Někdo říkal výlet?

Co byste tak v létě mohli dělat, když vás práce naprosto sere, nic nevychází, financování dochází a vy musíte ze své hlavy vyplodit aspoň jeden záchranný nápad, jak celou situaci ukočírovat, protože to vy jste šéf celého týmu? Jo, prostě a jednoduše si vzít dovolenou. Samozřejmě z pracovních důvodů, že ano. Jenže tentokrát mě nelákala ani Asie, ani Jižní Amerika, vlastně si začínám říkat, že tyhle dva kontinenty už jsou pro mě takový větší domov než samotné USA. Ne, tentokrát bych měla dát šanci té naší rodné matičce zemi. Prostě vypadnout z té pouštní extrémně přehřáté LA někam pryč, někam kde nebude přes 40 stupňů ve stínu a objevovat neobjevené, protože LA nejsou Státy, LA je prostě jen jedna tečka na mapě. Vůbec nechápu, kde se ve mně ten nápad přestěhovat se z Texasu do jižní Kalifornie vzal.

Pak už stačilo jen zvednout telefon a zavolat Phillovi, jestli pořád platí nabídka, že by mi půjčil tu svoji opečovávanou krásku. Má jich v garáži víc než dost a už párkrát mi ji na projížďku půjčil, sice pod jeho vlastním dozorem, ale aspoň ví, že papíry na motorku mám a řídit ji taky dokonce umím.
No nebylo to úplně jednoduché přesvědčování, dokonce si to žádalo i moje osobní dostavení do SF, aby si mě prozkoušel, že mu tu motorku opravdu nezlikviduju, no a pak už to stálo jenom několik piv a panáků a byli jsme domluvení. Půjčí mi ji na léto. To byla první podmínka. Druhá podmínka byla, že s ním půjdu na nějaký pitomý motorkářský sraz. Co já bych pro tu motorku neudělala, že?

Na sraz jsem se nijak nehnala, což jsem asi měla, protože za dobu co jsem tam nebyla, tak mi Phill s nějakou bandou domluvil, že pojedu s nimi. Sraz prý další den ráno u vyhlídky na Golden Gate. Tak nejen že jsem s ním musela mezi bandu pošuků rozlívající všude pivo, ale ještě dokonce s pár lidmi pojedu na tenhle trip. Ale hele, berme to tak, že je to vlastně výhodné. Základní problémy motorky bych si asi opravila, jako třeba píchlé kolo, přetrženou hadičku, nebo takové věci, no ale pořád bude lepší mít kolem sebe aspoň ze začátku někoho, kdo o těch motorkách ví trochu víc, pokud tedy tato banda bude o motorkách vědět víc než jen to, že to dělá brm brm. A ujet jim někam do terénu pořád můžu, kdo mi v tom zabrání.

Ráno jsem si sbalila těch svých pár krámů. Stan, kompaktní nafukovací karimatku, spacák, gpsku, benzínový vařič, zásoby instantního jídla a konzerv, flašky s vodou, sáčky s kávou a čajem, pár piv a jednu flašku něčeho tvrdšího. No a pak samozřejmě nějaké to funkční oblečení. Prostě taková moje expediční klasika. Zní to, jako bych měla tunu věcí, ale vlastně se pohodlně vejdu do jednoho a půl boxu na motorce i s nářadím.

Zaparkuju aktuálně svou BMW R 1150 GS Adventure na většinou turisticky přeplněném spotu, kde se všichni chodí fotit s dominantou San Francisca. Dnešní ráno je výjimečné. Je slunečno! To se nestává tak často. Měla by se tu stát fronta, tohle jen tak nezažijete. Většina lidí má fotky stylu jsem tam já, je tam silnice, trocha červených nohou mostu a pak spousta mlhy.
Pomaličku se rozejdu k vyhlídce a cestou si sundám černobílou helmu a uvolním si vrch kombinézy, abych se v ní nemusela tolik pařit.
Existují i hezčí vyhlídky na Golden Gate, ale bohužel od té doby, kdy je jeden strýček přidal do map na internetu, tak je na ně vjezd a často i vstup zakázán. Ne, že by mě to ve většině případů nějak trápilo, prostě bych to projela, ale nechci řešit pokutu hned první den výletu.



