Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Roadstory
Družina
| |||
 | Ale někdo přeci Annie, Lick observatory Mladíci jsou fuč a návštěvníci z observatoře se pomalu vypotácejí z budovy ven. Většina z nich se usadí na lavičkách hned u východu. To aby si udělali selfie a dali si tyčinku Mars, či jakoukoliv jinou kalorickou bombu. Po tobě se občas někdo podívá trochu nepříjemným pohledem a děti, ty se s tím tají ještě méně jak rodiče. O podivných, věřících lidech žijících bez moderních technologiích kolují legendy. A ty jsi za celou dobu nevytáhla telefon a odpovídáš vizáží přesně do těch legend. Pro některé je to skoro to samé, jako kdyby jsi byla čarodějka a nebo drogově závislá slupka. Sedneš si tedy na lavičku dál od ostatních. Napiješ se a v ten moment na parkoviště přijedou motorkáři. Slyšet byli už hodnou chvíli, ale teprve teď dojeli na vrcholek, aby zaparkovali nedaleko vstupu. Rodiny s dětmi mají další cíl pro své znechucené pohledy. --- Po příjezdu prvních motorek --- Nic ti nebrání jít se projít, autobus má odjíždět až za šest minut a vrcholek kopce přímo láká k procházce dál od observatoře. Opouštíš lavičku, aby jsi zamířila po asfaltu okolo budovy. Tam to vypadá na další, menší kopule. Kousek je to po asfaltové cestě a tak se jde velice snadno. | ||
| |||
 | Kulervoucí sráči
Lee, Kath, Nath, možná Annie Dienner Kath jede napřed, zatímco Lee nám závod odstartuje tím nejlepším způsobem. Na nažhaveným, kulrvoucím bikeu, jsem jenom já ten král. Pěkně nahřeju motor a připravím se s tou vrčící bestií. Harley toho jeho Nortona doslova ušlape k smrti. Ale to se mi líbí. Týpek je správnej odvážnej sráč. Dělám si z něj prdel, ale neuhnul ani jednou z žádný výzvy. Má můj respekt. Myslím si, že tenhle závod mě bude bavit mnohem víc, než nějaký kecy u potůčku. Když sedím na bikeu, nasadím si brýle, a opět si vezmu bundu s ohromnou bílou lebkou na zádech. Můj drip je neskutečnej. | ||
| |||
 | Ready to race! Když se Kath při našem hovoru hloupě zeptá jestli si myslím, že teď si tu s námi válí prdel za peníze daňových poplatníků Uchechtnu se zároveň s ní a odpovím: "No ještě to tak!" Ale myslím si, že mě vlastně chtěla urazit a zase ukázat svoji nadřazenost paní vědkyně co zkoumá léčbu rakoviny. Přeci ten hloupej redneck nemůže chápat co to ty granty jsou. To by přeci nevyšlo ani na lístek do Diega ty hlupáčku. A nebo paní vědkyně, nepochopila, že prostě a jednoduše pohrdám její prací. Kterou jen tak mimochodem považuju, za pouhé se rýpání v hovnech a dělání výzkumu hlavně pro výzkum a granty samotné, aby nad tím mohli podobní vědátoři onanovat a cítit se důležitě. A tím pádem pohrdám i její "kastou". Proto pak už neřeknu vůbec nic a jen hážu ty pitomý žabky. Jak jsem rozladěn já z ní, je zjevně rozladěna i ono ze mě. Vlastně mě to těší. I když je to docela pěkná fajn holka, ale tyhle ty typy co si myslí, že zachraňují svět ať už je to před rakovinou a nebo jinou katastrofou povazuju za namyšlené sebestředné píče. Neměl jsem se ptát na práci, moje blbost. I když ono by to asi stejně časem vylezlo, tyhle holky se nedokáží nepochlubit svojí spasitelskou činností a ukázkou jak my venkovani z jihu jsme zabednění a potřebujem od nich poučit. Pak se ozve Miky. Právě včas. Vytrhne mě z nepřátelské nálady, díky Bohu. Jo závod jasně to mi zpraví náladu. Hned jak si to uvědomím, pustím svůj vnitřní konflikt s Kath z hlavy. Proč mi jen tak leží v hlavě. Jsem vážně vůl. Když se rozhodne,, že pojede dopředu, nijak to nekomentuju a jsem rád, že vysmahne. Pak se otočím na Mika. "Tak jasně