o důvod víc, proč pohnout s opravami. Když jsem v pondělí ráno vyrážel z motelu na kraji Frisca, cítil jsem se vlastně i dobře. Dalo by se i říci, že jsem se celkem těšil. Jsem na cestách už skoro tři roky, ale jen párkrát za tu dobu jsem měl možnost jet s někým ve skupině. U motorky jsem zkontroloval tu malou trochu, co jsem měl v sedlových brašnách (kartáček na zuby, deka a nářadí, plus nějaké to pití) a vyrazil na sraz u Golden Gate. Když jsem tam dorazil, pár biků tam už stálo. Vlastně více, než jsem čekal, takže mi chvilku trvalo, než jsem našel ty správné. Norton, vedle něj Bonneville a BWM v enduru. Jasně, to by měli být oni, teď kde asi budou? Baby jsem zaparkoval vedle Nortona, skopl stojánku a rozhlédl se. Pak jsem si všiml trojice na vyhlídce. Dva cápci, jedna žaba, to by mohli být oni. Inu, jdeme se představit. "Eh... sorry že ruším, ale vy jste tu na ten trip na sever?" Vzhled: Vysoký (195 cm), mohutný chlap s tvrdým pohledem a lehce podmračeným výrazem. Krátké, vojensky střižené vlasy jsou hnědé a plnovous, na větší vzdálenost vypadající upravený, je spíše rozcuchaný a notně protkaný šedinami. Díky vousům je těžké tipnout, pokud to někdo zkusí, řekl by něco mezi 40-45 lety. Na sobě má kapsové kalhoty vojenského střihu v pískové barvě, zastrkané do vojenských bot stejné barvy. Vršek těla pak kryje černé triko a na něm vojenská blůza v pouštním maskováním, místy potrhaná a špinavá. Nad pravým prsem má nášivku se svým jménem, nad levým prsem příslušnost k útvaru (mariňáci). Na rameni jsou pak výložky seržanta. Všímavější lidé si mohou všimnout chybějícího malíčku a části prsteníčku na levé ruce a nepříliš výrazného kulhání na levou nohu. | ||
| |||
 | Někdo říkal výlet? Co byste tak v létě mohli dělat, když vás práce naprosto sere, nic nevychází, financování dochází a vy musíte ze své hlavy vyplodit aspoň jeden záchranný nápad, jak celou situaci ukočírovat, protože to vy jste šéf celého týmu? Jo, prostě a jednoduše si vzít dovolenou. Samozřejmě z pracovních důvodů, že ano. Jenže tentokrát mě nelákala ani Asie, ani Jižní Amerika, vlastně si začínám říkat, že tyhle dva kontinenty už jsou pro mě takový větší domov než samotné USA. Ne, tentokrát bych měla dát šanci té naší rodné matičce zemi. Prostě vypadnout z té pouštní extrémně přehřáté LA někam pryč, někam kde nebude přes 40 stupňů ve stínu a objevovat neobjevené, protože LA nejsou Státy, LA je prostě jen jedna tečka na mapě. Vůbec nechápu, kde se ve mně ten nápad přestěhovat se z Texasu do jižní Kalifornie vzal. Pak už stačilo jen zvednout telefon a zavolat Phillovi, jestli pořád platí nabídka, že by mi půjčil tu svoji opečovávanou krásku. Má jich v garáži víc než dost a už párkrát mi ji na projížďku půjčil, sice pod jeho vlastním dozorem, ale aspoň ví, že papíry na motorku mám a řídit ji taky dokonce umím. No nebylo to úplně jednoduché přesvědčování, dokonce si to žádalo i moje osobní dostavení do SF, aby si mě prozkoušel, že mu tu motorku opravdu nezlikviduju, no a pak už to stálo jenom několik piv a panáků a byli jsme domluvení. Půjčí mi ji na léto. To byla první podmínka. Druhá podmínka byla, že s ním půjdu na nějaký pitomý motorkářský sraz. Co já bych pro tu motorku neudělala, že? Na sraz jsem se nijak nehnala, což jsem asi měla, protože za dobu co jsem tam nebyla, tak mi Phill s nějakou bandou domluvil, že pojedu s nimi. Sraz prý další den ráno u vyhlídky na Golden Gate. Tak nejen že jsem s ním musela mezi bandu pošuků rozlívající všude pivo, ale ještě dokonce s pár lidmi pojedu na tenhle trip. Ale hele, berme to tak, že je to vlastně výhodné. Základní problémy motorky bych si asi opravila, jako třeba píchlé kolo, přetrženou hadičku, nebo takové věci, no ale pořád bude lepší mít kolem sebe aspoň ze začátku někoho, kdo o těch motorkách ví trochu víc, pokud tedy tato banda bude o motorkách vědět víc než jen to, že to dělá brm brm. A ujet jim někam do terénu pořád můžu, kdo mi v tom zabrání. Ráno jsem si sbalila těch svých pár krámů. Stan, kompaktní nafukovací karimatku, spacák, gpsku, benzínový vařič, zásoby instantního jídla a konzerv, flašky s vodou, sáčky s kávou a čajem, pár piv a jednu flašku něčeho tvrdšího. No a pak samozřejmě nějaké to funkční oblečení. Prostě taková moje expediční klasika. Zní to, jako bych měla tunu věcí, ale vlastně se pohodlně vejdu do jednoho a půl boxu na motorce i s nářadím. Zaparkuju aktuálně svou BMW R 1150 GS Adventure na většinou turisticky přeplněném spotu, kde se všichni