Ještě že mi Phill ukázal fotky těch lidí, se kterými jsem se tu měla sejít, protože jinak bych asi byla pěkně v háji. A buď bych tedy dál jela sama, nebo bych se tu jako blbec musela každého motorkáře ptát, jestli náhodou nečekají na jednu holku, co s nimi má dál jet.
„Zdravím…“ Oslovím dva postávající chlápky, kteří odpovídají fotkám, které jsem dostala. „Ráda konečně poznávám svoje chůvy.“ Pobaveně se pousměju. „Kath, ahoj. Včera jsem neměla to štěstí se s vámi potkat.“

Popis:
34 let, vysoká (175 cm) průměrně vážící (68 kg) hnědovláska s pronikavě modrýma očima, aktuálně má svoje delší vlasy stažené do úhledného copu, postava vysportovaná, což ale nejde tolik vidět pod bílo šedivou motorkářskou kombinézou a vysokými botami, vypadá, jako by se vlastně ani mezi sváteční silniční motorkáře nehodila, žádné zbytečné ozdoby, žádný přemrštěný koženkový styl, prostě jen naprosto funkční terénní vybavení, což společně s její motorkou typu enduro dává jasný obrázek, že tahle holka se lépe cítí v divočině než na silnici

Není Norton jako Norton

Už jsem na cestě zhruba 14 dní z jižní Jižní Georgie, z bažin Okefenokee plných krokodýlů, vonící doma pálenou mooshine whisky a domácím tabákem, přes Tallahassee, New Orleans, Houston, San Antonio, pěkný kus Mexika a přes to prapodivné pobřeží Kalifornie od Tijuany, San Diega po Los Angeles. Divný kus světa, jako by to ani nebyla Amerika. Ale možná je chyba ve mě, redneck z Jižní Georgie není pro uhlazenou Kalifornii a její načančaný prdelky dost dobrý.
Ne že bych si stěžoval to vůbec, ale upřímně mě Kalifornie trochu zklamala. I když vlastně tahle cesta je hlavně o poznání a navštívení zajímavých míst a to jestli jsou zklamáním nebo ne vlastně nehraje roli, ale důležité je vidět je a udělat si názor sám.
Teď jsem, ale na okraji San Francisko bay a mám před sebou další cíle, jedním z nich je ostrov s pevností a později věznicí Alcatraz kde strávil čtyři a půl roku známý Al Capone i nějací negři z Černých panterů, dále navštívit hrob jeho císařského veličenstva svatého Joshuy Abrahama Nortona I., zajímavého pábitele a výstřední osobnosti, jenž se sám prohlásil 1859 císařem USA a protektorem Mexika.



Vyprávěl mi o něm děda a vlastně i otec si z toho často dělal legraci. Vlastně si trochu myslím, že ten Norton 850 Commando 1973, na kterém jedu, byla koupě kvůli tomuhle bláznovi a císaři.
Dlouho stál ve stodole a já spíš dráždil lehká endura a scramblery tam u nás v bažinách to bylo o hodně praktičtější. Nedávno se mi podařilo získat nějaké peníze navíc a starého Nortona renovovat a přestavět na Cafe racera. No a to už prostě nešlo sedět dál doma, hulit trávu a chlastat doma pálenou whisky.
Tak jsem vyrazil na cestu.

Norton 850 Commando 1973


Když jsem objel věci co jsem chtěl vidět v San francisku připletl jsem se k nějaké promo akci HD. Přiznám se, že v tomhle nejsem příliš patriot. Firma z Milwaukee mi nepřirostla příliš k srdci jako ostatním americkým motorkářům. Poruchové a nepohodlné předražené mrchy, z nichž stále něco chčije. Říká se; lepší mít ségru v bordelu než japonskou motorku. Ale tyhle kecy při srážce s realitou ztrácí i svoji vtipnost.
Ale co poslechl jsem si muziku co hrála na akci odkaz dal nějaké to pivko a brčko a bylo mi dobře. Zakecal jsem se s nějakým borcem co domlouval na zítřek vyjížďku od Golden gate. Proč ne kousek se s nimi svezu. Chtěl jsem se vyspat původně někde v parku, ale tolik feťáků a bezdomovců kolik je tu to se jen tak nevidí. Navíc ty smažky co jedou na fentanylu to je o strach. Normální zombie. Doma bych měl za pasem kvér, ale tady v mám tak leda schovaný motýl. Posraná pacifistická Kalifornie. Tak jsem se nakonec vyspal v motelu s barem. Pokecal jsem s číšnicí, holka odněkud ze Seatlu. Milý kotě. Do rodiště grunge, bych se taky rád mrkl a do národních parku v Oregonu a Washingtonu.


