Rozpáře mu břicho myslivec z Okefenokee

Lick Observatory
Jack

Ta nabídka mě dost překvapí. Stejně jako předtím informace, že tu mají obchodní schůzku. Ale co já vím, jak to ve světě vlastně chodí. Hmm.

Krátce se podívám směrem k autu a jeho obchodním partnerům a zavrtím hlavou. "Jste hodný, ale nabídku nevyužiju. Už mám lístek. Dostala jsem ho od strýčka a prostě...nejde to." omluvně se na dlouhána pousměju. Vždyť se mi vůbec nepředstavil. A moje jméno ho taky nezajímalo. Už jen tohle je docela...zvláštní. "Hezký den." rozloučím se s ním a doufám, že tím to končí.

Tak tak. Vlk a jehňátko. Jakpak to dopadne?
Lick Observatory

Pokývá hlavou.

"Já tu jsem s ... partnery kvůli obchodnímu setkání," řekne s drobnou pauzou a je jasné, že těmi partnery myslí trojičku u pickupu.

"Jestli máš zájem, můžeme tě vzít do města. Pojedeme se pak najíst. Pozval bych tě," pokračuje a nebe, natož na observatoř se přitom ani nepodívá.

A Jack vlk?

Lick Observatory
Jack

Na tváři držím milý úsměv, ale vnitřně s ním nesouhlasím. Lepšího materiálu není. A popravdě nevím, jak si vyložit ten modernější styl a co tím konkrétně myslí. Takže se k tomu raději nevyjadřuji a jen pokyvuji hlavou.

Je opravdu urostlý. Se sekerou by mu to šlo dost lehce, hádám. Celkem si ho umím představit jako tesaře. Myšlenky přeruší otázka.

"Ah, ano, ano...myslím, že tam nahoře to rozhodně stojí za prozkoumání." těknu nadšeně pohledem směrem k observatoři.

"A vy? Také se zajímáte o planety a...tak?" snažím se být zdvořilá.

Annie je jehňátko
Lick Observatory

"Ale myslím, že by ti víc slušely šaty z lepšího materiálu a možná i modernějšího vzhledu," odpoví ti sebejistým tónem a nestaví to jako otázku.

Teprve teď, když stojí jen dva kroky od tebe vynikne jeho výška. Minimálně o hlavu tě převyšuje a co se týče mohutnosti... Řekněme, že jeho pas je tak dvojnásobný od tvého. A tím, že by byl tlustý to není.

"Zajímá tě obloha a nebo proč jsi sem zamířila?" optá se a tentokrát je to nejen řečnický dotaz, ale zní to, jako kdyby ho to fakt zajímalo.

Zmatky

Lick Observatory
Jack

"Ah, promiňte...moc se omlouvám...t-to jsem opravdu nechtěla! Pardon..." koktám omluvy na všechny strany a couvám zpět na konec fronty. Tohle nejsem já. Nikdy bych nepředbíhala. Ten mladík mě musel skutečně vystrašit, když jsem se dala tak bezohledně na úprk. Snad mi náš Pán odpustí to nepohodlí a zmatek, které jsem tu vyvolala.

Kdosi na mě promluví a já vím , že je to on. Natočím se k mladíkovi s rozpačitým úsměvem. "D-děkuji, to je od vás velmi...milé, mladý...pane." cítím, jak mi hoří tváře a nedokážu se mu dívat do očí příliš dlouho. "Váš výběr barev je také moc...pěkný." pokusím se mu vrátit lichotku. Je to jistě slušnost, že ano? A otočím se zpátky čelem k budově. Nevím, co si o něm myslet. Lezavá předtucha mě nutí přešlapovat, ale jeho milé chování na druhou stranu...no, je zkrátka milé. Možná jenom zbytečně plaším.

Annie běží zbytečně
Lic Observatory

"Stoupni si řady drahá," oboří se na tebe maminka s třemi dětmi pěkně hnusným tónem.

To jsi se zrovna doklopýtala ke vstupu do observatoře. Všichni se vidí uvnitř, ale dovnitř se musí přes turniket, který má jen omezenou propustnost.

"Jo. Běž nakonec fronty," dodá stará paní, která právě došla do fronty za rodinu.

Kluk se netváří nijak zle. Naopak zdá se, že má na tváři úsměv.

"Ta zelená ti sluší," řekne až překvapivě mile. Možná tě jen zmátl jeho vzhled a nebo jeho přátelé.