Miky jdeme na to. Jsi připravenej k závodu?" Ještě pak obejdu motorku a mrknu jestli je vše ok, očistím brzdová lanka a pečlivě dotáhnu, aby byly brzdy akorát. Stejně tak karbec a mrknu na svíčky. Tohle je holt nevýhoda veteránů, ti co mají vstřikování a kotoučové brzdy, podobné věci řešit nemusí, ale o to je to větší zábava. Prostě vrána se vším všudy. Nakonec mašinu nakopnu a nechám prohřát. Ještě jednou si ukážeme, kde máme cíl tj parkoviště na Lick Observatory, Main Building. Krásných 17 km zatáček a stoupání. "Tak jdeme na to." Kývnu na Mika a Lee, která nám to má odstartovat. Pěkně postaru jakmile pustí šátek vyrazíme. Kruci to je tak úžasně nostalgické, že si skoro připadám jak James Dean, nebo Marlon Brando v 50. letech. Protůruju motor a držím ho ve vysokých otáčkách. Pak Lee pustí šátek a já pouštím spojku a přidávám plyn. Zadní kolo se protáčí až jde od něj kouř a lítají kamínky. V hlavně se mi rozezní starý rockabilly song odkaz Vyrážíme! Div mi bike nevystřelí z rukou. První zatáčky jsou jen mírné tady Mikovo HáDéčko s téměř trojnásobným výkonem má jasně navrch, ale má i o metrák víc. Žlutá dvoučára se kroutí jako had a já opět brousím stupačky. Držím motor v otáčkách, plyn, plyn, brzda plyn. Brousím koleno o asfalt ve vracečce. V těchto ostrých zatáčkách mám zas výhodu já lehkosti a obratnosti motorky a taky nízkého těžiště. "Wžúúúúúm! Tudúúúúú!" Troubí na nás nějaký pičus v plechovce, že závodíme na silnici a on přejel do protisměru a teď se diví, kripl jeden. Za normálních okolností bych mu ukázal prostředník a možná bych ho i dojela a rozbil mu tlamu, teď ale ne. Mladej chce závodit a mě to taky baví. Opět jedu plný až na hranu, zatáčku projíždím tak nahnutý, že asfalt skoro hladím vystrčeným loktem. Podřadit, plný, cvak, plný, cvak, plný. Brzdy, podřadit, zalehnout do zatáčky, jiskry od stupaček, srovnat, plný, cvak kvalt, plný, cvak kvalt. Šplháme do hor a na rovinkách má mladej navrch, ale v ostrých zatáčkách ta jeho těžká potvora zaostává. Opět potkáváme auta v protisměru a dokonce i nějaké motorky. Není moc čas motorkáře zdravit a tak se jen soustředím na jízdu. Nejedu na úplnou hranu, na tolik zase mám svého Nortona rád, ale i on potřebuje trochu provětrat a co si budeme říkat on to závodění má v krvi i když je to o dvě až tři generace starší motorka. Posledních pár kilometrů před cílem už je to tu samá kroucená zatáčka, serpentina a vracečka to je pecka. Norton řve, brzdy kvílí já usměv na ksichtě. Kruci to je zatáčkový orgasmus. Teď už to pálím na hranu, cítím jak mi občas v náklonu lehce ujíždí kolo, vím, že tohle je ta hrana, dál už to nejde. Nebo možná jde, ale tam už to smrdí hodně průserem a to mi za to nestojí. Jednu ze zatáček prolétnu driftem jak na supermotardu. Nějak mi nevyšel náklon a tak jsem to vzal takhle, je to efektní, ale v tomhle závodu to zpomaluje. Pak už se blížíme k cíli podle cedule. Teď je to na těsno, uvidím jestli bude stačit to kolik jsem nabral výhod v těch ostrých zatáčkách. Zde se naplno projeví síla HáDé, ale i um Mika v posledním kiláku mě dá a já už to nedokážu nahnat ani v zatáčkách. Vřítíme se na parkoviště on první já za ním. Zastavíme u Observatoře. Ukážu mu palec nahoru a vypnu motor. "Kurva to byla paráda! Gratulace, pěkný závod, jsi dobrej." Vytáhnu cíčko a nabídnu i jemu, rozjitřené pocity, smysly i bušící srdce je třeba trochu uklidnit. "Tohle byly serpentýny tisíce a jednoho motorkářského orgasmu." Vydechnu a natáhnu do sebe kouř černého tabáku. "Tak teď to zapijeme a nacpeme se." Ještě se rozhlédnu, kde jsou holky.