Tak jsem dorazil na ten flek o kterými mi ten borec včera říkal. Bylo tu už pár mašin i jeden anglán i když sériovka. No někdo má zjevně vkus a nechce se mu s posraným HDčkem furt jezdit do servisu. Zajedu trochu do stínu a nabiju si dýmku domácím tabákem. Mrknu na most. No jako pěkný, ale že bych z toho byl odvařené to úplně ne, ve filmech to bývá bombastičtější. Ale ten výhled do zálivu je super.
Vylezu nahoru na vyhlídku to ještě okouknout. Taky se tu motá nějaký motorkář typuju podle hadrů tak na něj kývnu.

"Zdarec, taky jsi tu kvůli té vyjížďce? Ten Bonneville je tvůj?"


Popis:


cca 33 let, spíš šlachovitý kluk střední postavy, černé polodlouhé vlasy a hustý černý plnovous, modré oči. Teď je oblečen do černého trika s krátkým rukávem a jdou mu vidět výrazně pokérované pracky. Na prstech má několik stříbrných prstenů s MC motivy. Černé motorkářské jeansy a vysoké pevné boty chránící kotníky. Přes mašinu má ještě přehozenou klasickou rovnou motorkářskou koženou bundu s chrániči a retro helmu. V puse válí dýmku.

Veškeré majitele a nadšence motorek to tak nějak táhne k ostatním bláznům. A právě proto se pořádají snad ve všech větších městech motorkářské srazy. V San Franciscu ho tenhle víkend pořádal prodejce Alcatraz Harley-Davidson odkaz. A jak je typické pro podobné akce typické dvou denní sraz navštívilo velké množství fanoušků a to jak majitelů HD, tak i ostatních značek obdobného stylu.

Pro akci byla zabrána celá šířka ulice vedle prodejny tak přilehlé malé parkoviště odkaz. Stál zde stan s výčepem (alko i nealko), tak i menší stánky s občerstvením. Kdo měl zájem, byla možnost přenocování v blízkém hotelu a nebo si každý mohl zařídit ubytování podle sebe. Též se část návštěvníku zúčastnila jen druhého dne (Neděle).

---

Během průběhu srazu se dala dohromady malá skupinka jezdců, které jejich situace či povaha táhne do dáli. Kamsi na druhý konec USA. Byli jste domluveni, že se sejdete dnes, v pondělí, okolo deváté na konci Golden Gate. odkaz

Myslím, že tohle téma je tu na Andoru už tak trochu klasika. Viděla jsem jich tu spousty, ale zatím jsem neměla tu čest být součástí jediného z nich. Tak tedy zakládám své (chvíli tu žádné kam bych se mohla přidat nebylo).

Jak už název napovídá, bude se jednat o psanou podobu roadmovie stylu na téma velké cesty motorek (pravděpodobně napříč USA). Co se týče děje, není důvod si dělat velké naděje. Hlavním tématem je cesta, ale dojde i na nějaké problémy a průsery cestou, které si vyžádají nějakou tu interakci s místními (NPC). Doufám, že se najde víc než jeden hráč, protože bych zcela otevřeně nejraději zůstala coby PJ bez stálé postavy ve hře. Díky tomu bych měla možnost a čas vymýšlet děj na pozadí a podstrkovat mám zajímavosti.

Verbíře jsou otevřeny všem, ať už motocyklům znalým, tak i těm neznalým. Však i frajer/frajerka z kanclu si může v rámci krize osobnosti pořídit papíry na mašinu a tu si pak na dovolenou vypůjčit. Snad bych se jen ráda vyhnula postavám s příliš temným, násilnickým chováním - pokud by se tak nedomluvili všichni hráči (pak by to nebyl problém hrát ani jako 18+).

Pokud máte dotazy, má pošta je otevřena všem. A pokud je nemáte a máte zájem, tak šup do verbířů s nějakou lidskou postavou. Co se týče životopisů, není třeba se příliš rozepisovat - je to spíš pro vás, uvědomit si, kdo vlastně jste. Četnost příspěvků ideálně denně, ale realistický pohled říká že budeme rádi za četnost 2-3x týdně.