chodí fotit s dominantou San Francisca. Dnešní ráno je výjimečné. Je slunečno! To se nestává tak často. Měla by se tu stát fronta, tohle jen tak nezažijete. Většina lidí má fotky stylu jsem tam já, je tam silnice, trocha červených nohou mostu a pak spousta mlhy. Pomaličku se rozejdu k vyhlídce a cestou si sundám černobílou helmu a uvolním si vrch kombinézy, abych se v ní nemusela tolik pařit. Existují i hezčí vyhlídky na Golden Gate, ale bohužel od té doby, kdy je jeden strýček přidal do map na internetu, tak je na ně vjezd a často i vstup zakázán. Ne, že by mě to ve většině případů nějak trápilo, prostě bych to projela, ale nechci řešit pokutu hned první den výletu.  Ještě že mi Phill ukázal fotky těch lidí, se kterými jsem se tu měla sejít, protože jinak bych asi byla pěkně v háji. A buď bych tedy dál jela sama, nebo bych se tu jako blbec musela každého motorkáře ptát, jestli náhodou nečekají na jednu holku, co s nimi má dál jet. „Zdravím…“ Oslovím dva postávající chlápky, kteří odpovídají fotkám, které jsem dostala. „Ráda konečně poznávám svoje chůvy.“ Pobaveně se pousměju. „Kath, ahoj. Včera jsem neměla to štěstí se s vámi potkat.“ Popis: 34 let, vysoká (175 cm) průměrně vážící (68 kg) hnědovláska s pronikavě modrýma očima, aktuálně má svoje delší vlasy stažené do úhledného copu, postava vysportovaná, což ale nejde tolik vidět pod bílo šedivou motorkářskou kombinézou a vysokými botami, vypadá, jako by se vlastně ani mezi sváteční silniční motorkáře nehodila, žádné zbytečné ozdoby, žádný přemrštěný koženkový styl, prostě jen naprosto funkční terénní vybavení, což společně s její motorkou typu enduro dává jasný obrázek, že tahle holka se lépe cítí v divočině než na silnici | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Golden Gate
Sraz motorkářů od Alcatraz ve Friscu byl fajn, vcelku příjemně pomenší, i když na mega akcích člověk zas bez problémů vojede slušnou řádku holek, bez toho, aby se nějak příliš snažil. Všechno má holt svý. Dost se pilo, jedlo, a..., vždyť vy víte co.
| ||
| |||
 |  Veškeré majitele a nadšence motorek to tak nějak táhne k ostatním bláznům. A právě proto se pořádají snad ve všech větších městech motorkářské srazy. V San Franciscu ho tenhle víkend pořádal prodejce Alcatraz Harley-Davidson odkaz. A jak je typické pro podobné akce typické dvou denní sraz navštívilo velké množství fanoušků a to jak majitelů HD, tak i ostatních značek obdobného stylu. Pro akci byla zabrána celá šířka ulice vedle prodejny tak přilehlé malé parkoviště odkaz. Stál zde stan s výčepem (alko i nealko), tak i menší stánky s občerstvením. Kdo měl zájem, byla možnost přenocování v blízkém hotelu a nebo si každý mohl zařídit ubytování podle sebe. Též se část návštěvníku zúčastnila jen druhého dne (Neděle). --- Během průběhu srazu se dala dohromady malá skupinka jezdců, které jejich situace či povaha táhne do dáli. Kamsi na druhý konec USA. Byli jste domluveni, že se sejdete dnes, v pondělí, okolo deváté na konci Golden Gate. odkaz | ||
| |||
|  | ||
| |||
| Myslím, že tohle téma je tu na Andoru už tak trochu klasika. Viděla jsem jich tu spousty, ale zatím jsem neměla tu čest být součástí jediného z nich. Tak tedy zakládám své (chvíli tu žádné kam bych se mohla přidat nebylo). Jak už název napovídá, bude se jednat o psanou podobu roadmovie stylu na téma velké cesty motorek (pravděpodobně napříč USA). Co se týče děje, není důvod si dělat velké naděje. Hlavním tématem je cesta, ale dojde i na nějaké problémy a průsery cestou, které si vyžádají nějakou tu interakci s místními (NPC). Doufám, že se najde víc než jeden hráč, protože bych zcela otevřeně nejraději zůstala coby PJ bez stálé postavy ve hře. Díky tomu bych měla možnost a čas vymýšlet děj na pozadí a podstrkovat mám zajímavosti. Verbíře jsou otevřeny všem, ať už motocyklům znalým, tak i těm neznalým. Však i frajer/frajerka z kanclu si může v rámci krize osobnosti pořídit papíry na mašinu a tu si pak na dovolenou vypůjčit. Snad bych se jen ráda vyhnula postavám s příliš temným, násilnickým chováním - pokud by se tak nedomluvili všichni hráči (pak by to nebyl problém hrát ani jako 18+). Pokud máte dotazy, má pošta je otevřena všem. A pokud je nemáte a máte zájem, tak šup do verbířů s nějakou lidskou postavou. Co se týče životopisů, není třeba se příliš rozepisovat - je to spíš pro vás, uvědomit si, kdo vlastně jste. Četnost příspěvků ideálně denně, ale realistický pohled říká že budeme rádi za četnost 2-3x týdně. | ||