Annie běží o život

Lic Observatory

Moje pozornost je lapená observatoří. Okolí si příliš nevšímám, natož okolních zvuků. Kráčím s nadšeným úsměvem za hloučkem turistů a nebýt šmouhy v periferii a podivného brnění v zátylku, toho kluka bych si nevšimla.

Pootočím hlavu a naše pohledy se na okamžik střetnou. Úsměv zamrzne a chladný neosobní pocit se sveze jícnem až do žaludku. Teprve potom polknu, otočím hlavu zpět a přidám do kroku. Jakoby by přede mnou byl můj rodný dům a rodiny z okolí se zrovna scházely k nedělnímu setkání. Bezpečí.

Možná mu ani nejde o mě. Možná...je ta zelená moc výrazná? Jednoduché šaty podobného střihu, na které jsem zvyklá od mala. Jen ta barva. Možná...pobuřuje? Úplně už z ní asi nemám takovou radost jako před chvilkou. Bojím se! Zhluboka se nadechnu a už toužím proklouznout dovnitř budovy.

A ďábel stojí nedaleko
Annie a Jack (NPC), Lick Observatory

"Hele. Čumte volové," ozve se zvuk sotva mužského hlasu od nedaleké kolové potvory. není zavolání zrovna hlasité. Pokud ale člověk dává pozor, není těžké mu porozumět i při tvé vzdálenosti.

U obřího novotou smrdícího pickupu stojí partička čtyř mládenců. Tři už koukají tvým směrem. Kdo ví, proč jsi je zaujala. Snad tím, že jsi byla poslední ze skupinky, která vystoupila z autobusu. A nebo možná tím, že jsi byla jediná mladší a pohledná holka, která vystoupila. Tak či onak, stala jsi se terčem jejich pohledů. Zda je to ale dobře nebo špatně je těžké říci.

"Tak běž Jacku. Je tvoje," můžeš ještě zaslechnou tiché popostrčení.

Pokud dáváš pozor i na něco jiného, než na budovu před sebou, zjistíš, že se jeden z party odtrhl a za dohledu kumpánů míří tvým směrem.

Cowgirl z vidlákova
Dave

Jo. Moje poprsí má stále stejný a ten správný efekt na chlapy. Tedy už jsem měla smůlu i na ty, kde to nefungovalo, ale s těmi jsem moc dlouho nevydržela.

Nad jeho slovy protočím oči. Tohle už taky říkalo docela dost chlapů. Ale vážně to myslel snad jen jeden z nich a popravdě, docela mě ve finále překvapil.

"I na tebe," řeknu nakonec s úsměv.

Připijeme si a je nám dobře.

---

"Díky, je to dárek od bratra. Mám ho už roky," vysvětluji s radostí, že dokázal ocenit můj klobouk.

---

Přesunuli jsme se do auta a Dave mě zahrne otázkami. Nakonec to nevydržím a dívám se na něho s úsměvem na tváři.

"Jezdila jsem oboje, ale nedotáhla jsem to na závody. Spíš takové to vesnické blbnutí při oslavách a nebo když jsme se na ranči chtěli zabavit," stavím ho nohami na zem.

"Klidně se někde můžeme stavit, ale zatím mi přijde, že v tomhle státě žije hodně sucharů, co neznají dobrou zábavu," dodám ale trochu s povzdechem.

Jízdu na koni miluji snad nejvíc ze všeho, blíží se k ní snad jen střelba ze dlouhé zbraně. To je taky super zážitek. Hlavně ten kopanec do ramene.

---

V pivovaru si vybírám několik plechovek primárně tmavých piv. Docela mi zachutnali a ráda ochutnám pár dalších značek.

---

Z pivovaru zamíříme znovu na cestu.

"Proč ne," odpovím mu dívajíc se z okna. Trochu nečitelná odpověď.

Nakonec na jídlo zastavujeme u benzínky. Restaurace vypadá pěkně a mi už máme chuť a i trochu hlad. Já si dávám pořádný burger s pivem a hranolkami.

"Nějaké děvče?" zeptám se trochu zvědavěji, když oznámí, že ve dvě máme být v Sonoře.

Pokud už dojde i na placení, jsem to já, kdo tentokrát vytahuje peněženku a chce platit. A to v hotovosti. V pěkných nefalšovaných lehce pomačkaných bankovkách.