| ||
| |||
 | Strohá konverzaceAbi, Dave Mé květnaté vyznání k její osobě ji nikterak neoslní, asi něco podobného slýchá často. Pálím to ve svým Chewy s radostí a elánem. Po silnicích , a párkrát sjedu i do terénu, už jen pro ten pocit volnosti. Jedu přes Red Hills, abychom se do sytosti pokochali přírodou. Je to trochu zajížďka, ale krásná. Na nějaké dobré vyhlídce zastavím na cigáro a pivko. Není třeba se pořád hnát vpřed. Je dobrý si tu krásu taky užít. Vezu vzadu víno svoje i Rayovo, tak volím spíše mírně zvlněný terén, na skalní trail to dneska nebude, i když Woody šplhá po horách jako kamzík, a v bažinách je jak aligátor (spousta videí na Yt).
| ||
| |||
 | Útěk Nate, Mickey, Lee Pobaveně se zasměju, když Nate zmíní, že házeli želvy holkám za triko. Pokrčím rameny. „Samozřejmě vždycky záleží na oblasti. Kdyby se v Nevadě přirozeně vyskytovalo pár jedinců žiraf a lvů, tak by je taky všichni chránili a rozplývali se nad nimi. A přitom v Africe je to docela běžná komodita, nad kterou se nikdo nepozastaví.“ Pokusím se o nějaké jasné a banální přirovnání, které by pomohlo Natovi pochopit, že se nerozplývám nad želvičkama, ale nad celou situací, nad biotopem, ve kterém se zachovali. Ten pohled je potřeba mít širší. Věci, které jsou někde normální, tak jsou na druhé straně polokoule vzácnost. A Státy jsou sakra velké, takže těch různorodých klimat je tu víc než dost. Hovor ještě chvíli plyne, ale želvy už nechám želvami. Stejně tak kecy o ochraně přírody, konzervačních snahách a dalších trapno univerzitním kecem, které stejně nikdy nikoho nezajímají a stejně se na to Nate ptá jen proto, abychom vedle sebe neseděli jako dvě trubky. Jakmile se ale začnu rozplývat nad vlastní prací, na kterou jsem více než hrdá, tak zahlédnu nepatrné zacuknutí v Natově obličeji. Vidím tu změnu v jeho obličeji, ale je to tak letmý okamžik, že to okamžitě pustím zase z hlavy. Mohl si jen prostě více šluknout z těch jeho ručně balených cigaret. Odvrátím pohled zpátky k vodě a pokývu hlavou. „Jo, jezdit po světě je fajn, ale mít se kam vrátit je vždycky skvělý pocit.“ Pronesu klidným hlasem. Úsměv na tváři mi ztvrdne, až když zaslechnu nenápadné rýpnutí ohledně grantů. Hodím po Natovi tázavý pohled. „Počkej, počkej. Ty si myslíš, že si tady válím prdel za peníze daňových poplatníků?“ Vyprsknu smíchy. „Ha, dobrý vtip. Kdybych měla vyrazit na cestu za prachy z grantu, tak by mi to nevyšlo ani na autobus z LA do San Diega.“ Druhý sendvič, co jsem Natovi nabízela, tak si zase schovám, když nechtěl a pomalu vstanu. Obléknu si zbytek oblečení, co mi chyběl. Jestli mě na začátku jeho popíchnutí jenom rozesmálo, tak to ve mně začíná vřít, jak víc a víc jeho slova přicházejí k mým mozkovým buňkách. Ty vole, další týpek co si myslí, že si za jeho prachy jenom válím prdel na zahřáté židli. Ještě by mohl začít s tím, že jsem přeci ženská, ta by měla rodit děti a budovat rodinu, ne si honit ego a kariéru. Kdyby tihleti borci aspoň z části věděli, co vlastně musím všechno dělat. Sehnat prachy pro svoje lidi, abych je mohla nějak slušně platit. Následně sehnat nápad, který má smysl, abych nebyla jen další člověk, co si honí triko nad rychlovýzkumy, jen aby se prachy točily. Následně najít komerční využití pro všechny nápady, které mě nebo můj tým napadli. Najít komerční firmy, které by do toho šly s námi, abychom nebyli závislý jen na státních penězích. Rok se srát s papíry, pořád všude deklarovat jak jsme gender vyrovnané pracoviště, jak uznáváme homosexuály a intersex občany, jak jsme politicky korektní a všechny tyhle sračky. Pak pět let na něčem makat, pořád se s někým hádat, před někým se obhajovat, a když budeme mít sakra štěstí, tak z toho vyleze i nějaký patent, díky kterému můžu mít opravdu dobrý pocit, že jsem pro lidi něco udělala a ne že jsem zase vydala článek, který si stejně přečte maximálně deset lidí. A že už pár dobrých věcí se nám podařilo. Z vlastních nasraných myšlenek mě vytrhne hlas Mickeyho. Kývnu. Vlastně jsem mu vděčná, protože se obávám, že by mi za chvíli bouchnuli saze. A to nechci. Pořád to mohla být jen blbá humorná poznámka, nic dramatického a já bych z toho udělala třetí světovou. „Pojedu napřed. Tak se v klidu sbalte a zbytečně nespěchejte. Vsadím se, že budu pomalejší než vy. Nahoře vám udělám objektivního rozhodčího, kdo teda fakt vyhrál.“ S těmito slovy se otočím směrem k motorce. Je mi jedno, jestli rozhodčího chtějí nebo nechtějí, ani už se k nikomu z nich nevyjadřuju, prostě se obléknu, vezmu si přilbu, všechny věci naházím do boxu a nastartuju. Zmizím na silnici směr observatoř. | ||
| |||
| Sweet Mary Jane Lee, "Ani náhodou jo?" řeknu vyvaleně. Kokos bílá bloncka co ani náhodou s Jamalem, tak to se dneska moc nevidí, natož v Kalifornii. Ale v pohodě, ona je vlastně z jihu ne, no tak tam tvl je lepší i bratr než snědej týpek, asi je to záležitost výchovy, ale já bych teda třeba takovou tou herečkou Zendayou nepohrdnul. Trochu se známe, ale v pohodě, chodí s Hollandem, já se nezlobím, jako zvládám to psychicky, jsem fakt v pohodě, ne nebudu brečet, hej nechte mě bejt fakt tohle je úplně v pohodě a já to zvládám. Cajk more. Zalezte. | ||
| |||
 | Nikde nikdoLick Observatory Škoda, že to bylo tak krátké, ale třeba se příště dostanu dál. Jen jestli nějaké příště vůbec bude. Nejděsivější věcí je, že absolutně netuším, kam mě moje kroky zavednou. A jak dlouho budou moje toulky trvat, než se vrátím domů. Protože já se tam vrátím. O tom přeci není pochyb. Rozhlédnu se po okolí a celkem se mi uleví, že ti mladíci už jsou fuč. Vytáhnu z báglu pití a osvěžím se. Je odtud moc hezký výhled a byla by hloupost o něj přijít. Rozhodnu se ještě pro procházku, než odjedu zpátky do města. | ||
| |||
| Ale ten tu zatím není, že? Annie, Lick Observatory "Jak myslíš zlato," řekne přátelským tónem a s úsměvem trochu víc nahlas. Rozhodně to slyší rodinka ve frontě před tebou. Fronta už postupně mizí a tak jen co se mladík otočí a odejde za partou, ty přijdeš na řadu u turniketu. Netrvá to dlouho a už jsi uvnitř, kde tě čeká poměrně krátká, asi půl hodiny trvající prohlídka. Ta tě zavede i do hvězdárny k teleskopu. Druhá kupole je pro veřejnost momentálně nepřístupná, protože tam probíhá nějaký výzkum. --- Jak prohlídka skončí a vyjdeš ven, pickup a ani partu není ze vidět. | ||